ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.28.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 28/2021-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. 5. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky J. D. , nar. XY v XY, okres XY a J. H. , nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Trestního soudu ve Voghera, Italská republika, ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 226/12, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Miláně, Italská republika, ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 6316/2012, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu ve Voghera, Italská republika, ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 226/12, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Miláně, Italská republika, ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 6316/2012, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2017, byli J. D. a J. H. uznáni vinnými trestným činem sexuálního nátlaku, podle italského trestního zákona, za což byli odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to J. D. v trvání 4 (čtyř) roků a 4 (čtyř) měsíců a J. H. v trvání 6 (šesti) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. D. a J. H., společně s G. M. dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že dne 7. 10. 2007 poté, co ve stanici v Janově oblečení ve stylu „punk-a bestia“ nastoupili i s jejich psem do vlaku IC 658 na trati GE/Mi jedoucího z XY do stanice XY – hlavní nádraží, na území obce XY vešli do kupé, kde se nacházela sama poškozená L. E. R. Dva z nich obsadili sedadla před poškozenou společně se psem a třetí si sedl vedle ní. Poté, co dva z pachatelů zavřeli dveře, zatáhli závěsy a ujistili se, že je zavřené okno, pachatel sedící před poškozenou jí začal skládat komplimenty, a když začala plakat, předstírali, že ji uklidňují, přičemž ji jeden z nich objal, líbal na krk, a když se pokusila vstát a odejít, další pachatel ve snaze zabránit jí v odchodu, jí dal ruku na pravou nohu a začal ji hladit. Poškozené, kterou pachatelé svým jednáním vystrašili, se nakonec i přes odpor mužů, kteří se ji snažili zadržet, z kupé podařilo utéci.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení J. D. a J. H. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestného činu omezování osobní svobody podle §171 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se dopustili zavrženíhodného jednání vůči tělesné integritě, osobní cti a důstojnosti bezbranné mladé ženy, kterou sexuálně napadli. Společenská škodlivost jejich trestné činnosti je zvyšována jednak tím, že se jí dopustili ve skupině tří osob, jednak způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzeným byly uloženy citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení J. D. a J. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
S ohledem na povahu a závažnost předmětné trestné činnosti Nejvyšší soud shledal podaný návrh důvodným i za situace, kdy od spáchání předmětné trestné činnosti v posuzované věci uplynula již poměrně delší doba (téměř čtrnácti roků). Z výše uvedeného je totiž zřejmé, že u odsouzených se jedná o závažné protispolečenské jednání proti lidské důstojnosti v oblasti sexuálních vztahů, přičemž J. H. se obdobného jednání dopustil opakovaně. Nelze také přehlédnout, že k pravomocnému odsouzení za předmětné jednání ze strany italských soudů došlo teprve před zhruba čtyřmi lety. I proto trvá zájem na evidenci takového odsouzení v Rejstříku trestů.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 5. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu