ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.3.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 3/2021-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky P. Ch., nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 411 Ds 952 Js 161724/16, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 411 Ds 952 Js 161724/16, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2017, byla P. Ch. uznána vinnou trestným činem krádeže po neoprávněném vniknutí do majetku podle §242 odst. 1, §244 odst. 1 č. 3 německého trestního zákoníku ( StGB ) a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Fürth se P. Ch. předmětné trestné činnosti v podobě krádeže dopustila v podstatě tím, že
se dne 20. 1. 2016 v době mezi 08:20 až 08:55 hodin vloupala do bytu poškozené H. H. v objektu XY v XY tak, že neznámým způsobem vypáčila dveře do bytu, odkud poté odcizila mobilní telefon zn. iPhone 5s v hodnotě nejméně 500 €, iPad Air v hodnotě nejméně 350 € a osobní počítač zn. MacBook Pro v hodnotě nejméně 1.000 € v úmyslu si tyto věci, které patřily partnerovi poškozené H., poškozenému A. T., ponechat pro sebe.
3. Dne 25. 1. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 411 Ds 952 Js 161724/16, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. Ch. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (konkrétně trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzená P. Ch. se uvedené trestné činnosti majetkového charakteru dopustila s odstupem toliko cca čtrnácti měsíců poté, co byla dne 20. 10. 2014 rozsudkem Okresního soudu Fürth sp. zn. 411 Cs 951 Js 163658/14 pravomocně odsouzena pro jinou trestnou činnost, byť odlišného charakteru (konkrétně pro trestný čin bránění nebo maření výkonu spravedlnosti, křivé výpovědi v průběhu trestního či soudního řízení a křivého svědectví podle §145 odst. 1 č. 1, §145d odst. 1 č. 1 a §52 německého trestního zákoníku). Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je tak zvyšována nejen způsobem provedení činu, který by podle příslušných právních předpisů České republiky naplňoval zákonné znaky hned dvou úmyslných trestných činů, jakož i celkovou výší způsobené škody, ale též bohatší trestní minulostí odsouzené, která byla na území Spolkové republiky Německo již dříve opakovaně soudně trestána pro trestnou činnost různého charakteru, a to celkem třikrát v roce 2012, dále jedenkrát v roce 2014 a dvakrát v roce 2016. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzené byl za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou shora označeným rozsudkem Okresního soudu Fürth, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. Ch. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu