ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.30.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 30/2021-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 5. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. H. , narozeného XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu ve Zvoleně ze dne 13. 5. 2019, č. j. 3 T 50/2018-518, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Bánské Bystrici ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 5 To 89/2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Ve výroku označeným rozsudkem Okresního soudu ve Zvoleně (dále jen „cizozemský soud“), který nabyl právní moci dne 18. 9. 2019, byl J. H. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání zločinu omezování osobní svobody podle §183 odst. 1, odst. 2 písm. a) slovenského trestního zákona, s odkazem na §138 písm. d) slovenského trestního zákona, dále ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle §360 odst. 1, odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona, s odkazem na §139 odst. 1 písm. c) slovenského trestního zákona, přečinu porušování domovní svobody podle §194 odst. 1 slovenského trestního zákona a přečinu ublížení na zdraví podle §156 odst. 1 slovenského trestního zákona. Za uvedené sbíhající se trestné činy uložil cizozemský soud odsouzenému podle §183 odst. 2 slovenského trestního zákona za použití §37 písm. h), m), §38 odst. 4, 5, §39 odst. 1, odst. 3 písm. e), §41 odst. 1 a §49 odst. 2 slovenského trestního zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §48 odst. 2 písm. a) slovenského trestního zákona cizozemský soud odsouzeného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s minimálním stupněm ostrahy.
2. Proti rozsudku cizozemského soudu podali odsouzený a okresní prokurátor Okresní prokuratury ve Zvoleně odvolání, která Krajský soud v Bánské Bystrici ve výroku uvedeným usnesením podle §319 slovenského tr. řádu zamítl.
3. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů tím, že:
dne 26. 12. 2017 v přesně nezjištěné době po 15:30 hod. přišel do prostoru rodinného domu s popisným číslem XY v obci XY na ulici XY, jehož vlastníkem je a v němž zároveň bydlí jeho přítelkyně A. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, společně s jejich nezletilou dcerou, kdy po příchodu do rodinného domu odsouzený uzamkl venkovní bránu domu a dveře domu majitelčinými klíči a poté, co vešli společně do prostor domu, řekl, že si popovídají, aby vyřešili jejich problém, přičemž A. M. seděla v obývacím pokoji na gauči, v rukou držela jejich nezletilou dceru, přičemž během hovoru jí odsouzený sdělil, že jejich dcera určitě není jeho, že se „kurvila s někým jiným“, začal jí vulgárně nadávat a následně k ní přistoupil a začal ji nejprve bít otevřenými dlaněmi a následně pěstmi do oblasti tváře, po celém těle a zádech, škrtil ji, čemuž se A. M. bránila a chtěl z gauče odejít, v čemž jí odsouzený bránil a pokaždé ji shodil zpět na gauč, aby nemohla odejít, přičemž se neustále snažila uklidnit jejich nezletilou dceru a zároveň jí vyhrožoval, aby seděla, že z domu odejde, když jí to dovolí, že ji zabije a potom zabije sebe než přijede policie, během čehož šel vzít do kuchyně nůž a po celou dobu jej poté držel v ruce a říkal, ať se posadí, že ji zabije, stále si chtěl povídat, přičemž jí vzal mobilní telefon, aby si nemohla zavolat pomoc a bránil jí zavolat si pomoc tím, že jí opakovaně bránil volat o pomoc přes okno tím, že jí držel ruku na ústech a hodil ji na zem, což udělal několikrát během hádky, kdy ji hodil na zem a zakrýval jí ústa a škrtil ji, přičemž jej A. M. během tohoto incidentu opakovaně žádala, aby se uklidnil a opustil její dům a odešel, což on odmítal a setrval v rodinném domě navzdory těmto výzvám, načež A. M. po nějaké době, když byla v ložnici, využila situaci, když odsouzený odešel ven kouřit a z rodinného domu utekla tak, že musela přeskočit venkovní bránu k sousedce, odkud zavolala policii, čímž odsouzený J. H. takto svým jednáním způsobil poškozené A. M., nar. XY, trvala bytem XY, XY, pohmoždění palce levé ruky s otokem, pohmoždění obou ramen s podkožními krevními podlitinami, pohmoždění obou předloktí s podkožními krevními podlitinami, pohmoždění levého zápěstí s podlitinou, a to s celkovou dobou léčení a pracovní neschopností v trvání 14 dní,
přičemž uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Zvoleně, sp. zn. 3 T 147/2016, ze dne 23. 11. 2016, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2016, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby omamných a psychotropních látek, jedů, anebo prekursorů, jejich držení a obchodování s nimi podle §172 odst. 1 písm. b), c), d) slovenského trestního zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu spolu s probačním dohledem v trvání 5 let.
4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
5. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
6. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že J. H. , občan České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku, trestného činu omezování osobní svobody podle §171 tr. zákoníku, trestného činu porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku a trestného činu nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku).
8. Stran posouzení shora popsaného skutku, má Nejvyšší soud za to, že tento lze právně kvalifikovat předně jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. To proto, neboť odsouzený jinému - poškozené úmyslně ublížil na zdraví (viz §122 odst. 1 tr. zákoníku). Dále shora uvedený skutek vykazuje znaky přečinu omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, protože odsouzený jinému – poškozené bez oprávnění bránil užívat osobní svobody. Jednání odsouzeného vykazuje rovněž znaky přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, neboť neoprávněně setrval v obydlí jiného – poškozené. Konečně jednání odsouzeného vykazuje i znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, poněvadž odsouzený jinému – poškozené vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
9. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil hned několika trestných činů, přičemž pro mnohost trestných činů je charakteristická vyšší společenská škodlivost této formy trestné činnosti. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení J. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.