ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.32.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 32/2021-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 3. 6. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. M., nar. XY ve XY, okres XY, rozsudkem Trestního soudu v Lyonu, Francouzská republika, ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 1732100288, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu v Lyonu, Francouzská republika, ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 1732100288, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2016, byl T. M. uznán vinným trestným činem méně závažné újmy na zdraví, podle francouzského trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený T. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
společně se Z. K. se v noci z 30. 8. 2015 na 31. 8. 2015 ve XY, v podnapilosti dopustili vůči poškozenému J. B. násilného napadení za použití nože a nábytku, čímž poškozenému způsobili méně závažnou újmu na zdraví, která měla za následek pracovní neschopnost v délce 45 dnů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (minimálně trestného činu ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. M. úmyslně porušil fyzickou integritu jiné osoby. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se tohoto jednání dopustil společně s dalším pachatelem, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 6. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu