ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.35.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 35/2021-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 15. 7. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. O., nar. XY v XY, okres Sokolov, rozsudkem Soudu v Udine, Italská republika, ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 4464/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. O., nar. XY v XY, okres Sokolov, rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 7 Ls 31 Js 7332/18, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
I. Rozsudkem Soudu v Udine, Italská republika, ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 4464/14, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2015, byl A. O. uznán vinným trestným činem loupeže, podle italského trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a k peněžitému trestu ve výši 688 euro.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se A. O. ve spolupachatelství a po vzájemné dohodě s J. P. dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že:
poté, co A. O. dne 2. 10. 2014 odcizil v bydlišti A. F. částku 830 euro v bankovkách různé hodnoty a dal se na útěk, sledovaly jej poškozená a její dcera D. B. až k motorovému vozidlu Mitschubishi Outlender řízenému J. P., do něhož nastoupil v úmyslu i s lupem odjet. D. B., která chtěla pachatelům zabránit v útěku tím, že se postavila před vozidlo, byla přinucena uskočit, aby nebyla sražena, neboť P. přidal plyn a vozidlo náhle rozjel.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený A. O. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky přinejmenším (trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený A. O. se pro svůj majetkový prospěch dopustil zvlášť závažné trestné činnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se tohoto jednání dopustil společně s dalším pachatelem, jakož i zavrženíhodným způsobem jejího provedení. Z opisu z evidence Rejstříku trestů lze též dovodit jeho sklony k páchání trestné činnosti majetkového charakteru. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení A. O. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 7 Ls 31 Js 7332/18, který nabyl právní moci téhož dne, byl A. O. uznán vinným trestným činem napomáhání k nedovolenému dovozu omamných prostředků v množství větším než malém, podle německého trestního zákona a zákona o omamných prostředcích, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se A. O. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
ačkoli mu bylo známo, že zvlášť stíhaný P. F. nedisponuje povolením potřebným k manipulaci s omamnými prostředky, v době před 1. 6. 2018 mu napomáhal při tlumočení jeho telefonického rozhovoru s tureckým obchodním partnerem z Německa, jehož předmětem byla dohoda o prodeji metamfetaminu. Bylo ujednáno, že k předání drog dojde v Německu a že A. O., který bude P. F. doprovázet jako tlumočník, předmětné drogy uschová, popř. převeze ukryté na svém těle. Jako protiplnění mu P. F. slíbil nezjištěné množství drog a nové oblečení. Následně P. F. na blíže neurčeném místě v České republice převzal 18,90 gramů metamfetaminu se záměrem tyto prodat blíže neznámému Turkovi ve XY v Německu. Dne 1. 6. 2018 kolem 11.50 hod. přicestovali A. O. s P. F. osobním motorovým vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. XY řízeným A. B., z České republiky přes hraniční přechod Schirnding Strasse, oblast obce XY, na území Spolkové republiky Německo. R. F. předal metamfetamin A. O., který z obav, že by mohl být u něj nalezen, tento ukryl do prostoru na nohy pod sedadlo spolujezdce. Krátce po příjezdu do Německa na spolkové silnici 303 v úrovni výjezdu XY však bylo vozidlo podrobeno policejní kontrole, při níž byl sáček s metamfetaminem obsahující 59% účinné látky nalezen a zajištěn.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený A. O. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými prostředky a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený A. O. se pro svůj finanční prospěch podílel na nedovoleném pašování omamné látky (metamfetaminu) z České republiky do Spolkové republiky Německo. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jednak tím, že se na této podílel s dalšími pachateli, jednak i druhem a množstvím pašované drogy. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení A. O. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 7. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu