ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.37.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 37/2021-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 15. 7. 2021 v neveřejném zasedání návrh obviněného M. D. , narozeného XY ve XY, okres XY, trvale bytem XY, na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, a rozhodl takto:
Podle §10 odst. 2 tr. řádu obviněný M. D., narozený XY ve XY, trvale bytem XY, není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení pro účely trestního stíhání ohledně skutku uvedeného v obžalobě státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 1 KZV 59/2018-96, v němž je obžalobou spatřován zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 2/2021.
Odůvodnění:
1. Proti obviněnému M. D. bylo usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne 19. 6. 2013, č. j. KRPZ-6486-280/TČ-2012-150081-LRT, zahájeno trestní stíhání (spolu s dalšími spoluobviněnými) pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit v období od března do dubna 2011.
2. Okresní soud ve Zlíně poté pod sp. zn. 0 Nt 301/2014, podle §190 písm. a) ve spojení s §193 odst. 1 z. m. j. s. vydal na obviněného evropský zatýkací rozkaz. Z rozhodnutí příslušných orgánů Maltské republiky byl následně obviněný předán do České republiky k trestnímu stíhání pro výše uvedený trestný čin.
3. Po předání obviněného do České republiky byl tento následně propuštěn z vazby, načež odcestoval z České republiky zpět do Maltské republiky, kde se zdržuje doposud.
4. Okresní soud ve Zlíně posléze vydal pod sp. zn. 0 Nt 7502/2017 další evropský zatýkací rozkaz, a to za účelem rozšíření souhlasu s předáním obviněného do České republiky i pro další skutky, pro něž je v České republice trestně stíhán. Tomuto evropskému zatýkacímu rozkazu již příslušnými orgány Maltské republiky nebylo vyhověno.
5. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 21. 3. 2018, č. j. KRPA-364317-261/TČ-2015-000097-DOL, bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se měl (spolu s dalšími spoluobviněnými) dopustit v období od 4. čtvrtletí roku 2010 do konce roku 2011.
6. Dne 29. 3. 2018 státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen „státní zástupkyně“) podala návrh ve smyslu §198 odst. 2 z. m. j. s., aby soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 provedl nezbytné opatření, a sice za přítomnosti obhájce obviněného poučil o možnosti vzdát se práva na uplatnění zásady speciality ve vztahu k trestní věci označené pod bodem 5. tohoto usnesení a současně jej poučil o následcích tohoto prohlášení.
7. Obviněný dne 15. 5. 2018 před soudcem Obvodního soudu pro Prahu 1 prohlásil do protokolu, že se uplatnění zásady speciality nevzdává a nesouhlasí s trestním stíháním pro skutek uvedený v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 3. 2018, č. j. KRPA-364317-261/TČ-2015-000097-DOL.
8. Následně státní zástupkyně dne 14. 6. 2018 podala u Obvodního soudu pro Prahu 1 návrh ve smyslu §198 odst. 1 písm. g) z. m. j. s., aby předseda senátu téhož soudu ve smyslu §198 odst. 3 z. m. j. s. podal žádost o souhlas ze strany příslušného orgánu předávajícího státu (tj. Maltské republiky) se stíháním osoby obviněného pro skutek uvedený pod bodem 5. tohoto usnesení.
9. Dne 2. 7. 2018 podal předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 příslušnému orgánu předávajícího státu žádost o souhlas podle §198 odst. 1 písm. g) z. m. j. s. (sp. zn. 43 Nt 2851/2018). Do současné doby však této žádosti nebylo vyhověno, resp. na tuto jakkoliv reagováno.
10. Dne 13. 6. 2019 pak byla u Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) podána státní zástupkyní obžaloba, mimo jiné na obviněného M. D., a to pro jednání, v němž je spatřován zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
11. Usnesením ze dne 7. 11. 2019, č. j. 42 T 5/2019-1035, soud prvního stupně rozhodl podle §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu o vrácení věci státní zástupkyni k došetření. Učinil tak s odůvodněním, že obviněný se výslovně nevzdal svého práva na uplatnění zásady speciality ve smyslu §85 odst. 1 písm. c) z. m. j. s. a rovněž nebyl opatřen dodatečný souhlas vydávajícího státu s rozšířením vydání ve smyslu §85 odst. 1 písm. e) z. m. j. s.
Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně stížnost, na jejímž podkladě Vrchní soud v Praze (dále jen „stížnostní soud“) usnesením ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 3 To 16/2020, podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Stížnostní soud tak učinil proto, neboť se ztotožnil s výhradami státní zástupkyně, že jsou splněny zákonné podmínky vedení trestního řízení proti osobě obviněného i v nyní projednávané trestní věci, neboť podle §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. (kteréžto ustanovení dopadá na daný případ, neboť obviněný byl původně předán do České republiky na základě rozhodnutí soudů Maltské republiky) proti předané osobě může být vedeno trestní stíhání pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla předána, pokud v rámci trestního stíhání nedojde k omezení nebo zbavení její osobní svobody.
13. Usnesením ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 42 T 5/2019, soud prvního rozhodl podle §302 a násl. tr. řádu, že trestní řízení proti obviněnému bude vedeno jako proti uprchlému. Usnesením z téhož dne pak soud prvního stupně podle §23 odst. 1 tr. řádu věc obviněného vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí s tím, že tato bude nově vedena u daného soudu pod sp. zn. 42 T 2/2021.
14. Podáním ze dne 6. 5. 2021 adresovaným soudu prvního stupně a označeným jako „Doplnění návrhu na předložení věci Nejvyššímu soudu“ (pozn. obhájce obviněného níže uvedený návrh vznesl již dne 15. 4. 2021 v průběhu hlavního líčení), prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Lízala, advokáta, navrhl, aby soud prvního stupně postupem podle §10 odst. 2 tr. řádu předložil jeho trestní věc Nejvyššímu soudu a tento rozhodl, zda nebo do jaké míry je obviněný z důvodu uplatnění zásady speciality vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.
15. Obviněný – po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního stíhání jeho osoby na podkladu usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne 19. 6. 2013, č. j. KRPZ-6486-280/TČ-2012-150081-LRT, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 21. 3. 2018, č. j. KRPA-364317-261/TČ-2015-000097-DOL – uvedl, že v nyní projednávané trestní věci je ve smyslu §11 odst. 1 písm. c) tr. řádu osobou, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, protože k jeho trestnímu stíhání je třeba souhlasu oprávněného orgánu, tj. justičních orgánů Maltské republiky. Podle obviněného jsou si této skutečnosti orgány činné v trestním řízení v nyní projednávané trestní věci vědomy, neboť se pokusily tento stav zhojit jeho výslechem dne 15. 5. 2018, jehož předmětem bylo zjištění stanoviska obviněného k uplatnění zásady speciality podle §198 odst. 1 písm. e) z. m. j. s. Při tomto výslechu se obviněný uplatnění zásady speciality nevzdal a vyjádřil nesouhlas s trestním stíháním pro další skutky spáchané před jeho předáním do České republiky.
16. Následně obviněný připomíná podstatu zásady speciality zakotvené (mimo jiné) v §198 z. m. j. s. a shrnuje, že za současné situace, kdy se před justičními orgány Maltské republiky, ani před Obvodním soudem pro Prahu 1, nevzdal jejího uplatnění, nelze proti jeho osobě v nyní projednávané trestní věci podat obžalobu a konat hlavní líčení. Tento názor pak podle obviněného zastávají i justiční orgány Maltské republiky, jimiž byla zamítnuta žádost Okresního soudu ve Zlíně o rozšíření souhlasu s předáním jeho osoby k trestnímu stíhání pro další skutky, protože daný cizozemský soud dospěl – v souladu s příslušnou unijní úpravou – k závěru, že stále trvá specialita uplatněná při jeho předání do České republiky na základě předchozích rozhodnutí příslušných orgánů Maltské republiky. Postup českých orgánů, spočívající ve vydání dalšího evropského zatýkacího rozkazu (viz bod 4. tohoto usnesení), má proto obviněný za zneužívající systém mezinárodní justiční spolupráce.
17. Podle obviněného soud prvního stupně zastává shodný názor jako obhajoba (což dokládá jeho usnesení ze dne 7. 11. 2019, č. j. 42 T 5/2019-1035), totiž že jeho trestní věc nelze projednat v řízení před soudem, neboť tomu brání obviněným uplatněná zásada speciality. Obviněný dále podotýká, že na základě návrhu Městského státního zastupitelství v Praze byla následně soudem prvního stupně dne 2. 7. 2018 zaslána maltským justičním orgánům žádost o rozšíření souhlasu s trestním stíháním obviněného, na niž však dosud i přes urgenci Ministerstva spravedlnosti České republiky nebylo reagováno. Obviněný na podkladě uvedeného dovozuje, že státní zástupkyně zastává tentýž postoj jako obhajoba, byť však ve své stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 11. 2019, č. j. 42 T 5/2019-1035, tvrdí, že zásada speciality nebrání vedení trestního stíhání proti obviněnému a souhlasu justičních orgánů Maltské republiky tak není třeba.
18. Obviněný konečně uvádí, že právní názor prezentovaný v usnesení stížnostního soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 3 To 16/2020, považuje za nesprávný, a to proto, že podle něj soudu prvního stupně nic nebrání na podkladě podané obžaloby trestní věc obviněného projednat a rozhodnout, přičemž v souladu s §198 z. m. j. s. teprve v případě, kdy by obviněného shledal vinným a uložil mu trest či ochranné opatření spojené s odnětím svobody, bude nezbytné žádat Maltskou republiku o souhlas s trestním stíháním pro daný skutek. Podle obviněného totiž okamžikem právní moci odsuzujícího rozsudku trestní stíhání končí, tedy dále již neprobíhá a je tak otázkou, k jakému trestnímu stíhání by měl být udělen souhlas předávajícího státu. Není tedy zřejmé, jaký faktický a procesní význam a dopad pro dané trestní řízení může mít souhlas či naopak nesouhlas předávajícího státu vydaný až po právní moci odsuzujícího rozsudku. Podle obviněného by tak v konečném důsledku došlo k vydání pravomocného a vykonatelného rozsudku, který by byl vydán i přes absenci souhlasu podle §198 z. m. j. s., proti čemuž by již neměl on sám jak účinně brojit (neboť by nebyla dána žádná z podmínek obnovy řízení).
19. Na základě výše uvedeného proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl o tom, zda nebo do jaké míry je vyňat – z důvodu uplatnění zásady speciality – z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.
20. Dne 28. 6. 2021 byl soudem prvního stupně Nejvyššímu soudu předložen výše uvedený návrh obviněného na rozhodnutí podle §10 odst. 2 tr. řádu.
21. Na podkladu návrhu obviněného M. D. a obsahu spisů vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 42 T 5/2019 a 42 T 2/2021, Nejvyšší soud přezkoumal všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí o něm a dospěl k závěru, že obviněný není v této trestní věci osobou vyňatou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle trestního řádu.
22. Podle §10 odst. 1 tr. řádu jsou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle trestního řádu vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
23. Podle §10 odst. 2 tr. řádu platí, že vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud.
24. Z ustanovení §11 odst. 1 písm. c) tr. řádu se podává, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§10 tr. řádu), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán, nejde-li o dočasné vynětí nebo není-li trestní stíhání osoby pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu nepřípustné pouze dočasně.
25. V rámci předávacího řízení mezi členskými státy Evropské unie (v daném případě mezi Českou republikou a Maltskou republikou) je zásada speciality upravena v §198 odst. 1 z. m. j. s. vyjádřením uvedeného principu upraveného v čl. 27 Rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. 6. 2002 o Evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/584/SVV ) . Zásada speciality vyplývající z odst. 1 citovaného článku je prolomena v odstavci 3 tak, že podle písm. c) se nepoužije ustanovení odst. 2, podle něhož nelze osobu, která byla předána, stíhat, odsoudit nebo jinak zbavit svobody za jiný trestný čin, než kvůli kterému byla předána a kterého se dopustila před svým předáním, v případech, kdy trestní řízení nevede k uplatnění opatření omezujícího osobní svobodu.
26. Podle §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. platí, že předaná osoba nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla předána, ledaže v rámci trestního stíhání nedojde k omezení nebo zbavení její osobní svobody.
27. Z §198 odst. 1 písm. e) z. m. j. s. dále plyne, že předaná osoba nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla předána, ledaže předaná osoba se vzdala práva na uplatnění zásady speciality, případně vzdání se tohoto práva bylo součástí jejího souhlasu s předáním do České republiky.
28. Podle §198 odst. 1 písm. g) z. m. j. s. platí, že předaná osoba nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla předána, ledaže příslušný orgán předávajícího státu udělil souhlas se stíháním předané osoby nebo výkonem trestu nebo ochranného opatření.
29. V projednávané věci je sice zřejmé, že se obviněný nevzdal uplatnění zásady speciality a nesouhlasí s trestním stíháním pro skutek uvedený v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 3. 2018, č. j. KRPA-364317-261/TČ-2015-000097-DOL, a dále, že o žádosti předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 příslušnému orgánu předávajícího státu o vyslovení souhlasu podle §198 odst. 1 písm. g) z. m. j. s. ze dne 2. 7. 2018 (sp. zn. 43 Nt 2851/2018) nebylo dosud rozhodnuto, resp. na tuto nebylo reagováno. Tyto skutečnosti však podle Nejvyššího soudu nemají, s ohledem na aplikaci přípustné výjimky z uplatnění zásady speciality podle §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s., žádný vliv na zákonnost vedení trestního řízení, resp. nikterak nebrání, aby soud prvního stupně na podkladu podané obžaloby v této trestní věci rozhodl.
30. Nejvyšší soud tedy považuje v projednávané trestní věci za rozhodné, že podle §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. může být proti obviněnému vedeno trestní stíhání pro jiný skutek, spáchaný před jeho předáním, a to pokud v jeho rámci nedojde k omezení nebo zbavení jeho osobní svobody. Z předloženého spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 42 T 2/2021 a sp. zn. 42 T 5/2019 přitom Nejvyšší soud nezjistil, že by v této trestní věci došlo k omezení nebo zbavení osobní svobody obviněného. Současně Nejvyšší soud zdůrazňuje, že na rozdíl od §85 odst. 1 z. m. j. s. uvedená výjimka z uplatnění zásady speciality podle §198 odst. 1 písm. a) umožňuje vedení trestního stíhání před soudem a souhlas předávajícího státu [srov. §198 odst. 1 písm. g) a §198 odst. 3 z. m. j. s.] je třeba vyžádat teprve až v případě, že dojde k pravomocnému odsouzení a uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, a to za účelem realizace výkonu takového trestu nebo ochranného opatření (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 11 Tz 21/2016 a přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 24/2015; dále srov. POLÁK, P. POLÁK, P., HUCLOVÁ, H, In: KUBÍČEK, M. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 608).
31. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud rozhodl podle §10 odst. 2 tr. řádu tak, že obviněný není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení pro účely trestního stíhání ohledně skutku uvedeného v obžalobě státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 1 KZV 59/2018-96, v němž je obžalobou spatřován zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 2/2021.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 7. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.