ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.49.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 49/2021-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky S. U. , nar. XY v XY, rozsudkem Nizozemsko jazyčného soudu první instance v Bruselu, senát č. 60, Belgické království, ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 2015/051208, ve spojení s rozsudkem Nizozemsko jazyčného soudu první instance v Bruselu, senát VAC 3, Belgické království, ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 2015/051840 53048, který nabyl právní moci dne 28. 1. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Nizozemsko jazyčného soudu první instance v Bruselu, senát č. 60, Belgické království, ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 2015/051208, ve spojení s rozsudkem Nizozemsko jazyčného soudu první instance v Bruselu, senát VAC 3, Belgické království, ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 2015/051840 53048, který nabyl právní moci dne 28. 1. 2016, byla S. U. uznána vinnou trestným činem násilné krádeže podle článků 154, 162, 185, 187, 188, 189, 190, 194, 195 belgického trestního řádu, článků 25, 66, 79, 80, 461, 467 belgického trestního zákoníku, článku 1 zákona z 5. 3. 1952, ve znění zákona z 26. 6. 2000 a zákona ze 7. 2. 2003 a zákona z 28. 12. 2011, článků 11, 12, 13, 16, 31 až 37, 41 zákona z 15. 6. 1935 a článků 2, 4 zákona z 26. 6. 2000 a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Nizozemsko jazyčného soudu první instance v Bruselu se S. U. předmětné trestné činnosti v podobě násilné krádeže dopustila v podstatě tím, že:
dne 29. 12. 2014 se společně se svým tehdejším přítelem jménem K. M. provinila pouliční loupeží vůči poškozené starší ženě jménem J. S., a to tím způsobem, že poté, co S. U. nacházející se před bytem poškozené dala rukou znamení svému příteli K.M., že se poškozená přibližuje, ten nejprve chytil poškozenou zezadu za bundu s tím, že má na bundě flek, avšak poškozená se evidentně nenechala chytit a pokračovala v cestě domů, načež ji K. M. povalil na zem, v důsledku čehož poškozená spadla na záda, poté K. M. poškozené sebral tašku, aby ji společně se S. U. prohledali; jelikož však poškozená hlasitě volala o pomoc, oba pachatelé z místa činu utekli, načež byli oba zadrženi a u K. M. byla nalezena peněženka poškozené.
3. Dne 21. 7. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Nizozemsko jazyčného soudu první instance v Bruselu, senát č. 60, Belgické království, ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 2015/051208, ve spojení s rozsudkem Nizozemsko jazyčného soudu první instance v Bruselu, senát VAC 3, Belgické království, ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 2015/051840 53048, který nabyl právní moci dne 28. 1. 2016, ve vztahu k osobě S. U. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že S. U. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (konkrétně trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je, i přes její dosavadní trestní bezúhonnost, zvyšována zejména okolnostmi provedením činu, jehož se odsouzená společně s další osobou dopustila vůči ženě vyššího věku, tedy na osobě se ztíženou možností účinné obrany vůči užitému násilí. Ve vztahu k druhu a výši nepodmíněného trestu odnětí svobody, který byl odsouzené za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Nizozemsko jazyčného soudu první instance v Bruselu, uložen, Nejvyšší soud konstatuje, že tato citelnější sankce svojí povahou odpovídá závažnosti odsouzenou spáchané trestné činnosti. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení S. U. příslušným soudem Belgického království hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzené S. U. zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu