ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.52.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 52/2021-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. K. , nar. XX v XY, okres XY, rozsudkem Soudu první instance v Antverpách, pracoviště Antverpy, senát AC2, Belgické království, ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 8347 14/4720, který nabyl právní moci dne 6. 1. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu první instance v Antverpách, pracoviště Antverpy, senát AC2, Belgické království, ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 8347 14/4720, který nabyl právní moci dne 6. 1. 2015 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), byl J. K. (dále též „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu zločinného spolčení podle belgického trestního zákoníku. Za to byl na základě článků 162, 186, 194, 195 belgického trestního řádu, článků 1, 3, 6, 7 belgického trestního zákoníku, článků 11, 12, 14, 31, 32, 34, 35, 36, 37 a 41 belgického zákona z 15. 6.1935, ve znění zákona z 3. 5. 2003, nařízení Ministerské rady č. 974/98 ze dne 3. 5. 1998 a č. 1103/97 ze dne 17. 6. 1997 a zákonů z 26. 6. 2000 a 30. 6. 2000 o zavedení eura, článků 28 a 29 zákona z 1. 8. 1985, ve znění zákonů z 24. 12. 1993 a 22. 4. 2003 a Královského usnesení z 19. 12. 2003, programového zákona z 27. 12. 2004, Královského usnesení z 31. 10. 2005, článků 3 a 4 zákona ze 17. 4. 1878 a článků 25, 38, 40, 42, 43, 65, 322, 323 a 324 belgického trestního zákoníku odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku a dále k peněžité pokutě ve výši 600 eur, a to za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody ve výměře jednoho měsíce pro případ, že by uložená pokuta nebyla v zákonem stanovené lhůtě uhrazena, jakož i k trestu propadnutí věci v podobě zajištěného loupežného nástroje, mobilního telefonu a SIM karty. Zároveň byla odsouzenému citovaným rozsudkem cizozemského soudu uložena povinnost uhradit příspěvek na financování Fondu pro pomoc obětem úmyslných trestných činů a náhodným zachráncům ve výši 25 eur, přičemž každá desetina této částky se navyšuje padesátinásobkem, celkem tedy částka činí 150 eur.
2. Podle skutkových zjištění Soudu první instance v Antverpách, pracoviště Antverpy, senát AC2, se J. K. předmětné majetkové trestné činnosti dopustil společně s osobou spoluobviněného J. N. v podstatě tím, že:
dne 2. 9. 2013 byli oba obvinění zastavení v XY, ulice XY, když krátce předtím byli spatřeni na adrese XY, XY v zahradě domu, kde neměli co pohledávat, přičemž předtím byli spatřeni v Brechtu na terase domu, kde je oslovil obyvatel domu, načež mu tvrdili, že hledají místo k přespání; následně byly při kontrole vozidla obviněných zajištěny jednak podomácku vyrobená kovová smyčka a ve dveřích na straně řidiče nůž, tedy nástroje, které se používají při vloupání.
3. Dne 22. 7. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Soudu první instance v Antverpách, pracoviště Antverpy, senát AC2, Belgické království, ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 8347 14/4720, který nabyl právní moci dne 6. 1. 2015, ve vztahu k osobě J. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který s přihlédnutím k okolnostem jeho provedení vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je výrazně zvyšována zejména jeho bohatou trestní minulostí, neboť byl na území České republiky již vícekrát trestně stíhán a odsouzen, a to zpravidla pro trestnou činnost majetkového charakteru. Ačkoli v mezidobí došlo k zahlazení části těchto odsouzení, nelze pominout výrazné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení pro skutky obdobného charakteru, jakož i výkon dříve uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Soudu první instance v Antverpách, pracoviště Antverpy, senát AC2, Belgické království, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve spojení s peněžitým trestem (pokutou) a trestem propadnutí věci. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. K. příslušným soudem Belgického království hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného J. K. zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu