ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.56.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 56/2021-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 31. 8. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky E. H. , narozeného XY v XY, okres Kladno, rozsudkem Obvodního soudu v Norimberku ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 65 Ls 651 Js 43803/14 jug, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu v Norimberku (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 65 Ls 651 Js 43803/14 jug, který nabyl právní moci dne 18. 3. 2015, byl E. H. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestných činů sexuálního zneužití osoby svěřené do péče a sexuálního zneužití dítěte podle §174 odst. 1, bodu 3, §174 odst. 2, bodu 1 a §176 odst. 4, bodu 1 StGB (pod bodem 1. rozsudku) a trestných činů sexuálního zneužití osoby svěřené do péče, sexuálního zneužití osob neschopných klást odpor a sexuálního nátlaku podle §174 odst. 1, bodu 3, §179 odst. 1, bodu 1, §177 odst. 1, bodů 1 a 3 StGB a trestného činu úmyslného ublížení na těle podle §223 odst. 1, §230 odst. 1, §52 a §53 StGB. Za uvedené trestné činy uložil cizozemský soud odsouzenému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený, jenž je biologickým otcem AAAAA (pseudonym), narozené XY, kterou má v péči společně se svou bývalou manželkou i po rozvodu, dopustil shora označených trestných činů tím, že:
1.
v již blíže nezjištěné době v období od roku 2003 do roku 2006, pravděpodobně v době, kdy jeho dcera byla ve věku sedmi let, se v ložnici rodičů v tehdejším společném rodinném bytě na adrese XY v XY „za účelem poučení“ odhalil před svou dcerou AAAAA a ukázal jí svůj odhalený ztopořený úd a před touto onanoval, dokud nedošlo k výronu semene. Obžalovaný tak přitom činil za účelem svého sexuálního uspokojení;
2.
pozdního odpoledne v sobotu dne 5. 7. 2014 přibližně v 16:00 hodin v bytě obývaném společně se svou dcerou na adrese XY v XY, vyzval svou šestnáctiletou dceru AAAAA, aby společně s ním pila likér, aby ji, když věděl, že není zvyklá konzumovat alkohol, vědomě přivedl do stavu podnapilosti, nejdříve za účelem umožnit jí získat poznatky o jejích hranicích dobrovolnosti, pokud by se značně opila;
v průběhu pozdního odpoledne a večera šestnáctiletá dívka vypila z podnětu obžalovaného neurčité množství likéru, následně občas odpadla a/nebo usnula a nakonec rovněž musela zvracet. Obžalovaný předtím přinesl alkohol též k manželské posteli v ložnici a podával ho své dceři. Později si poškozená lehla do manželské postele, aby si četla knihu;
když se dcera probudila a musela zvracet, obžalovaný jí pomohl vysvléct zvratky znečištěný oděv a odvlekl svou dceru zpět do ložnice, ačkoliv tato mu odmítavými pohyby ruky dávala najevo, že to nechce. Na posteli pak obžalovaný svlékl poškozené AAAAA další kusy oblečení. Když obžalovaný svlékl své dceři nakonec i kalhotky, pokusila se svědkyně AAAAA tomuto nejdříve zabránit tím, že tlačila ruce obžalovaného pryč. Nakonec však nedokázala svlékání zabránit, neboť následně opětovně v důsledku konzumace alkoholu odpadla, což obžalovaný poznal;
když se pak přibližně v 01:00 hodin svědkyně AAAAA probrala, všimla si – ležící nyní zcela nahá – že obžalovaný, jenž byl nyní rovněž nahý, že ji potřel olivovým olejem a zlehka masíroval její nahé tělo, které, včetně oblasti genitálií, též hladil, přičemž ji také líbal na její nahá prsa. Svědkyně se opět pokusila dát najevo svůj odpor tím, že se pokusila obžalovaného odtlačit, a rovněž slovně se ohradila proti jeho chování. Následně se schoulila, aby zabránila pokračujícímu sexuálnímu jednání obžalovaného. Při tom škrábala obžalovaného na rukou a pažích. Nakonec však, vzhledem ke svému stavu bezmoci a tělesné slabosti, nedokázala sexuálnímu obtěžování svého otce zabránit, čehož si tento byl vědom;
když svědkyně v průběhu noci opustila ložnici obžalovaného a začala se oblékat (horní část oblečení a kalhoty), zatlačil ji obžalovaný fyzickou silou znovu do ložnice a oblečení jí opět vysvlékl. Následně, stejně jako již předtím po probuzení poškozené, třel obžalovaný svůj nahý úd o nahé tělo poškozené, a rovněž se pokusil jak prstem, tak svým údem proniknout do pochvy svědkyně, což se mu ovšem nepodařilo;
v průběhu noci – v blíže nezjistitelnou dobu – obžalovaný též kousl poškozenou do pravé paže tak silně, že na této zanechal otisk zubů a v místě se vytvořily hematom a otok, jež byly po dobu jednoho týdne velmi bolestivé, což obžalovaný rozhodně předvídal a čehož si byl vědom;
obžalovaný sám byl po požití již blíže nezjistitelného množství alkoholu rovněž podnapilý, avšak ne natolik, aby jeho ovládací schopnosti byly ovlivněny v podstatné míře;
odběr krve provedený dne 6. 7. 2014 v 17:38 hodin prokázal 0,00 promile;
poškozené se podařilo dopoledne dne 6. 7. 2014 opustit byt a v 11:30 hodin podala oznámení na policejní služebně v XY.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že E. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně v případě jednání popsaného pod bodem 1. trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle §201 tr. zákoníku a v případě jednání pod bodem 2. pokusu trestného činu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §185 tr. zákoníku,].
7. Co se týče posouzení shora popsaných skutků, má Nejvyšší soud za to, že tyto lze právně kvalifikovat jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku (vzhledem k tomu, že odsouzený ohrozil citový a mravní vývoj dítěte tím, že závažným způsobem porušil svou povinnost o ně pečovat) a zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (neboť jednání odsouzeného bezprostředně směřovalo k tomu, aby násilím donutil jiného k pohlavnímu styku souloží a k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží). Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil dvou trestných činů, jejichž objektem je jednak zájem na řádné výchově dětí, která má být vedena v souladu se zásadami morálky občanské společnosti tak, aby byl zaručen jejich řádný rozumový, mravní a citový vývoj, a jednak právo člověka na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě. Nelze pominout, že daného protiprávního jednání se odsouzený v obou případech nadto dopustil na své vlastní dceři, jež v případě prvního skutku navíc byla dítětem velmi útlého věku, v případě druhého skutku šestnáctiletou dospívající, čímž jednoznačně velmi závažně porušil svou povinnost otce vyplývající z jeho rodičovské odpovědnosti, a to pečovat o harmonický vývoj dcery po citové a mravní stránce. Uvedené skutečnosti tak jednoznačně zvyšují společenskou škodlivost trestné činnosti odsouzeného. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení E. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.