ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.58.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 58/2021-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky R. G. , nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, soudní oddělení č. 34, Rakouská republika, ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 34 Hv 66/19p, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2019, v němž byl uznán vinným jednak zločinem profesionálně provedené krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bod 1, odst. 2 bod 1, §130 odst. 2 druhý případ a §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, dílem jako účastník podle §12 třetí alternativa rakouského trestního zákoníku (bod I. rozsudku), a jednak přečinem použití cizích průkazů podle §231 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (bod III. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky R. G., nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, soudní oddělení č. 34, Rakouská republika, ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 34 Hv 66/19p, a to pro přečin zatajení listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (bod II. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Linci, soudní oddělení č. 34, Rakouská republika, ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 34 Hv 66/19p, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2019, byl R. G. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným spácháním jednak zločinu profesionálně provedené krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bod 1, odst. 2 bod 1, §130 odst. 2 druhý případ a §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, dílem jako účastník podle §12 třetí alternativa rakouského trestního zákoníku (bod I. rozsudku), dále přečinu zatajení listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (bod II. rozsudku) a přečinu použití cizích průkazů podle §231 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (bod III. rozsudku), za což byl podle §28 odst. 1 a §130 rakouského trestního zákoníku odsouzen k celkovému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Linci se R. G. předmětné trestné činnosti v podobě výše uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že
1. společně s P. V. v období od 4. 4. 2019 do 5. 4. 2019 ve XY ve vědomé a chtěné součinnosti (částečně jako přispívající pachatelé) vzali, popř. se pokusili vzít konkrétně specifikovaným poškozeným cizí movité věci v celkové hodnotě cca 2.630 eur, dílem vloupáním do budovy, popř. do dopravního prostředku, dílem vstupem do obydlí, vždy s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, jakož i vždy s úmyslem si opakovaným pácháním krádeží vloupáním (do budov, popř. do osobních vozidel) vytvořit po delší dobu nejen nemalé příjmy, přičemž se již dříve dopustili dvou takovýchto činů a jednou byli kvůli takovému činu odsouzeni, a to R. G. rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. 1 T 179/2018, pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) českého trestního zákoníku, a to:
a) očekávané kradené věci ke škodě E. A. vstupem do bytu v XY tak, že P. V. vyšplhal na balkón, zatímco R. G. mezitím pod balkónem hlídal, když v důsledku odhalení ze strany poškozené zůstalo jejich jednání ve stadiu pokusu,
b) ke škodě A. K. vzali dva subwoofery, 12 kusů hliníkových ráfků, 2 brzdové kotouče a 4 brzdové zarážky v celkové hodnotě 1.470 eur, a to vniknutím do dopravního prostředku pomocí nástroje, který není určen k řádnému otevírání tak, že R. G. otevřel dveře řidiče starého autobusu VW poškozeného K. jejich odblokováním pomocí smyčky, načež společně s P. V. vyložili kradené věci a naskládali je do svého nákladního vozidla,
c) ke škodě J. Q. vzali jednu motorovou kosu a jedny štípací kleště v celkové hodnotě 120 eur, a to vstupem a vypáčením kůlny na nářadí tak, že P. V. vyšplhal přes zavřené zamřížované dveře, vzal z kůlny štípací kleště a podal je R. G., který potom pomocí tohoto nástroje naštípnul visací zámek,
d) ke škodě G. Ch. vzali celkem osm kusů triček, peněženku včetně finanční hotovosti, jednu kovovou kazetu včetně léků a jeden svazek klíčů v celkové hodnotě 379,40 eur, přičemž R. G. behěm tohoto jednání vykonával na zahradě službu tzv. hlídače,
e) ke škodě C. Ö. vzali z nezamčeného přízemí obytného domu v XY č. XY jednu motorovou pilu, dva akumulátorové šroubováky, jednu úhlovou brusku, jeden LED zářič, jeden vysavač listí a jeden pneumatický přístroj pro nastřelování hřebíků včetně hnací patrony v celkové hodnotě 510 eur,
2. R. G. zatajil listinu, kterou nedisponuje nebo nemůže sám disponovat, s úmyslem zabránit tomu, aby byla použita v právním styku pro prokázání práva, právního vztahu nebo skutečnosti, a to osobní průkaz a řidičský průkaz vystavené na jméno M. S.,
3. R. G. použil úřední průkaz, který je vystaven na jméno jiné osoby, a to český občanský průkaz vystavený na jméno M. S., v právním styku pro prokázání práva, právního vztahu nebo skutečnosti tak, že se při kontrole úředníky policejního inspektorátu XY prokázal tímto cizím osobním průkazem.
3. Dne 27. 7. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Linci, soudní oddělení č. 34, Rakouská republika, ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 34 Hv 66/19p, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2019, ve vztahu k osobě R. G. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona toliko ve vztahu k části návrhu Ministerstva spravedlnosti.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že R. G. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.).
7. Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného R. G. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku popsaného pod bodem II. rozsudku Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, soudní oddělení č. 34, Rakouská republika, ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 34 Hv 66/19p, jímž byl uznán vinným přečinem zatajení listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku. Skutek popsaný pod bodem II. citovaného rozsudku cizozemského soudu, konkrétně spočívající v tom, že odsouzený R. G. během policejní kontroly zatajil český osobní průkaz a řidičský průkaz vystavené na jméno jiné osoby, s nimiž nebyl oprávněn disponovat, totiž podle platné české právní úpravy nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů, neboť ze skutkových zjištění učiněných cizozemským soudem v této trestní věci není nikterak zřejmé, že by se mimo jiné jednalo o doklady padělané, jež by odsouzený padělal nebo jich (s vědomím, že jde o padělky) užíval jako pravých. Vzhledem k této skutečnosti tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II. rozsudku Zemského soudu v Linci, jakož i tomuto skutku odpovídajícímu trestu, zamítl.
9. Pokud jde o skutky popsané pod body I. a III., které Zemský soud v Linci právně kvalifikoval jednak jako zločin profesionálně provedené krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bod 1, odst. 2 bod 1, §130 odst. 2 druhý případ a §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, dílem ve formě účastenství podle §12 třetí alternativa rakouského trestního zákoníku (bod I. rozsudku) a jednak jako přečin použití cizích průkazů podle §231 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (bod III. rozsudku), lze naopak konstatovat, že v případě jednání popsaného pod bodem I. Nejvyšší soud rozhodl, že se předmětné odsouzení týká skutku, který jednoznačně vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky [konkrétně pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, spáchaného dílem (pod body 1. a), d), e) v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachystelství podle §23 tr. zákoníku]. Rovněž v případě skutku popsaného pod bodem III. rozudku rakouského soudu bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto tak, že se předmětné odsouzení týká skutku, který jednoznačně vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky [konkrétně trestného činu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písnm. a) tr. zákoníku, neboť odsouzený se občanským průkazem vystaveným na jméno jiné osoby zcela vědomě prokazoval při prováděné dopravní kontrole příslušníkům rakouské policie bezprostředně poté, co se dopustil majetkové trestné činnosti popsané pod bodem I., a to ve snaze zakrýt svoji skutečnou identitu coby spolupachatele majetkového trestného činu]. V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
10. V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený R. G. svým jednáním naplnil zákonné znaky více úmyslných trestných činů, přičemž pominout nelze ani četnost útoků, jichž se odsouzený v rámci pokračujícího trestného činu krádeže během krátké doby cca dvou dnů společně s další osobou dopustil (celkem pět případů s celkovou výší škody nejméně 2.630 eur, tj. cca 67.300 Kč). Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována rovněž jeho velmi bohatou trestní minulostí, když z evidence Rejstříku trestů jasně plyne, že byl v rozmezí let 1991 až 2020 na území České republiky opakovaně (celkem dvacet devětkrát) soudně trestán, a to pro rozličnou trestnou činnost, zpravidla majetkového charakteru, přičemž v minulosti byl jedenkrát odsouzen rovněž na území Spolkové republiky Německo, a to rozsudkem ze dne 5. 4. 2019, opět pro trestný čin krádeže. Byť zčásti je z důvodu zahlazení některých odsouzení na osobu odsouzeného třeba hledět, jako by nebyl dosud odsouzen, svědčí i tyto skutečnosti ve spojení s dalšími odsouzeními (zpravidla již k nepodmíněnému trestu odnětí svobody) o jasných sklonech odsouzeného k soustavnému porušování obecně závazných norem společenského chování opakovaným páchaním delikventního jednání. Závažnosti jednání odsouzeného (popsaného pod body I. a III.) přitom odpovídá i výsledný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře šestnácti měsíců.
11. Nejvyšší soud tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na dva z celkových tří trestných činů R. G., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Linci, soudní oddělení č. 34, Rakouská republika, ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 34 Hv 66/19p, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím s přihlédnutím k povaze a vzájemnému poměru všech dotčených trestných činů alikvotně snížil i odsouzenému uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, a to z původního nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců na konečných šestnáct měsíců.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu