ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.61.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 61/2021-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K. , nar. XY ve XY, rozsudkem Soudu města Bolzana, trestní sekce, Italská republika, ze dne 6. 2. 2012, č. 89/12, sp. zn. 1176/2010, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trentu, detašovaný úsek v Bolzanu, Italská republika, ze dne 28. 2. 2013, č. 56/13, sp. zn. 77/2012, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu města Bolzana, trestní sekce, Italská republika, ze dne 6. 2. 2012, č. 89/12, sp. zn. 1176/2010 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trentu, detašovaný úsek v Bolzanu, Italská republika, ze dne 28. 2. 2013, č. 56/13, sp. zn. 77/2012, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2018, byl M. K. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestnými činy domácího násilí nebo vyhrožování podle čl. 572, způsobení těžké újmy na zdraví, zohyzdění nebo trvalých následků z nedbalosti podle čl. 582 a sexuálního napadení podle čl. 609 italského trestního zákoníku, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let.
2. Podle skutkových zjištění Soudu města Bolzana se M. K. předmětné trestné činnosti násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že
1. od roku 2007 do března 2010 ve XY a XY špatně zacházel se svojí družkou, poškozenou M. H., nar. XY, když se k ní choval zastrašujícím a agresivním způsobem, a to zejména tehdy, když byl opilý, urážel ji, opakovaně ji obviňoval z jiných milostných vztahů, tahal ji za vlasy, tlačil ji ke stěnám domu, ohrožoval ji nožem, napadal ji kopanci a údery pěstí po celém těle, znásilňoval ji a nutil ji k pohlavnímu styku, zejména ji silou znehybňoval na lůžku a vykonával na ní úplný pohlavní styk, čímž jí způsobil v měsíci září 2008, dne 20. 12. 2009 a dne 21. 2. 2010 poranění s délkou léčení 10 dnů, 5 dnů a 1 týden, poškozenou tímto nutil trpět fyzicky a morálně, čímž činil jejich soužití obzvláště bolestným,
2. v měsíci prosinci roku 2009 v XY násilím nutil svojí družku, poškozenou M. H., nar. XY, k tomu, aby se podrobila sexuálním aktům, zejména ji násilím přivazoval na postel a vykonával s ní plný pohlavní styk,
3. dne 21. 2. 2010 v XY svojí družce, poškozené M. H., nar. XY, způsobil kopanci a údery pěstí po celém těle zranění, které bylo posouzeno jako zranění s dobou léčení do jednoho týdne.
3. Dne 27. 7. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Soudu města Bolzana, trestní sekce, Italská republika, ze dne 6. 2. 2012, č. 89/12, sp. zn. 1176/2010 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trentu, detašovaný úsek v Bolzanu, Italská republika, ze dne 28. 2. 2013, č. 56/13, sp. zn. 77/2012, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2018, ve vztahu k osobě M. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (s ohledem na celkovou dobu, po kterou se uvedeného jednání popsaného pod body 1. až 3. vůči své družce dopouštěl, vykazuje jednání odsouzeného zákonné znaky trvajícího trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když naopak skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví ve smyslu §146 tr. zákoníku je s ohledem na svoji povahu fakticky konzumována závažnější skutkovou podstatou trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí ve smyslu §199 tr. zákoníku, neboť méně závažné formy ublížení na zdraví, jež byly u poškozené detekovány v době jejího týrání ze strany partnera, tvoří nedílnou součást trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí ve smyslu §199 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, zejména význam celospolečenského zájmu na ochraně zdraví, lidské důstojnosti a svobody rozhodování v sexuální oblasti, jejž obviněný svým úmyslným jednáním dlouhodobě porušoval. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je, i přes jeho dosavadní trestní bezúhonnost, zvyšována zejména charakterem a povahou trestné činnosti, jíž se odsouzený po dobu více než tří let, tedy po delší dobu, soustavně dopouštěl vůči osobě sobě blízké, konkrétně vůči své družce, přičemž pominout nelze ani skutečnost, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Byť od jednání odsouzeného, za které byl pravomocně odsouzen výše citovaným rozsudkem Soudu města Bolzana, uplynul již delší časový odstup (konkrétně více než jedenáct let od ukončení odsouzeným navozeného a následně jím vědomě udržovaného protiprávního stavu), pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí zejména povaha a charakter jím páchané trestné činnosti, včetně její celkové délky, stejně jako druh a výše trestu, jenž mu byl za toto jednání pravomocně uložen.
8. Ve vztahu k druhu cizozemským soudem uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl za výše uvedené jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody, jenž však odpovídá trestní sazbě stanovené pro obdobné jednání českým trestním zákoníkem, konkrétně nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře sedmi let. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. K. příslušným soudem Italské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu