ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.67.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 67/2021-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky, B. H. , nar. XY v XY, a P. H. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Bydhošti, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 9. 3. 2018, sp. zn. III K 724/17, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bydhošti, IV. trestní odvolací oddělení, Polská republika, ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV Ka 457/18, který nabyl ve vztahu k osobám obou jmenovaných právní moci dne 27. 6. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bydhošti, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 9. 3. 2018, sp. zn. III K 724/17, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bydhošti, IV. trestní odvolací oddělení, Polská republika, ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV Ka 457/18, který nabyl právní moci dne 27. 6. 2018, byli B. H. a P. H. (dále též jen „odsouzení“) uznáni vinnými trestným činem podvodu, spáchaným ve stadiu pokusu podle čl. 286 §1 ve spojení s čl. 13 §1 polského trestního zákoníku (jednání popsané pod bodem 1.), v případě B. H. rovněž trestným činem podvodu podle čl. 286 §1 polského trestního zákoníku (jednání popsané pod bodem 2.). Za toto jednání pak byli odsouzeni B. H. k celkovému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let za současného uložení peněžitého trestu ve výši 200 denních sazeb ve výši 20 PLN jedné denní sazby a P. H. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců za současného uložení peněžitého trestu ve výši 200 denních sazeb ve výši 20 PLN jedné denní sazby.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Bydhošti se B. H. a P. H. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustili v podstatě tím, že
1) oba obvinění dne 25. 7. 2017 v Bydhošti a XY jednajíce s úmyslem dosáhnout majetkového prospěchu, společně a po vzájemné dohodě a dohodě s nezjištěným pachatelem, se pokoušeli přimět K. Ch. k nevýhodnému naložení s jejím majetkem ve výši 70.000 PLN, přičemž ji uvedli v omyl takovým způsobem, že nezjištěný pachatel kontaktoval telefonicky poškozenou, vydával se za příslušníka policie a požádal ji, aby v rámci pomoci při dopadení zločinecké skupiny hodlající se nabourat do bankovního účtu vybrala hotovost ve výši 70.000 PLN z osobního účtu v bance mBank S. A. a vhodila ji do určeného odpadkového koše, odkud ji měli vyzvednout P. H. a B. H., avšak zamýšleného cíle nedosáhli vzhledem k tomu, že poškozené došlo, že to byl pokud o podvod, který by jí způsobil škodu,
2) obviněná B. H. dne 7. 7. 2017 ve městě XY jednajíce s úmyslem dosáhnout majetkového prospěchu, společně a po dohodě s nezjištěným pachatelem přiměla A. M. k nevýhodnému naložení s jejím majetkem v celkové výši 49.000 PLN, přičemž ji uvedla v omyl, že se účastní legální činnosti policie, a to tak, že nezjištěný pachatel kontaktoval telefonicky poškozenou, vydával se za příslušníka Ústředního vyšetřovacího úřadu a požádal ji, aby za účelem pomoci při dopadení zločince dvakrát vybrala z osobního účtu v bance ING BASNK Sĺaski S. A. hotovost v celkové výši 49.000 PLN a následně je vhodila do určených odpadkových košů, což A. M. učinila, odkud peníze vyzvedla B. H.
3. Dne 29. 7. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Bydhošti, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 9. 3. 2018, sp. zn. III K 724/17, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bydhošti, IV. trestní odvolací oddělení, Polská republika, ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV Ka 457/18, který nabyl právní moci dne 27. 6. 2018, ve vztahu k oběma odsouzeným hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že B. H. i P. H. jsou občané České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (v případě B. H. pokračujícího trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem, ve vztahu k jednání pod bodem 1., ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku; v případě P. V. pak trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ježto odsouzení se svým jednání snažili způsobit větší škodu, přičemž uvedeného jednání se dopustili jako členové organizované skupiny). Ve vztahu k osobě odsouzené B. H. je oboustranná trestnost jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou citovaným rozsudkem polského soudu, dána rovněž její bohatší trestní minulostí, když se výše uvedeného jednání dopustila přesto, že byla za takový čin (v podobě podvodného jednání) v posledních třech letech odsouzena. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzená uvedeného jednání dopustila s odstupem cca dvaceti dvou měsíců poté, co byla dne 21. 9. 2015 rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, sp. zn. 1117 Ds 243 Js 216669/14, pravomocně uznána vinnou trestným činem podvodného jednání podle německého trestního zákoníku. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzená B. H. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru ke škodě poškozených subjektů dopustila opakovaně (celkem ve dvou případech), a to během velmi krátké doby cca dvou týdnů. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzených je přitom zvyšována zejména celkovou výší jimi způsobené, popř. hrozící škody (v případě B. H. dosahující 119.000 PLN, tj. cca 727.700 Kč, a v případě P. H. dosahující 70.000 PLN, tj. cca 427.700 Kč), jakož i jejich trestní minulostí, když oba jmenovaní byli již dříve na území České republiky opakovaně soudně trestáni, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, za níž jim byly zpravidla ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody. Byť je na odsouzené v důsledku zahlazení části odsouzení třeba hledět, jako by nebyli odsouzeni, svědčí i tyto skutečnosti o jejich osobnostních sklonech k soustavnému porušování závazných pravidel celospolečenského chování pácháním delikventního jednání.
8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že oběma odsouzeným byla za jednání, jímž byli pravomocně uznáni vinnými rozsudkem Okresního soudu v Bydhošti, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody doplněný trestem peněžitým. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení B. H. a P. V. příslušným soudem Polské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobám obou výše jmenovaných odsouzených zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu