ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.7.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 7/2021-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 3. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky, K. L. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Partizánskem, Slovenská republika, ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 1T/72/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Trenčíně, Slovenská republika, ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 23To/129/2017, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Partizánskem, Slovenská republika, ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 1T/72/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Trenčíně, Slovenská republika, ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 23To/129/2017, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2018, byla K. L. uznána vinnou ze spáchání zločinu podvodu ve spolupachatelství podle §20 k §221 odst. 1, odst. 3 písm. d) slovenského trestního zákona s odkazem na §139 odst. 1 písm. e) a §127 odst. 3 slovenského trestního zákona. Za to byla odsouzena podle 221 odst. 3 slovenského trestního zákona za užití §38 odst. 3 a §36 písm. k) slovenského trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců. Na podkladě K. L. podaného odvolání však byl rozsudkem Krajského soudu v Trenčíně ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 23To/129/2017, citovaný rozsudek Okresního soudu v Partizánskem ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody zrušen a při nezměněném výroku o vině byl jmenované odvolacím soudem podle §221 odst. 3 slovenského trestního zákona za užití §38 odst. 3, §36 písm. k), §39 odst. 2 písm. d), odst. 4 slovenského trestního zákona per analogiam nově uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Partizánskem se K. L. předmětné trestné činnosti dopustila v podstatě tím, že:
dne 31. 3. 2017 v době kolem 11:50 hodin v XY, číst XY, ulice XY, společným jednáním s doposud neztotožněným spolupachatelem, resp. spolupachateli, podvodným způsobem vylákala od poškozené T. P., nar. XY, peněžní prostředky ve výši 1.900 €, a to tak, že uvedeného dne v době kolem 10:27 hodin zavolala doposud neznámá osoba ženského pohlaví z telefonního čísla XY na telefonní číslo XY poškozené T. P., které se fiktivně představila jako její přítelkyně A. a požádala ji, aby jí půjčila větší finanční obnos, který jí do 15:00 hod. toho samého dne vrátí, když volající poškozené uvedla, že má asistentku, kterou pošle pro peníze, načež poškozená v přesvědčení, že jde o její přítelkyni A. C., jí sdělila, že jí peníze půjčí, načež v krátkém časovém rozmezí do 11:50 hodin neznámá žena vykonal opakované telefonické hovory s poškozenou T. P., během kterých se jí znovu dotazovala, zda má peníze připravené, poškozená ji do telefonu sdělila, že má hotovost ve výši 1.900 €, načež jí v dalším telefonickém hovoru neznámá žena sdělila, že už jde pro peníze a že velmi spěchá, následně poškozená vyšla před dům, kde viděla přicházet obviněnou K. L., která došla k ní na dvůr a představila se jí jako paní K. a uvedla, že přišla od A. pro peníze, na to jí poškozená sdělila, že jí peníze nedá, neboť ji nezná, když během hovoru obviněná měla v ruce mobilní telefon, který podala poškozené, kde se jí v mobilním telefonu ozval stejný ženský hlas, který jí již volal a představila se jako A. a uvedla, že je u nějakého ředitele v bance, která zavírá ve 12:00 hodin, aby peníze dala rychle obviněné, po tomto telefonátu v době kolem 11:50 hodin poškozená odevzdala obálku s hotovostí ve výši 1.900 € obviněné, která následně po převzetí obálky s hotovostí ze dvora odešla směrem k restauraci H., čímž obviněná společným jednáním s doposud neztotožněnou osobou, resp. osobami způsobila poškozené T. P. škodu ve výši 1.900 €.
3. Dne 16. 2. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Partizánskem, Slovenská republika, ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 1T/72/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Trenčíně, Slovenská republika, ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 23To/129/2017, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2018, ve vztahu k osobě K. L. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že K. L. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je vedle skutečnosti, že se uvedené trestné činnosti dopustila vůči osobě zvýšeně zranitelné díky svému vysokému věku, dále zvyšována zejména její bohatší trestní minulostí, neboť byla na území České republiky již vícekrát trestně stíhána a odsouzena, a to vždy pro trestnou činnost majetkového charakteru. Ačkoli v mezidobí došlo k zahlazení těchto odsouzení, nelze pominout sklony odsouzené k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání. Pominout přitom nelze ani skutečnost, že odsouzená byla v minulosti pravomocně uznána vinnou rovněž na území Italské republiky, a to v roce 2005 pro trestný čin krádeže, a dále opakovaně (dvakrát v roce 2014 a jedenkrát v roce 2016) na území Slovenské republiky, a to opět pro majetkovou trestnou činnost (konkrétně pro trestné činy krádeže). Z výše uvedeného je tak zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení pro skutky obdobného charakteru osobě odsouzené nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzené byl za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Partizánskem ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Trenčíně, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody, konkrétně nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení K. L. příslušným soudem Slovenské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu