ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.73.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 73/2021-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. H. , nar. XY v XY, rozsudkem Obvodního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 20 Ls 104 29676/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, 3. trestní komory, Spolková republika Německo, ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 3 Ns 104 Js 29676/15, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2017, v němž byl uznán vinným trestným činem nedovoleného držení omamných látek v množství větším než malém v šesti případech v souběhu s trestným činem napomáhání nedovolenému obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém podle §1 I, §3 č. 1, §29 a I č. 2 německého zákona o návykových látkách ve spojení s přílohou I k §1 I německého zákona o návykových látkách, §52, §53 německého trestního zákoníku (bod 1. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. H., nar. XY v XY, rozsudkem Obvodního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 20 Ls 104 29676/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, 3. trestní komory, Spolková republika Německo, ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 3 Ns 104 Js 29676/15, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2017, a to pro trestný čin úmyslného nedovoleného držení střelné zbraně podle §52 III č. 2 a německého zákona o střelných zbraních a střelivu ve spojení s přílohou 2 oddíl 2 pododdíl 1 k německému zákonu o střelných zbraních a střelivu, §52, §53 německého trestního zákoníku (bod 2. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 20 Ls 104 29676/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, 3. trestní komory, Spolková republika Německo, ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 3 Ns 104 Js 29676/15, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2017, byl J. H. uznán vinným jednak trestným činem nedovoleného držení omamných látek v množství větším než malém v šesti případech v souběhu s trestným činem napomáhání nedovolenému obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém podle §1 I, §3 č. 1, §29 a I č. 2 německého zákona o návykových látkách ve spojení s přílohou I k §1 I německého zákona o návykových látkách, §52, §53 německého trestního zákoníku (bod 1. rozsudku) a jednak trestným činem úmyslného nedovoleného držení střelné zbraně podle §52 III č. 2 a německého zákona o střelných zbraních a střelivu ve spojení s přílohou 2 oddíl 2 pododdíl 1 k německému zákonu o střelných zbraních a střelivu, §52, §53 německého trestního zákoníku (bod 2. rozsudku) a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Regensburgu se J. H. předmětné trestné činnosti v podobě obchodu s omamnými a psychotropními látkami a nedovoleného držení střelné zbraně dopustil v podstatě tím, že:
1. v době od přelomu měsíců února a března roku 2015 do měsíce srpna roku 2015, tedy po dobu šesti měsíců, nejméně jednou měsíčně bezúplatně, byť v poskytnutí nějaké formy odměny doufal, přechovával ve svém bytě na adrese XY v XY pro osobu odděleně stíhaného F. S. marihuanu vždy v množství od nejméně 400 gramů až po nejvýše 500 gramů, které F. S. vždy přivezl k obviněnému do místa jeho bydliště a po delším čase odtud zase vždy vyzvedl, přičemž poslední úschova, realizovaná v srpnu 2015, se týkala marihuany v množství 491,8 gramů, s obsahem účinné látky 10%, tedy v množství 49,1 gramů účinné látky THC, zatímco v ostatních případech dosahovala obviněným přechovávaná marihuana alespoň průměrné kvality v nízkém rozmezí s obsahem účinné látky nejméně 5 % THC, přičemž obviněný nikdy nedisponoval nezbytným povolením pro nakládání s omamnými látkami, když vědomě počítal s tím, že množství marihuany, kterou pro F. S. přechovával, tomuto slouží k dalšímu výnosnému prodeji,
2. nejméně dne 19. 1. 2016 v 8:30 hodin obviněný ve svém bydlišti na adrese XY v XY vědomě přechovával plynovou pistoli zn. Ekol, Firat Magnum, kalibr 9 mm, která neměla nezbytnou registrační značku podle přílohy 2 oddíl 2 pododdíl 2 č. 1.3 k německému zákonu o střelných zbraních a střelivu (tzv. pečeť fyzikálně-technického institutu), aniž by pro tuto zbraň vlastnil nezbytné povolení podle německého zákona o střelných zbraních a střelivu.
3. Dne 4. 8. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení J. H. rozsudkem Obvodního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 20 Ls 104 29676/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, 3. trestní komory, Spolková republika Německo, ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 3 Ns 104 Js 29676/15, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou ve vztahu k osobě odsouzeného J. H. splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona toliko částečně.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený J. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
7. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného J. H. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu ke skutku, ve kterém je rozsudkem Obvodního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 20 Ls 104 29676/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, 3. trestní komory, Spolková republika Německo, ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 3 Ns 104 Js 29676/15, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2017, spatřován trestný čin úmyslného nedovoleného držení střelné zbraně podle §52 III č. 2 a německého zákona o střelných zbraních a střelivu ve spojení s přílohou 2 oddíl 2 pododdíl 1 k německému zákonu o střelných zbraních a střelivu, §52, §53 německého trestního zákoníku (bod 2. rozsudku). Skutek popsaný pod bodem 2. rozsudku Obvodního soudu v Regensburgu spočívající v tom, že odsouzený J. H. měl dne 19. 1. 2016 ve svém bydlišti vědomě přechovávat plynovou pistoli zn. Ekol, Firat Magnum, kalibr 9 mm, která neměla nezbytnou registrační značku podle německého zákona o střelných zbraních a střelivu (tzv. pečeť fyzikálně-technického institutu), přičemž pro tuto zbraň ani nevlastnil nezbytné povolení podle německého zákona o střelných zbraních a střelivu, není podle platné české právní úpravy trestným činem, neboť se nejedná o předměty, konkrétně zbraně či bojové prostředky, k jejichž držení (přechovávání) by bylo zapotřebí zvláštního povolení ve smyslu §279 či §280 českého tr. zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky. Až do účinnosti novely českého zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (provedené zákonem č. 13/2021 Sb.), tedy do 29. 1. 2021, byly plynové pistole, jež byly dříve zařazeny do kategorie D, volně prodejné, bez nutnosti jakékoli registrace, přičemž až s účinností od 30. 1. 2021 na držitele nově zakoupených zbraní v podobě plynových pistolí dopadla zákonná povinnost tyto zbraně hlásit do centrálního registru. Z této zákonné povinnosti však byli výslovně vyňati držitelé již dříve, tj. před účinností dané novely, zakoupených zbraní nově zařazených z kategorie D do kategorie C1. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k osobě J. H. stran tohoto skutku popsaného pod bodem 2. citovaného rozsudku Obvodního soudu v Regensburgu zamítl.
9. Pokud jde o zbylý skutek popsaný pod bodem 1. rozsudku Obvodního soudu v Regensburgu, který byl právně kvalifikován jako trestný čin nedovoleného držení omamných látek v množství větším než malém v šesti případech v souběhu s trestným činem napomáhání nedovolenému obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém podle §1 I, §3 č. 1, §29 a I č. 2 německého zákona o návykových látkách ve spojení s přílohou I k §1 I německého zákona o návykových látkách, §52, §53 německého trestního zákoníku, lze konstatovat, že toto odsouzení se týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky [konkrétně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] a je tedy oboustranně trestný. Tento skutek tedy splnil všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
10. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený J. H. se pod bodem 1. dopouštěl úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména množstvím návykové látky, kterou měl v úmyslu dosažení vlastního obohacení opakovaně přechovávat pro další osobu (byť k jeho obohacení nakonec nedošlo), a to po dobu nejméně šesti měsíců. Pominout přitom nelze ani dosavadní trestní minulost odsouzeného, který byl již dříve na území České republiky opakovaně odsouzen, což nepochybně svědčí o sklonech odsouzeného k vědomému a opakovanému porušování závazných norem společenského chování pácháním delikventního jednání. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu pak lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání popsané pod bodem 1., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu v Regensburgu, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody.
11. S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě J. H. vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodě I. výrokové části tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na jeden z celkových dvou trestných činů J. H., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 20 Ls 104 29676/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, 3. trestní komory, Spolková republika Německo, ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 3 Ns 104 Js 29676/15, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím alikvotně snížil i původně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců na konečné dva roky a čtyři měsíce, který svým druhem i výměrou zcela odpovídá závažnosti jednání odsouzeného popsaného pod bodem 1. citovaného rozsudku německého soudu, jímž byl uznán vinným trestným činem trestným činem nedovoleného držení omamných látek v množství větším než malém v šesti případech v souběhu s trestným činem napomáhání nedovolenému obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém podle německého zákona o návykových látkách a německého trestního zákoníku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu