ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.76.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 76/2021-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. P. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu ve Wismaru, Spolková republika Německo, ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 181 Js 5030/17 4 Ls 451/17, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Wismaru, Spolková republika Německo, ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 181 Js 5030/17 4 Ls 451/17, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2018 (dále též “cizozemské rozhodnutí”), byl J. P. (dále též “odsouzený”) uznán vinným jednak trestným činem profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku v pěti případech, z toho ve čtyřech případech spáchaným ve spolupachatelství, dále trestným činem podvodu ve dvou případech a pokusem trestného činu krádeže spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody a trestným činem nebezpečného ublížení na zdraví v jednom méně závažném případě podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 bod 3, §263 odst. 1, §25 odst. 2, §47, §53, §54, §73 a §73c německého trestního zákoníku ( StGB ) a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu ve Wismaru se J. P. předmětné trestné činnosti majetkového a násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že
1. dne 20. 12. 2016 ve 12:58 hodin vzal společně s další osobou z výlohy nacházející se před obchodem s oblečením v XY v XY části oblečení v celkové hodnotě 594,90 eur, načež byl zpozorován svědkyní G., která jej po opuštění obchodu vyzvala, aby jí odcizené věci vydal, což také tento učinil,
2. a) dne 27. 8. 2016 v 15:38 hodin společně s další osobou (spoluobviněnou ženou) odebral ze stojanů na zboží v prostorách společnosti A. v XY v XY 3 pánské pulovry v celkové hodnotě 89,97 eur, které ukryl v tašce, kterou si s sebou přinesla spoluobviněná žena, načež oba obchod společně opustili, aniž by zaplatili za zboží, které si chtěli ponechat, následně došlo ke spuštění alarmu, načež byly pulovry zjištěny v tašce spoluobviněné ženy a vráceny zpět do prodeje,
b) dne 30. 8. 2016 v 9:03 hodin se společně s další osobou vydal do prostor firmy “M. K.” v XY v XY, kde v oddělení s elektronikou vyjmuli z obalů jedno radio zn. Sony, jeden rekordér zn. Panasonic a jeden tablet zn. Xoro v celkové hodnotě 297,97 eur, načež tyto přístroje uschovali v tašce, kterou si s sebou přinesla společnice obviněného, a poté opustili prostor pokladen, aniž by za toto zboží zaplatili,
c) dne 31. 8. 2016 v 16:40 hodin se společně s další osobou – ženou znovu vydal do prostor firmy “M. K.” v XY v XY, kde v oddělení s elektronikou vyjmuli z obalů jeden přehrávač zn. Sony, dvě zvukové stanice a jeden kus náhlavních sluchátek zn. SHQ v celkové hodnotě 139,96 eur, načež tyto přístroje uschovali v tašce, kterou si s sebou přinesla společnice obviněného, a poté opustili prostor pokladen, aniž by za toto zboží zaplatili, avšak při opuštění obchodu byli zastaveni a zboží bylo vráceno zpět do prodeje,
3. na základě společného rozhodnutí ohledně činu a ve vědomé a chtěné součinnosti si obviněný společně s další osobou pronajali vždy jeden dvoulůžkový pokoj, který také dále využívali a balamutili tak pracovníky hotelu, že jsou hosté, kteří jsou ochotní a schopní zaplatit, ačkoli ve skutečnosti nebyli schopní zaplatit náklady na ubytování a pohoštění,
a) takto se dne 15. 11. 2016 ubytovali v hotelu “A. H.”, XY ve XY na dobu od 15. 11. 2016 až do 17. 11. 2016, přičemž v okamžiku, kdy hotel opustili, podle svého předchozího plánu nezaplatili náklady na ubytování a pohoštění v celkové výši 156 eur,
b) dne 16. 11. 2016 se ubytovali v hotelu “N. O.”, XY ve XY na dobu od 17. 11. 2016 až do 19. 11. 2016, přičemž v okamžiku, kdy hotel opustili, podle svého předchozího plánu nezaplatili náklady na ubytování a pohoštění v celkové výši 378,90 eur,
4. dne 5. 10. 2016 se zdržoval v obchodních prostorách firmy “K.”, XY ve XY, kde si v oddělení parfémů přivlastnil jeden parfém zn. Agua-di-Gio v hodnotě 92,99 eur tím způsobem, že nejprve odstranil bezpečnostní magnetický proužek a poté s parfémem v ruce obchod opustil, aniž by za toto zboží zaplatil, nicméně posléze byl zastaven svědkem F. a zboží bylo vráceno zpět,
5. a) dne 19. 9. 2016 v 11:00 hodin vstoupil na oplocený pozemek v XY v XX, kde se vydal k neuzamčené domácí dílně a přivlastnil si akordeon a jednu láhev vína v celkové hodnotě cca 300 eur, načež dříve, než obviněný stihl tyto věci naskládat do osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda, RZ XY, které dříve odstavil před pozemkem, byl osloven svědkyní Q. ohledně krádeže, načež jí odcizené předměty opět vydal,
b) dne 30. 9. 2016 ve 21:00 hodin se vydal svědek T. B. do bytu odděleně stíhané M., která byla v té době jeho partnerkou a současně sestrou obviněného P., v XY, XY, kde po verbálních sporech došlo k tělesnému střetnutí mezi obviněnou M. a svědkem B., načež se do tohoto střetnutí vmísil obviněný P. a střídavě s obviněnou M. několikrát prudce udeřil svědka B., když údery byly vedeny zejména do oblasti obličeje, v důsledku čehož svědkovi způsobili fakturu nosní kosti a tržnou ránu na hlavě.
3. Dne 11. 8. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu ve Wismaru, Spolková republika Německo, ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 181 Js 5030/17 4 Ls 451/17, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2018, ve vztahu k osobě odsouzeného J. P. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně v případě jednání popsaného shora pod body 1., 2. a), 2. b), 2. c), 4., 5. a) pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, v případě jednání popsaného pod bodem 5. a) též podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v případě jednání popsaného shora pod body 3. a), 3. b) pokračujícího trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství, a v případě jednání popsaného shora pod bodem 5. b) trestného činu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku]. Ve vztahu k osobě odsouzeného je oboustranná trestnost jeho jednání popsaného pod body 1., 2. a), 2. b), 2. c), 4., 5. a), jímž byl pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem německého soudu, dána rovněž jeho bohatší trestní minulostí, když se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen i potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl dne 5. 8. 2014, resp. dne 2. 6. 2015 dvěma rozsudky Okresního soudu Plavno, Spolková republika Německo, sp. zn. 7 Cs 530 Js 16118/14 a sp. zn. 4 Cs 423 Js 9266/14, pravomocně uznán vinným trestnými činy krádeže podle německého trestního zákoníku, jakož i poté, co byl dne 13. 3. 2015 rozsudkem Soudu v Udine, Italská republika, sp. zn. 4464/2014, pravomocně uznán vinným trestným činem krádeže za použití násilí nebo zbraní nebo za použití hrozby násilím nebo zbraní proti osobám ve smyslu italského trestního zákoníku. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V nyní posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť nelze pominout, že odsouzený J. P. svým jednáním naplnil zákonné znaky více úmyslných trestných činů, přičemž obou majetkových trestných činů se dopustil více dílčími útoky (konkrétně trestného činu krádeže se dopustil celkem šesti útoky a trestného činu podvodu celkem dvěma útoky). Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována nejen způsobem provedení činu, ale též celkovou výší způsobené škody (jež v případě pokračujícího trestného činu krádeže dosahovala celkové výše cca 38.500 Kč a v případě pokračujícího trestného činu podvodu celkové výše cca 14.445 Kč), jakož i bohatší trestní minulostí odsouzeného, který byl nejen na území České republiky, ale též ve Spolkové republice Německo, Rakouské republice a Italské republice již dříve opakovaně soudně trestán, a to zpravidla pro trestnou činnost majetkového charakteru. Byť zčásti je v důsledku zahlazení některých předchozích odsouzení na osobu odsouzeného třeba hledět, jako by nebyl odsouzen, nasvědčuje tato skutečnost určitým sklonům odsouzeného k opakovanému porušování závazných pravidel společenského chování pácháním delikventního jednání. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora označeným rozsudkem Okresního soudu ve Wismaru, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. P. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu