ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.697.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 697/2021-1311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2021 o dovolání obviněného R. W. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 6 To 6/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 2/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. W. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 48 T 2/2019, byl obviněný R. W. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obviněný R. W. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že společně s obviněnými T. W. a A. W.:
s vědomím, že nedisponují povolením pro legální nakládání s omamnými a psychotropními látkami, vyžadovaným zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, potažmo pro legální nakládání s prekursory zákonem č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, bez něhož není v České republice možno volně nakládat s návykovou látkou marihuana využitelnou pro toxikomanii, obsahující omamnou látku tetrahydrocannabinol neboli THC, se znalostí jejích negativních účinků na lidský organismus, na podzim 2016 vytvořili a do svého zadržení dne 30. 10. 2018 provozovali se společným záměrem na maximální efektivitě, majetkovém prospěchu a znesnadnění svého odhalení i za účasti samostatně trestně stíhaného občana Polské republiky R. M., nar. XY, organizovanou skupinu, ve které každý zastával dílčí nezastupitelnou úlohu tím, že
A. W. v okolí svého bydliště za využití místních znalostí a osobních vazeb s místními obyvateli zprostředkovávala svému bratrovi R. W. s vědomím, že dále spolupracuje s T. W., telefonicky informace o dostupnosti, ceně, kvalitě marihuany a jejích prodejcích, se kterými zprostředkovávala její osobní převzetí a zaplacení, aniž by mohla dovodit, že bude dále distribuována mimo území České republiky,
R. W. takto získané informace předával T. W., který je dále tlumočil R. M., který měl zájem po maximálních možných odběrech marihuany a poskytoval v případě její reálné dostupnosti na její nákup předem finanční prostředky při ceně 65 Kč za 1 gram s příslibem finanční odměny pro ostatní zúčastněné osoby, takto obdržené finanční prostředky předal T. W. s instrukcemi k množství, které má být nakoupeno, R. W., který si z nich jako odměnu část ponechal a poté v katastru obcí XY a XY, okres Hodonín, marihuanu nakoupil, převezl ji na předem dohodnuté místo v okolí bydliště T. W., který zajistil její předání R. M., který ji prostřednictvím T. W. i dalších osob vyvezl na území Polské republiky, kde ji rozprodal dalším osobám, přičemž R. W. a T. W. jednali s vědomím toho, že k distribuci takto opatřené marihuany dalším osobám bude docházet na území Polské republiky, a takovýmto vzájemně provázaným jednáním z katastru obcí XY a XY, okres Hodonín, nejméně ve čtyřech případech zajistili od H. K., nar. XY, a M. S., nar. XY, marihuanu v celkovém množství nejméně 7.456 gramů, a to
- na podzim 2016 v množství 1,5 kg,
- v říjnu 2017 v množství 1 kg,
- počátkem října 2018 v množství 3 kg,
- dne 30. 10. 2018 v množství 1.956,4 g, když při převozu poslední dodávky sušené rostlinné hmoty, obsahující po odstranění stonků a semen 1.720 g rostlinné hmoty využitelné k toxikomanii s obsahem 8,0 % THC, tedy 137,6 g THC, byl R. W. v motorovém vozidle tov. zn. Volvo S40, RZ XY, zadržen policií,
přičemž o zisk z prodeje marihuany v Polské republice se T. W. s R. M. dělili rovným dílem.
2. Za to byl obviněný R. W. podle §283 odst. 4 za použití §58 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný R. W. odvoláním, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 6 To 6/2021, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Výše citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 6 To 6/2021, obviněný R. W. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, přičemž v tomto svém mimořádném opravném prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
5. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný konkrétně spatřuje v tom, že odvolací soud identifikoval, avšak již nikterak nezohlednil, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo stran úvah odůvodňujících výši uloženého trestu zatíženo chybou, a to v důsledku zohlednění množství drogy, s níž obviněný disponoval. Obviněný dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že na straně jeho osoby nebyly shledány žádné okolnosti, které by bylo možno považovat za podklad pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný má naopak za to, že jeho osobní poměry s přihlédnutím k rodinné situaci a pandemii onemocnění COVID-19 představují takové okolnosti, jež zásadně vybočující z obvyklých měřítek. Onemocnění COVID-19 totiž tvrdě postihlo rodinu obviněného v podobě úmrtí nejbližších příbuzných, konkrétně jeho otce, strýce a babičky, přičemž další babička obviněného je dle jeho tvrzení hospitalizována v umělém spánku ve zdravotnickém zařízení. Za těchto okolnosti je tak rodina na obviněného odkázána v materiálním i jiném slova smyslu v míře překračující obvyklou roli rodiče a manžela. Dovolatel sám nadto prošel zdravotními problémy, když navštěvoval i psychiatrickou ambulanci, což soudu doložil lékařskými zprávami.
6. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. K podanému dovolání zaslal své písemné stanovisko ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 1 NZO 463/2021-10, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný námitku nepřiměřenosti trestu, resp. požadavek na uložení mírnějšího trestu, uplatnil již ve své obhajobě před soudem prvního stupně, jakož i v podaném odvolání, přičemž se s tímto soudy obou nižších stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly.
8. Stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce upozorňuje, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v intencích §283 odst. 4 tr. zákoníku, kdy zákonná trestní sazba byla moderována aplikací §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přičemž takto uložený trest je možné považovat za přípustný co do jeho druhu i výměry. Samotné výhrady obviněného proti výměře uloženého trestu z důvodu jeho údajné přílišné přísnosti pak neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému taxativně uvedenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu.
9. Státní zástupce tedy závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu.
10. Vyjádření státního zástupce k obviněným podanému dovolání bylo následně zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla Nejvyššímu soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
12. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
14. Jak již bylo uvedeno výše, obviněný R. W. své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nicméně v jím podaném mimořádném opravném prostředku lze fakticky vysledovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to právě ve vazbě na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Je tomu tak z toho důvodu, že v dovolání detekované vady soudního rozhodnutí dovolatel vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se však lze v rámci dovolacího řízení zásadně domoci pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přitom v sobě zahrnuje dvě alternativy, když podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci přitom obviněný citovaný dovolací důvod fakticky uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ a je tedy vázán na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
16. S ohledem na obviněným R. W. uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu není naopak naplněn pouhou námitkou nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
17. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění zákonných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká trestu odnětí svobody, který má v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku stanovenou horní a dolní hranici v závislosti na tom, o jaký trestný čin se jedná. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena.
18. Nejvyšší soud tak v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolací námitky obviněného splňují kritéria jím uplatněného či jiného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu, jakož i obsahu podaného dovolání přitom dospěl k závěru, že námitky obviněného uplatněnému, ale ani žádnému jinému v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému dovolacímu důvodu, neodpovídají. Obviněný veškeré své výhrady znovu zaměřil výhradně proti uloženému trestu, kterýžto byl nalézacím soudem vyměřen pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, a to postupem podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nicméně obviněný jej i přesto označil za nepřiměřený a z hlediska jeho odůvodnění soudem druhého stupně též za nepřezkoumatelný. Obviněný naopak nevznesl s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu žádnou relevantní námitku s tím, že by mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, či mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Svými námitkami, které uplatnil již dříve v řízení před soudy nižších stupňů, obviněný pouze opětovně poukazuje na okolnosti, v jejichž světle se dožaduje uložení ještě mírnějšího trestu, a to výrazně pod spodní hranicí zákonné trestní sazby za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku.
19. Takový postup však s odkazem na jím zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný, jelikož námitku spočívající v neužití moderačního práva soudu zakotveného v §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze podřadit pod obviněným uplatněný, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod. Aplikace uvedeného ustanovení (tj. §58 odst. 1 tr. zákoníku) je toliko na volné úvaze ve věci rozhodujícího soudu, tzn. že oproti obligatornímu postupu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku (který se uplatní jen v případě tzv. spolupracujícího obviněného) jde o fakultativní postup soudu, který tak není povinen dané ustanovení využít. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. výše citovaného rozhodnutí uveřejněného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) přitom platí, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nelze podřazovat námitky směřující proti tvrzené nepřiměřené mírnosti či přísnosti trestu, a tedy ani námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Uvedené totiž vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
20. V souvislosti s výše uvedeným lze poukázat rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, uveřejněné pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr., podle něhož je pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení, pročež je lze použít jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se přitom jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.).
21. Ačkoli byl v nyní posuzovaném případě dovolatel v souladu s §283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od desíti do osmnácti let, uložil mu soud prvního stupně nepodmíněný osmiletý trest odnětí svobody vyměřený podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, pro jehož výkon jej navíc zařadil do věznice mírnějšího typu, využívajíce ve prospěch obviněného moderačního ustanovení podle §56 odst. 3 tr. zákoníku. Nalézací soud přitom v této souvislosti zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněným spáchaného činu, jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, včetně jeho doznání a následného prohlášení viny, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku, jak je zřejmé zejména z bodů 45., 48. a 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu. Identickými odvolacími námitkami se následně v bodech 10. až 15. odůvodnění svého rozsudku řádně zabýval i vrchní soud, který navzdory svému závěru, že úvaha krajského soudu o násobku překročení kvalifikační hranice pro značný rozsah nebyla v daném případě relevantní, rovněž neshledal naplnění podmínek pro použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku či další snížení trestu. Z podrobných úvah nižších soudů o ukládaném trestu lze přitom uzavřít, že tyto soudy se nezpronevěřily imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí. Z odůvodnění jejich rozhodnutí se totiž podává, že si byly při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědomy klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, když po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu ve vztahu k obviněnému dospěly k závěru, že je na jeho osobu třeba působit trestem odnětí svobody, jehož výši a způsob výkonu je na místě moderovat v důsledku existence polehčujících okolností a prohlášení viny postupem podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Z okolností, na něž dovolatel opakovaně poukazoval, pak mohly být shledány relevantními např. tvrzené faktické dopady pandemie onemocnění COVID-19 na obviněného a závislost rodinných příslušníků na jeho osobě, k čemuž však bylo zjištěno, že obviněný má mimo jiné sestru, jíž byl v dané trestní věci uložen trest nespojený s bezprostředním odnětím její osobní svobody, tzn. že případnou potřebnou péči v rámci rodinného kruhu je schopna obstarat ona sama. Obviněný R. W. provedená zjištění soudů ve vztahu k druhu a výši uloženého trestu nikterak nereflektoval a nerozporoval, nýbrž se ve svém dovolání opětovně zaměřil toliko na zopakování výčtu skutečností, které dle jeho názoru odůvodňují výraznější snížení jemu uloženého trestu odnětí svobody.
22. Za tohoto stavu, kdy soudy nižších stupňů obviněnému prokazatelně uložily odpovídající druh trestu, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární a nepřiměřeně přísný, který by byl neslučitelný s principy proporcionality trestní represe, Nejvyšší soud nemohl námitky obviněného z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné, jelikož námitky zaměřené výhradně proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený za řádného užití moderačního ustanovení pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, včetně námitky brojící proti nevyužití fakultativní možnosti postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu.
V.
Závěr
23. Vzhledem k výše uvedenému lze tedy shrnout, že dovolání obviněného má charakter projevu pouhé nespokojenosti s výší uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a argumentace zde obsažená neodpovídá nejen jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ani jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného R. W. tak bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 7. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu