ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.835.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 835/2021-973
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Durdíka a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D. dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného P. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 132/2019, a rozhodl takto:
Podle §265m odst. 1 tr. řádu za podmínek uvedených v §265 l odst. 2 tr. řádu a §265p odst. 1 tr. řádu se ve vztahu k osobě obviněného P. L., nar. XY, doplňuje neúplný výrok o trestu propadnutí věci z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, tak, že podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 2 věta čtvrtá tr. zákoníku se obviněnému dále ukládá trest propadnutí věci, a to motocyklu tov. zn. Cagiva Canyon, reg. zn. XY, VIN XY.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 6 T 132/2019, byl obviněný P. L. (společně se spoluobviněnou L. Č.) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
2. Za výše uvedený čin byl obviněný P. L. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to mobilních telefonů, digitálních plastových vah, plastové dózy a plastového sáčku s obsahem metamfetaminu či metamfetaminu s efedrinem, tedy movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části dotčeného rozsudku nalézacího soudu.
3. Nad rámec výše uvedeného lze pro úplnost konstatovat, že citovaným rozsudkem Okresního soudu v Liberci byla odsouzena rovněž spoluobviněná L. Č. (ve vztahu k níž však následně nebyl podán mimořádný opravný prostředek), jež byla uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let a za podmínek §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Liberci se obviněný P. L. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že:
společně s osobou spoluobviněné L. Č.
od července 2018 do 17. 7. 2019 na různých místech v okrese Liberec, v XY v ulici XY, v garáži v ulici XY, v ulici XY, i jinde bez povolení opakovaně přechovávali za účelem prodeje a prodávali, směnili anebo bezplatně poskytovali metamfetamin zvaný pervitin, který je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a k dispozici s touto látkou neměli zákonné povolení, a v případě obviněného P. L. vyjma období od 27. 6. 2019 do 11. 7. 2019, kdy byl omezen na svobodě vazbou, a to:
1. od ledna do června roku 2019 obviněný P. L. prodal celkem nejméně 80 g za částku cca 60.000,- Kč J. R., nar. XY,
2. od prosince 2018 do 16. 7. 2019 oba obvinění z části prodali a z části za opravy motorových vozidel předali celkem nejméně 30 g za částku cca 10.000,- Kč M. M., nar. XY,
3. v červnu 2019 obviněný P. L. prodal celkem nejméně 3 g za částku 3.000,- Kč D. K., nar. XY,
4. od listopadu 2018 do června 2019 oba obvinění prodali celkem nejméně 36 g za částku 36.000,- Kč P. H., nar. XY,
5. od listopadu 2018 do května 2019 obviněný P. L. prodal celkem nejméně 5 g za částku 5.000,- Kč J. B., nar. XY,
6. od ledna do června roku 2019 obviněná L. Č. předala za odvozy motorovým vozidlem celkem nejméně 9 g R. K., nar. XY,
7. v průběhu několika měsíců v roce 2019 obviněná L. Č. předala za protislužbu spočívající v pomoci s úklidem v domácnosti nejméně ve dvou případech, celkem v množství 0,30 g V. M., nar. XY,
8. od léta 2018 do července 2019 oba obvinění bezplatně poskytli nejméně v deseti případech celkem nejméně 1 g V. V., nar. XY,
9. od začátku roku 2019 do července 2019 obviněná L. Č. prodala celkem nejméně 4 g za částku 4.000,- Kč P. M., nar. XY,
10. od ledna do dubna 2019 oba obvinění prodali ve čtyřech případech celkem 4 g za částku 4.000,- Kč L. L., nar. XY,
11. od konce léta 2018 do července 2019 oba obvinění prodali celkem nejméně 30 g za částku nejméně 24.000,- Kč L. K., nar. XY,
12. od jara do podzimu 2018 obviněný P. L. poskytl za protislužbu spočívající v odvozech motorovým vozidlem nejméně v pěti případech celkem 1 g J. Z., nar. XY,
13. od července 2018 do července 2019 oba obvinění prodali nebo bezplatně poskytli nejméně v deseti případech celkem 1 g, vždy v množství po 0,1 g, za celkovou částku 800,- Kč L. D., nar. XY,
14. od července 2018 do července 2019 oba obvinění prodali nebo bezplatně poskytli nejméně v patnácti případech celkem 1,5 g, vždy v množství po 0,1 g, za celkovou částku 1.000,- Kč P. Ž., nar. XY,
15. v přesně nezjištěné době v roce 2019 obviněný P. L. směnil v jednom případě za uzamčený trezor 5 g a dále prodal v pěti případech celkem 5 g za částku nejméně 5.000,- Kč M. V., nar. XY,
16. od jara 2017 do července 2019 obviněný P. L. bezplatně poskytl celkem 36 g, vždy v dávce cca 0,3 g, Ľ. L., nar. XY,
17. od února do června 2019 obviněný P. L. poskytl za práci v garáži celkem cca 5 g, vždy v dávce 0,5 g, M. S., nar. XY.
5. Výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k osobě obviněného P. L. právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného podaným proti výrokům o vině i o trestu (stejně jako odvoláním spoluobviněné L. Č.). Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci následně svým rozsudkem ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, na podkladě podaných odvolání napadený rozsudek okresního soudu ve vtahu k oběma obviněným zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a obviněnému P. L. nově podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil jednak souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou a dále za podmínek §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to dvou mobilních telefonů, digitálních plastových vah, plastové dózy a plastového sáčku se zjištěnými stopami po obsahu metamfetaminu či metamfetaminu s efedrinem, podrobně specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku, a to vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 31 To 397/2019, jakož i všech dalších rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Oproti rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud upravil skutková zjištění citovaná ve výrokové části rozsudku toliko ve vztahu k dílčímu jednání popsanému pod bodem 16., když provedl určitou korekci celkového množství obviněným poskytnutého pervitinu osobě Ľ. L. s tím, že toto množství za identické časové období z původních 36 gramů snížil na 12,5 gramů metamfetaminu, zatímco v ostatních částech ponechal krajský soud skutková zjištění učiněná okresním soudem zcela beze změny.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného P. L. dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu shledává neúplným výrok o trestu propadnutí věci.
7. Ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce předně ve stručnosti poukázal na závěry odvolacího soudu, jenž v nyní posuzované věci na místo trestu samostatného přistoupil podle §43 odst. 2 tr. zákoníku k uložení souhrnného trestu, když oproti soudu prvního stupně s přihlédnutím k aktuální judikatuře Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že dřívější trestní příkaz vydaný v předcházející trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 39/2019 pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nemá z hlediska posuzování otázky souběhu trestných činů význam. V okamžiku, kdy byl předmětný trestní příkaz obviněnému doručen, již totiž nevykazoval právní účinky uvedené v §314e odst. 2 tr. řádu, neboť ve stejný den, kdy byl obviněnému doručen, proti němu podal státní zástupce odpor. V souladu se závěry vyplývajícími z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 7 Tdo 1357/2018, tak uvedený trestní příkaz ztratil povahu odsuzujícího rozsudku. Pokud tedy obviněný svou další trestnou činnost (páchanou v nyní posuzované věci) ukončil s přihlédnutím ke svému zadržení ještě před vyhlášením odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 4 T 39/2019, jenž následoval po zrušení trestního příkazu, nejednalo se v daném případě podle uvedené judikatury o recidivu obviněného, nýbrž o sbíhající se trestnou činnost.
8. Byť dle dovolatele lze s výše uvedeným hmotněprávním závěrem odvolacího soudu o existenci souběhu trestných činů v obou dotčených věcech souhlasit, nelze se ztotožnit s výslednou podobou výroku o uložení souhrnného trestu, jenž byl obviněnému uložen. Podstatnou je totiž skutečnost, že výše citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 31 To 397/2019, byl obviněný P. L. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, avšak zároveň s tím byl soudem podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku vysloven také trest propadnutí věci, a to konkrétně motocyklu tov. zn. Cagiva Canyon, RZ XY, VIN XY.
9. Právě uložení trestu propadnutí věci pak má dle dovolatele podstatný významný vliv na podobu souhrnného trestu, který má být pachateli ve výsledku uložen. Pokud totiž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci napadeným rozhodnutím uložil obviněnému P. L. podle §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest, a to za současného zrušení výroku o trestu a navazujících výroků z předcházejícího rozsudku, avšak v rámci výroku o trestu nevyslovil podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též již dříve učiněný výrok o propadnutí věci v podobě motocyklu tov. zn. Cagiva Canyon, nepostupoval v souladu s §43 odst. 2 poslední věta tr. zákoníku.
10. S ohledem na skutečnost, že uložení trestu propadnutí věci v podobě dotčeného motocyklu bylo výsledkem trestního řízení vedeného proti obviněnému pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se obviněný dopustil tím, že opakovaně, ve vysoké frekvenci a jako speciální recidivista řídil různá motorová vozidla v době, kdy mu byla tato činnost rozhodnutím soudu zakázána, přičemž daný trestný čin spáchal jen necelé dva měsíce poté, co byl pro stejný trestný čin odsouzen, a dopustil se jej celkem čtyřmi dílčími útoky, přestože byl po každém z nich, resp. při každém z nich, přistižen policisty [tzn. že uložení trestu propadnutí věci tak při splnění všech zákonných podmínek §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo plně odůvodněno a odpovídalo povaze a závažnosti činu, jehož se obviněný dopustil], nelze neuložení tohoto trestu v rámci ukládání souhrnného trestu dle dovolatele považovat toliko za porušení zásady vyplývající z §43 odst. 2 věty poslední tr. zákoníku, nýbrž by znamenalo též rezignaci na pravidla a nutnou individualizaci trestání specifického druhu trestné činnosti spočívající v rušení činnosti orgánů veřejné moci, ohledně které je vhodné na pachatele působit též ukládáním trestu propadnutí jimi řízených motorových vozidel.
11. Podle mínění dovolatele je tak zcela zřejmé, že výrok o souhrnném trestu uloženém v nyní posuzované věci osobě obviněného P. L. neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, jež spočívá v nevyslovení již dříve učiněného výroku o propadnutí věci podle §43 odst. 2 věty poslední tr. zákoníku, pročež lze takto vyslovený výrok o trestu považovat za neúplný výrok ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
12. S ohledem na výše uvedené dovolatel závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů podle §265l odst. 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby ve svém rozsudku ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, doplnil neúplný výrok o trestu propadnutí věci. Současně pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci třeba rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil nejvyšší státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
13. Obviněný P. L. se prostřednictvím svého obhájce i přes řádně zaslané dovolání nejvyššího státního zástupce k jeho obsahu nikterak věcně nevyjádřil, když vyjádřil toliko souhlas s jeho projednáním v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je podané dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda toto podání splňuje všechna obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
15. Po jeho prostudování shledal, že nejvyšší státní zástupce výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež Nejvyšší soud předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
17. V souvislosti s nejvyšším státním zástupcem uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu Nejvyšší soud již v minulosti opakovaně deklaroval, že tento dovolací důvod může být naplněn jen za předpokladu, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se přitom rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je pak takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou přitom vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 a §121 až §124 tr. řádu.
18. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
19. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování obsahu jeho dovolání, jakož i připojeného spisového materiálu, včetně dovoláním napadených rozhodnutí nižších soudů, dovolací soud dospěl k závěru, že námitky nejvyššího státního zástupce, jež jsou ve své podstatě zaměřeny výlučně proti neúplnému výroku odvolacího soudu o uloženém trestu propadnutí věci, jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu odpovídají, přičemž jsou zcela opodstatněné, v důsledku čehož jim ve svém rozsudku vyhověl.
V.
K meritu věci
20. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu dovolatel napadl výrok o uloženém trestu, a to v části týkající se výroku o trestu propadnutí věci, který byl obviněnému P. L. pravomocně uložen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, když tento výrok považuje za neúplný. Dovolatel v této souvislosti namítl, že odvolací soud v rámci přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně na podkladě odvolání podaného obviněným do výroků o vině i o trestu, resp. v rámci opětovného rozhodnutí ve věci samé, kdy shledal všechny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k předchozímu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 31 To 397/2019, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 4 T 39/2019 (neboť obviněný se trestné činnosti v nyní posuzované věci dopustil dříve, než byl Okresním soudem v Liberci dne 28. 8. 2019 vyhlášen odsuzující rozsudek sp. zn. 4 T 39/2019 za jiný jeho trestný čin, jenž byl následně zcela zrušen a ve věci bylo nově rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 31 To 397/2019), zcela pominul jedno ze základních pravidel pro uložení souhrnného trestu, vyjádřené v §43 odst. 2 věta čtvrtá tr. zákoníku. Podle citovaného ustanovení totiž platí, že v rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit mimo jiné trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. Za této situace, kdy byly v době rozhodování Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci v nyní posuzované věci dány veškeré zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 31 To 397/2019, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 4 T 39/2019, jímž byl obviněnému za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě motocyklu tov. zn. Cagiva Canyon, RZ: XY, VIN XY, a odvolací soud poté, co na podkladě obviněným podaného odvolání přikročil ke zrušení napadeného rozsudku okresního soudu v celém rozsahu, nicméně i přes tuto skutečnost v rámci nově vyhlášeného výroku o uložení trestu propadnutí věci v rozporu s §43 odst. 2 věta čtvrtá tr. zákoníku opětovně nevyslovil trest propadnutí věci v podobě dotčeného motocyklu, byť tak byl ze zákona povinen učinit, neboť tento trest byl obviněnému dřívějším rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 31 To 397/2019, pravomocně uložen, postupoval v rozporu s platnou právní úpravou vymezující podmínky pro uložení souhrnného trestu.
21. Jak již bylo dříve předesláno, Nejvyšší soud tuto námitku vyhodnotil jako důvodnou, neboť postup podle §43 odst. 2 věta čtvrtá tr. zákoníku je při opětovném uložení trestu propadnutí věci v rámci souhrnného trestu, pakliže byl takovýto trest vysloven již dřívějším rozsudkem (jenž byl postupem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku ve výroku o trestu zcela zrušen), třeba považovat za obligatorní. Soud, který souhrnný trest ukládá, tak není nikterak oprávněn přezkoumávat skutečnost, zda byly při vyhlášení předchozího rozsudku, jímž byl vysloven trest propadnutí věci, splněny zákonné podmínky pro jeho uložení, neboť mu postačí pouhé zjištění, že takovýto druh trestu byl dřívějším rozsudkem, ve vztahu k němuž je ukládán souhrnný trest, uložen a zákon mu nařizuje jeho opětovné vyslovení (k tomu srov. jednak rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 137/2011 a dále Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 358). Při opětovném vyslovení již dříve uloženého trestu propadnutí věci je tak soud rozhodující o uložení souhrnného trestu vázán skutkovými zjištěními, která byla ve vztahu k naplnění zákonných podmínek pro postižení určitých movitých či nemovitých věcí vyslovením trestu jejich propadnutí učiněna již v předchozí trestní věci, jež byla pravomocně skončena. V tomto ohledu je tedy vyloučena jakákoli revize případné důvodnosti, vhodnosti, jakož i zákonnosti předchozího rozhodnutí (ve vztahu k němuž je následně dán vztah souhrnnosti ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku), jímž byl trest propadnutí věci uložen, když jednoznačná obligatornost opětovného vyslovení již dříve uloženého trestu propadnutí věci (míněno ve vztahu k týmž majetkovým hodnotám, jež byly tímto druhem trestu pravomocně postiženy již v rámci předchozího rozhodnutí) je výslovně zakotvena v citovaném ustanovení §43 odst. 2 věta čtvrtá tr. zákoníku, aniž by tak tato otázka byla ponechána na volném uvážení soudu rozhodujícího v případě vícečinného souběhu více trestných činů téhož pachatele (o nichž bylo již dříve zčásti rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem, popř. trestním příkazem) o uložení souhrnného trestu.
22. Z obsahu předloženého spisového materiálu je zřejmé, že obviněnému byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 31 To 397/2019, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 4 T 39/2019, pravomocně uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody rovněž trest propadnutí věci, a to dotčeného motocyklu tov. zn. Cagiva Canyon. Byť byl výrok o trestu z tohoto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci sp. zn. 31 To 397/2019, v rámci ukládání souhrnného trestu pozdějším rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, zcela zrušen, nebylo v rámci nově uloženého trestu propadnutí věci opětovně vysloveno rovněž propadnutí předmětného motocyklu tov. zn. Cagiva Canyon, byť byl odvolací soud k takovémuto postupu podle §43 odst. 2 věta čtvrtá tr. zákoníku přímo povinován. Pakliže krajský soud v dovoláním napadeném rozsudku v rámci ukládaného souhrnného trestu opětovně nevyslovil trest propadnutí věci ve smyslu §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též ve vztahu k výše specifikovanému motocyklu, byť byl takový trest vysloven dřívějším rozsudkem, ve vztahu k němuž byl souhrnný trest obviněnému ukládán, navodil svým rozhodnutím situaci, kdy je daný výrok o uložení souhrnného trestu v části, v níž bylo rozhodnuto o uložení trestu propadnutí věci (ve vztahu k jiným movitým věcem ve vlastnictví obviněného) neúplný, neboť v té době byl dotčený soud rozhodující o uložení souhrnného trestu jednoznačně povinen dříve uložený trest propadnutí věci ve vztahu k motocyklu tov. zn. Cagiva Canyon znovu vyslovit.
23. Dovolateli je namístě přisvědčit i v tom směru, že nevyslovení již dříve pravomocně uloženého trestu propadnutí věci v rámci ukládání trestu souhrnného je třeba považovat nejen za porušení zásady vyplývající z §43 odst. 2 věty poslední tr. zákoníku, nýbrž by znamenalo též rezignaci na pravidla a nutnou individualizaci trestání specifického druhu trestné činnosti spočívající v rušení činnosti orgánů veřejné moci, ohledně které je vhodné na pachatele působit též ukládáním trestu propadnutí jimi řízených motorových vozidel. V tomto ohledu totiž nelze pominout skutečnost, že uložení trestu propadnutí věci v podobě dotčeného motocyklu bylo výsledkem trestního řízení vedeného proti obviněnému pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se tento dopustil tím, že opakovaně, ve vysoké frekvenci a jako speciální recidivista řídil různá motorová vozidla v době, kdy mu byla tato činnost rozhodnutím soudu zakázána, přičemž daný trestný čin spáchal jen necelé dva měsíce poté, co byl pro stejný trestný čin odsouzen, a dopustil se jej celkem čtyřmi dílčími útoky, přestože byl po každém z nich, resp. při každém z nich, přistižen policisty. Uložení trestu propadnutí věci tak při splnění všech zákonných podmínek §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo plně odůvodněno a odpovídalo povaze a závažnosti činu, jehož se obviněný dopustil v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 31 To 397/2019, když se jednalo o nástroj užitý obviněným coby jeho vlastníkem k opakovanému páchání trestné činnosti.
24. S přihlédnutím k výše uvedenému tak nelze než přisvědčit námitkám dovolatele, ježto výrok o souhrnném trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, v části, v níž bylo rozhodnuto o uložení trestu propadnutí věci osobě obviněného P. L., neobsahuje některou z podstatných náležitostí stanovených zákonem, konkrétně nebyl tímto odvolacím soudem opětovně vysloven již v předchozím rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 31 To 397/2019, učiněný výrok o propadnutí věci ve smyslu §43 odst. 2 věta čtvrtá tr. zákoníku, a to motocyklu tov. zn. Cagiva Canyon, RZ: XY, VIN XY. Takto vyslovený výrok o trestu z dovoláním napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, je tak třeba ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu považovat za výrok neúplný.
VI.
Závěr
25. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že nejvyšší státní zástupce svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o souhrnném trestu, konkrétně k neúplnosti výroku o vyslovení trestu propadnutí věci osobě obviněného P. L., naplnil jím zvolený dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, přičemž jeho argumentaci dovolací soud přisvědčil jako relevantní, neboť shledal-li Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 31 To 397/2019, jímž byl obviněnému vedle nepodmíněného tresu odnětí svobody za podmínek §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pravomocně uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě výše specifikovaného motocyklu tov. zn. Cagiva Canyon, nicméně odvolací soud v nyní posuzované věci v rámci výroku o uložení souhrnného trestu ve svém rozsudku ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, uložení tohoto druhu trestu ve vztahu k dotčenému motocyklu již opětovně nevyslovil, postupoval v rozporu se zákonnými pravidly pro uložení souhrnného trestu vyjádřenými v §43 odst. 2 věta čtvrtá tr. zákoníku, pročež je třeba daný výrok o trestu považovat za neúplný.
26. S ohledem na povahu detekované vady dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tuto vadu (představovanou zjevným opomenutím ze strany odvolacího soudu) lze zhojit již v rámci dovolacího řízení postupem podle §265m odst. 1 tr. řádu za podmínek uvedených v §265 l odst. 2 tr. řádu a §265p odst. 1 tr. řádu, aniž by na ni bylo třeba reagovat přímo kasačním výrokem ve smyslu §265k tr. řádu či přikázáním příslušnému krajskému soudu (aniž by došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí), aby neúplný výrok svého rozsudku ve smyslu §265 l odst. 2 tr. řádu řádně doplnil. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud na podkladě důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce sám přímo rozhodl tak, že se ve vztahu k osobě obviněného P. L., nar. XY, doplňuje neúplný výrok o trestu propadnutí věci z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 31 To 252/2020, tak, že podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 2 věta čtvrtá tr. zákoníku se obviněnému dále ukládá trest propadnutí věci, a to motocyklu tov. zn. Cagiva Canyon, reg. zn. XY, VIN XY.
27. O tomto dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu, když s tímto procesním postupem vyjádřili předchozí výslovný souhlas jak obviněný, tak i nejvyšší státní zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu