ECLI:CZ:NS:2021:11.TVO.11.2021.1
sp. zn. 11 Tvo 11/2021-32116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2021 o stížnosti obviněného M. S. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 4 To 28/2020, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. S. zamítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 4 To 28/2020, o návrhu obviněného M. S. (dále jen „obviněný“) na vyloučení soudců senátu 4 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Luboše Vlasáka a JUDr. Lenky Konopové z rozhodování ve věci obviněného vedené pod výše uvedenou spisovou značkou tak, že podle §30 odst. 1 tr. řádu a contrario , za použití §31 odst. 1 tr. řádu nejsou JUDr. Luboš Vlasák a JUDr. Lenka Konopová vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 28/2020.
2. Proti citovanému usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost. V odůvodnění stížnosti vytýká napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen „vrchní soud“) především to, že se důsledně nezabývá důvody, pro které bylo vyloučení výše jmenovaných soudců navrženo, a proto je považuje za nepřezkoumatelné. Opakuje, že takovým důvodem je zejména obava, že jmenovaní soudci budou při svém rozhodování jednak vedeni snahou obhájit své původní rozhodnutí poznamenané nezákonným postupem a jednak ovlivněni z důvodu kolegiálního vztahu k člence daného senátu JUDr. Haně Hrnčířové. Vyjadřuje přitom pochybnost o objektivitě rozhodování za situace, kdy již v původním odvolacím řízení existovalo bez reálné příčiny podezíravé jednání vůči němu a jeho obhájci s následným osočováním z obstrukcí. Poukazuje rovněž na to, že předmětné usnesení naproti tomu reaguje na skutečnost, že částečně uspěl se svým dovoláním proti rozhodnutí vrchního soudu u Nejvyššího soudu, a to tak, že tato skutečnost sama o sobě neznamená pochybnost o nestrannosti členů jeho senátu 4 To, přestože takovou argumentaci ve svém návrhu na vyloučení jmenovaných soudců vůbec nepoužil; považuje to však současně za zásadní indicii svědčící o snaze vrchního soudu (resp. členů jeho senátu 4 To z důvodu profesní kolegiality vůči stávající člence tohoto senátu JUDr. Haně Hrnčířové, jež jako předsedkyně senátu Městského soudu v Praze rozhodovala danou věc předtím v prvním stupni) za každou cenu jeho trestní věc rozhodnout a vyhnout se vrácení věci soudu prvního stupně. Jestliže pak vrchní soud ve svém usnesení označuje uvedené úvahy o snaze „podržet“ rozhodnutí senátu Městského soudu v Praze, jemuž předsedala jmenovaná soudkyně, za spekulaci, uvádí, že tyto byly vedeny zkušeností obhajoby, aniž by však tato předpokládala zlý úmysl soudců. Dalším argumentem, jenž vrchní soud podle názoru obviněného chybně použil, je pak ten, který se týká institutu zákonného soudce ; vyslovuje názor, že podání návrhu na vyloučení soudce je s tímto ústavně zakotveným institutem plně v souladu, neboť vyloučením soudců z rozhodování (jak vyplývá z konstantní judikatury), stejně jako i delegací věci jinému soudu, nedochází k jeho porušení, když k přidělení věci jiným soudcům, případně jinému senátu téhož (případně jiného) soudu dochází zcela v souladu s trestním řádem a rozvrhem práce příslušného soudu. Podotýká, že naproti tomu z povahy věci vyplývá, že nikoli nestranný soudce nemůže být soudcem zákonným.
3. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a sám rozhodl tak, že podle §31 odst. 1 tr. řádu z důvodu ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jsou soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Luboš Vlasák a JUDr. Lenka Konopová vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 28/2020.
4. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto v souladu s revizním principem podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal na podkladě stížnosti obviněného napadené usnesení vrchního soudu, tedy správnost jeho výroku týkajícího se návrhu na vyloučení soudců senátu 4 To vrchního soudu JUDr. Luboše Vlasáka a JUDr. Lenky Konopové z vykonávání úkonů trestního řízení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
5. V obecné rovině je třeba předně připomenout, že podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
6. Podle §30 odst. 2 tr. řádu platí, že soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
7. Podle §30 odst. 3 tr. řádu platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
8. Konečně z ustanovení §30 odst. 4 tr. řádu vyplývá, že z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
9. Dále je zapotřebí uvést, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
10. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: „ Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (WAGNEROVÁ, E.; ŠIMÍČEK, V.; LANGÁŠEK, T.; POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod . Komentář . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 739-740).
11. Konečně považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko „ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů.“ (srov. DRAŠTÍK A., FENYK J. a kol. Trestní řád. Komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).
12. Vycházeje ze shora uvedených premis, jakož i z konkrétních okolností dané trestní věci, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené usnesení vrchního soudu nevykazuje takové vady, pro které by je bylo nutno zrušit. Z obsahu předloženého spisového materiálu totiž Nejvyšší soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jakékoliv osobní podjatosti jmenovaných soudců vůči osobě obviněného, a to ani z důvodu existujícího poměru k projednávané věci či poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení ve smyslu §30 odst. 1 až 4 tr. řádu.
13. K zákonné podmínce „ pro poměr k projednávané věci “ Nejvyšší soud podotýká, že za poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná ze subjektivních názorů obviněného. Zásadně se jedná pouze o okolnosti, které jednoznačně svědčí o tom, že soudce není schopen ve věci objektivně, spravedlivě a nestranně rozhodnout. Takovou okolností by byla např. skutečnost, kdyby některý z výše uvedených soudců vrchního soudu (nebo osoba jim blízká) byl přímo poškozen trestnou činností obviněného, nebo pokud by nastala jiná situace podobně zásadního významu. Z přiloženého spisového materiálu však Nejvyšší soud ověřil, že žádná takto zásadní okolnost nebyla v tomto řízení zjištěna.
14. Stran zákonné podmínky „ pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům “ Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že soudci vrchního soudu JUDr. Luboš Vlasák a JUDr. Lenka Konopová nejsou v žádném osobním vztahu k obviněnému či jeho rodinným příslušníkům, konkrétně v příbuzenském či rodinném poměru, a rovněž nebyli před projednáváním tohoto případu k žádnému z nich ani v osobně přátelském nebo naopak nepřátelském vztahu.
15. V projednávané věci dále Nejvyšší soud nezjistil ani existenci nedovoleného „ poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení “, neboť ani jeden z výše uvedených soudců vrchního soudu, ani jejich rodinní příslušníci, nebyli v projednávané věci činní jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, kterak to předpokládá ustanovení §30 odst. 2 tr. řádu. Rovněž žádný z nich nebyl ve věci činný jako soudce, který by v přípravném řízení v této věci nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, popř. vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení ve vztahu k osobě obviněného, a stejně tak žádný z výše jmenovaných soudců se v tomto stadiu trestního řízení (tj. v přípravném řízení) žádným způsobem nepodílel na rozhodování o vazbě obviněného. Stejně tak se jako soudce nebo přísedící neúčastnili projednávání této trestní věci u Městského soudu v Praze, který ve věci rozhodl v prvním stupni, ve smyslu §30 odst. 3 tr. řádu. Stejné závěry přitom platí i ve vztahu k podmínkám uvedeným v §30 odst. 4 tr. řádu.
16. Ve vztahu k jednotlivým námitkám obviněného Nejvyšší soud uvádí především následující.
17. Pokud se týká námitky obviněného, že se vrchní soud v napadeném usnesení důsledně nezabýval jeho důvody pro navrhované vyloučení soudců JUDr. Luboše Vlasáka a JUDr. Lenky Konopové, v důsledku čehož považuje toto usnesení za nepřezkoumatelné, této nelze v zásadě přisvědčit. Podle Nejvyššího soudu totiž lze z odůvodnění napadeného rozhodnutí seznat, jakými konkrétními úvahami byl vrchní soud veden při posouzení námitky podjatosti a z jakých důvodů jí nevyhověl. V tomto ohledu neshledal Nejvyšší soud v postupu vrchního soudu žádného zásadního pochybení.
18. Jak již Nejvyšší soud uvedl výše, z obsahu předloženého trestního spisu nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jakékoliv osobní podjatosti jmenovaných soudců vůči osobě obviněného, a to ani z důvodu existujícího poměru k projednávané věci či poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení ve smyslu §30 odst. 1 až 4 tr. řádu. Pokud se týká názoru obviněného, který je obsažen v jeho návrhu na vyloučení shora uvedených soudců vrchního soudu z vykonávání úkonů v této trestní věci ze dne 17. 6. 2021, totiž že vrchní soud v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Luboše Vlasáka a soudců JUDr. Lenky Konopové a Mgr. Romana Drahného vyvinul maximální snahu, a to až za hranici procesních předpisů, aby eliminoval procesní vady předcházejícího řízení, nedošlo tak k vrácení věci soudu prvního stupně a aby mohl sám ve věci rozhodnout, což také učinil rozsudkem dne 1. 6. 2020, sp. zn. 4 To 28/2020 , je zřejmé, že toto tvrzení je pouhou domněnkou obviněného a je zcela nepodložené. Stejně tak neobstojí ani tvrzení obviněného o ovlivnění soudců JUDr. Luboše Vlasáka a JUDr. Lenky Konopové z důvodu kolegiálního vztahu k člence daného senátu JUDr. Haně Hrnčířové, která je v této trestní věci vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani následné zrušení rozsudku vrchního soudu ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 4 To 28/2020, v dovolacím řízení usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1369/2020.
19. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za potřebné opětovně v obecné rovině připomenout, že za vztah k projednávané věci ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu nelze považovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru a z něj vycházejícímu přístupu k projednávané věci, neboť nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor na právní posouzení skutku (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 375). Stejně tak nelze vztah k projednávané věci vyvozovat ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, případně též z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce tudíž nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů (DRAŠTÍK A., FENYK J. a kol. Trestní řád. Komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).
20. V souladu s výše uvedeným Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným M. S. uváděné okolnosti nezakládají takové pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu 4 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Luboše Vlasáka a členky tohoto senátu JUDr. Lenky Konopové, pro které by bylo nutné prolomit právo stran řízení na zákonného soudce coby jeden ze základních komponentů práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud, ve shodě s vrchním soudem, konstatuje, že námitku podjatosti a řízení o ní nelze zásadně zaměňovat s procesními prostředky, jejichž prostřednictvím může dojít ke zvrácení již vydaného rozhodnutí. Náprava vad řízení nebo vlastního soudcovského rozhodování je totiž výlučně zajišťována vícestupňovým rozhodováním soudů, nikoliv však prostřednictvím institutu námitky podjatosti ve smyslu příslušných ustanovení §30 tr. řádu.
21. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného M. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 4 To 28/2020, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 7. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.