ECLI:CZ:NS:2021:11.TVO.14.2021.1
sp. zn. 11 Tvo 14/2021-6124
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 stížnost zúčastněné osoby P. H., se sídlem XY, insolvenční správkyně dlužníka H., se sídlem XY a právnické osoby H., se sídlem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2021, č. j. 1 To 7/2021-5943, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti zúčastněné osoby P. H. a právnické osoby H., se sídlem XY, zamítají.
Odůvodnění:
1. Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 15. 6. 2021, č. j. 1 To 7/2021-5943, ve věci obviněné právnické osoby H., že podle §79f odst. 2 tr. ř. zamítl žádosti obviněné právnické osoby H., a zúčastněné osoby P. H., insolvenční správkyně, o zrušení zajištění částky 150 321 576,67 Kč na účtu číslo XY, vedeném u České národní banky, která byla zajištěna usnesením předsedy senátu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, ze dne 23. 9. 2019, č. j. 69 T 3/2019-2140, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2019, č. j. 6 To 83/2019-2344.
Proti tomuto usnesení podaly stížnost jak zúčastněná osoba P. H., insolvenční správkyně, tak prostřednictvím opatrovnice D. D. též samotná právnická osoba H. V odůvodnění podané stížnosti zúčastněná osoba namítla, že předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci pochybil, když se v napadeném usnesení meritorně nezabýval důvody, pro které žádala o zrušení zajištění finančních prostředků, když tyto důvody navíc trvají i v případě změněného zajištění finančních prostředků učiněného usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2021, č. j. 1 To 7/2021-5922. Meritorně se předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci žádostí zabýval pouze v bodě 9. napadeného usnesení, přičemž stěžovatelka považuje takový závěr za nesprávný. Z právního hlediska se jedná o dvě samostatné věci, kdy trestní řád předepisuje pro zajištění finančních prostředků a zajištění pohledávky jiný postup. Proto zastává názor, že zajistit lze buď pohledávky, nebo finanční prostředky. Uvedeným postupem navíc nenastanou soluční účinky podle §79b odst. 2 tr. ř. Nadto nebylo možné usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 9. 2019, č. j. 69 T 3/2019-2140, zajistit částku do výše 150 321 576,67 Kč na účtu č. 705-47623811/0710, jelikož většina zajištěných pohledávek k vydání uvedeného usnesení neexistovala, neboť o nadměrném odpočtu na DPH bylo rozhodnuto Finančním úřadem pro Olomoucký kraj dne 3. 2. 2021, č. j. 145560/21/3101-51523-803716, resp. č. j. 145576/21/3101-51523-803716. O úrocích z těchto vratitelných přeplatků pak bylo rozhodnuto Finančním úřadem pro Olomoucký kraj ze dne 19. 3. 2021, č. j. 441377/21/3101-51523-803716, resp. č. j. 441466/21/3101-51523-803716. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně tudíž uvedeným usnesením zajistil finanční prostředky, které ke dni 23. 9. 2019 neexistovaly, a takové finanční prostředky nemohly být majetkem obviněné právnické osoby H., a ani jí nemohly být určeny k vyplacení.
3. Ve své stížnosti zúčastněná osoba dále rozporovala tvrzení, že zajištěné finanční prostředky patří obviněnému, když bankovní účet č. XY vedený u České národní banky je sběrným účtem Finančního úřadu pro Olomoucký kraj určeným pro hrazení daně z přidané hodnoty. Není proto možné individualizovat finanční prostředky nacházející se na sběrném účtu Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, kdy takové prostředky nelze ani zajistit jiným způsobem. Z tohoto důvodu je zvolené zajištění finančních prostředků namísto pohledávek vadné. Skutečnost, že soud provedl zajištění finančních prostředků na obecném, sběrném účtu správce daně, neznamená, že by byly zajištěny pohledávky obviněné právnické osoby H., za správcem daně a správce daně by nebyl povinen tyto pohledávky hradit. Ostatně sám státní zástupce v rámci návrhu na zajištění ze dne 10. 9. 2019, č. j. 3 VZV 6/2015-2070 uvedl, že navrhuje, aby soud usnesením rozhodl podle §79a a násl. tr. ř. o zajištění výnosu z trestné činnosti, a to výnosu v podobě pohledávky, kterou má obviněná právnická osoba H., vůči správci daně. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně se tak v rámci svého rozhodnutí odchýlil od návrhu státního zástupce, který na nesprávný postup soudu reagoval podáním ze dne 25. 9. 2019, č. j. 3 VZV 6/2015-2080, v rámci něhož uvedl, že má za to, že usnesení o zajištění může být pro výše uvedený nesprávný postup soudu úspěšně napadeno stížností oprávněné osoby, a proto navrhuje změnit důvod zajištění.
4. Z výše uvedených důvodů proto zúčastněná osoba P. H., insolvenční správkyně, navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a uložil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ve věci znovu rozhodl.
5. Obsahově obdobné námitky uplatnila ve stížnosti též opatrovnice obviněné právnické osoba, která v závěru své stížností rovněž navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a uložil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ve věci znovu rozhodl.
6. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. stížnostmi napadené usnesení předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci a dospěl k závěru, že podané stížnosti nejsou důvodné.
7. Pokud jde o důvodnost zajištění předmětných finančních prostředků (resp. pohledávky obviněné právnické osoby) na účtu Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, tak lze odkázat na usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, ze dne 23. 9. 2019, č. j. 69 T 3/2019-2140, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2019, č. j. 6 To 83/2019-2344, přičemž ani Ústavní soud neshledal v tomto postupu obecných soudů při aplikaci tohoto zajišťovacího institutu pochybení (usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 3661/19). Samozřejmě lze souhlasit se stěžovatelkami v tom, že soudy nepatřičně označovaly, že jde o zajištění finančních prostředků na účtu příslušného finančního úřadu, ačkoliv se ve skutečnosti jednalo o zajištění pohledávky obviněné právnické osoby vůči tomuto úřadu. Tato nesrovnalost formální povahy však nemá zásadní vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí.
8. Aniž by bylo třeba blíže se zabývat stížnostními námitkami stěžovatelek, lze poukázat na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2021, č. j. 1 To 7/2021- 5922, kterým došlo ke změně stížnostmi napadeného usnesení v tom, že zajištění předmětných finančních prostředků se podle §47 odst. 1 tr. ř. mění na zajištění nároku na náhradu škody poškozené České republiky zastoupené Finančním úřadem pro Olomoucký kraj. Tímto pravomocným usnesením (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 11 Tvo 12/2021, kterým byly jako nedůvodné zamítnuty stížnosti obou stěžovatelek) pak v době rozhodování Nejvyššího soudu (rozhodování ex nunc ) nastal právní stav sám o sobě vylučující pozitivní rozhodnutí o zrušení finančních prostředků zajištěných podle §79a odst. 1 tr. ř. Jestliže uvedené finanční prostředky již nejsou zajištěny podle §79a tr. ř., pak pochopitelně již z tohoto důvodu nelze vyhovět žádosti o jejich zrušení.
9. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podané stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu