ECLI:CZ:NS:2021:11.TVO.15.2021.1
sp. zn. 11 Tvo 15/2021-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 stížnost soudní překladatelky z jazyka slovenského D. D. B. D. , IČ: XY, se sídlem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, v trestní věci obviněného M. S., nar. XY v XY, Slovenská republika, státního příslušníka Slovenské republiky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 8/2020, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, v celém rozsahu.
Podle §29 odst. 2 tr. řádu se nově rozhoduje tak, že se soudní překladatelce z jazyka slovenského D. D. B. D. , IČ: XY, se sídlem XY, přiznává odměna za výkon překladatelské činnosti ve výši 6.720,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 118,- Kč.
Podle §29 odst. 2 tr. řádu se soudní překladatelce z jazyka slovenského D. D. B. D. , IČ: XY, se sídlem XY, nepřiznává odměna za výkon překladatelské činnosti ve výši 1.920,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 27,- Kč.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 47 T 8/2020, byl obviněný M. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a podle §173 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Citovaným rozsudkem městského soudu byl obviněnému podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku současně uložen trest vyhoštění na dobu pěti let. Za podmínek §228 odst. 1 tr. řádu a §229 odst. 2 tr. řádu bylo nalézacím soudem rozhodnuto rovněž o nárocích poškozených V. P. a Vojenské zdravotní pojišťovny ČR na náhradu škody. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný v zákonné lhůtě řádný opravný prostředek, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu byl odvoláním napadený rozsudek městského soudu zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
2. Jelikož obviněný, který je slovenským státním příslušníkem, již v průběhu přípravného řízení výslovně prohlásil, že český jazyk dobře neovládá, pročež žádá, aby mu byly do jeho rodného jazyka, tedy do slovenštiny, přeloženy všechny písemnosti uvedené v §28 tr. řádu, rozhodl odvolací soud svým opatřením ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, o přibrání D. D. D. B. coby soudní překladatelky z jazyka slovenského, a to za účelem překladu soudních listin z jazyka českého do jazyka slovenského, mimo jiné i výše citovaného usnesení vrchního soudu ze dne 21. 4. 2021 o podaném odvolání. Dle odvolacího soudu přitom bylo třeba tento listinný překlad uvedenému soudu doručit ve trojím vyhotovení, a to nejpozději do třiceti dnů od okamžiku doručení předmětného usnesení k rukám soudní překladatelky.
3. Dne 1. 6. 2021 byl přibranou soudní překladatelkou D. D. B. D. (dále též pouze „soudní překladatelka“ či „stěžovatelka“) vrchnímu soudu doručen písemný překlad usnesení tohoto soudu o podaném odvolání obviněného ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, a to ve trojím vyhotovení společně s příslušným vyúčtováním překladatelských úkonů. V rámci tohoto vyúčtování soudní překladatelka požádala o přiznání odměny jednak za pořízení ověřeného překladu dotčeného usnesení z jazyka českého do jazyka slovenského v počtu 12 normostran v sazbě 450,- Kč za jednu normostranu, tj. v celkové výši 5.400,- Kč, a dále za pořízení dalších dvou ověřených vyhotovení tohoto překladu opatřených překladatelskou doložkou v počtu 24 normostran v sazbě 135,- Kč za jednu normostranu, tj. v celkové výši 3.240,- Kč. Vedle odměny za tyto dva překladatelské úkony, realizované dne 28. 5. 2021, si soudní překladatelka vyúčtovala rovněž paušální náhradu hotových výdajů v podobě černobílého tisku 27 stran formátu A4 po 3,- Kč, tj. v celkové výši 81,- Kč, jakož i poštovné dle sazebníku České pošty, s. p. ve výši 64,- Kč. Celková výše soudní překladatelkou účtované odměny a náhrady hotových výdajů za provedené překladatelské úkony tak činila částku 8.785,- Kč.
4. Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 9. 6. 2021 rozhodl o výši odměny a náhrad soudní překladatelky tak, že podle §29 odst. 2 tr. řádu této přiznal odměnu a náhrady v celkové výši 4.342,- Kč, zatímco odměnu a náhrady ve zbylé výši, tj. v částce 4.443,- Kč, soudní překladatelce postupem podle §29 odst. 2 tr. řádu a contrario nepřiznal. V odůvodnění tohoto usnesení přitom vrchní soud vyjádřil přesvědčení, že se nelze ztotožnit s výší soudní překladatelkou vyúčtované odměny a náhrad, neboť je třeba přihlédnout mimo jiné k tomu, že se jednalo o překlad menšího rozsahu, ke kterému byla poskytnuta přiměřená lhůta 30 dnů, přičemž povaha projednávané trestné činnosti nevyžadovala použití specifické terminologie či znalostí, když postačovala běžně používaná terminologie v oblasti trestního práva. Za tohoto stavu tak vrchní soud považoval za adekvátní přiznání odměny ve výši 350,-Kč za 1 normostranu přeloženého textu (tj. celkem 4.200,- Kč), namísto stěžovatelkou účtované částky 450,- Kč za každou normostranu přeloženého textu. Současně dle vrchního soudu soudní překladatelce náleží náhrada hotových výdajů za pořízení 26 stran kopií překladu ve formátu A4, tj. celkem ve výši 78,- Kč, jakož i náklady na poštovné ve výši 64,- Kč, jež soudní překladatelka sama vyúčtovala, byť reálná výše těchto nákladů dle předložené poštovní obálky dosáhla částky 69,- Kč. Ve vztahu k soudní překladatelkou účtované odměně za pořízení dalších dvou vyhotovení daného překladu (ve výši 135,- Kč za 1 normostranu) vrchní soud dospěl k závěru, že kontrola bezprostředně předtím vyhotoveného překladu, který byl toliko vytištěn ve více kopiích, postrádá logiku, pročež za takovýto úkon soudní překladatelce nemůže náležet žádná odměna.
Proti tomuto usnesení podala soudní překladatelka D. D. B. D. dne 24. 6. 2021 stížnost, jíž následně podrobně odůvodnila v rámci svého podání ze dne 5. 7. 2021. V odůvodnění tohoto řádného opravného prostředku soudní překladatelka předně namítla nesprávnost výroku napadeného usnesení vrchního soudu, jež spočívá ve způsobu určení výše odměny za překladatelský úkon a náhrady nákladů, když toto určení provedené vrchním soudem postrádá zákonný podklad. Pakliže se při určování odměny za pořízení překladu do cizího jazyka, jejíž výše se dle vyhlášky č. 507/2020 Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) pohybuje v rozmezí od 300,- Kč do 450,- Kč, hodnotí náročnost daného úkonu a míra odborných znalostí, které bylo třeba k jeho provedení vynaložit, jedná se (při absenci jakékoli metodiky či konkrétních kritérií) dle stěžovatelky o způsob hodnocení, který je nutně poznamenán subjektivním vnímáním zadavatele daného úkonu. V této souvislosti stěžovatelka obsáhle poukázala mimo jiné na nejednotnost postupu jednotlivých zadavatelů při odměňování soudních překladatelů, když v praxi většiny orgánů veřejné moci je soudním tlumočníkům a soudním překladatelům coby vysoce kvalifikovaným pomocníkům justice běžně přiznávána odměna na horní hranici vyhláškou stanovené sazby, tj. ve výši 450,- Kč za 1 normostranu překladu či 1 hodinu tlumočení.
6. Pořízení písemného překladu rozhodnutí vrchního soudu o podaném odvolání obviněného přitom dle stěžovatelky vyžadovalo nejen schopnost orientace v oblasti českého trestního práva, ale i v dalších oblastech, neboť dotčené usnesení vedle právní a trestněprávní terminologie, včetně úryvků z výpovědi svědků, obsahovalo i citace z lékařských zpráv, tzn. že vyžadovalo i znalosti terminologie medicínské. Jelikož překlad těchto částí zadaného textu tak kladl nároky na přesnost a odbornost, byla stěžovatelka nucena se se specifickou terminologií předem seznámit a na tuto se připravit, což by mělo být zohledněno právě při stanovení výše odměny za překladatelský úkon.
7. Stěžovatelka dále nesouhlasí ani se způsobem stanovení náhrady hotových výdajů za černobílý tisk každé strany pořízeného překladu ve formátu A4, když vrchnímu soudu dodaný překlad obsahoval 9 fyzických stran ve formátu A4, tzn. že v případě třech vyhotovení čítajících celkem 27 stran formátu A4 po 3,- Kč jí náleží náhrada hotových výdajů v celkové výši 81,- Kč, a nikoli soudem přiznána náhrada v celkové výši 78,- Kč při jím uváděných 26 stranách kopií překladu. Naopak stran náhrady poštovného, jež bylo přiznáno v jí účtované výši, stěžovatelka napadenému rozhodnutí vrchního soudu ničeho nevytýká, byť poukázala na skutečnost, že reálná výše poštovného činila 69,- Kč a nikoli účtovaných a následně přiznaných 64,- Kč.
8. V další části podané stížnosti soudní překladatelka namítá, že v rozporu s §5 citované vyhlášky jí nebyla vrchním soudem přiznána odměna za pořízení dalších dvou ověřených vyhotovení dotčeného překladu, byť se jedná o řádný předkladatelský úkon spočívající v kontrole zdrojového textu s překladem a ve vyhotovení dalších dvou stejnopisů s úředním ověřením, svázaných se stejnopisy zdrojových dokumentů dodaných vrchním soudem. Za takto vyhotovený stejnopis s ověřením přitom soudnímu překladateli náleží odměna ve výši 70 % sazby za první vyhotovení překladu (tj. v tomto případě ve výši 135,- Kč za každou započatou normostranu), přičemž tato odměna odpovídá úsilí potřebnému k ujištění, zda se jedná o naprosto shodný zdrojový projev a lze jej proto přeložit stejně, resp. že není třeba překlad provést jinak (když např. v důsledku byť drobných gramatických odchylek, chybějící interpunkce, vynechaného slova či celé strany může dojít k zásadní změně smyslu původního sdělení). Za tohoto stavu se tak stěžovatelka není s to ztotožnit s výkladem učiněným vrchním soudem, dle kterého by měla být kontrola stejnopisů pořízeného překladu ze strany soudního předkladatele prováděna zcela zdarma, pouze s náhradou za spotřebu papíru a toneru.
9. Z výše uvedených důvodů proto stěžovatelka závěrem své stížnosti navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil a sám ve věci rozhodl, popř. aby napadené usnesení zrušil podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu a vrchnímu soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší soud přezkoumal podanou stížnost v intencích ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu a dospěl k závěru, že stížnost je přípustná, byla podána včas a oprávněnou osobou, přičemž je zčásti důvodná.
11. Podle §29 odst. 2 tr. řádu platí, že výši odměny a náhrad tlumočníka (v tomto případě soudní překladatelky) určí orgán činný v trestním řízení, který jej přibral (v tomto případě Vrchní soud v Praze), v souladu s jinými právními předpisy upravujícími odměňování a náhrady tlumočníka. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny a náhrad, rozhodne usnesením. Proti tomuto usnesení je přitom přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
12. Podle §3 odst. 1 vyhlášky č. 507/2020 Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele, ve znění pozdějších předpisů, náleží překladateli za překladatelský úkon za každou započatou normostranu přeloženého textu při překladu z cizího jazyka do českého jazyka nebo naopak odměna ve výši 300,- až 450,- Kč a při překladu z cizího jazyka do cizího jazyka odměna ve výši 350,- až 450,- Kč. Podle §3 odst. 2 citované vyhlášky se normostranou rozumí strana textu o délce 1 800 znaků včetně mezer. Pokud přeložený text není napsán latinkou nebo azbukou, odměna se určuje podle počtu započatých normostran překládaného textu. Pokud není napsán latinkou nebo azbukou přeložený ani překládaný text, odměna se určuje podle počtu započatých normostran přeloženého textu; počet normostran se odhadne.
13. Podle §8 vyhlášky se při určování výše odměny v rámci rozmezí sazby hodnotí náročnost překladatelského úkonu a míra odborných znalostí, které bylo třeba k jeho provedení vynaložit. Přitom se hodnotí zejména povaha a rozsah úkonu, jakož i stupeň odborné kvalifikace potřebné k provedení úkonu.
14. Pokud překladatel při výkonu překladatelské činnosti provádí kontrolu shody zdrojového projevu s překladem, který dříve provedl, za účelem vypracování dalšího vyhotovení překladatelského úkonu, hranice sazby odměny se podle §5 citované vyhlášky snižují o 70 %.
15. Podle §12 odst. 1 písm. a), odst. 2 vyhlášky překladateli vedle odměny náleží též náhrada hotových výdajů, které účelně vynaložil k provedení úkonu. Tato náhrada se překladateli poskytuje na základě předložených dokladů. Podle §12 odst. 3 písm. a) vyhlášky jsou jiné náklady překladatele, než které jsou uvedeny v §12 odst. 1 písm. a) až d) vyhlášky, již zahrnuty v jeho odměně, přičemž jinými náklady jsou zejména náklady vynaložené na přípravné a administrativní práce. Podle přílohy citované vyhlášky činí výše náhrady hotových výdajů za tisk jedné strany formátu A4 paušální částku 3,- Kč.
16. Podle §13 vyhlášky náleží překladateli rovněž náhrada hotových výdajů, zejména náhrada věcných nákladů, cestovních výdajů, odměny konzultanta, pokud zadavatel schválil přibrání konzultanta, nákladů spojených s přibráním pracovníků pro pomocné práce, které nejsou administrativními pracemi, soudních a jiných poplatků, poštovného, úhrady telekomunikačních služeb a nákladů na opisy a fotokopie. Pokud tato vyhláška nestanoví jinak, překladateli náleží náhrada hotových výdajů ve výši, kterou doložil.
17. Za daného stavu, když vrchní soud jím přibrané soudní překladatelce na základě jí řádně předloženého vyúčtování přiznal odměnu za výkon překladatelské činnosti v podobě pořízení překladu usnesení Vrchního soudu v Praze o odvolání ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, v rozsahu 12 normostran, ve výši 350,- Kč za jednu normostranu přeloženého textu, nelze tomuto postupu ničeho relevantně vytknout, neboť se opírá o příslušnou právní úpravu. Vrchní soud určení konkrétní výše odměny v rámci odůvodnění svého stížností napadeného usnesení současně řádně zdůvodnil, přičemž tyto jeho úvahy jsou přesvědčivé, odpovídající pravidlům formální logiky. Byť stěžovatelka v rámci podaného řádného opravného prostředku brojí proti způsobu, jímž byla příslušným soudem, jímž bylo rozhodnuto o jejím přibrání, určena výše její odměny za provedený překladatelský úkon a jež činí toliko 350,- Kč za každou jednu normostranu překládaného textu, namísto jí účtovaných 450,- Kč, je třeba konstatovat, že v rámci zákonné právní úpravy, jíž se vrchní soud při určení výše odměny za realizovaný úkon překladatelské činnosti řídil, je i po změnách, jež byly v oblasti odměňování soudních tlumočníků a soudních překladatelů provedeny s účinností od 1. 1. 2021, i nadále ponechán jednoznačný prostor pro soudcovské uvážení, neboť příslušnou vyhláškou je stále ponecháno určité rozpětí (od 300,- Kč do 450,- Kč) pro výpočet odměny za překladatelský úkon v každém jednotlivém případě, aniž by tak byla výše této odměny stanovena fixní částkou, jež by byla jednotná pro všechny případy v praxi realizovaných překladatelských úkonů.
18. V tomto směru tak není namístě přisvědčit argumentaci stěžovatelky založené mimo jiné na tvrzení, že zvýšení sazeb oproti předchozí právní úpravě (tj. s účinností od 1. 1. 2021) nepokrývá ani kumulovanou míru inflace od roku 2003, kdy došlo k předchozímu navýšení , pročež většina orgánů veřejné moci soudním tlumočníkům a soudním překladatelům coby vysoce kvalifikovaným pomocníkům justice v praxi běžně přiznává odměnu na samé horní hranici sazby ve výši 450,- Kč za 1 normostranu, resp. 1 hodinu tlumočení. V této souvislosti je totiž třeba připomenout, že ustanovení §8 vyhlášky ve spojení s §29 odst. 2 tr. řádu a §3 odst. 1 vyhlášky i nadále ponechává zcela na úvaze příslušného orgánu činného v trestním řízení, k jaké konkrétní částce se při určování výše odměny soudního překladatele v rámci vyhláškou nastaveného rozmezí přikloní, když v tomto směru dává pouze obecný návod, dle kterého je při určování výše odměny třeba hodnotit náročnost překladatelského úkonu, jakož i míru odborných znalostí, které bylo třeba k jeho provedení v daném případě vynaložit. Současně je třeba hodnotit mimo jiné i povahu a rozsah překladatelského úkonu, stejně jako stupeň odborné kvalifikace, jíž je k provedení úkonu potřeba. Při stanovení výše odměny jsou tak příslušné orgány činné v trestním řízení nuceny přihlížet k určitým faktorům, jež jsou však nikoli konstantní, nýbrž do jisté míry proměnlivé povahy, a to v návaznosti na specifika každé jednotlivé věci, ve které potřeba zajištění překladu reálně vyvstala.
19. V tomto směru přitom vrchní soud v rámci odůvodnění napadeného usnesení (konkrétně v bodě 5.), byť poněkud úsporněji, nicméně i tak zcela jasným způsobem ozřejmil, o jaké konkrétní skutečnosti se při svých úvahách při stanovení výše odměny za provedený překladatelský úkon jím přibranou překladatelkou D. D. B. D. řídil, když přihlédl zejména k menšímu rozsahu překládaného textu (celkem 12 normostran), jakož i k povaze projednávané trestné činnosti, která nevyžadovala použití specifické terminologie a znalostí, tzn. že ke splnění daného úkonu dle soudu postačovala běžně používaná terminologie v oblasti trestního práva. V tomto směru tedy nelze vrchnímu soudu čehokoli relevantně vytknout, neboť, jak již bylo ostatně uvedeno výše, otázka stanovení konkrétní výše odměny za realizovaný překladatelský úkon je čistě v dispozici příslušného orgánu, který o přibrání překladatele v dané věci rozhodl, a který je také povinen toto své rozhodnutí přesvědčivým a logicky správným způsobem zdůvodnit, což se také v nyní posuzované věci stalo, byť stěžovatelka se způsobem, jímž byla vrchním soudem stanovena výše její odměny za provedení požadovaného překladu rozhodnutí odvolacího soudu do slovenského jazyka, kategoricky nesouhlasí. Argumentaci stěžovatelky přitom nelze přisvědčit mimo jiné v jejím tvrzení, že jí překládané usnesení vrchního soudu o podaném odvolání obviněného obsahovalo kromě právní a trestněprávní terminologie, i citaci lékařských zpráv, tedy i terminologii medicínskou, s níž se bylo třeba předem seznámit, měl-li požadovaný překlad splňovat nároky kladené na jeho přesnost a odbornost. Náročnost překladu, jenž vyžaduje předchozí přípravu, by tak dle stěžovatelky měla být zohledněna ve výši odměny za překladatelský úkon, konkrétně v rámci odměny na 1 normostranu ve výši 300,- až 450,- Kč.
20. Po prostudování obsahu stěžovatelkou překládaného usnesení vrchního soudu o podaném odvolání obviněného přitom Nejvyšší soud dopěl k závěru, že toto rozhodnutí neobsahuje nikterak mimořádnou, resp. zvýšenou četnost specifických termínů, běžně se nevyskytujících v obvyklém právním textu, s nimiž by bylo třeba se ve zvýšené míře předem seznamovat, neboť se v zásadě jedná o termíny v právní praxi obecně užívané, a tedy i osobám zajišťujícím v postavení soudního tlumočníka, tedy osobám ovládajícím příslušný cizí jazyk na odborné a nikoli jen běžné uživatelské (tzv. hovorové) úrovni, odborné překlady listinných materiálů pro orgány činné v trestním řízení, obecně známé. V tomto směru současně nelze pominout ani konkrétní cizí jazyk, do kterého je překlad realizován, když v nyní posuzované věci se jednalo o překlad textu z českého do slovenského jazyka, tedy o transkripci mezi dvěma blízce příbuznými a vzájemně srozumitelnými jazyky patřícími do jižní podskupiny západoslovanských jazyků (s řadou identických terminologických obratů).
21. Pokud tedy vrchní soud s přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že soudní překladatelce náleží za provedený úkon odměna ve výši 350,- Kč za jednu normostranu přeloženého textu usnesení o odvolání (a nikoli stěžovatelkou účtovaná částka 450,- Kč za jednu normostranu), jedná se o odměnu odpovídající všem kritériím relevantním pro stanovení její výše. Takovýto postup vrchního soudu přitom nelze v žádném ohledu považovat za faktické snížení odměny soudní překladatelky za jí provedený překladatelský úkon v důsledku jakýchkoli nedostatků či jeho snížené kvality, neboť takovéto skutečnosti nebyly při realizaci překladu příslušným soudem nikterak zaznamenány. Pokud tedy stěžovatelka automaticky účtuje odměnu v maximální možné výši (tj. 450,- Kč za jednu normostranu pořízeného překladu), s níž se však vrchní soud z jím sdělených důvodů nebyl s to ztotožnit, nelze následný postup tohoto soudu chápat jako projev jakékoli nespokojenosti s kvalitou či rychlostí překladatelem provedeného úkonu, nýbrž se jedná o logický postup soudu, jenž při stanovení výše odměny přihlíží k různorodým kritériím. Stanovení konkrétní výše odměny soudní překladatelky za jí provedený úkon (v podobě pořízení překladu usnesení vrchního soudu o obviněným podaném odvolání) navíc představuje vyústění logického a zákonného postupu daného orgánu činného v trestním řízení, jenž odpovídá základním zásadám hospodárného a účelného (nikoli účelového) nakládání se svěřenými finančními prostředky státu. Nejvyšší soud proto přisvědčil názoru Vrchního soudu v Praze v tom smyslu, že stěžovatelce v rámci citovanou vyhláškou nastaveného rozpětí náleží odměna za překladatelský úkon v podobě pořízení překladu dotčeného usnesení ve výši 350,- Kč za jednu normostranu přeloženého textu, čítajícího celkem 12 normostran, tedy v celkové výši 4.200,- Kč.
22. Stěžovatelce je naopak namístě přisvědčit potud, napadá-li jako zcela nesprávný závěr vrchního soudu, dle kterého ji nepřísluší odměna za překladatelský úkon v podobě pořízení dalších dvou vyhotovení dotčeného překladu opatřených překladatelskou doložkou, resp. že ji v tomto směru dle vrchního soudu náleží toliko náhrada hotových výdajů za pořízení 26 stran kopií překladu formátu A4 ve výši 78,- Kč (tj. 26 stran krát 3,- Kč). Jak již bylo uvedeno shora, provádí-li překladatel v rámci výkonu překladatelské činnosti kontrolu shody zdrojového projevu s překladem, který dříve provedl, a to za účelem vypracování dalšího vyhotovení překladatelského úkonu, náleží mu dle §5 citované vyhlášky odměna v základní sazbě (tj. ve výši 300,- až 450,- Kč) snížené o 70 %. Pokud tedy stěžovatelka v intencích opatření vrchního soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, jímž bylo rozhodnuto o jejím přibrání za účelem pořízení překladu soudních listin z jazyka českého do jazyka slovenského, vyhotovila ve stanoveném čase daný překlad celkem ve třech vyhotoveních, náleží jí odměna rovněž za řádně realizovaný překladatelský úkon v podobě vypracování dalších dvou vyhotovení překladatelského úkonu, jehož předpokladem je mimo jiné i provedení kontroly shody zdrojového projevu (tj. usnesení Vrchního soudu v Praze o odvolání ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021) s překladem, který dříve (resp. bezprostředně předtím) provedla. V každém konkrétním případě totiž platí, že překladatel je při přípravě každého dalšího vyhotovení jím dříve vypracovaného překladu povinen provést kontrolu toho, zda se konkrétní stejnopis shoduje s již provedeným překladem, neboť se nelze automaticky spoléhat na identické znění jednotlivých dokumentů, jež dříve obdržel od zadavatele překladu.
23. Daná kontrola tak představuje nedílnou součást překladatelské činnosti, za níž soudnímu překladateli také náleží odměna ve výši odpovídající snížené náročnosti tohoto úkonu oproti provedení vlastního překladu zdrojového dokumentu, tj. ve výši 30 % základní sazby, jež mu byla v daném případě příslušným orgánem přiznána za provedení vlastního překladu zdrojového dokumentu. Jak v tomto směru stěžovatelka zcela správně namítla, u původního překladu je oceňován překladatelský um, jazykové a komunikační dovednosti, jakož i znalost vhodných terminologických ekvivalentů, zatímco u pořízení každého dalšího vyhotovení tohoto překladu se oceňuje toliko úsilí potřebné k ujištění, že jde o naprosto shodný zdrojový projev, který tak lze přeložit zcela stejně, resp. že není překlad třeba provést jinak. Pokud tedy byla stěžovatelce za překladatelský úkon v podobě pořízení vlastního překladu zdrojového dokumentu vrchním soudem přiznána odměna ve výši 350,- Kč za každou jednu normostranu přeloženého textu, náleží jí podle §5 citované vyhlášky rovněž odměna za další (samostatný) překladatelský úkon v podobě pořízení dalších dvou vyhotovení jí dříve vypracovaného překladu, včetně provedení kontroly shody těchto stejnopisů s již provedeným překladem, a to ve výši 105,- Kč za každou normostranu. Pokud se tak jednalo o pořízení dalších dvou vyhotovení původního překladu, jenž čítal 12 normostran, činila výše odměny za tento úkon celkovou částku 2.520,- Kč [tj. 2 krát 12 normostran (tj. 24), krát 105,- Kč (tj. 350,- Kč minus 70%)] a nikoli stěžovatelkou účtovanou částku 3.240,-Kč [tj. 2 krát 12 normostran (tj. 24), krát 135,- Kč (tj. 450,- Kč minus 70%)].
24. Vedle odměny za provedené překladatelské úkony pak stěžovatelce podle §12 odst. 1 písm. a), odst. 2 citované vyhlášky náleží též náhrada hotových výdajů, které účelně vynaložila k provedení daných úkonů. Podle §13 vyhlášky se jedná o náklady vynaložené na pořízení opisů a fotokopií dříve pořízeného překladu zdrojového dokumentu. Naopak tzv. jiné náklady, jež byly vynaloženy na přípravné a administrativní práce spojené se vlastním překladem zdrojového dokumentu, jsou podle §12 odst. 3 písm. a) vyhlášky zahrnuty již v samotné odměně překladatele za daný úkon, tzn. že překladateli za ně již žádná specifická (samostatná) náhrada hotových výdajů nenáleží, kterak však bylo vrchním soudem v bodě 5 napadeného usnesení mylně interpretováno. Podle přílohy citované vyhlášky přitom výše náhrady hotových výdajů za tisk jedné strany formátu A4 (nikoli normostrany) v případě pořízení opisů překladu zdrojového dokumentu činí paušální částku 3,- Kč. Za tohoto stavu, když stěžovatelka dle původního pokynu soudu pořídila celkem dvě kopie překladu zdrojového dokumentu, jež čítaly každá celkem 9 stran formátu A4, náleží ji náhrada hotových výdajů vynaložených na pořízení, resp. vytištění těchto opisů v celkové výši 54,- Kč (tj. 2 krát 9 stran formátu A4 krát 3,- Kč), a nikoli ve vrchním soudem chybně vypočtené výši 78,- Kč (tj. 26 stran formátu A4 krát 3,- Kč) ani stěžovatelkou účtované výši 81,-Kč (tj. 3 krát 9 stran formátu A4 = 27 krát 3,- Kč).
25. Naopak ve shodě se závěry vrchního soudu, jakož i vlastním návrhem stěžovatelky byla této napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze řádně přiznána náhrada hotových výdajů vynaložených na poštovné (v souvislosti s odeslání pořízeného překladu zdrojového dokumentu, včetně jeho dalších dvou vyhotovení) příslušnému soudu v jím stanovené lhůtě prostřednictvím České pošty, s. p., a to ve výši, jíž tato řádně doložila, resp. v částce nižší. Byť ze stěžovatelkou předloženého podacího lístku České pošty s. p. ze dne 31. 5. 2021 jasně plyne, že náklady na poštovné v daném případě dosahovaly částky 69,- Kč, stěžovatelka v rámci svého vyúčtování uplatnila nárok toliko v částce 64,- Kč (tedy v částce nižší), jíž byl vrchní soud v rámci své rozhodovací činnosti vázán, neboť řízení o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů soudního překladatele je řízením ryze návrhovým, tzn. že překladateli nelze v žádném ohledu přiznat částku vyšší, než sám žádá (byť by se sám, a to třeba i z důvodu chybného výpočtu, vlastní nevědomosti apod. při uplatnění kterékoli části svého zákonného nároku krátil).
26. S ohledem na shora uvedená pochybení, jež byla v postupu Vrchního soudu v Praze při určení výše odměny a náhrad stěžovatelky coby tímto soudem přibrané soudní překladatelky za účelem zajištění překladu soudních písemností, zčásti detekována, v důsledku čehož je tak třeba podanou stížnost považovat zčásti za důvodnou, Nejvyššímu soudu nezbylo, než ke stížnosti D. D. B. D. dotčené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušit v celém rozsahu. Jelikož však bylo na podkladě předloženého spisového materiálu, jakož i obsahu řádně podaného opravného prostředku možno v dané věci obratem nově rozhodnout, aniž by bylo třeba vrchnímu soudu jakožto orgánu, proti jehož rozhodnutí podaná stížnost směřuje, uložit, aby o otázce určení výše odměny a náhrad jím přibrané soudní překladatelky znovu jednal a rozhodl, přikročil Nejvyšší soud za podmínek §29 odst. 2 tr. řádu k vydání nového rozhodnutí s tím, že soudní překladatelce z jazyka slovenského, D. D. B. D. , byla na základě výše uvedených skutečností oproti jí účtované částce v celkové výši 8.785,- Kč (tj. odměny v celkové výši 8.640,- Kč a náhrady hotových výdajů v celkové výši 145,- Kč) přiznává odměna za výkon překladatelské činnosti v celkové výši 6.720,- Kč (tj. 4.200,- Kč za překladatelský úkon v podobě pořízení překladu zdrojového dokumentu, tj. předmětného usnesení vrchního soudu o podaném odvolání + 2.520,- Kč za překladatelský úkon v podobě pořízení dalších dvou vyhotovení jí dříve vypracovaného překladu, včetně provedení kontroly shody těchto stejnopisů s již provedeným překladem) a náhrada hotových výdajů v celkové výši 118,- Kč (tj. 54,- Kč za vytištění dvou opisů původního překladu zdrojového dokumentu + 64,- Kč za náklady vynaložené na poštovné). Jmenované soudní překladatelce naproti tomu nebyla ze shora uvedených důvodů přiznána odměna za výkon překladatelské činnosti ve výši 1.920,- Kč (tj. v částce odpovídající stěžovatelkou provedenému maximálnímu navýšení odměny za pořízení překladu zdrojového dokumentu a za pořízení dalších dvou vyhotovení jí dříve vypracovaného překladu na samou horní hranici vyhláškou stanovené sazby, tedy na hladinu 450,- Kč za každou normostranu pořízeného překladu, resp. na hladinu 135,- Kč za každou normostranu dalších dvou vyhotovení dříve vypracovaného překladu) a náhrada hotových výdajů ve výši 27,- Kč (tj. v částce odpovídající stěžovatelkou účtovaným nákladům vynaloženým na vytištění původního překladu zdrojového dokumentu v rozsahu 9 stran formátu A4 po 3,- Kč).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu