ECLI:CZ:NS:2021:11.TVO.16.2021.1
sp. zn. 11 Tvo 16/2021-2581
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 stížnost obviněného M. S., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Litoměřice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 11 To 33/2021, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. S. zamítá.
Odůvodnění:
1. Dne 26. 6. 2020 byla u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) podána státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, č. j. 1 KVZ 93/2019-321, obžaloba na obviněného M. S., a to pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
2. Obviněný M. S. (dále jen „obviněný“) byl následně rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2021, č. j. 3 T 9/2020-2541, uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci vztahující se na věci v rozsudku konkretizované. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal jednak státní zástupce (učinil tak přitom v neprospěch obviněného do výroku o trestu), jednak obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání (učinil tak do výroku o vině i do výroku o trestu). O těchto řádných opravných prostředcích dosud nebylo Vrchním soudem v Praze (dále jen „vrchní soud“) rozhodnuto, když veřejné zasedání k jejich projednání prozatím nebylo nařízeno.
3. Protože podle §72 odst. 4 tr. řádu platí, že jestliže tříměsíční lhůta pro rozhodnutí soudu o dalším trvání vazby skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem, je k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění z vazby příslušný tento nadřízený soud, byl k rozhodování o dalším trvání vazby obžalovaného nově příslušný vrchní soud.
4. Vrchní soud v rámci odvolacího řízení tedy rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 7. 2021 usnesením č. j. 11 To 33/2021-2566 tak, že podle §72 odst. 1, 3 tr. řádu se obviněný M. S. ponechává ve vazbě, neboť důvody vazby uvedené v §67 písm. c) tr. řádu nadále trvají.
5. Proti citovanému usnesení podal obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce včas (dne 26. 7. 2021) stížnost, kterou nijak blíže neodůvodnil, a ani v ní neuvedl konkrétní návrh na rozhodnutí přezkumného orgánu. Jak Nejvyšší soud dotazem u vrchního soudu zjistil, neučinil tak ani dodatečně, neboť u vrchního soudu žádné doplnění odůvodnění stížnosti nepodal; takové podání neučinil do dnešního dne ani u Nejvyššího soudu.
6. Vyjma stížností napadeného usnesení vrchního soudu ze dne 21. 7. 2021, č. j. 11 To 33/2021-2566, bylo o vazbě obviněného v dané trestní věci naposledy pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2021, č. j. 3 T 9/2020-2555, jež nabylo právní moci dne 4. 5. 2021, a kterým bylo podle §72 odst. 1, 3 tr. řádu rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě z důvodu §67 písm. c) tr. řádu.
7. Ve vztahu k existenci vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu vrchní soud poukázal především na charakter trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán, jakož i jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, kdy tento je dlouhodobým uživatelem a rovněž výrobcem (a též distributorem) návykových látek, zejména pervitinu a heroinu. Připomenul také skutečnost, že obviněný byl v minulosti pětkrát odsouzen, z toho již třikrát pro drogovou trestnou činnost. Současně se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, pokud tento neuvěřil tvrzení obviněného, že se k předchozímu způsobu života nechce vracet, a to s poukazem na to, že obviněný, ačkoliv byl opakovaně soudně trestán a byl i ve výkonu trestu odnětí svobody, se vždy vrátil zpět do drogového prostředí, kde je velmi dobře adaptován. Zdůraznil přitom, že osobnost obviněného je již pevně zformovaná a nelze očekávat výrazné změny, kdy navíc by se opět vracel do prostředí uživatelů drog, mezi něž patří i jeho družka a známí. Na podkladě výše uvedených skutečností vrchní soud dovodil, že existuje vysoká míra pravděpodobnosti, že v případě propuštění obviněného na svobodu by se tento zachoval způsobem předpokládaným ustanovením §67 písm. c) tr. řádu. Vrchní soud též s ohledem na okolnosti spáchání trestné činnosti a osobu obviněného vyslovil závěr, že vazbu nelze nahradit ani některým z alternativních institutů upravených trestním řádem. Konečně uvedl, že s ohledem na společenskou škodlivost předmětné trestné činnosti, její charakter i provázanost na další osoby, doba trvání vazby v dané trestní věci není nepřiměřeně dlouhá, když v dosavadním řízení nedošlo ani k neodůvodněným průtahům, a současně vzhledem k charakteru trestné činnosti a osobě obviněného by v případě jeho propuštění na svobodu bylo zmařeno či podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.
8. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu jsou v tomto směru splněny. Následně proto v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
9. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah předloženého trestního spisu (srov. bod 4. a 5. shora) konstatovat, že v trestní věci obviněného byla dodržena jak ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§72 odst. 1 a 3 tr. řádu), tak i ustanovení o nejdelší přípustné době trvání vazby [§72a odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu ve spojení s §72b tr. řádu].
10. Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby, a to včetně postupu vrchního soudu, kterému byla předmětná trestní věc předložena k rozhodnutí dne 20. 5. 2021 (č. l. 2562). Dne 21. 7. 2021 rozhodl vrchní soud v neveřejném zasedání o ponechání obžalovaného ve vazbě a následně byla daná trestní věc dne 30. 7. 2021 předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o stížnosti obviněného proti shora označenému usnesení. Konkrétní délku trvání vazby u obviněného v řízení před soudem (1 rok a necelé dva měsíce) přitom není možné s ohledem na charakter trestné činnosti, z jejíhož spáchání je tento důvodně podezřelý, považovat za nepřiměřeně dlouhou.
11. Vrchní soud taktéž nepochybil, pokud o dalším trvání vazby obviněného rozhodl ve smyslu §72 odst. 1, 3 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to s ohledem na předchozí písemné vyjádření obviněného, který uvedl, že nežádá být slyšen k důvodům vazby a současně nežádá být ani eskortován k vazebnímu zasedání před vrchním soudem (srov. č. l. 2563).
12. Podle §67 tr. řádu platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil [písm. c)] a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
13. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody vedoucí k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě s tím, že na straně jeho osoby i nadále trvají důvody vazby předstižné, tento soud přesvědčivě a logicky správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Rovněž obsah odůvodnění napadeného usnesení zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení §134 odst. 2 a §73c tr. řádu. Za tohoto stavu tak nelze prezentovaným závěrům vrchního soudu ničeho relevantně vytknout a na tyto lze též, z důvodu procesní ekonomie, plně odkázat (srov. též bod 5. usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2021, č. j. 3 T 9/2020-2550).
14. Závěrem Nejvyšší soud uzavírá, že s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem byla ke dni vydání stížností napadeného usnesení vrchního soudu intenzita vazebních důvodů v případě obviněného mimořádně vysoká, pročež nebylo ani hypoteticky možné sledovaného cíle (tj. předejití dalšímu páchání trestné činnosti ze strany obviněného) dosáhnout jinými prostředky či opatřeními ve smyslu §73 a §73a tr. řádu. S prezentovanými závěry vrchního soudu, které je třeba považovat za přesvědčivé, pravdivé a správné, odpovídající všem zjištěným okolnostem, jakož i pravidlům formální logiky, se přitom s ohledem na společenskou škodlivost, charakter a rozsah trestné činnosti, pro kterou je obviněný trestně stíhán, jakož i jeho osobní poměry a dosavadní délku vazby, zcela ztotožnil i soud stížnostní.
15. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného M. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, č. j. 11 To 33/2021-2566, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.