ECLI:CZ:NS:2021:11.TVO.23.2021.1
sp. zn. 11 Tvo 23/2021-7198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2021 o stížnosti obviněné A. J., nar. XY, J. C., nar. XY, a J. L., nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 3 To 6/2021, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněných A. J., J. C. a J. L. zamítají.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze rozhodl ve veřejném zasedání usnesením ze dne 31. 8. 2021, č. j. 3 To 6/2021 - 7154, o návrhu obviněné A. J. tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. a §30 odst. 1 tr. ř. není člen senátu JUDr. Jiří Hnilica vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 6/2021. Trestní řízení ve věci vedené pod sp. zn. 3 To 6/2021 se týká nejenom obviněné A. J., ale rovněž obviněných D. D., J. C. a J. L., přičemž již bylo pravomocně skončeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 31. 8. 2021, č. j. 3 To 6/2021 – 7158, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. zrušen napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, č. j. 57 T 11/2018 – 6986, ohledně obviněných A. J., D. D., J. C. a J. L. pouze ve výrocích o peněžitých trestech, jež byly těmto obviněným podle §67 odst. 1 a §68 tr. zákoníku uloženy, v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek beze změn.
2. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podali obvinění A. J., J. C. a J. L. prostřednictvím svých obhájců stížnost do protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze dne 31. 8. 2021. Obhájce Mgr. Marcel Péli, který zastupuje obviněné A. J. i D. D., podal stížnost pouze za obviněnou A. J., jak je zapsáno na str. 3 protokolu o veřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 (srov. č. l. 7146 spisu), což Nejvyšší soud ověřil taktéž poslechem přiloženého audiozáznamu z tohoto jednání (viz č. l. 7153 spisu). Jelikož obvinění své stížnosti do doby, kdy Nejvyšší soud přistoupil k rozhodování, neodůvodnili, Nejvyšší soud vycházel ze shora uvedeného protokolu o veřejném zasedání, z nějž se podává, že obhájce Mgr. Marcel Péli vznesl „námitku podjatosti proti JUDr. Hnilicovi, neboť při jednání dne 24. 1. 2020, kdy byl souzen J. B. a spol. ( pozn. správně V. B. ), tak tehdy se o jeho klientce v odůvodnění vyjadřoval tak, jako kdyby byla vinna … Důvod podjatosti vidí v tom, že při odůvodnění rozhodnutí se dopředu vyjádřil, že jeho klientka J. ( pozn. správně J. ) je vinna“ (srov. str. 3 protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze dne 31. 8. 2021, v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 To 6/2021).
3. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížností v tomto případě připouští, zda byly podány včas a oprávněnými osobami, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto v souladu s revizním principem podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížností obviněných napadené usnesení vrchního soudu, tedy správnost jeho výroku týkajícího se návrhu na vyloučení člena senátu 3 To vrchního soudu JUDr. Jiřího Hnilici z vykonávání úkonů trestního řízení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnosti obviněných nejsou důvodné.
4. V obecné rovině je třeba předně připomenout, že podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
5. Podle §30 odst. 2 tr. ř. platí, že soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
6. Podle §30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
7. Konečně z ustanovení §30 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
8. Dále je zapotřebí uvést, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
9. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: „ Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod . Komentář . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 739-740).
10. Konečně považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko „ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů.“ (srov. Draštík, A., Fenyk J. a kol. Trestní řád. Komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).
11. Vycházeje ze shora uvedených premis, jakož i z konkrétních okolností dané trestní věci, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené usnesení vrchního soudu nevykazuje takové vady, pro které by je bylo nutno zrušit. Z obsahu předloženého spisového materiálu totiž Nejvyšší soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jakékoliv osobní podjatosti soudce JUDr. Jiřího Hnilici vůči nejen obviněné A. J., ale rovněž ani vůči ostatním obviněným, a to ani z důvodu existujícího poměru k projednávané věci či poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení ve smyslu §30 odst. 1 až 4 tr. ř.
12. Ve vztahu k jediné konkrétní námitce obviněné A. J., spočívající v tom, že v trestní věci, kde figuroval mj. V. B., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 39/2019, se měl soudce JUDr. Jiří Hnilica v odůvodnění rozhodnutí předem vyjádřit v tom smyslu, že obviněná A. J. je vinna, Nejvyšší soud uvádí následující.
13. Z písemného vyhotovení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 3 To 6/2021, se podává, že senát jmenovaného soudu si v rámci prošetření námitky obviněné A. J. opatřil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 3 To 39/2019, ve věci obviněných J. R., J. P., D. D. a V. B. Z tohoto usnesení je zřejmé, že trestní věc se týkala výlučně těchto osob, nikoliv obviněné A. J., navíc JUDr. Jiří Hnilica v tehdejší roli předsedy senátu v žádném případě nevyjadřoval vztah k trestnímu stíhání, resp. k trestné činnosti nyní obviněné A. J. Není z tohoto ani možno dovodit, že po takto uplynulé době, při studiu trestního spisu sp. zn. 57 T 11/2018, mu vůbec přišlo na mysl tuto trestní věc spojovat s trestní věcí obviněné J. R. a spol., kterou projednával již 24. 1. 2020. Podle vyjádření JUDr. Jiřího Hnilici při studiu trestní věci, týkající se obviněné A. J., si vůbec neuvědomil, že v předcházející trestní věci tato obviněná figurovala jako svědkyně, když ji navíc označil nesprávně jménem J. Pokud v odůvodnění zmíněného usnesení ohledně této tehdejší svědkyně zmínil její trestní stíhání, toto vyplynulo z materiálů založených v trestním spise. V žádném případě toto objektivní zjištění nemá žádný vztah k subjektivnímu názoru JUDr. Jiřího Hnilici, jenž si nemohl ani ke dni rozhodnutí dne 24. 1. 2020 vytvořit názor na věc a nemohl ani předjímat, že trestní stíhání je vedeno oprávněně a skončí ve fázi podání obžaloby, případně odsuzujícího rozsudku. V době tohoto rozhodnutí ani neměl vědomost o mechanismu páchání trestné činnosti a nemohl si tedy ani vytvářet názor k nyní projednávané trestné činnosti, kdy ani nemohl předpokládat, že v budoucnu bude trestní věc obžalované A. J. projednávat jako člen senátu Vrchního soudu v Praze (v podrobnostech srov. odst. 2 odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 3 To 6/2021). Ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. o důvodech vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení stojí na zásadě, že zmíněné důvody mohou být výsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce k určitým osobám na trestním řízení zúčastněných nebo k věci samotné. V daném případě není podmínka určité kvality osobního vztahu (subjektivní podmínka) vůči žádnému z členů senátu naplněna. Rozhodování o opravném prostředku obviněného, který v jiné trestní věci, v níž bylo stejným soudcem rovněž činěno rozhodnutí, figuroval v postavení svědka, není v ustanovení §30 odst. 2 až 4 tr. ř. zmíněno, a proto nezpůsobuje automatické naplnění objektivních předpokladů pro vyloučení JUDr. Jiřího Hnilici z projednávané věci. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě člena senátu JUDr. Jiřího Hnilici tedy nelze aplikovat žádný ze znaků, které by jej z projednávané trestní věci mohl vyloučit. K projednávané trestní věci nemá žádný vztah, a nemá jej ani k obviněné A. J., ani k jejímu obhájci (srov. odst. 4 odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 3 To 6/2021). Podle Nejvyššího soudu lze z odůvodnění napadeného rozhodnutí seznat, jakými konkrétními úvahami byl vrchní soud veden při posouzení námitky podjatosti a z jakých důvodů jí nevyhověl. V tomto ohledu neshledal Nejvyšší soud v postupu vrchního soudu žádného zásadního pochybení.
14. Nejvyšší soud rovněž vycházel jednak z protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze dne 24. 1. 2020 v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 To 39/2019, a dále si také opatřil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 3 To 39/2019, včetně opravného usnesení ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 3 To 39/2019. Z protokolu o veřejném zasedání vyplývá, že o obviněné A. J. hovořila ve svém přednesu odvolání pouze obhájkyně obviněného V. B. JUDr. Kateřina Ryslová (viz str. 5–6 protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze dne 24. 1. 2020 v trestní věci vedené pod 3 To 39/2019). Předseda senátu JUDr. Jiří Hnilica se tedy o A. J. vůbec nezmiňoval. Pokud se týká usnesení vrchního soudu, zde je v odst. 14 zapsáno, že „Vrchní soud v Praze akcentuje, že nalézací soud neměl jednoduchou situaci, kdy každý důkaz musel hodnotit velmi uvážlivě, což se zejména týká výpovědí jak samotných obžalovaných, kteří logicky vypovídali tak, aby svůj díl viny na tomto jednání minimalizovali, případně přímo odmítali, ale též jednotlivých slyšených svědků, kteří též vypovídali při prosazování určitých zájmů, kdy byli v pozici osob blízkých, či přátelských vůči obžalovaným, případně byli v situaci, kdy jim může hrozit, či dokonce je proti nim vedeno trestní stíhání (viz svědkyně A. J.)“ (srov. str. 16 odůvodnění usnesení ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 3 To 39/2019). Následně je v odst. 17 pouze konstatováno, že „obžalovaný B. byl v kontaktu právě se svědkyní J., nebo s jejími pověřenými zástupci“ (srov. str. 17 odůvodnění usnesení ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 3 To 39/2019). Podle Nejvyššího soudu tak nelze z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 3 To 39/2019, vyvodit závěr, že by soudce JUDr. Jiří Hnilica jakkoliv předjímal vinu obviněné A. J., případně že by mělo jakýkoliv dosah do následného trestního řízení vedeného pod sp. zn. 3 To 6/2021. Nejvyšší soud nevysledoval v předmětném odůvodnění žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jakékoliv osobní podjatosti jmenovaného soudce vůči osobám obviněných, a to ani z důvodu existujícího poměru k projednávané věci či poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení ve smyslu §30 odst. 1 až 4 tr. ř. Je tedy zřejmé, že tvrzení obviněné J. o podjatosti soudce JUDr. Jiřího Hnilici je pouhou domněnkou jmenované a jejího obhájce a je zcela nepodložené.
15. V souladu s výše uvedeným Nejvyšší soud konstatuje, že obviněnou A. J. uváděné okolnosti nezakládají takové pochybnosti o nestrannosti člena senátu 3 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Hnilici, pro které by bylo nutné prolomit právo stran řízení na zákonného soudce coby jeden ze základních komponentů práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud, ve shodě s vrchním soudem, konstatuje, že není dán důvod pro vyloučení soudce senátu 3 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Hnilici z vykonávání úkonů v trestní věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 To 6/2021.
16. Pokud se týká argumentace vznesené ve veřejném zasedání odvolacího soudu ohledně nesprávnosti složení senátu 3 To Vrchního soudu v Praze, k tomu Nejvyšší soud jen pro úplnost uvádí, že v rámci řízení o námitce podjatosti není oprávněn posuzovat, zda případně došlo k porušení práva obviněných na zákonného soudce.
17. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněné A. J., ale ani blanketní stížnosti obviněných J. C. a J. L. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 3 To 6/2021, důvodnými, a proto je podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu