ECLI:CZ:NS:2021:11.TVO.4.2021.1
sp. zn. 11 Tvo 4/2021-589
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 stížnost státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze podanou ve věci obviněného J. K., nar. 4. 11. 1979, t. č. ve vazbě ve Věznici Ostrov nad Ohří, stíhaného pro zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 2 To 5/2021, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 2 To 5/2021, zrušuje a podle §72 odst. 1, 3 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že obviněný J. K., nar. XY, u něhož i nadále je dán důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř., se propouští z vazby na svobodu s tím, že se u něj vazba nahrazuje
- podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. přijetím písemného slibu obviněného ze dne 17. 2. 2021
- podle §73 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř. dohledem probačního úředníka
- podle §73 odst. 1 písm. d) tr. ř. uložením předběžného opatření podle §88c písm. a) tr. ř. ve spojení s §88d tr. ř. spočívajícího v zákazu styku s V. S., nar. XY a s AAAAA, nar. XY, a podle §88c písm. b) tr. ř. ve spojení s §88e tr. ř. spočívajícího v zákazu vstupu do společného obydlí obývaného s poškozenou AAAAA (pseudonym), nar. XY, s V. S., nar. XY, s BBBBB (pseudonym), nar. XY a s CCCCC (pseudonym), nar. XY.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 2 To 5/2021, tak, že podle §72 odst. 1, 4 tr. ř. se obviněný J. K. propouští z vazby na svobodu.
Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněného J. K. včas stížnost.
3. Státní zástupkyně odůvodnila svou stížnost v podstatě tím, že i přes kasační rozhodnutí odvolacího soudu je trestní stíhání obviněného J. K. nadále důvodné, neboť v průběhu trestního řízení dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zde i nadále zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný J. K. S ohledem na dosavadní závěry vyplývající z průběhu trestního řízení se státní zástupkyně neztotožnila se závěry Vrchního soudu v Praze učiněnými v napadeném usnesení. Vazební důvod podle §67 písm. c) tr. ř. trvá, přičemž hrozí i nadále nebezpečí, že by obviněný J. K. při styku s nezletilou poškozenou mohl pokračovat v páchání trestné činnosti. Vrchní soud v Praze neučinil žádné opatření, které by mohlo obviněnému J. K. účinně zamezit jakékoliv kontaktování, vyhledávání či setkávání se s nezletilou poškozenou. V napadeném usnesení Vrchní soud v Praze neuvážil, že obviněný J. K. se trestné činnosti dopouštěl dlouhodobě, a to až do okamžiku svého vzetí do vazby, kdy žil ve společné domácnosti s nezletilou poškozenou, její matkou a dvěma polorodými sestrami, jejichž je obviněný J. K. otcem. Právě za této situace, kdy všechny tři nezletilé žijí ve společné domácnosti, je zcela zřejmé, že obviněný bude po propuštění z vazby kontaktovat svoje vlastní dcery, jejichž návštěvy mu nelze zakázat, a nelze tedy zajistit styk obviněného J. K. s jeho dcerami, aniž by došlo ke kontaktu s nezletilou poškozenou a tím vyloučit skutečnost, že se opětovně dopustí vůči ní takto závažného jednání.
4. Ve svých předchozích rozhodnutích ohledně vazby obviněného J. K. se Vrchní soud v Praze zabýval účelem předstižné vazby, přičemž uzavřel, že vazba obviněného J. K. je nepochybně účinnou ochranou nezletilé poškozené před opakováním sexuálně motivované trestné činnosti, když zároveň zdůraznil, že na nezletilou poškozenou je nutné nahlížet jako na zvlášť zranitelnou oběť ve smyslu §2 odst. 1 písm. a), d) zákona o obětech trestných činů. Vrchní soud v Praze vždy dospěl k závěru, že účelu vazby není možné dosáhnout jiným způsobem či jejím nahrazením jiným opatřením. Osobní poměry obviněného J. K. se však žádným významným způsobem nezměnily. Obviněný J. K. u veřejného zasedání uváděl stále stejné skutečnosti a okolnosti, nezměnila se ani důkazní situace, a to i přesto, že odvolací soud vrátil věc nalézacímu soudu k novému projednání, kdy dokazování bude doplněno o další důkazy, zejména o znalecké zkoumání posuzující, zda se u nezletilé poškozené nerozvinula v důsledku jednání obviněného posttraumatická stresová porucha a nedošlo k naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §185 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. I přes výše uvedené přistoupil odvolací soud ohledně obviněného J. K. k jeho propuštění z vazby na svobodu.
5. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 2 To 5/2021, a aby bylo rozhodnuto tak, že se obviněný J. K. i nadále ponechává ve vazbě.
6. Obviněný J. K. se prostřednictvím obhájce vyjádřil ke stížnosti podané státní zástupkyní. Ve svém vyjádření v podstatě uvedl, že se ztotožňuje s argumentací Vrchního soudu v Praze. Stížnost státní zástupkyně spíše polemizuje se závěry Vrchního soudu v Praze, které vedly ke zrušení meritorního rozhodnutí, nikoliv s důvody propuštění obviněného z vazby. Státní zástupkyně ve stížnosti uvádí naprosto irelevantní důvody pro rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě, neboť svou argumentaci vztahuje k otázce viny obviněného J. K., což však není předmětem rozhodnutí o vazbě. Státní zástupkyně navíc přehlíží skutečnost, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně především pro předčasnost, přičemž obsahem argumentace stěžovatelky jsou především tvrzení ohledně okolností, které odvolací soud považoval za předčasné. Nelze se ztotožnit ani s tvrzením, že by jednání obviněného bylo závažné, neboť nebylo prozatím prokázáno. Skutečnost, že soud nepřijal žádná opatření, která by zamezila kontaktu obviněného J. K. s nezletilou poškozenou, mu nemůže být kladena za vinu a nemůže prodlužovat jeho pobyt ve vazbě. Obviněný předložil již dne 25. 3. 2020 Okresnímu soudu v Karlových Varech písemný slib v tom smyslu, že splní veškeré uložené povinnosti a dodrží veškerá omezení. Ze strany probační a mediační služby nadto bylo potvrzeno, že v místě případného bydliště obviněného po propuštění z vazby by bylo možné umístit stanici pro elektronický náramek. Obviněný J. K. tudíž učinil vše, co je po něm možné spravedlivě požadovat.
7. Mezi podstatné důvody, z nichž Vrchní soud v Praze propustil obviněného J. K. z vazby, lze zařadit plynutí času, resp. oslabování důvodů vazby postupem plynutí času, když tento názor vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu. Obviněného J. K. rovněž není možné držet ve vazbě z důvodu, že je nutné rozsáhle doplnit dokazování, a to včetně vypracování znaleckého posudku, což sám Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení konstatuje. Pro ponechání obviněného J. K. nelze vycházet z obecných obav, že bude své jednání opakovat, kdy neexistují žádné podklady ukazující na to, že by se obviněný J. K. uchýlil (hodlal uchýlit) k nějakému závadnému jednání vůči nezletilé poškozené.
8. Nad rámec uvedeného obviněný J. K. předložil písemný slib ze dne 17. 2. 2021, v němž se mimo jiné zavázal, že se zdrží jakéhokoliv kontaktu s matkou nezletilé poškozené, nezletilou poškozenou a svými dvěma dcerami a že nebude vstupovat do objektů, kde má V. S. společnou domácnost s výše uvedenými nezletilými dětmi.
9. S ohledem na uvedené obviněný J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud stížnost státní zástupkyně podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
10. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s ustanovením §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, tedy správnost jeho výroku i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost státní zástupkyně je jen zčásti důvodná.
11. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný J. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 3 T 11/2020, uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obviněného a státního zástupce podanému v neprospěch obviněného usnesením ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 2 To 5/2021, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. výše označený rozsudek krajského soudu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně Vrchní soud v Praze rozhodl napadeným usnesením o vazbě obviněného J. K. tak, že jej propustil z vazby na svobodu.
13. Z napadeného usnesení se podává, že tento svůj závěr Vrchní soud v Praze odůvodnil zejména tím, že důvody vazby předstižné již ve věci obviněného J. K. neshledává, kdy hlavním a zásadním argumentem je plynutí času, tedy délka doby trvání trestního stíhání a držení obviněného ve vazbě od 3. 12. 2019. Došlo tak k zeslabení důvodů vazby, přičemž obviněný na tom nemá žádný podíl. Odvolací soud nemá obavu, že by obviněný J. K. mohl pokračovat ve své trestné činnosti, ať už ve vztahu k nezletilé poškozené či ve vztahu k případným jiným nezletilým osobám. Ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že u obviněného J. K. nejsou dány žádné anomálie v oblasti psychosexuálního vývoje, je heterosexuálně orientovaný, nebyly u něj zjištěny sexuální disfunkce, parafilie ani jiné poruchy, z čehož byl učiněn závěr, že obviněný není při pobytu na svobodě nebezpečný, jeho stav nevyžaduje ochranné léčení ani jiné ochranné opatření. Své rozhodnutí Vrchní soud v Praze založil i na výslechu sestry obviněného I. K., z jejíž výpovědi je zřejmé, že rodina obviněného J. K. za ním pevně stojí, vytváří mu rodinné zázemí, sestra mu nabídla i možnost ubytování, což je i s ohledem na úvahu o případném trvání vazebních důvodů velmi podstatným argumentem. Obviněný J. K. se navíc sám vyjádřil v tom směru, že nebude kontaktovat nezletilou poškozenou nebo její matku, či dokonce ani své vlastní dcery, že bude bydlet u sestry a že má možnost vykonávat předchozí zaměstnání. Proto vrchní soud dospěl k závěru, že u obviněného pominuly důvody vazby předvídané ustanovením §67 písm. c) tr. ř.
14. S uvedeným závěrem se však Nejvyšší soud zcela neztotožňuje, a to z následujících důvodů.
15. Je třeba připomenout, že o dalším trvání vazby u obviněného J. K. bylo naposledy rozhodováno unesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 3 T 11/2020. Krajský soud ponechal obviněného ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř., když poukázal na delší dobu páchání posuzované trestné činnosti, na skutečnost, že až do vzetí do vazby obviněný žil ve společné domácnosti s nezletilou poškozenou, s její matkou a se svými dvěma nezletilými dcerami, zdůraznil specifickou věrohodnost nezletilé poškozené, a za těchto okolností i na nemožnost nahrazení vazby jiným opatřením. Existenci vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. pak přisvědčil i Vrchní soud v Praze, když usnesením ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 2 To 106/2020, jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného proti výše uvedenému usnesení krajského soudu. Mimo jiné poukázal na povahu stíhané trestné činnosti, na chování obviněného před vzetím do vazby, na osobu poškozené jako zvlášť zranitelné oběti, a v této souvislosti uzavřel, že účinnou ochranu poškozené lze docílit jen prostřednictvím tzv. předstižné vazby.
16. Z hlediska dalšího průběhu trestního stíhání v posuzované věci lze dále konstatovat, že od výše citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ohledně důvodnosti ponechání obviněného ve vazbě, tj. během následujících cca tří měsíců, byl krajským soudem vyhlášen výše již uvedený odsuzující rozsudek (dne 3. 12. 2020) a kasační usnesení vrchního soudu ze dne 11. 2. 2021, v němž vrchní soud poukázal na minimálně předčasnost rozhodnutí ve věci samé a uložil soudu prvního stupně provedení dalšího dokazování. Nedošlo k žádným jiným změnám okolností, které by mohly mít vliv na důvodnost dalšího trvání vazby obviněného z důvodu předpokládaného ustanovením §67 písm. c) tr. ř.
17. Už za této situace nebyl dán prostor k přesvědčivému závěru vrchního soudu o pominutí důvodů tzv. předstižné vazby. Naprosto odlišný názor vrchního soudu oproti svému dřívějšímu rozhodnutí učiněnému před cca třemi měsíci při nezměněných okolnostech (i v době jeho rozhodování o vazbě neexistoval, byť nepravomocný odsuzující prvostupňový rozsudek) nelze opřít o jinak správnou argumentaci o zeslabování důvodnosti vazby s ohledem na „plynutí času“.
18. Nicméně i nadále nelze opomíjet povahu, charakter a rozsah stíhané trestné činnosti, délku doby jejího páchání, jakož i to, že se jí měl dopouštět vůči zvlášť zranitelné oběti (vůči nezletilému dítěti). Rovněž není bez významu, že u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 162/2020 je obviněný trestně stíhán pro další trestnou činnost, které se měl dopouštět vůči matce poškozené nezletilé AAAAA. Nemůže tak obstát závěr vrchního soudu o pominutí důvodných obav předpokládaných v §67 písm. c) tr. ř.
19. Jelikož podle názoru Nejvyššího soudu u obviněného J. K. nadále trvá důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř., Nejvyšší soud podle §72 odst. 1, 3 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze.
20. Držení obviněného ve vazbě po dobu trestního stíhání představuje krajní zajišťovací prostředek, zvláště trvá-li omezení osobní svobody již poměrně delší dobu. Proto bylo třeba zvážit, zda účelu vazby nelze dosáhnout jejím nahrazením přijetím některého v zákoně uvedených opatření. Ostatně i ve stížnosti státní zástupkyně namítá, že soud se možností nahrazení vazby vůbec nezabýval (lze jen poznamenat, že s ohledem na zjištění neexistence důvodu vazby se jejím nahrazením ani zabývat nemohl). Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v posuzované věci lze dosáhnout účelu vazby, včetně zajištění účinné ochrany nezletilé poškozené kumulací opatření, jež umožňují nahradit existující vazební důvod podle §67 písm. c) tr. ř.
21. V této souvislosti lze mimo jiné poukázat na skutečnost, že obviněný dosud nebyl soudně trestán a že ze závěrů znaleckého zkoumání jeho osoby nevyplývá, že by pobyt obviněného na svobodě byl nebezpečný.
22. Především obviněný dne 17. 2. 2021 nabídl písemný slib, přičemž nad rámec vymezený v §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., se navíc zavázal, že do pravomocného skončení trestního stíhání ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 11/2020 u Krajského soudu v Plzni, se zdrží a) jakéhokoliv kontaktu s V. S., nar. XY; b) jakéhokoliv kontaktu s AAAAA, nar. XY; c) jakéhokoliv kontaktu se svými dcerami BBBBB, nar. XY a CCCCC, nar. XY, s tím, že výše uvedené osoby nebude jakkoli vyhledávat ani kontaktovat, a po dobu tohoto trestního stíhání, jakož i po dobu trestního stíhání ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 162/2020, bude bydlet u své sestry I. K. a nebude vstupovat do objektu/ů, kde má společnou domácnost V. S. s výše uvedenými nezletilými dětmi.
23. Dále má Nejvyšší soud za to, že účinnost tohoto písemného slibu lze navýšit současným stanovením probačního dohledu ve smyslu §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. s povinnostmi, které pro obviněného vyplývají z §73 odst. 3 tr. ř., a uložením předběžného opatření podle §88c písm. a) tr. ř. ve spojení s §88d tr. ř. spočívajícího v zákazu styku s V. S., nar. XY a s AAAAA, nar. XY, a podle §88c písm. b) tr. ř. ve spojení s §88e tr. ř. spočívajícího v zákazu vstupu do společného obydlí obývaného s poškozenou AAAAA, nar. XY, s V. S., nar. XY, s BBBBB, nar. XY a s CCCCC, nar. XY.
24. Nejvyšší soud má za to, že komplex těchto opatření je dostatečnou zárukou toho, aby bylo tímto způsobem dosaženo účelu tzv. předstižné vazby, a to i ve vztahu k eliminaci hrozby pro nezletilou poškozenou, a proto obviněného J. K. propustil z vazby na svobodu.
25. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že stížnost státní zástupkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 2 To 5/2021, shledal důvodnou jen v té části, v níž namítala, že u obviněného J. K. je i nadále dán důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř. Naproti tomu z důvodů výše uvedených bylo možno tento vazební důvod nahradit výše uvedenými opatřeními a dosáhnout tak účelu vazby.
26. Proto Nejvyšší soud sice stížností napadené usnesení podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil /postup podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. s ohledem na znění §74 odst. 3 tr. ř. v zásadě nepřicházel v úvahu/ a ve věci sám rozhodl o propuštění obviněného J. K. z vazby na svobodu, ovšem za přijetí ve výroku uvedených opatření nahrazujících vazbu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu