ECLI:CZ:NS:2021:11.TZ.16.2021.1
sp. zn. 11 Tz 16/2021-54
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Durdíka a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2020, č. j. 7 To 363/2020-29, ve prospěch V. V. , narozeného XY v XY, okres Litoměřice, bytem XY, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. řádu takto:
I. Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2020, č. j. 7 To 363/2020-29, byl porušen zákon v neprospěch V. V. , narozeného XY, v ustanoveních §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu, §265 a §268 odst. 1 ve spojení s §267 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a v řízení které mu předcházelo usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2020, č. j. 27 Nt 702/2020-14, v ustanoveních §265 a §268 odst. 1 ve spojení s §267 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů.
II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2020, č. j. 7 To 363/2020-29, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2020, č. j. 27 Nt 702/2020-14, se zrušují. Současně se zrušují také veškerá další rozhodnutí na tato zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §267 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se neuznává na území České republiky rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Bruck an der Leitha ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. BLS2-V-19 79489/3, které nabylo právní moci dne 21. 3. 2020, jímž byla V. V. uložena pokuta ve výši 300 € za skutek spočívající v tom, že „ dne 12. 7. 2019 v 17:09 hod. na dálnici A4 poblíž silničního kilometru XY směrem na státní hranici Nickelsdorf (území obce XY) řídil motorové vozidlo v rámci sítě silničních komunikací, kde je nutné platit mýtné, aniž by řádně uhradil časové mýtné, přestože používání zpoplatněných silnic v jednostopých motorových vozidlech a ve vícestopých motorových vozidlech, jejichž nejvyšší povolená celková hmotnost nepřesahuje 3,5 tuny, podléhá časovému mýtnému. Časové mýtné se hradí před použitím zpoplatněných silnic umístěním platné nalepovací dálniční známky na vozidlo nebo registrací poznávací značky vozidla v mýtném systému akciové společnosti financující dálnice a rychlostní silnice (ASFINAG, Autobahnen- und Schnellstra ßen-Finanzierungs-Aktiengesellschaft) (digitální dálniční známka). V okamžiku používání zpoplatněné sítě silničních komunikací nebyla na motorovém vozidle umístěna platná nalepovací dálniční známka ani nebyla v okamžiku používání registrována digitální dálniční známka pro poznávací značku vozidla, čímž nebylo řádně uhrazeno časové mýtné. Nalepovací dálniční známka umístěná na vozidle byla v okamžiku používání silnice již neplatná “, neboť popis skutku zjevně neodpovídá jednání označenému pod písmenem g) odst. 3. osvědčení podle rámcového rozhodnutí Rady 2005/2014/SVV ze dne 24. 2. 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut, vydaného dne 25. 6. 2020 Bezirkshauptmannschaft Bruck an der Leitha, přičemž daný skutek nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky.
Odůvodnění:
1. V. V. byl trestním opatřením Bezirkshauptmannschaft Bruck an der Leitha (tj. Okresního úřadu Bruck an der Leitha , dále také jen „cizozemský správní orgán“) ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. BLS2-V-19 79489/3, které nabylo právní moci dne 21. 3. 2020, uznán vinným přestupkem podle §20 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 1, §11 odst. 1 rakouského zákona č. 109/2002 BGBl, o zpoplatnění spolkových pozemních komunikací (BStMG), a za to byl odsouzen k pokutě ve výši 300 € za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody ve výměře 33 hodin. Podle skutkových zjištění cizozemského správního orgánu se jmenovaný předmětného přestupku dopustil tím, že dne 12. 7. 2019 v 17:09 hod. na dálnici A4 poblíž silničního kilometru XY směrem na státní hranici Nickelsdorf (území obce XY) řídil motorové vozidlo v rámci sítě silničních komunikací, kde je nutné platit mýtné, aniž by řádně uhradil časové mýtné, přestože používání zpoplatněných silnic v jednostopých motorových vozidlech a ve vícestopých motorových vozidlech, jejichž nejvyšší povolená celková hmotnost nepřesahuje 3,5 tuny, podléhá časovému mýtnému. Časové mýtné se hradí před použitím zpoplatněných silnic umístěním platné nalepovací dálniční známky na vozidlo nebo registrací poznávací značky vozidla v mýtném systému akciové společnosti financující dálnice a rychlostní silnice (ASFINAG, Autobahnen- und Schnellstra ßen-Finanzierungs-Aktiengesellschaft) (digitální dálniční známka). V okamžiku používání zpoplatněné sítě silničních komunikací nebyla na motorovém vozidle umístěna platná nalepovací dálniční známka ani nebyla v okamžiku používání registrována digitální dálniční známka pro poznávací značku vozidla, čímž nebylo řádně uhrazeno časové mýtné. Nalepovací dálniční známka umístěná na vozidle byla v okamžiku používání silnice již neplatná.
2. Dne 13. 7. 2020 byla Okresnímu soudu v Ústí nad Labem doručena žádost cizozemského správního orgánu ze dne 25. 6. 2020, jako příslušného orgánu Rakouské republiky, o uznání a zajištění výkonu peněžité pokuty ve výši 300 €, která byla V. V. pravomocně uložena výše označeným trestním opatřením cizozemského správního orgánu. Společně s touto žádostí bylo Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, jako soudu vykonávajícího státu, doručeno též osvědčení cizozemského správního orgánu vydané dne 25. 6. 2020 podle čl. 4 rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. 2. 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (dále jen „osvědčení cizozemského správního orgánu“) podle kterého bylo pod písmenem g) odst. 3 výše uvedené jednání V. V. označeno jako jednání, které porušuje pravidla silničního provozu, včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží.
3. Usnesením Okresního soudu Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2020 (dále jen „okresní soud“), č. j. 27 Nt 702/2020-14, bylo podle §268 odst. 1 z. m. j. s. rozhodnuto o uznání shora uvedeného trestního opatření cizozemského správního orgánu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. BLS2-V-19 79489/3, které nabylo právní moci dne 21. 3. 2020, na území České republiky, a kterým byla V. V. uložena peněžitá pokuta ve výši 300 € za skutek spočívající v tom, že: řídil motorové vozidlo v rámci sítě silničních komunikací, kde je nutné platit mýtné, aniž by řádně uhradil časové mýtné, přestože používání zpoplatněných silnic v jednostopých motorových vozidlech a ve vícestopých motorových vozidlech, jejichž nejvyšší povolená celková hmotnost nepřesahuje 3,5 tuny, podléhá časovému mýtnému. Časové mýtné se hradí před použitím zpoplatněných silnic umístěním platné nalepovací dálniční známky na vozidlo nebo registrací poznávací značky vozidla v mýtném systému akciové společnosti financující dálnice a rychlostní silnice (ASFINAG, Autobahnen- und Schnellstra ßen-Finanzierungs-Aktiengesellschaft) (digitální dálniční známka). V okamžiku používání zpoplatněné sítě silničních komunikací nebyla na motorovém vozidle umístěna platná nalepovací dálniční známka ani nebyla v okamžiku používání registrována digitální dálniční známka pro poznávací značku vozidla, čímž nebylo řádně uhrazeno časové mýtné. Nalepovací dálniční známka umístěná na vozidle byla v okamžiku používání silnice již neplatná , s tím, že uložená pokuta se vykoná. Okresní soud dále rozhodl, že podle §268 odst. 5 z. m. j. s. se peněžitá pokuta a poplatky a výlohy uložené tímto rozhodnutím přepočítávají na částku 7 642,50 Kč podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 3. 3. 2020 a podle §264 odst. 2 z. m. j. s. se řízení o uznání a výkonu rozhodnutí v části týkající se částky 5 € představující náklady řízení ukončuje.
Proti tomuto usnesení okresního soudu podal obviněný stížnost, o které rozhodl ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2020 tak, že podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že podle §268 odst. 1 z. m. j. s. se na území České republiky uznává výše uvedené trestní opatření cizozemského správního orgánu, kterým byla V. V., narozenému XY, uložena peněžitá pokuta ve výši 300 €, a to za skutek popsaný výše ve výroku III. tohoto rozsudku a současně rozhodl o výkonu uložené pokuty. Podle §268 odst. 5 z. m. j. s. dále rozhodl, že se peněžitá pokuta a poplatky a výlohy uložené tímto rozhodnutím přepočítávají na částku 7 642,50 Kč podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 3. 3. 2020 a podle §264 odst. 2 z. m. j. s. se řízení o uznání a výkonu rozhodnutí v části týkající se částky 5 € představující náklady řízení ukončuje. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 11. 2020.
5. Dne 19. 4. 2021 podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2020, č. j. 7 To 363/2020-29, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2020, č. j. 27 Nt 702/2020-14, jimiž bylo rozhodnuto podle §268 odst. 1 z. m. j. s. o uznání na území České republiky výše citovaného trestního opatření Bezirkshauptmannschaft Bruck an der Leitha, Rakouská republika, ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. BLS2-V-19 79489/3, které nabylo právní moci dne 21. 3. 2020, stížnost pro porušení zákona ve prospěch V. V. Ministryně spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona především poukázala na zásadní věcnou vadu napadených rozhodnutí, která spočívá v porušení zásady oboustranné trestnosti, neboť jednání V. V., jímž byl pravomocně uznán vinným výše citovaným trestním opatřením, s ohledem na jeho popis zjevně neodpovídá označení tohoto jednání tak, jak je uvedeno pod písmenem g) odst. 3 osvědčení cizozemského správního orgánu, tj. porušování pravidel silničního provozu včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží . Proto nebylo namístě aplikovat ustanovení §265 z. m. j. s. a bylo naopak třeba se zabývat otázkou, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky ve smyslu §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. Jízda motorovým vozidlem po zpoplatněné silniční komunikaci bez platné dálniční známky přitom podle ministryně spravedlnosti znaky žádného z trestných činů podle českého práva nenaplňuje. Z tohoto důvodu bylo namístě rozhodnout o neuznání předmětného trestního opatření podle §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. Ministryně spravedlnosti proto vyslovuje závěr, že napadeným usnesením krajského soudu a v řízení jemu předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch V. V., a to v ustanoveních §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu, §265 a §268 odst. 1 ve spojení s §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s.
6. Dále ministryně spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, že výrok shora uvedeného usnesení krajského soudu, jakož i předchozího (taktéž shora specifikovaného) usnesení okresního soudu obsahuje také formální vadu, neboť ukončení řízení o uznání a výkonu podle §264 odst. 2 z. m. j. s. je svojí povahou opatřením, nikoliv rozhodnutím, proti kterému je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
7. S ohledem na výše uvedené proto ministryně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením krajského soudu (jakož i usnesením okresního soudu) byl porušen zákon v neprospěch V. V., a to tak, jak je uvedeno výše, podle §269 odst. 2 tr. řádu obě napadená usnesení zrušil a zrušil i veškerá další rozhodnutí na tato obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a v neposlední řadě aby Nejvyšší soud dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu a přikázal okresnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně nevyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. V rámci následně konaného veřejného zasedání se státní zástupce plně ztotožnil s jejím obsahem a navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s jejím závěrečným návrhem vyhověl.
9. Rovněž V. V. se i přes řádně zaslanou stížnost pro porušení zákona k jejímu obsahu písemně nevyjádřil, přičemž v dané trestní věci nebyly Nejvyšším soudem shledány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36a odst. 2 tr. řádu.
10. V rámci veřejného zasedání konaného dne 17. 6. 2021, které bylo za podmínek §202 odst. 2 tr. řádu per analogiam konáno v nepřítomnosti V. V., jakož i pověřeného zástupce ministryně spravedlnosti, kteří byli o termínu tohoto jednání předem řádně a včas vyrozuměni, přítomný státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství neuvedl žádné návrhy na doplnění dokazování.
11. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§266 odst. 1 tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §266 tr. řádu, na příslušném místě (§266 odst. 1 tr. řádu), jakož i oprávněnou osobou (§266 odst. 1 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §267 odst. 1 tr. řádu.
12. Následně Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla ministryní spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost ministryně spravedlnosti je důvodná.
13. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti mimořádného opravného prostředku v podobě stížnosti pro porušení zákona v případech, kdy bylo vedeno řízení o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí podle části třetí hlava IV z. m. j. s., včetně zvláštních typů řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiných členských států podle části páté tohoto zákona, tedy včetně řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění podle části páté hlava VI, díl 1 z. m. j. s. Jelikož se podle §12 odst. 10 tr. řádu rozumí trestním řízením nejen řízení vedené podle trestního řádu, ale též řízení vedené podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přičemž není-li podle §3 odst. 1 z. m. j. s. tímto zákonem stanoveno jinak nebo není-li jím některá otázka upravena, použije se trestní řád, je s ohledem na takto zakotvenou zásadu subsidiarity stížnost pro porušení zákona (za podmínek §266 a násl. tr. řádu) přípustná i proti pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce učiněným v řízení vedeném podle z. m. j. s.
14. K postupu krajského soudu, jakož i soudu okresního, které rozhodly tak, jak je uvedeno výše, Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu napadeného usnesení krajského i okresního soudu (srov. bod 16. usnesení krajského soudu; bod 10 usnesení okresního soudu) je zřejmé, že jimi byl v několika ohledech porušen zákon v neprospěch V. V., a to v konkrétních ustanoveních z. m. j. s. upravujících problematiku uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu, jímž byla uložena peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění.
15. Podle §265 z. m. j. s. platí, že v případě, kdy jde o skutek, který spočívá v jednání, jež orgán jiného členského státu označí v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, samosoudce pro účely rozhodnutí o tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu uzná a vykoná, nezjišťuje, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, ledaže popis skutku nebo právní kvalifikace uvedené v osvědčení zjevně neodpovídají označenému jednání. Tím není dotčen §268 odst. 2 z. m. j. s.
16. Podle §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. platí, že samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu, pokud skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, pokud nejde o jednání uvedená v §265 z. m. j. s.; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze rozhodnutí jiného členského státu neuznat pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy daného členského státu.
17. Podle §268 odst. 1 z. m. j. s. pak samosoudce uzná takové rozhodnutí na území České republiky, a současně rozhodne, že se peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené tímto rozhodnutím vykoná, pouze tehdy, nejde-li o případ uvedený v §264 odst. 2 nebo 3 z. m. j. s. nebo v §266 odst. 1 z. m. j. s., anebo není-li dán důvod pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu, samosoudce uzná takové rozhodnutí na území České republiky.
18. Z výše citovaných ustanovení z. m. j. s. je tak zřejmé, že v případě jednání, jež spadají pod režim ustanovení §265 z. m. j. s., se při rozhodování o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o peněžité sankci nebo jiném peněžitém plnění nikterak nepřezkoumává otázka oboustranné trestnosti daného jednání. Ohledně typů jednání, u kterých přezkum oboustranné trestnosti přímo ze zákona odpadá, je třeba vycházet přímo z výčtu uvedeného v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, resp. ze skutečnosti, že příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, který dotčené rozhodnutí o peněžité sankci nebo jiném peněžitém plnění vydal, v tomto výčtu v rámci jím vydaného osvědčení některý typ jednání sám označil. K tomu, aby přezkum oboustranné trestnosti odpadl, však nepostačuje samotné označení některého typu jednání v daném výčtu příslušným orgánem jiného členského státu, který vydal rozhodnutí o peněžité sankci nebo jiném peněžitém plnění, neboť označenému typu jednání musí též odpovídat popis skutku a jeho právní kvalifikace, které jsou v osvědčení uvedeny a pro které bylo rozhodnutí o peněžité sankci nebo jiném peněžitém plnění v jiném členském státě vydáno. Pakliže tomu tak není, otevírá se možnost přezkumu oboustranné trestnosti podle §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. S ohledem na přesné vymezení výjimky z přezkumu oboustranné trestnosti taxativním výčtem jednání přitom nelze připustit, aby bylo této výjimky zneužíváno v případech, které do tohoto taxativního výčtu zjevně nespadají, ač jsou takto jiným členským státem, který vydal rozhodnutí o peněžité sankci nebo jiném peněžitém plnění, v osvědčení přímo označeny, tzn. že orgány vykonávajícího státu v tomto směru nemohou bez dalšího následovat případné pochybení či svévoli orgánů jiného členského státu Evropské unie. Za tohoto stavu přitom nelze konstatovat, že by se ze strany orgánů vykonávajícího státu jednalo o zpochybnění výjimky z přezkumu oboustranné trestnosti, nýbrž jde o to, aby tato výjimka nebyla rozšiřována nad stanovený rozsah (srov. KUBÍČEK, M. POLÁK, P. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 814).
19. Jak vyplývá z výrokové části v záhlaví uvedených usnesení krajského soudu a okresního soudu, bylo těmito soudy na podkladě žádosti a osvědčení zaslaných cizozemských správním orgánem, jako příslušným orgánem Rakouské republiky, rozhodnuto o uznání výše uvedeného trestního opatření cizozemského správního orgánu, kterým byl V. V. uznán vinným přestupkem podle §20 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 1, §11 odst. 1 rakouského zákona č. 109/2002 BGBI, o zpoplatnění spolkových pozemních komunikací (BStMG), a za to byl odsouzen k pokutě ve výši 300 € za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody ve výměře 33 hodin s tím, že se na území České republiky daná peněžitá pokuta vykoná. Krajský soud (stejně tak okresní soud) přitom v napadeném usnesení dospěl k závěru, že v dané věci nebyl shledán žádný z důvodů pro neuznání dotčeného rozhodnutí cizozemského správního orgánu ve smyslu §267 odst. 1 z. m. j. s., neboť skutek, kterým byl V. V. uznán vinným, a který podle práva České republiky nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, byl příslušným orgánem Rakouské republiky označen v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení vydaného dle čl. 4 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV jako porušování pravidel silničního provozu včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží , tzn. že představuje výjimku ze zásady oboustranné trestnosti ve smyslu §265 z. m. j. s., pročež nebylo třeba zjišťovat, zda tento skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky (srov. zejména bod 16. in fine usnesení krajského soudu; bod 10. in fine okresního soudu). Z obsahu citovaného trestního opatření cizozemského správního orgánu však jednoznačně vyplývá, že jednání V. V., jímž byl pravomocně uznán vinným a jež (stručně) spočívalo v tom, že řídil motorové vozidlo po zpoplatněné silniční komunikaci bez platné dálniční známky, svým popisem zjevně neodpovídá jednání označenému rakouským orgánem v písmenu g) odst. 3 formuláře jím vydaného osvědčení. Z vymezení dotčeného skutku v trestním opatření cizozemského správního orgánu je totiž zcela zřejmé, že V. V. nebyl tímto postižen za jednání spočívající v porušení pravidel silničního provozu, nýbrž za nesplnění poplatkové povinnosti za užití dopravní komunikace.
20. S ohledem na výše uvedené přitom Nejvyšší soud, ve shodě s ministryní spravedlnosti, dospěl k závěru, že jednání V. V., jímž byl pravomocně uznán vinným trestním opatřením cizozemského správního orgánu, obsahově zjevně neodpovídá pojmu porušení pravidel silničního provozu (ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů), neboť faktickou podstatou těchto pravidel je regulace vlastního chování jednotlivých účastníků silničního provozu v rámci tohoto provozu, jakož i možnost jejich postihu za jednání, při kterém došlo k porušení těchto pravidel. Nesplnění shora uvedené poplatkové povinnosti však za takovéto porušení pravidel považovat nelze, neboť tuto povinnost nelze spojovat s vlastním provozem na pozemních komunikacích a s tím spojeným chováním účastníků tohoto silničního provozu. S přihlédnutím k charakteru jednání, jímž byl V. V. rozhodnutím cizozemského správního orgánu pravomocně uznán vinným, lze konstatovat, že daný skutek svým popisem zjevně neodpovídá jednání označenému tímto orgánem jiného členského státu pod písmenem g) odst. 3 v jím vydaném osvědčení, konkrétně porušování pravidel silničního provozu včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží. Za tohoto stavu tak nebyly splněny zákonné podmínky ustanovení §265 z. m. j. s. o výjimkách ze zásady oboustranné trestnosti skutku, jenž je předmětem rozhodnutí jiného členského státu, o jehož uznání a výkonu bylo na území České republiky tímto orgánem žádáno.
21. S ohledem na výše uvedené nelze na jednání V. V. aplikovat výjimku ze zásady oboustranné trestnosti ve smyslu §265 z. m. j. s., protože popis skutku uvedený v osvědčení cizozemského správního orgánu zjevně neodpovídal označenému jednání ve smyslu písm. g) odstavce 3 osvědčení. Oba soudy se proto měly podrobně zabývat otázkou případné existence důvodů vedoucích k neuznání tohoto cizozemského rozhodnutí, zejména otázkou oboustranné trestnosti činu ve smyslu §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. Z jednání V. V. tak, jak bylo vymezeno v trestním opatření cizozemského správního orgánu, přitom jednoznačně plyne, že daný skutek nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů uvedených ve zvláštní části českého trestního zákoníku, v platném znění, tzn. že není v České republice trestným, čímž je dána zákonná překážka uznání dotčeného rozhodnutí cizozemského správního orgánu.
22. Z výše uvedeného je tedy jednoznačně zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 10. 11. 2020, č. j. 7 To 363/2020-29, stejně tak Okresní soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 24. 8. 2020, č. j. 27 Nt 702/2020-14, jimiž bylo rozhodnuto o uznání a výkonu rozhodnutí cizozemského správního orgánu, porušily zásadu oboustranné trestnosti, včetně posouzení existence zákonných výjimek z této zásady, která je podle §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. jedním ze základních předpokladů pro uznání rozhodnutí jiného členského státu na území České republiky, nejedná-li se o výjimky ve smyslu §265 z. m. j. s., neboť jednání V. V., který byl pravomocně uznán vinným citovaným rozhodnutím cizozemského správního orgánu, svým popisem zjevně neodpovídá jednání označenému pod písmenem g) odst. 3 osvědčení vydaného dne 25. 6. 2020 cizozemským správním orgánem, přičemž daný skutek ani nenaplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů podle práva České republiky. Za tohoto právního stavu měl krajský soud, stejně tak i okresní soud, správně rozhodnout tak, že se podle §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. předmětné trestní opatření cizozemského správního orgánu neuznává.
23. Pouze pro řádné vyčerpání stížnostní argumentace ministryně spravedlnosti Nejvyšší soud stručně konstatuje, že za důvodnou lze považovat také námitku ve vztahu k nesprávnosti části výroku usnesení krajského i okresního soudu, jimiž bylo rozhodnuto podle §264 odst. 2 z. m. j. s. o ukončení řízení o uznání a výkonu rozhodnutí týkající se částky 5 € představující náklady řízení. To proto, neboť podle názoru Nejvyššího soudu není v těchto případech nutné rozhodovat usnesením, když se v podstatě jedná o neformální ukončení řízení (srov. důvodovou zprávu k z. m j. s. a dále KUBÍČEK, M., POLÁK, P. In: KUBÍČEK, M., HUNCLOVÁ, H., POLÁK, P. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 819).
24. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyslovil ke stížnosti ministryně spravedlnosti porušení zákona v neprospěch V. V. usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2020, č. j. 7 To 363/2020-29, v ustanoveních §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu, §265 a §268 odst. 1 ve spojení s §267 odst. 1 písm. b) z. m j. s. a v řízení které mu předcházelo, usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2020, č. j. 27 Nt 702/2020-14, v ustanoveních §265 a §268 odst. 1 ve spojení s §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. Za této situace nezbylo, než napadená usnesení krajského i okresního soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na předmětná usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušit.
25. Jelikož i přes zjištěné vady napadených usnesení krajského a okresního soudu bylo možno v dané věci obratem učinit nové rozhodnutí na podkladě původně zjištěného skutkového stavu ve smyslu §271 odst. 1 tr. řádu, aniž by bylo třeba věc přikázat krajskému nebo okresnímu soudu, jejichž rozhodnutími byly zjištěné vady založeny, k novému projednání a rozhodnutí, rozhodl Nejvyšší soud při zrušení napadených usnesení krajského i okresního soudu sám tak, že se podle §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. neuznává na území České republiky trestní opatření Bezirkshauptmannschaft Bruck an der Leitha, Rakouská republika, ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. BLS2-V-19 79489/3, které nabylo právní moci dne 21. 3. 2020, jímž byla V. V., narozenému XY, uložena peněžitá pokuta ve výši 300,- €, a to za skutek spočívající v tom, že: dne 12. 7. 2019 v 17:09 hod. na dálnici A4 poblíž silničního kilometru XY směrem na státní hranici Nickelsdorf (území obce XY) řídil motorové vozidlo v rámci sítě silničních komunikací, kde je nutné platit mýtné, aniž by řádně uhradil časové mýtné, přestože používání zpoplatněných silnic v jednostopých motorových vozidlech a ve vícestopých motorových vozidlech, jejichž nejvyšší povolená celková hmotnost nepřesahuje 3,5 tuny, podléhá časovému mýtnému. Časové mýtné se hradí před použitím zpoplatněných silnic umístěním platné nalepovací dálniční známky na vozidlo nebo registrací poznávací značky vozidla v mýtném systému akciové společnosti financující dálnice a rychlostní silnice (ASFINAG, Autobahnen- und Schnellstra ßen-Finanzierungs-Aktiengesellschaft) (digitální dálniční známka). V okamžiku používání zpoplatněné sítě silničních komunikací nebyla na motorovém vozidle umístěna platná nalepovací dálniční známka ani nebyla v okamžiku používání registrována digitální dálniční známka pro poznávací značku vozidla, čímž nebylo řádně uhrazeno časové mýtné. Nalepovací dálniční známka umístěná na vozidle byla v okamžiku používání silnice již neplatná , neboť popis skutku zjevně neodpovídá jednání označenému pod písmenem g) odst. 3. osvědčení vydaného dne 25. 6. 2020 Bezirkshauptmannschaft Bruck an der Leitha, přičemž daný skutek ani nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů podle práva České republiky.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 6. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
soudce