ECLI:CZ:NS:2021:11.TZ.21.2021.1
sp. zn. 11 Tz 21/2021-6117
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného M. D. , nar. XY, naposledy bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 15 To 47/2020, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 15 To 47/2020, byl porušen zákon v §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v §2 odst. 5, 6 tr. ř., a to v neprospěch obviněného M. D.
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 15 To 47/2020, se zrušuje. Současně se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2020, č. j. 4 T 1/2013-6091, rozhodl podle §33 odst. 2 tr. ř. a contrario , že se obviněnému M. D. nepřiznává nárok na bezplatnou obhajobu. Dále obviněnému podle §155 odst. 1 tr. ř. a §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. uložil povinnost nahradit státu na účet Městského soudu v Praze odměnu a hotové výdaje ve výši 290.624 Kč uhrazené ustanovenému obhájci státem.
2. Proti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný M. D. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Vratislava Polky stížnost, a to podáním datovaným dne 25. 6. 2020.
3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 15 To 47/2020, byla stížnost obviněného M. D. podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná.
4 . Vůči tomuto pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 15 To 47/2020, podala dne 11. 5. 2021 ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného M. D.
5. Ve svém opravném prostředku ministryně spravedlnosti rozvedla obsah a důvody napadeného rozhodnutí. Poukázala, že v odůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud konstatuje, že proti usnesení Městského soudu v Praze, které bylo obviněnému doručeno prostřednictvím České pošty dne 22. 6. 2020, podal obviněný stížnost prostřednictvím svého obhájce, a to opět prostřednictvím České pošty dne 26. 6. 2020. Podle §143 odst. 1 tr. ř. činí lhůta k podání stížnosti tři dny od oznámení usnesení, k němuž došlo v případě stěžovatele doručením jeho opisu (§137 odst. 1 tr. ř.) dne 22. 6. 2020, jak je patrno z listinného potvrzení o doručení oproti podpisu obviněného. Podle §60 odst. 1 tr. ř. započala obviněnému běžet lhůta k podání stížnosti v úterý 23. 6. 2020 a posledním dnem k podání stížnosti obviněného proti usnesení městského soudu tak byl čtvrtek 25. 6. 2020. Předmětná stížnost byla obviněným podána prostřednictvím jeho obhájce, a to prostřednictvím zprostředkovatele poštovních služeb až v pátek dne 26. 6. 2020, jak je patrno z razítka na obálce, v níž byla stížnost zaslána. Stížnost obviněného tak podle vrchního soudu byla podána opožděně a jako taková byla zamítnuta, aniž se stížnostní soud věcně zabýval jejím obsahem.
6. Ministryně spravedlnosti uvedla, že vzhledem k tomu, že obviněnému bylo napadené usnesení doručeno prostřednictvím zprostředkovatele poštovních služeb České pošty dne 22. 6. 2020, připadl podle §143 odst. 1 tr. ř. konec lhůty pro podání stížnosti na čtvrtek 25. 6. 2020.
7. V návaznosti na to však zdůraznila, že závěr Vrchního soudu v Praze, že obviněný podal stížnost až dne 26. 6. 2020, tedy den po uplynutí lhůty zákonem stanovené, nemá oporu v trestním spise a odporuje skutečnosti. Z obsahu trestního spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 4 T 1/2013, je totiž zřejmé, že při rozhodování o stížnosti obviněného ze dne 25. 6. 2020, podané prostřednictvím obhájce, vrchní soud nezohlednil skutečnost, že obhájce obviněného zaslal předmětnou stížnost rovněž prostřednictvím datové zprávy, která byla zaregistrována Městským soudem v Praze dne 25. 6. 2020 pod pořadovým číslem zprávy 195467/2020 a současně je doložena i kopií výpisu datové schránky advokáta Mgr. Vratislava Polky ze dne 25. 6. 2020. Z těchto dokladů jasně vyplývá, že stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze byla obviněným podána prostřednictvím datové schránky jeho obhájce již dne 25. 6. 2020, tedy v zákonné lhůtě. Tuto skutečnost však Vrchní soud v Praze nezaznamenal, protože záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020 pod č. 195467/2020 nebyl zažurnalizován do trestního spisu, ale byl v tomto spise volně vložen do svazku kopií.
8. Na základě těchto skutečností ministryně spravedlnosti shledala, že usnesením Vrchního soudu v Praze byl v neprospěch obviněného M. D. porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 4 T 1/2013, byla podána včas. V předchozím řízení zároveň Vrchní soud v Praze porušil §2 odst. 5, 6 tr. ř., když řádně nezjistil skutkový stav a nehodnotil všechny důkazy v jejich souhrnu.
9. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 15 To 47/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. D. v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Rovněž navrhla, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 15 To 47/2020 v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. V rámci veřejného zasedání konaného dne 17. 6. 2021 se s návrhem ministryně spravedlnosti plně ztotožnili jak obviněný, tak státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, přičemž žádná z procesních stran nevznesla návrhy na doplnění důkazní situace.
11. Nejvyšší soud, jako soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§266 odst. 1 tr. ř.) z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že podaná stížnost je zcela důvodná.
12. Z obsahu spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 4 T 1/2013, Nejvyšší soud zjistil, že o návrhu obviněného, kterým žádal o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu (č. l. 5768 a 5774 tr. spisu), rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2020, č. j. 4 T 1/2013 - 6091, tak, že podle §33 odst. 2 tr. ř. a contrario obviněnému M. D. se nepřiznává nárok na bezplatnou obhajobu. Dále podle §155 odst. 1 tr. ř. a §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl, že obviněný je povinen nahradit státu na účet Městského soudu v Praze odměnu a hotové výdaje ve výši 290.624 Kč uhrazené ustanovenému obhájci státem.
13. Podle §137 odst. 1 tr. ř. usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.
14. Podle §143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení . K tomuto pak došlo doručením opisu usnesení Městského soudu v Praze dne 22. 6. 2020 obviněnému, jak vyplývá z doručenky na č. l. 6092 tr. spisu.
15. Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř . nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět.
16. Podle §60 odst. 1 tr. ř. se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Obviněnému tedy započala běžet lhůta k podání stížnosti proti výše citovanému usnesení městského soudu v úterý dne 23. 6. 2020. Posledním dnem k podání stížnosti obviněným byl čtvrtek 25. 6. 2020.
17. Jak ze spisu vyplývá, předmětné usnesení bylo obviněnému doručeno prostřednictvím České pošty dne 22. 6. 2020, Městské státní zastupitelství pak převzalo opis usnesení již dne 12. 6. 2020 (viz doručenky na č. l. 6092 tr. spisu). Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost, a to cestou České pošty dne 26. 6. 2020, jak je patrno z razítka na obálce, v níž byla stížnost podána (č. l. 6093 tr. spisu).
18. Na základě toho Vrchní soud v Praze, který ve věci rozhodoval jako soud stížnostní, dospěl k závěru, že byl-li posledním dnem k podání stížnosti čtvrtek 25. 6. 2020, pak byla-li předmětná stížnost obviněného podána prostřednictvím České pošty v pátek dne 26. 6. 2020, byla stížnost obviněného podána opožděně. Vzhledem k tomu stížnost obviněného usnesením ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 15 To 47/2020, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. bez dalšího zamítl jako opožděně podanou, aniž se věcně zabýval jejím obsahem.
19. Podle §2 odst. 5 věty první tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
20. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
21. Je zřejmé, že Vrchní soud v Praze pochybil, jestliže se těmito zásadami neřídil a jeho závěr o opožděném podání stížnosti nemá oporu v provedeném dokazování. Jak totiž již ministryně spravedlnosti správně poukázala, ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze dne 25. 6. 2020, jenž je součástí spisu, vyplývá, že obhájce obviněného zaslal předmětnou stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze nejen prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (pošty), ale rovněž prostřednictvím datové schránky, a to datovou zprávou zaregistrovanou Městským soudem v Praze dne 25. 6. 2020 pod pořadovým číslem 195467/2020, a tato je též doložena i kopií výpisu datové schránky obhájce obviněného Mgr. Vratislava Polky z téhož dne. Z těchto skutečností je zjevné, že stížnost obviněného D. M. proti předmětnému usnesení Městského soudu v Praze byla prostřednictvím datové schránky obhájce obviněného podána již dne 25. 6. 2020, tedy v zákonné třídenní lhůtě zakotvené v §143 odst. 1 tr. ř., a tedy včas. Tyto skutečnosti Vrchní soud v Praze nicméně při svém rozhodování pominul, patrně proto, že záznam o ověření elektronického podání nebyl řádně zařazen do spisu, ale byl jen součástí příloh ve svazku kopií.
22. Nejvyšší soud ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona shledal, že je nesprávný závěr vrchního soudu, pokud pátek 26. 6. 2020 pokládal za den, kdy byla obviněným podána stížnost proti usnesení městského soudu, a proto vrchní soud v rozporu se zákonem včas podanou stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl jako údajně opožděně podanou. Tato chybně zjištěná skutečnost ohledně data podání stížnosti následně vedla stížnostní soud k nesprávné úvaze stran marného uplynutí stížnostní lhůty a v konečném důsledku tedy založila vadné rozhodnutí.
23. Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud shledal, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 15 To 47/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. D. v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 15 To 47/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
24. Úkolem Vrchního soudu v Praze jako soudu stížnostního, jemuž se věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, věc na základě podané stížnosti obviněného znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí.
25. Nejvyšší soud připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán ve věci vysloveným právním názorem a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Podle §273 tr. ř. platí, že pokud Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 6. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu