ECLI:CZ:NS:2021:11.TZ.35.2021.1
sp. zn. 11 Tz 35/2021-239
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph. D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného B. K. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, a v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních čl. 14 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání (uveřejněné pod č. 549/1992 Sb.), §85 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a v §2 odst. 5, 6 tr. ř., a to v neprospěch obviněného B. K.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, se zrušuje. Současně se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Na základě souhlasu Federálního úřadu spravedlnosti ve Švýcarsku byl obviněný B. K. dne 5. 6. 2020 vydán do České republiky k trestnímu stíhání ve věci Okresního soudu v Jeseníku, sp. zn. 2 T 87/2019. Dodatečně pak byla na základě prohlášení obviněného učiněného dne 6. 6. 2020 ve spojení s vyjádřením Federálního úřadu spravedlnosti ve Švýcarsku prolomena zásada speciality pro vydání obviněného do České republiky také pro účely výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 6 T 82/2018.
2. Následně bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání na podkladě usnesení policejního orgánu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha III, ze dne 8. 7. 2020, č. j. KRPA-353767/TČ-2019-001378-HLA pro přečin krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin neoprávněného opatření, padělaní a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku.
3. Na základě obžaloby Obvodního státního zástupce pro Prahu 3 ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 1 ZT 155/2020, byl obviněný B. K. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem neoprávněného opatření, padělaní a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 26. 9. 2019 způsobem popsaným ve výroku rozsudku. Za toto jednání byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 2 T 87/2019, jakož i všechny výroky obsahově navazující na výrok o trestu, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rovněž rozhodnuto o povinnosti nahradit poškozené L. V. částku 13.500 Kč. Rozsudek, který téhož dne (4. 11. 2020) nabyl právní moci, neobsahuje odůvodnění s ohledem na ustanovení §129 odst. 2 tr. ř.
4. Vůči tomuto pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, podala ministryně spravedlnosti dne 29. 6. 2021 podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného B. K.
5. Ve svém opravném prostředku ministryně spravedlnosti po připomenutí zákonné úpravy §2 odst. 5, 6 tr. ř., §85 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále též jen „z. m. j. s.“) dále zdůraznila, že podle čl. 14 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání ze dne 13. 12. 1957, č. 549/1992 Sb.m.s., platí, že proti osobě, která byla vydána, nebude vedeno trestní stíhání, nebude odsouzena ani zbavena svobody z důvodu výkonu trestu nebo ochranného opatření pro jakýkoli jiný trestný čin spáchaný před jejím předaním než pro ten, pro který byla vydána, ani ze žádného jiného důvodu nebude omezena její osobní svoboda s výjimkou následujících případů: (a) pokud strana, která ji předala, s uvedeným souhlasí; (b) pokud tato osoba měla možnost opustit území smluvní strany, do které byla předána a neučinila tak do 45 dnů od propuštění nebo se na toto území po jejím opuštění vrátila.
6. V návaznosti na to ministryně spravedlnosti zdůraznila, že obviněný se jednání, za které byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, dopustil dne 26. 9. 2019, tedy předtím, než došlo k jeho vydání k trestnímu stíhání švýcarskými justičními orgány. Proto se na něj vztahuje zásada speciality podle shora uvedeného ustanovení zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Obviněný se však v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 104/2020 svého práva na uplatnění zásady speciality nikdy nevzdal, ale naopak na jejím dodržení trval a trvá (viz naposledy jeho výslech ze dne 14. 1. 2021, č. l. 206-207 spisu) a ani švýcarské justiční orgány k vedení tohoto trestního stíhání nedaly souhlas.
7. Z těchto skutečností jasně vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 3 v posuzované věci pominul zásadu speciality upravenou §85 z. m. j. s., a obviněného B. K. odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přestože obviněný byl předán ze Švýcarska do České republiky výlučně k výkonu trestu odnětí svobody pro jiné trestné činy a aplikace zásady speciality se nevzdal.
8. Na základě těchto skutečností ministryně spravedlnosti shledala, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a §85 z. m. j. s. odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a to v neprospěch obviněného B. K.
9. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. K. v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v §85 z. m. j. s. Rovněž navrhla, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. V rámci veřejného zasedání konaného dne 31. 8. 2021 se s návrhem ministryně spravedlnosti v zásadě ztotožnili jak obviněný prostřednictvím své obhájkyně, tak státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Oproti podané stížnosti pro porušení zákona se ohledně dalšího postupu po zrušení napadeného rozsudku shodli na tom, aby věc byla vrácena k došetření nikoliv soudu, ale příslušnému státnímu zástupci.
11. Nejvyšší soud, jako soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§266 odst. 1 tr. ř.) z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že podaná stížnost je zcela důvodná.
12 . Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
13 . Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
14. Podle §85 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vydaná osoba nemůže být zbavena osobní svobody, nemůže na ni být podána obžaloba nebo návrh na potrestání, vedeno proti ní trestní stíhání před soudem, ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před vydáním, než pro který byla vydána, ledaže
a) opustila území České republiky a dobrovolně se vrátila zpět nebo byla na území České republiky dopravena zákonným způsobem,
b) zdržuje se na území České republiky po uplynutí 45 dnů po svém propuštění vazby, výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo po ukončení výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, ačkoli měla možnost území České republiky opustit,
c) v řízení o svém vydání v cizím státu se vzdala práva na uplatnění zásady speciality všeobecně nebo ve vztahu ke konkrétnímu skutku,
d) se po svém vydání výslovně vzdala práva na uplatnění zásady speciality v souladu s odstavcem 2, nebo
e) cizí stát se vzdal uplatnění zásady speciality anebo udělil dodatečný souhlas s rozšířením vydání.
15. Podle čl. 14 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání ze dne 13. 12. 1957, č. 549/1992 Sb.m.s., platí, že proti osobě, která byla vydána, nebude vedeno trestní stíhání, nebude odsouzena ani zbavena svobody z důvodu výkonu trestu nebo ochranného opatření pro jakýkoli jiný trestný čin spáchaný před jejím předaním než pro ten, pro který byla vydána, ani ze žádného jiného důvodu nebude omezena její osobní svoboda s výjimkou následujících případů: (a) pokud strana, která ji předala, s uvedeným souhlasí; (b) pokud tato osoba měla možnost opustit území smluvní strany, do které byla předána a neučinila tak do 45 dnů od propuštění nebo se na toto území po jejím opuštění vrátila.
16. Z obsahu spisu Okresního soudu v Jeseníku, sp. zn. 6 T 82/2018, Nejvyšší soud především zjistil, že obviněný B. K. byl rozsudkem ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 6 T 82/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 55 To 10/2019, uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců nepodmíněně.
17. Na základě příkazu k dodání do výkonu trestu ze dne 27. 8. 2019, č. j. 6 T 82/2018-143 a evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem v Jeseníku dne 16. 9. 2019 ve věci sp. zn. 6 T 82/2018 (č. l. 152 – 155 spisu) byl dne 2. 1. 2020 obviněný B. K. zadržen orgány Švýcarské konfederace.
18. Z obsahu spisu Okresního soudu v Jeseníku, sp. zn. 2 T 87/2019, Nejvyšší soud dále zjistil, že samosoudcem tohoto soudu byl podle §69 odst. 1 tr. ř. dne 14. 8. 2019 vydán příkaz k zatčení obviněného B. K. pro účely trestního stíhání p ro trestný čin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a další (č. l. 82 spisu). Dne 9. 1. 2020 byl na obviněného vydán dne 9. 1. 2020 evropský zatýkací rozkaz (č. l. 87 – 90 spisu).
19. Na základě souhlasu Federálního úřadu spravedlnosti ve Švýcarsku byl obviněný B. K. dne 5. 6. 2020 vydán do České republiky toliko pro účely trestního stíhání ve věci Okresního soudu v Jeseníku, sp. zn. 2 T 87/2019, nikoli pro účely výkonu trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 17. 10. 2018 č. j. 6 T 82/2018-79, neboť se ohledně vydání k výkonu tohoto trestu odnětí svobody odmítl vzdát práva speciality. (č. l. 242 spisu).
20. Jak bylo dále z předmětného trestního spisu zjištěno, obviněný učinil dne 6. 6. 2020 v rámci vazebního zasedání u Okresního soudu v Jeseníku po zákonném poučení a za přítomnosti obhájce výslovné prohlášení, jímž se vzdal toliko práva na uplatnění zásady speciality a udělil souhlas s výkonem trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců nepodmíněně, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 6 T 82/2018. Tím byla dodatečně na základě předmětného prohlášení obviněného ve spojení s následným souhlasem Federálního úřadu spravedlnosti ve Švýcarsku prolomena zásada speciality pro vydání obviněného do České republiky také pro účely výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 6 T 82/2018 (č. l. 243, 248 spisu sp. zn. 6 T 82/2018, a protokol o vazebním zasedání ve věci sp. zn. 2 T 87/2019 na č. l. 120 -122 spisu).
21. Pokud jde o odsouzení obviněného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, Nejvyšší soud z obsahu předmětného spisu zjistil, že proti obviněnému bylo výše již označeným usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III., ze dne 8. 7. 2020 podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání pro přečin neoprávněného opatření, padělaní a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 2 – 5 spisu).
22. Z obsahu předmětného usnesení vyplývá, že obviněný se předmětného jednání dopustil dne 26. 9. 2019, tedy ještě předtím, než došlo dne 5. 6. 2020 k jeho vydání do České republiky k trestnímu stíhání švýcarskými justičními orgány ve věci Okresního soudu v Jeseníku, sp. zn. 2 T 87/2019. Z obsahu spisu je zřejmé, že ve vztahu k trestnímu stíhání v této věci se obviněný nevzdal ochrany, jež je mu dána uplatněním zásady speciality. Je také zjevné, že usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III., ze dne 8. 7. 2020, č. j. KRPA-353767/TČ-2019-001378-HLA, bylo vydáno až poté, co byl obviněný vydán do České republiky justičními orgány Švýcarské konfederace. O bviněný se svého práva na uplatnění zásady speciality v posuzované věci tedy nikdy nevzdal a ani švýcarské justiční orgány k vedení trestního stíhání v této věci nedaly souhlas.
23. Následná obžaloba Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 1 ZT 155/2020 (č. l. 139 - 140 spisu), tak byla státním zástupcem podána v rozporu se zákonem (viz §85 odst. 1 z. m. j. s.).
24. Obvodní soud pro Prahu 3 pak pochybil, jestliže v posuzované věci zásadu speciality upravenou §85 z. m. j. s. pominul, když n a základě předmětné obžaloby obviněného B. K. rozsudkem ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem neoprávněného opatření, padělaní a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 26. 9. 2019 způsobem popsaným ve výroku rozsudku, a za toto jednání jej odsoudil k nepodmíněnému úhrnnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 2 T 87/2019, jakož i všech výroků obsahově navazujících na výrok o trestu, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu. Přitom obviněný i v hlavním líčení konaném dne 4. 11. 2020, poukazoval na zásadu speciality, když v podstatě namítal, že s ohledem na ni by neměl být v této věci souzen (č. l. 149 spisu). Nicméně vyhlášený rozsudek nabyl téhož dne (4. 11. 2020) právní moci.
25. Posléze i z dalšího vyjádření obviněného, které učinil dne 14. 1. 2021 u veřejného zasedání Obvodního soudu pro Prahu 3, vyplývá, že v trestní věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 T 104/2020 se svého práva na uplatnění speciality nikdy nevzdal a naopak na jejím dodržení trvá (č. l. 206-207 spisu).
26. Nejvyšší soud tak ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona dospěl k závěru, že postup Obvodního soudu pro Prahu 3, pokud obviněného B. K. odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přestože obviněný byl předán ze Švýcarska do České republiky výlučně pro účely trestního stíhání a pro výkon trestu odnětí svobody pro jiné trestné činy a aplikace zásady speciality v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 104/2020 se nevzdal, je v rozporu s čl. 14 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání (uveřejněné pod č. 549/1992 Sb.) a §85 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů. Stalo se tak i v důsledku nerespektování ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., na jejichž podkladě má být zajištěno řádné objasnění věci.
27. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, a v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. K. v čl. 14 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání a v §85 odst. 1 z. m. j. s., jakož i v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 T 104/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. S ohledem na povahu zjištěného pochybení a výslovné znění §85 odst. 1 z. m. j. s., které v takové situaci, při neprolomení zásady speciality, zapovídá mimo jiné podání obžaloby nebo návrhu na potrestání, Nejvyšší soud přikázal státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
28. Věc se tak vrací do stadia přípravného řízení, kdy především úkolem státního zástupce bude učinit potřebné úkony ve vztahu k příslušným švýcarským justičním orgánům směřujícím k prolomení stávající ochrany obviněného B. K., poskytované mu v posuzované věci uplatňováním zásady speciality /srov. §85 odst. 1 písm. e) z. m. j. s., podle něhož se tato zásada neuplatní, pokud se cizí stát vzdal uplatnění zásady speciality anebo udělil dodatečný souhlas s rozšířením vydání; obdobně čl. 14 odst. 1 písm. a) Evropské úmluvy o vydávání/. Pokud takový postup nepovede k prolomení zásady speciality, bude namístě postupovat podle §173 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. a v této věci přerušit trestní stíhání.
29. Nejvyšší soud připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. orgán činný v trestním řízení – zde státní zástupce, jemuž byla věc přikázána, je vázán ve věci vysloveným právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud, a v intencích jeho rozhodnutí je povinen provést potřebné úkony a doplnění.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu