ECLI:CZ:NS:2021:11.TZ.57.2021.1
sp. zn. 11 Tz 57/2021-57
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Durdíka a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 5517/2019, ve prospěch právnické osoby D. , IČ: XY, se sídlem XY, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu takto:
I. Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 5517/2019, byl porušen zákon v neprospěch právnické osoby D., IČ: XY, v ustanovení §261 odst. 1 a §268 odst. 1, 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 5517/2019, se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují také veškerá další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Trestním opatřením Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen, Rakouská republika, ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. NKS2-V-18 101471/3, byl D. S. (správně má být uvedeno D. S.) pravomocně uznán vinným dopravním přestupkem v podobě překročení povolené rychlosti o 26 km/hod. podle §52 písm. a Z.10a StVO 1960, §99 odst. 3 písm. a StVO 1960, za což mu byla uložena pokuta ve výši 90 eur za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody ve výměře 41 hodin. Současně citované trestní opatření obsahuje poučení v tom smyslu, že nebude-li příslušná platba pokuty uskutečněna ve stanovené lhůtě, tj. do dvou týdnů ode dne nabytí právní moci, bude možné celou částku upomínat, přičemž v takovém případě je třeba navíc uhradit poplatek za upomínku ve výši 5 eur. Podle skutkových zjištění Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen se D. S. předmětného dopravního přestupku dopustil tím, že dne 27. 10. 2018 mezi 15:18 až 15:21 hodin v oblasti XY, Rakouská republika, na dálnici A2 vedle XY měření vzdálenosti od 73,05 do 67,09, směr jízdy Vídeň, při řízení motorového vozidla registrační značky XY překročil povolenou rychlost 80 km/hod. o 26 km/hod. (po odečtení tolerance měření).
2. Dne 23. 7. 2019 byla Okresnímu soudu Praha-západ doručena žádost Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen jako příslušného orgánu Rakouské republiky, o zajištění výkonu pokuty, která byla D. S. pravomocně uložena trestním opatřením Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen, Rakouská republika, ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. NKS2-V-18 101471/3, v celkové výši 90 eur. Společně s touto žádostí bylo Okresnímu soudu Praha-západ, jako soudu vykonávajícího státu, doručeno též osvědčení vydané dle čl. 4 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen, jako orgánu vydávajícího státu, ze dne 18. 7. 2019, v rámci kterého byly vyplněny údaje o fyzické osobě v části označené písm. f) bod 1. a dále v části označené písm. g) bod 1. byla uvedena celková částka peněžitého trestu nebo pokuty ve výši 95 eur (tj. peněžitá částka 90 eur uložená rozhodnutím na základě odsouzení za trestný čin nebo přestupek a peněžitá částka 5 eur na náklady na soudní nebo správní řízení vedoucí k rozhodnutí). Dne 25. 7. 2019 byla podaná žádost Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 jako soudu věcně a místně příslušnému k jejímu vyřízení.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 5517/2019, které nabylo právní moci dne 8. 7. 2020, bylo pod bodem I. rozhodnuto tak, že se podle §263 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. m. j. s.), ve spojení s §268 odst. 1 z. m. j. s. na území České republiky uznává rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen ze dne 1. 4. 2019, č. j. NKS2-V-18 101471/3, které nabylo právní moci dne 23. 4. 2019, jímž byla společnosti D., IČO: XY, se sídlem XY, zastoupené jednatelem D. S., uložena pokuta ve výši 90 eur spolu s náklady na soudní či správní řízení ve výši 5 eur, celkem tedy „5 eur“ (správně mělo být uvedeno „95 eur“), tj. dle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 1. 4. 2019 v celkové výši 2.450,- Kč. Pod bodem II. výrokové části citovaného usnesení pak bylo rozhodnuto tak, že podle §268 odst. 2 z. m. j. s. se peněžitý trest přeměňuje na pokutu a pod bodem III. bylo rozhodnuto, že se uznané rozhodnutí vykoná.
4. Dne 19. 8. 2021 podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 5517/2019, jímž bylo rozhodnuto podle §263 odst. 1 z. m. j. s. ve spojení s §268 odst. 2 z. m. j. s. o uznání na území České republiky výše citovaného rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen, Rakouská republika, ze dne 1. 4. 2019, č. j. NKS2-V-18 101471/3, které nabylo právní moci dne 23. 4. 2019, stížnost pro porušení zákona ve prospěch právnické osoby D., IČ: XY, se sídlem XY, zastoupené jednatelem D. S. Ministryně spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona poukázala na skutečnost, že výroky napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 neodpovídají zásadám citovaným v ustanoveních §261 odst. 1 a §268 odst. 1, 2 z. m. j. s., když dotčené rozhodnutí vychází z toho, že pokuta a povinnost k náhradě nákladů řízení byly uloženy obchodní společnosti D., zastoupené jednatelem D. S., tedy že vůči této obchodní společnosti má být rozhodnutí, o jehož uznání a výkon jde, vykonáno. Z podkladů poskytnutých rakouskou stranou však vyplývá, že v dotčeném cizozemském řízení nebylo jednáno se společností D., nýbrž s fyzickou osobou D. S. Tato skutečnost přitom vyplývá jak z části označené písm. f) osvědčení, ve kterém není vyplněn bod 2., jenž se týká právnické osoby, nýbrž bod 1., který se týká osoby fyzické, jíž je právě D. S. (byť bez uvedení data narození a s překlepem v příjmení). Obchodní společnost D. je v dotčeném cizozemském rozhodnutí naproti tomu uvedena pouze pod jménem D. S. jako adresa pro doručení.
5. Z dikce ustanovení §268 odst. 1 z. m. j. s. je dle stěžovatelky patrné, že na území České republiky je vykonávána peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené uznaným rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie (dále jen „EU“), nikoli povinnost, kterou by namísto nich ukládal soud, který rozhoduje o uznání a výkonu. Rozhodl-li tedy Obvodní soud pro Prahu 10 tak, že peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění uložené uznávaným rozhodnutím jiného členského státu EU vykoná na území České republiky jiná osoba, než které byla tato peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uznávaným rozhodnutím jiného členského státu uloženy, porušil tím §268 odst. 1 z. m. j. s. v neprospěch osoby, k jejíž tíži výkon peněžité sankce nebo jiného peněžitého plnění uznal, tedy v neprospěch obchodní společnosti D.
6. V návaznosti na výše uvedené ministryně spravedlnosti rovněž poukázala na skutečnost, že pokud Obvodní soud pro Prahu 10 nezjistil, že peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění bylo uloženo fyzické osobě D. S. a nikoli obchodní společnosti D., nemohl se ani řádně zabývat otázkou, zda rozhodnutí, o jehož uznání a výkon jde, bylo dotčené osobě řádně doručeno. Předmětné rozhodnutí bylo, alespoň podle jeho povahy, vydáno v písemném řízení, tedy v nepřítomnosti dotčené osoby, což je skutečnost zakládající důvod pro neuznání rozhodnutí podle §267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s., pročež je třeba zkoumat, zda je dána některá z výjimek z toho důvodu pro neuznání podle §267 odst. 3 z. m. j. s.
7. Další pochybení Obvodního soudu pro Prahu 10 stěžovatelka spatřuje ve skutečnosti, že podle jeho usnesení byla rozhodnutím, o jehož uznání a výkon jde, vedle pokuty ve výši 90 eur uložena též povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 5 eur. Samotné cizozemské rozhodnutí, o jehož uznání a výkon jde, však žádný výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení neobsahuje, neboť jím byla uložena pouze pokuta ve výši 90 eur. Naopak částka 5 eur se objevuje toliko v poučení uznávaného rozhodnutí, dle kterého nebude-li uložená pokuta zaplacena do 2 týdnů ode dne nabytí vykonatelnosti rozhodnutí, lze celou částku upomínat a v takovém případě je třeba uhradit navíc poplatek za upomínku ve výši 5 eur. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že povinnost k úhradě 5 eur nebyla uložena tímto cizozemským rozhodnutím, nýbrž mohla být D. S. účtována až dodatečně v souvislosti s případným zasláním upomínky. Jestliže tedy Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl, že se uznané rozhodnutí vykoná též ve vztahu k údajné povinnosti k náhradě nákladů řízení, tedy ve vztahu k peněžitému plnění, které nebylo rozhodnutím, o jehož uznání a výkon jde, uloženo, porušil tím dle stěžovatelky zákon v §261 odst. 1 a §268 odst. 1 z. m. j. s. v neprospěch osoby, které povinnost hradit tuto částku přiřkl.
8. V další části stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti poukázala na skutečnost, že v bodě II. napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 bylo chybně uvedeno, že „ Podle §268 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb. se peněžitý trest přeměňuje na pokutu .“, byť v posuzovaném případě byla cizozemským rozhodnutím D. S. uložena pokuta a nikoli peněžitý trest za trestný čin. Přeměna na pokutu ve smyslu tohoto ustanovení přitom přichází v úvahu pouze u peněžitého trestu jako peněžité sankce za trestný čin, zatímco pokutu, čili peněžitou sankci za jiný delikt než trestný čin, není důvod na pokutu přeměňovat. Nadbytečnou přeměnou pokuty uložené cizozemským rozhodnutím, o jehož uznání a výkon jde, na pokutu tak došlo k porušení zákona v §268 odst. 2 z. m. j. s., a to opět v neprospěch obchodní společnosti D.
9. Vzhledem k výše uvedenému tak ministryně spravedlnosti závěrem podané stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 5517/2019, byl v §261 odst. 1, §268 odst. 1 a §268 odst. 2 z. m. j. s. porušen zákon v neprospěch právnické osoby D. Současně ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, jakož i veškerá další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, v celém rozsahu zrušil a podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Právnická osoba – obchodní společnost D. se i přes řádně zaslanou stížnost pro porušení zákona k jejímu obsahu nikterak věcně nevyjádřila.
11. K podané stížnosti pro porušení zákona se v rámci veřejného zasedání konaného o tomto mimořádném opravném prostředku naopak vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), dle kterého je namístě tomuto mimořádnému opravnému prostředku přisvědčit, neboť argumentaci užitou ministryní spravedlnosti je třeba považovat za správnou. Závěrem svého vyjádření pak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s jejím závěrečným návrhem vyhověl.
12. V rámci veřejného zasedání konaného dne 14. 10. 2021, které bylo za podmínek §202 odst. 2 tr. řádu per analogiam konáno v nepřítomnosti právnické osoby – obchodní společnosti D., jakož i pověřeného zástupce ministryně spravedlnosti, kteří byli o termínu tohoto jednání předem řádně a včas vyrozuměni, přítomný státní zástupce nevznesl žádné návrhy směrem k doplnění důkazní situace.
13. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§266 odst. 1 tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §266 tr. řádu, na příslušném místě (§266 odst. 1 tr. řádu), jakož i oprávněnou osobou (§266 odst. 1 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §267 odst. 1 tr. řádu.
14. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti mimořádného opravného prostředku v podobě stížnosti pro porušení zákona v případech, kdy bylo vedeno řízení o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí podle části třetí hlava IV z. m. j. s., včetně zvláštních typů řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiných členských států podle části páté tohoto zákona, tedy včetně řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění podle části páté hlava VI, díl 1 z. m. j. s. Jelikož se podle §12 odst. 10 tr. řádu rozumí trestním řízením nejen řízení vedené podle trestního řádu, ale též řízení vedené podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přičemž není-li podle §3 odst. 1 z. m. j. s. tímto zákonem stanoveno jinak nebo není-li jím některá otázka upravena, použije se trestní řád, je s ohledem na takto zakotvenou zásadu subsidiarity stížnost pro porušení zákona (za podmínek §266 a násl. tr. řádu) přípustná i proti pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce učiněným v řízení vedeném podle z. m. j. s.
15. Následně Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla ministryní spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost ministryně spravedlnosti je důvodná.
16. Podle §261 odst. 1 z. m. j. s. se podle dílu 1 hlavy VI části páté z. m. j. s. postupuje při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí jiného členského státu, kterým a) byl uložen peněžitý trest nebo pokuta, b) bylo rozhodnuto o odškodnění oběti trestného činu, c) bylo rozhodnuto o povinnosti osoby, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, k náhradě nákladů řízení, v němž byla osoba odsouzena za trestný čin nebo postižena za jiný delikt, ve prospěch státu, nebo d) bylo uloženo osobě, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, zaplatit peněžitou částku do veřejného fondu nebo ve prospěch organizace na podporu obětí, pokud bylo vydáno soudem jiného členského státu v trestním řízení nebo v případech uvedených v písmenech a), c) a d) i pokud bylo vydáno jiným orgánem takového státu v trestním nebo jiném řízení za předpokladu, že se lze domáhat projednání věci před soudem v trestním řízení.
17. Podle §268 odst. 1 z. m. j. s., nejde-li o případ uvedený v §264 odst. 2 nebo 3 nebo v §266 odst. 1, anebo není-li dán důvod pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu, samosoudce uzná takové rozhodnutí na území České republiky a současně rozhodne, že se peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené tímto rozhodnutím vykoná.
18. Podle §268 odst. 2 z. m. j. s. byl-li rozhodnutím jiného členského státu uložen peněžitý trest, samosoudce peněžitý trest vykoná jako peněžitý trest pouze v případě, že byl uložen soudem jiného členského státu za skutek, který naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. V případě, že byl peněžitý trest uložen za skutek, který spočívá v jednání uvedeném v §265 z. m. j. s., jež nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, nebo byl uložen jiným orgánem než soudem, samosoudce peněžitý trest přemění na pokutu.
19. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud ve shodě s návrhem stěžovatelky dospěl k závěru, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 Nt 5517/2019, jímž bylo rozhodnuto o uznání a výkonu na území České republiky rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen, tj. rakouského správního orgánu, byly porušeny základní zásady upravující problematiku uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu EU ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění ve smyslu části páté hlava VI, díl 1 z. m. j. s., jež jsou vtěleny do výše citovaných ustanovení §261 odst. 1, §268 odst. 1 a §268 odst. 2 z. m. j. s. Z obsahu předloženého spisového materiálu je zřejmé, že Obvodním soudem pro Prahu 10 bylo na podkladě žádosti a osvědčení zaslaných Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen, jako příslušným orgánem Rakouské republiky, pravomocně rozhodnuto o uznání výše uvedeného rozhodnutí (trestního opatření) Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen, Rakouská republika, ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. NKS2-V-18 101471/3, s tím, že tímto rozhodnutím jiného členského státu EU byla uložena pokuta ve výši 90 eur spolu s náklady na soudní či správní řízení ve výši 5 eur (tj. dle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 14. 4. 2019 v celkové výši 2.450 Kč) společnosti D., IČ: XY, se sídlem XY, zastoupené jednatelem D. S. Z obsahu trestního opatření Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen, Rakouská republika, ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. NKS2-V-18 101471/3, však jasně plyne, že pokuta a povinnost k náhradě nákladů řízení nebyly uloženy obchodní společnosti D., zastoupené jednatelem D. S., nýbrž přímo této fyzické osobě, s níž bylo příslušným rakouským orgánem v rámci řešení dopravního přestupku spáchaného dne 27. 10. 2018 také přímo jednáno. Tato skutečnost přitom vyplývá rovněž z osvědčení vydaného dle čl. 4 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen, jako orgánu vydávajícího státu, ze dne 18. 7. 2019, v rámci kterého byly vyplněny údaje v části označené písm. f) bod 1. vztahující se na fyzické osoby, v tomto případě D. S. (byť bez uvedení data narození a s písařskou chybou v příjmení, jež je uvedeno ve tvaru „S.“), a nikoli v části označené písm. f) bod 2., jež se obecně vztahuje na právnické osoby. Naopak obchodní společnost D. je v dotčeném cizozemském rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen uvedena pouze pod jménem D. S. jako adresa pro doručení korespondence. Z výše uvedeného tedy plyne, že nebyla-li obchodní společnost D. adresátem jakékoli pokuty ze strany příslušného rakouského orgánu, uložené dotčeným rozhodnutím Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. NKS2-V-18 101471/3, nemůže být vůči této obchodní společnosti dané rozhodnutí na území České republiky uznáno ani vykonáno.
20. V tomto směru je tak na místě přisvědčit námitce stěžovatelky stran pojetí řízení o uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí jiného členského státu EU, opírající se mimo jiné o stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. Tpjn 303/2007, jež bylo uveřejněno pod č. 1/2008 Sb. rozh. tr., dle kterého „ podstatou uznání cizozemského rozhodnutí je jeho akceptování ze strany České republiky jakožto rozhodnutí, které odpovídá jejímu právnímu řádu. Jeho účelem není nahrazování rozhodnutí, resp. některých jeho výroků novým rozhodnutím, neboť předmětný trest byl již jako takový uložen rozhodnutím cizozemského soudu. Pro nové rozhodnutí o trestu soud České republiky nemá ani potřebné podklady“ . Za tohoto stavu tak Obvodní soud pro Prahu 10 nebyl nikterak oprávněn rozhodnout o tom, že peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění uložené uznávaným rozhodnutím jiného členského státu EU vykoná na území České republiky jiná osoba, než které byly tato peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uznávaným rozhodnutím jiného členského státu uloženy, a pokud tak učinil, porušil tímto svým rozhodnutím §268 odst. 1 z. m . j. s. v neprospěch osoby, k jejíž tíži výkon peněžité sankce nebo jiného peněžitého plnění uznal, tedy v neprospěch obchodní společnosti D.
21. Dalšího detekovaného pochybení, jak správně stěžovatelka v podaném mimořádném opravném prostředku namítá, se Obvodní soud pro Prahu 10 dopustil tím, že v rámci napadeného usnesení fakticky konstatoval, že rozhodnutím, o jehož uznání a výkon jde, byla vedle pokuty ve výši 90 eur uložena též povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 5 eur, ačkoli samotné cizozemské rozhodnutí, o jehož uznání a výkon jde, žádný výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení neobsahuje, ježto jím byla uložena toliko pokuta ve výši 90 eur. Na tomto místě je třeba přisvědčit názoru stěžovatelky, dle kterého Obvodní soud pro Prahu 10 v tomto směru nejspíše vycházel z tvrzení rakouské strany uvedeného v části označené písm. g) bodu 1. osvědčení a nikoli z vlastního obsahu uznávaného rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. NKS2-V-18 101471/3. Z obsahu tohoto trestního opatření je totiž zjevné, že informace o částce 5 eur se objevuje toliko v textu poučení o následcích včasného nezaplacení uložené pokuty, tedy že nebude-li pokuta zaplacena do 2 týdnů ode dne nabytí vykonatelnosti rozhodnutí, lze celou částku upomínat a v takovém případě je třeba uhradit navíc i poplatek za upomínku ve výši 5 eur. Za daného stavu je tak zřejmé, že povinnost k úhradě částky ve výši 5 eur nebyla uložena tímto rozhodnutím jiného členského státu EU, ale mohla být D. S. coby adresátovi uložené pokuty za spáchaný dopravní přestupek účtována až dodatečně v souvislosti s případným zasláním upomínky. Pakliže však Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl tak, že se uznané rozhodnutí jiného členského státu EU vykoná též ve vztahu k údajné povinnosti k náhradě nákladů řízení (konkrétně ve vztahu k poplatku za upomínku), tedy ve vztahu k peněžitému plnění, které nebylo cizozemským rozhodnutím, o jehož uznání a výkon v nyní posuzované věci jde, vůbec uloženo, porušil tím zákon v §261 odst. 1 z. m. j. s. a v §268 odst. 1 z. m. j. s., a to v neprospěch obchodní společnosti D. coby osoby, které povinnost tuto částku uhradit mylně přiřkl.
22. Z hlediska vytýkaných vad jako zcela opodstatněnou pak Nejvyšší soud shledává rovněž námitku ministryně spravedlnosti stran porušení zákona v ustanovení §268 odst. 2 z. m. j. s., podle kterého byl-li rozhodnutím jiného členského státu uložen peněžitý trest za skutek, který spočívá v jednání uvedeném v §265 z. m. j. s., jež nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, nebo byl uložen jiným orgánem než soudem, samosoudce peněžitý trest přemění na pokutu. V bodě II. stížností pro porušení zákona napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 přitom bylo chybně uvedeno, že „ Podle §268 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb. se peněžitý trest přeměňuje na pokutu .“, ačkoli v nyní posuzované věci byla rozhodnutím Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen D. S. uložena pokuta za spáchaný dopravní přestupek a nikoli peněžitý trest za trestný čin. Jelikož ve smyslu citovaného ustanovení §268 odst. 2 z. m. j. s. přichází přeměna na pokutu v úvahu pouze u peněžitého trestu jako peněžité sankce uložené za trestný čin, není žádného právního důvodu rozhodovat o přeměně pokuty, coby peněžité sankce uložené za jiný delikt než trestný čin, na pokutu. Jak stěžovatelka ve svém podání správně poukázala, smyslem přeměny peněžitého trestu na pokutu je totiž fakt, aby dotčená osoba v případech, kdy jí byl rozhodnutím, o jehož uznání a výkon jde, uložen peněžitý trest, avšak nebyla odsouzena soudem anebo předmětný skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, nebyla nucena nést trestněprávní následky spojené s odsouzením za trestný čin, tedy zejména aby peněžitá sankce byla vykonávána jako pokuta a nikoli jako peněžitý trest a aby odsouzení nebylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V nyní posuzovaném případě však byla cizozemským rozhodnutím, o jehož uznání a výkon jde, uložená pokuta zcela nadbytečně, resp. nemístně přeměněna na pokutu, čímž došlo ze strany Obvodního soudu pro Prahu 10 k porušení zákona v ustanovení §268 odst. 2 z. m. j. s., a to opět v neprospěch obchodní společnosti D., neboť tomuto subjektu žádná pokuta, ani jiná sankce, kterou by bylo na místě přeměnit cizozemským rozhodnutím, o jehož uznání a výkon v nyní posuzované věci jde, uložena nebyla.
23. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak Nejvyšší soud ke stížnosti ministryně spravedlnosti vyslovil porušení zákona v neprospěch právnické osoby - obchodní společnosti D. usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. 1 Nt 5517/2019, v ustanoveních §261 odst. 1, §268 odst. 1 a §268 odst. 2 z. m. j. s. Za této situace nezbylo, než napadené rozhodnutí obvodního soudu v celém rozsahu zrušit, a v návaznosti na ně zrušit i všechna další rozhodnutí, na předmětné rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc přikázat tomuto obvodnímu soudu, jehož postupem a rozhodnutím byly detekované vady založeny, k novému projednání a rozhodnutí.
24. Úkolem Obvodního soudu pro Prahu 10 bude předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednat tak, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Zejména přihlédne ke skutečnosti, že předmětným rozhodnutím Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen ze dne 1. 4. 2019, č. j. NKS2-V-18 101471/3, bylo rozhodnuto o spáchání dopravního přestupku a uložení pokuty ve výši 90 eur ve vztahu k fyzické osobě D. S. a nikoli ve vztahu k právnické osobě - obchodní společnosti D. Současně nelze pominout správnou výši cizozemským rozhodnutím uložené pokuty, jež činí 90 eur a nikoli obvodním soudem původně uváděných 95 eur (když o povinnosti k náhradě nákladů na toto správní řízení nebylo rakouským orgánem nikterak rozhodováno), přičemž za situace, kdy by obvodním soudem byly po opětovném projednání věci shledány všechny zákonné podmínky pro uznání a výkon dotčeného rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen na území České republiky, není namístě provádět jakoukoli přeměnu peněžitého trestu na pokutu, ježto žádný peněžitý trest nebyl dotčeným rozhodnutím cizozemského orgánu (který navíc ani není cizozemským soudem) uložen.
25. Současně však bude třeba, aby se Obvodní soud pro Prahu 10 nejprve zabýval otázkou, zda bylo rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Neunkirchen ze dne 1. 4. 2019, č. j. NKS2-V-18 101471/3, o jehož uznání a výkon jde, dotčené osobě, tj. fyzické osobě D. S., vůbec řádně doručeno. Jak totiž správně poukázala ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, předmětné rozhodnutí jiného členského státu EU, alespoň soudě podle jeho povahy, bylo vydáno v písemném řízení, tedy v nepřítomnosti dotčené osoby, byť rakouská strana tuto skutečnost opomněla v části označené písm. h) bod 2. b) osvědčení vydaného dle čl. 4 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV potvrdit. Tato skutečnost by (v případě jejího prokázání) přitom zakládala důvod pro neuznání dotčeného rozhodnutí podle §267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s., pročež by bylo třeba zkoumat, zda je dána některá z výjimek z toho důvodu pro neuznání ve smyslu §267 odst. 3 z. m. j. s., přičemž u rozhodnutí vydaných v písemném řízení přichází v úvahu pouze výjimka podle §267 odst. 3 písm. c) z. m. j. s. Citované ustanovení přitom vyžaduje, aby rozhodnutí, o jehož uznání a výkon jde, bylo dotčené osobě doručeno osobně, což vylučuje jakoukoli fikci doručení, a to v jazyce, kterému rozumí, neboť jinak by nebylo možné dovodit, že byla řádně poučena o právu na podání opravného prostředku. Zároveň je ve smyslu ustanovení §270 odst. 4 tr. řádu nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu