ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1008.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1008/2021-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Vymáhací a.s. se sídlem v Prachaticích, Primátorská č. 65, identifikační číslo osoby 24709409, proti povinné EDHESSA s.r.o. se sídlem Biskoupky č. 33, identifikační číslo osoby 27863816, zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Biskoupky č. 33, pro 677 158 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 EXE 13330/2013, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2020, č. j. 10 Co 275/2020-90, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2020, č. j. 10 Co 275/2020-90, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným a dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. dubna 2020, č. j. 94 EXE 13330/2013-76, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce. Odvolací soud přezkoumal bez nařízení jednání usnesení soudu I. stupně a dospěl k závěru, že odvolání povinné není důvodné. Uvedl, že usnesením soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 15. 9. 2015, č. j. 103 EX 33102/13-14, bylo rozhodnuto, že se připouští, aby z řízení vystoupila tehdejší oprávněná Autoleasing, a.s., se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 1518/13B, identifikační číslo osoby 27089444, a na její místo vstoupila současná oprávněná Vymáhací a.s. Jediná uplatněná odvolací námitka povinné byla tedy shledána nedůvodnou, neboť společnost Vymáhací a.s. vystupuje v daném řízení na straně oprávněné na základě výše uvedeného usnesení soudního exekutora. Skutečnost, že se soud I. stupně nevypořádal s otázkou procesního nástupnictví účastníků exekuce, nezpůsobuje věcnou nesprávnost napadeného usnesení, když tato skutečnost vyplývá z obsahu spisu.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že se v době doručování usnesení soudního exekutora o právním nástupnictví neměla možnost s obsahem doručované písemnosti seznámit, neboť v této době nebyla žádná oprávněná osoba, která by měla přístup do datové schránky povinné. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017, ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, a na nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, uvedla, že vzhledem k tomu, že odvolací soud provedl důkaz usnesením soudního exekutora o právním nástupnictví bez nařízení jednání a její účasti dle ustanovení §122 odst. 1 o. s. ř., došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Takovou argumentací povinná zcela zjevně zpochybnila jak závěr odvolacího soudu o aktivní legitimaci nynější oprávněné (zjištěný pouze skrze předchozí pravomocné usnesení o vstupu nynější oprávněné na místo původní oprávněné), tak postup odvolacího soudu, jenž připustil, že o případném nedostatku aktivní legitimace nynější oprávněné a o zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se rozhoduje bez jednání. Povinná navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž při věcném posouzení návrhu povinného na zastavení exekuce je soud povinen věcně zkoumat, zda aktuální oprávněný je aktivně legitimován k vedení exekuce, přestože v exekuci jako oprávněný vystupuje na základě již pravomocného usnesení o procesním nástupnictví podle ustanovení §36 odst. 3 ex. řádu, když návrh povinného na zastavení exekuce pro údajný nedostatek aktivní legitimace nynější oprávněné může být důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., o němž soud rozhoduje zásadně po předchozím jednání (§269 odst. 2 o. s. ř.).
4. Úvodem právního posouzení dovolání Nejvyšší soud podotýká, že namítá-li dovolatelka až nyní v dovolacím řízení, že se neměla pro absenci osoby oprávněné ke vstupu do její datové schránky možnost seznámit s dříve vydaným usnesením soudního exekutora o procesním nástupnictví, jde o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení přihlížet (srov. ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř., a k tomu dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1775/2017, ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2750/2017, a ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3000/2017). Dovolací soud tudíž k této skutečnosti ve svém rozhodnutí nemohl přihlédnout a vypořádat se s ní (§154 odst. 1 o. s. ř.).
5. Povinná však svoji další námitku uvedenou v dovolání směřuje k tomu, že odvolací soud měl za účelem prověření, zda právo z exekučního titulu přešlo na nynější oprávněnou, nařídit jednání, a jestliže tak neučinil, porušil právo povinné na spravedlivý proces. Při úvaze o důvodnosti této námitky je třeba zdůraznit, že povinná v odvolání do rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení exekuce uvedla, že „v napadeném usnesení chybí jakýkoliv závěr k tomu, zda a jak došlo k přechodu práva ze společnosti Autoleasing, a.s., na společnost Vymáhací a.s.“. Skrze tuto námitku povinná uplatnila oproti původnímu návrhu na zastavení exekuce ze dne 27. 6. 2019 další důvod, pro který podle jejího názoru má být exekuce zastavena. Vyjádřila totiž pochybnost, zda je nynější oprávněná v exekuci aktivně legitimována, protože jí nesvědčí právo z exekučního titulu. I když tato námitka byla uplatněna až v rámci odvolání, je odvolací soud povinen se jí zabývat (§254 odst. 5 o. s. ř. a §52 odst. 1 ex. řádu). Přitom odvolací soud nebyl vázán již existujícím pravomocným usnesením soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 15. 9. 2015, č. j. 103 EX 33102/13-14, o tom, že na místo původní oprávněné s Autoleasing, a.s., do řízení vstupuje nynější oprávněná Vymáhací a.s., a naopak musí otázku aktivní legitimace nynějšího oprávněné věcně posoudit. Předchozí rozhodnutí o změně účastníků následkem singulární nebo i univerzální sukcese, k níž došlo v průběhu exekuce, totiž exekučnímu soudu nebrání, aby existenci skutečnosti zakládající změnu účastníků posoudil znovu k návrhu povinného na zastavení exekuce odůvodněnému tak, že nový oprávněný ve skutečnosti není k vedení exekuce aktivně legitimován (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016, ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3911/2018, a ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3298/2018). Nedostatek aktivní legitimace oprávněného přitom je důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Jestliže tedy odvolací soud, aniž by prověřoval existenci aktivní legitimace nynější oprávněné, a to zásadně při nařízení jednání (§269 odst. 2 o. s. ř.), uzavřel, že „společnost Vymáhací a.s. vystupuje v daném řízení na straně oprávněné na základě výše uvedeného usnesení soudního exekutora“, tedy na základě usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 15. 9. 2015, č. j. 103 EX 33102/13-14, a pouze na základě této skutečnosti uzavřel, že návrh povinné na zastavení exekuce pro možný nedostatek aktivní legitimace nynější oprávněné nemůže obstát, neučinil zadost výše popsané judikatuře dovolacího soudu.
6. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu (Krajskému soudu v Ostravě) vrátil k dalšímu řízení (srov. §243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
7. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
8. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 5. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu