ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1373.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1373/2021-179
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s.r.o. se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova č. 510/3, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinnému M. J. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem se sídlem v Liberci, Masarykova č. 621/19, pro 4 873 783,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 Nc 5167/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. ledna 2021, č. j. 83 Co 42/2020-143, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. ledna 2021, č. j. 83 Co 42/2020-143, a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. března 2020, č. j. 11 Nc 5167/2007-113, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím opětovně (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2018, č. j. 83 Co 61/2018-69, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019, zrušeno) k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 3. 2020, č. j. 83 Co 42/2020-143, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud zjistil, že v projednávané věci byla exekuce nařízena v roce 2007 a na vymáhanou pohledávku nebylo soudním exekutorem doposud ničeho vymoženo. Povinný nevlastní žádný nemovitý majetek, nemá žádné účty, pojištění či spoření, není zaměstnán a nepobírá žádný postižitelný příjem. Povinný je jednatelem společnosti P., dne 23. 5. 2018 dosáhl důchodového věku a splnil podmínky nároku na starobní důchod, žádný důchod mu však v současnosti vyplácen není. Mobiliární exekuce z důvodu podaného návrhu na zastavení exekuce dosud nebyla provedena. Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou dány důvody pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, neboť sice nebyl zjištěn žádný exekučně postižitelný majetek a lze předpokládat, že mobiliární exekuce, která prozatím nebyla soudním exekutorem provedena, by s největší pravděpodobností nebyla úspěšná, avšak i přesto je zde reálný předpoklad, že alespoň část vymáhané pohledávky (jakkoliv nepatrné v poměru k celku) bude v rámci dané exekuce vymožena. Povinný totiž, ač má od 23. 5. 2018 nárok na výplatu starobního důchodu, o jeho výplatu doposud nepožádal a toto jednání nijak nevysvětlil. Odvolací soud proto dovodil, že se bezdůvodně vzdal exekučně postižitelného příjmu a lze důvodně předpokládat, že vyčkává, zda exekuce bude zastavena a poté může o výplatu starobního důchodu požádat až 5 let nazpět; tomuto jednání však nelze poskytnout ochranu. Odvolací soud proto dovodil, že je dána reálná perspektiva, že povinný v dohledné době nabude majetku, z něhož by bylo možné alespoň z části vymáhané plnění a náklady exekuce uspokojit, proto je další vedení exekuce v projednávané věci odůvodněné i přes dlouhou dobu, po kterou byla exekuce dosud bezúspěšně vedena.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že v projednávané věci je dán důvod pro zastavení exekuce pro nemajetnost ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, neboť po celou dobu vedení exekuce nebylo téměř ničeho (kromě jednorázové částky 44 643 Kč) vymoženo, a to ani v rámci projednávané exekuce, ani v žádné z dalších, které jsou proti povinnému vedeny. Od ztráty zaměstnání je povinný veden na úřadu práce, nemá žádný zdroj příjmů a nemá žádný movitý ani nemovitý majetek. Rovněž ani v rámci mobiliární exekuce v místě bydliště povinného nebyla do soupisu pojata žádná movitá věc, když soupis veškerého movitého majetku byl proveden již v průběhu insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 29 K 23/97, v jehož rámci byl veškerý zjištěný způsobilý majetek prodán a výtěžek byl použit pro poměrné uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 338/2018) dovozuje, že perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetek, musí být reálná a nikoliv jen hypotetická, jak uzavřel odvolací soud. Další vedení exekuce nemůže odůvodnit ani závěr odvolacího soudu, že povinný je starobní důchodce a náleží mu starobní důchod, když k tomuto neprovedl žádné zjištění ohledně jeho možné výše a zda by mohl pokrýt alespoň náklady vedeného exekučního řízení. Důvod, pro který povinný nepožádal o přiznání tohoto důchodu je přitom nerozhodný, neboť jde o právo povinného a nikoliv povinnost. Rovněž je nereálný a pouze hypotetický i závěr, že by povinný mohl nabýt majetek nebo mít příjem z jeho pozice jednatele společnosti P., neboť podíly v této společnosti jsou postiženy exekucemi, společnost nevyvíjí žádnou činnost a její majetek byl zpeněžen v konkursním řízení. Povinný již není ani společníkem společnosti. Soudy při svém rozhodování rovněž porušily zásadu právní jistoty a legitimního očekávání, když nerespektovaly závěr Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, který ve skutkově obdobné věci (sp. zn. 29 Co 60/2018) k návrhu povinného dospěl k závěru, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, neboť ani případné srážky z důchodu by nepostačovaly ani na náhradu nákladů exekuce. Povinný rovněž namítá, že soudy se dostatečně nevypořádaly se všemi jeho námitkami a argumentací v odvolání, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve svém vyjádření namítla, že soudy v projednávané věci rozhodovaly v souladu s ustálenou judikaturou a jejich rozhodnutí proto považuje za správná. Povinný ve svém dovolání přitom řádně nevymezuje otázky hmotného či procesního práva, jejichž řešení by mohlo založit přípustnost a důvodnost dovolání. Oprávněná se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že není dán důvod pro zastavení exekuce, když povinný již tři roky nepožádal o výplatu starobního důchodu a svým jednáním, kterým se vyhýbá nabytí pravidelného příjmu, tak ve své podstatě krátí věřitele. Ze strany povinného tak jde o nepoctivé jednání, které zakládá nespravedlnost vůči oprávněné, a které nelze podpořit zastavením exekuce. Zastavením exekuce by soud dovolil, aby neustálá nespolupráce a dlouhodobé maření možnosti vymožení pohledávky vedly k zastavení exekuce a zjevné zneužití práva by v důsledku toho požívalo právní ochrany. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl, popřípadě zamítl.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na otázce, do jaké míry je při posuzování důvodu pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ze strany soudu na místě provádět vlastní a na zprávě exekutora nezávislé procesní dokazování, na jehož základě bude moci v úplnosti vyhodnotit, zda je další vedení exekuce účelné, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je opodstatněné.
5. Dovolací soud již dříve uzavřel, že podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a exekutor návrhu nevyhoví, je soud povinen o tomto návrhu rozhodnout. Odvolacím soudem vyžádaná zpráva exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce, slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, když je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016). Exekuční soud musí na základě vlastních zjištění posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018). To se uplatní i v případě, že ze zprávy exekutora a ani z obsahu spisu není prozatím zřejmé, zda příjem povinného, o který by mohl požádat (zde starobní důchod), by postačoval alespoň k úhradě nákladů exekuce; výši tohoto možného příjmu je exekuční soud povinen za účelem posouzení této otázky zjistit.
6. Z rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) se podává, že soud vycházel ze zprávy soudního exekutora a dále ze zpráv České správy sociálního zabezpečení. Odvolací soud dále uvedl, že oproti názoru jiného senátu odvolacího soudu přijatého v rozhodnutí 29 Co 60/2018, kterým byla pro nemajetnost zastavena exekuce vedená proti povinnému k vymožení pohledávky oprávněné AB-CREDIT a. s. ve výši 14 706 771,10 Kč, v projednávané věci předpoklady pro zastavení exekuce nebyly shledány proto, že je zde reálný předpoklad, že povinný v dosažitelné budoucnosti dosáhne exekučně postižitelného příjmu (starobního důchodu), z něhož bude moci být pohledávka oprávněné alespoň zčásti uspokojena. Ohledně očekávaného příjmu ze starobního důchodu povinného odvolací soud sice zjistil, že povinný splňuje podmínky pro přiznání starobního důchodu, avšak se již dále nezabýval otázkou, v jaké výši mu bude případný důchod přiznán (resp. jaké výše dosáhnou případné exekuční srážky z něj) a zda tyto případné srážky (v kombinaci s jinými případnými výtěžky z exekuce) postačí alespoň ke krytí nákladů exekuce. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu tak není přesvědčivé a za těchto okolností je rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce předčasné (srov. rovněž např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3607/2020).
7. K uvedenému se dodává, že navrhl-li povinný zastavení exekuce jako celku, je přepjatě formální trvat na tom, že s ohledem na existenci ustanovení §290 odst. 1 o. s. ř. musí podat i částečný návrh na zastavení exekuce srážkami ze mzdy. Soud prvého stupně se tedy mýlí, zastává-li opačný názor. Právě uvedené nic nemění na ustálené judikatuře, na kterou soud prvního stupně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1711/2010, nebo ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 144/2016, ze dne 9. 11. 2015, 26 Cdo 271/2014), podle které v exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu použití ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zásadně není na místě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§284 odst. 1, §299 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu (exekuce), zaplacena, a současně podle které účinky nařízeného výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy trvají i tehdy, jestliže plátce mzdy po dobu trvání pracovního poměru neprováděl srážky ze mzdy ve prospěch pohledávky oprávněného (srážky byly prováděny ve prospěch jiných pohledávek); skutečnost, že povinný ukončil pracovní poměr, aniž založil nový pracovní poměr mu obdobný, přitom nemá za následek „skončení“ výkonu rozhodnutí. Tato judikatura vztahující se k aplikaci ustanovení §290 odst. 1 o. s. ř. neřeší situace, kdy povinný navrhl zastavení exekuce jako celku. Je-li takového návrhu, jenž se opírá o tvrzení povinného, že v exekuci dlouhodobě nebylo ničeho vymoženo na uspokojení pohledávky z exekučního titulu, obstojí tento návrh i jako návrh na zastavení exekuce srážkami ze mzdy ve smyslu §290 odst. 1 o. s. ř..
8. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Před opětovným rozhodnutím soud ponechá soudnímu exekutorovi poslední prostor pro provedení mobiliární exekuce, popřípadě nechť soudní exekutor sdělí, zda a proč nepokládá za efektivní ji provést, a až poté rozhodne o návrhu na zastavení exekuce. Při opětovném vyhodnocení, zda má být exekuce zastavena, soud nepřehlédne, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému, a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014). Současně ale nelze vést exekuci věčně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015).
9. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu