ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1504.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1504/2021-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného FARO S.p.A. „v likvidaci“ , se sídlem Piazza San Sepolcro 1, 201 23 Miláno, Itálie, registrační číslo MI – 1042051, zastoupeného Mgr. Andrejem Gundelem, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 58/26, proti povinným 1) RENESANCE veřejná obchodní společnost „v likvidaci “, se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, 28. října 285/13, identifi kační číslo osoby 18051669 , 2) OSTRAVA GOLD s.r.o. , se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, 28 října 23/21, identifikační číslo osoby 25904787 , 3) D. K. , narozenému XY, bytem XY, všichni zastoupeni Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, pro 71 874,75 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 EXE 10692/2017, o dovolání povinného 3) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2019, č. j. 66 Co 175/2019-171, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2019, č. j. 53 EXE 10692/2017-159, kterým byla částečně zastavena exekuce vedená u téhož soudu co do způsobu splnění vymáhané povinnosti společně a nerozdílně a ve zbylém rozsahu byl návrh povinných na zastavení exekuce zamítnut.
2. Odvolací soud dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že důvody pro zastavení exekuce ve smyslu §268 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) nejsou dány.
3. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 9. 5. 2017 a že se oprávněný exekučním návrhem domáhal pověření soudního exekutora provedením exekuce na majetek povinných na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Miláně, publikovaného dne 12. 9. 2015, č. 28239/2015, č. rejstříku 33447/2015, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 71.874,75 € s příslušenstvím. K návrhu byl přiložen uvedený platební rozkaz opatřený překladem a dále osvědčení o evropském exekučním titulu (evropský exekuční titul, dále též jen „EET“) ze dne 25. 10. 2016, které bylo opatřeno překladem do slovenského jazyka (č. l. 21 a 22 spisu okresního soudu), vyhotoveným Danou Hlavenkovou, tlumočnicí pro jazyk italský. K doložení právní subjektivity oprávněného byl předložen výpis z italského obchodního rejstříku (č. l. 42 a násl. spisu), který byl přeložen do jazyka slovenského (tlumočníkem Ing. Christianem Floriem). V podání ze dne 16. 8. 2017 (č. l. 60 spisu) vzal oprávněný podaný exekuční návrh zčásti zpět, a to pro zaplacení 8% úroku z prodlení z částky 71.874,75 € od 21. 1. 2010 do zaplacení. Na základě výzvy okresního soudu bylo následně předloženo doplněné osvědčení o EET (č. l. 79 a násl. spisu). Uvedené osvědčení bylo rovněž opatřeno překladem do slovenského jazyka, vyhotoveným tlumočnicí Danou Hlavenkovou.
4. Okresní soud podanému exekučnímu návrhu (se shora uvedenou výjimkou) vyhověl a pověřil exekutora provedením exekuce na majetek povinných, když měl za to, že byly splněny všechny podmínky režimu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č . 805/2004 ze dne 21. 4. 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (dále též jen „nařízení“), stejně jako podmínky vyplývající z právních předpisů České republiky, které jsou rozhodné pro soud, resp. soudního exekutora realizujícího exekuci dle uvedeného cizozemského exekučního titulu (č. l. 88 spisu).
5. Odvolací soud poté zdůraznil, že článek 21 odst. 2 nařízení stanoví zásadu, že exekuční soud ve státě, v němž je prováděna exekuce, nesmí věc přezkoumávat ve věci samé. Je tedy vázán nejen obsahem exekučního titulu (obecná zásada exekučního řízení), ale rovněž obsahem potvrzení titulu jako EET (v rovině legislativy EU, zde konkrétně nařízení). Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že exekuční soud není oprávněn posuzovat kritérium formální vykonatelnosti exekučního titulu, přičemž povinní nevykonatelnost exekučního titulu namítali. Proto podle odvolacího soudu okresní soud správně uvedl, že ve vztahu k potvrzení o EET existuje institut opravy tohoto potvrzení nebo jeho zrušení dle článku 10 nařízení. Je možno dovodit, že institut opravy v projednávané věci nepřipadá v úvahu, zbývá tedy institut návrhu na zrušení potvrzení o EET, přičemž však povinní nenamítali, že by tohoto institutu využili. Nelze rovněž dovodit, že by zde existovaly zvláštní důvody pro zastavení exekuce dle článku 23 nařízení, ani jiné obecné důvody pro zastavení exekuce dle §268 odst. 1 o. s. ř.
6. Současně odvolací soud dospěl k závěru, že právní subjektivita oprávněného byla doložena shora citovanými litinami, které se nachází na č. l. 42 a násl. spisu. Pokud jde o potvrzení o EET ze dne 25. 10. 2016 a ze dne 26. 7. 2018, pak nelze dovodit, že by určité formální nedostatky těchto potvrzení bránily vyhovění podanému exekučnímu návrhu. Za nedůvodnou považoval námitku povinných, že příslušné listiny (tedy potvrzení o EET) byly opatřeny překlady vyhotovenými tlumočnicí ze Slovenské republiky do slovenského jazyka. Připomněl, že článek 20 odst. 2 písm. c) nařízení stanoví, že překlad do úředního jazyka členského státu exekuce je nezbytný pouze „v případě potřeby“. Uvedené je nutno vyložit takovým způsobem, že pouze v případě, kdy to okolnosti projednávané věci vyžadují, je nezbytný překlad příslušných listin do úředního jazyka členského státu exekuce, který musí potvrdit osoba, která je k tomu v jednom z členských států pověřena. Význam překladu by v praxi neměl být přeceňován vzhledem k tomu, že jsou používány unifikované formuláře EU, a tedy potřeba jejich překladu vyvstane pouze výjimečně, navíc lze mít za to, že překlad byl potvrzen osobou, která je k tomu v jednom z členských států pověřena - překlady potvrzení o EET byly vyhotoveny tlumočnicí, která je registrována v příslušném seznamu Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky (viz č. l. 169 spisu), překlady dalších listin (č. l. 33 a násl. spisu) pak rovněž tlumočníkem, který je registrován v příslušném seznamu Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky (viz č. l. 168 spisu). Dodal, že uvedená odvolací námitka povinných má navíc paušální podobu, neboť povinní ani netvrdí, že by takto použité překlady měly některé nedostatky, chyby, resp. v nich byla taková pochybení, v jejichž důsledku by nebylo možno přeloženému textu porozumět, či jej jinak pochopit, resp. použít pro účely exekuce uvedeného exekučního titulu na území České republiky. Dále uvedl, že zde není upravena ani potřeba tzv. úředního překladu, přestože i tuto podmínku (byla-li by ovšem určena) by bylo možno v projednávané věci považovat za splněnou. Zbývá doplnit, že k věcné povaze vymáhané pohledávky není oprávněn se exekuční soud vyjadřovat, neboť platí zásada, že soud provádějící exekuci je obsahem vydaného exekučního titulu a potvrzením o EET vázán a není oprávněn k přezkumu ve věci samé (srov. článek 21 odst. 2 nařízení).
7. Na základě shora uvedených skutečností bylo rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku II., jako věcně správné potvrzeno.
8. Proti výše uvedenému usnesení podal povinný 3) dovolání [vůči povinným 1) a 2) bylo dovolací řízení usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2020, č. j. 53 EXE 10692/2017-299, zastaveno]. Předmětem přezkumu má být podle dovolatele vyřešení procesní otázky posouzení úplnosti osvědčení o EET jako jednoho z předpokladů zahájení exekuce podle cizozemského exekučního titulu, posouzení podkladů prokazujících splnění podmínek zahájení exekuce z pohledu předložení listin v elektronické podobě a posuzování takových listin podle zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Uvedl, že celý soudní spis je veden v listinné podobě, přičemž je velmi obtížné zjistit, jaké doklady byly soudnímu exekutorovi oprávněným předloženy a zda případně byla dodržena forma převodu listinných dokumentů na elektronické a naopak. Dovolatel dále namítá, že platební rozkaz vydaný Okresním soudem v Miláně neuvádí konkrétní výši úroku z prodlení, ale pouze odkazuje na návrh na vydání platebního rozkazu, to však nebránilo, aby v části osvědčení o EET bylo uvedeno, že úroková sazba činí 8 % nad základní sazbu Evropské centrální banky. Okresní ani krajský soud však k přezkumu listin nepřistoupily a bez dalšího považovaly všechny listiny za pravé a originální. Dovolatel zpochybňuje pravost a správnost listin také proto, že povinní nemají vůči oprávněnému žádný dluh (povinní podali v České republice trestní oznámení pro podvod). Soudy vůbec neposuzovaly formu, v jaké byl platební rozkaz oprávněného společně s osvědčením o EET předložen, zejména zda se jednalo o originály. Dovolatel nesouhlasí s vyjádřením odvolacího soudu, že není povinností oprávněného předkládat platební rozkaz nebo osvědčení o EET do českého jazyka, s takovým vyjádřením lze souhlasit, pokud byl předložen originál platebního rozkazu a řádné osvědčení o EET, včetně originálu výpisu z obchodního rejstříku oprávněného. Soudy jsou povinny zkoumat v exekučním řízení pravost předložených listin, zvláště je-li jejich pravost namítána.
9. Dle názoru dovolatele by měl dovolací soud zaujmout jednoznačné stanovisko k otázce, jaké listiny a v jaké podobě z hlediska zákonných požadavků dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, je potřeba předložit v exekučním řízení, je-li exekučním titulem platební rozkaz cizozemského soudu, který je opatřen doložkou o EET a zda lze nahradit předložení originálu takových listin pouhými překlady vyhotovenými navíc tlumočníky, kteří nejsou registrováni u českých soudů a jaké náležitosti pak takový překlad musí splňovat. Nad rámec výše uvedeného dovolatel namítá, že obě osvědčení o EET (z 20. 10. 2016 a 26. 7. 2018) neobsahují všechny údaje, které mají být vyplněny podle nařízení, proto exekuci nelze pro formální vady zahájit. Potvrzení o EET nelze skládat z několika dílčích potvrzení postrádajících časovou souvislost a celistvost. Tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem řešena.
10. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil výrok II. usnesení okresního soudu a usnesení odvolacího soudu a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
11. Dovolatel současně žádá o „odklad výkonu rozhodnutí“, kdy je přesvědčen, že výkon rozhodnutí bude zastaven, přičemž existuje nebezpečí, že pokud bude v exekuci dále postupováno, povinnému 3) budou zpeněženy nemovitosti, ve kterých bydlí se svojí rodinou.
12. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř.
13. Dovolání není přípustné.
14. Podle čl. 20 odst. 2 písm. b) nařízení věřitel musí příslušným donucovacím orgánům členského státu výkonu poskytnout vyhotovení potvrzení evropského exekučního titulu, které splňuje podmínky nezbytné pro jeho ověření.
15. Podle čl. 20 odst. 2 písm. c) nařízení věřitel musí příslušným donucovacím orgánům členského státu výkonu poskytnout v případě potřeby přepis potvrzení evropského exekučního titulu nebo jeho překlad do úředního jazyka členského státu výkonu nebo, pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků soudního řízení místa, kde se o výkon usiluje, v souladu s právními předpisy tohoto členského státu anebo do jiného jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný. Každý členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů Evropského společenství, které nejsou jeho jazyky a které přijímá pro vyhotovení potvrzení. Překlad musí potvrdit osoba, která je k tomu v jednom z členských států pověřena.
16. Podle čl. 21 odst. 2 nařízení v žádném případě nesmí být v členském státě výkonu rozhodnutí nebo jeho potvrzení jako evropského nařízení výkonu přezkoumáváno ve věci samé.
17. V souzené věci je exekučním titulem elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Miláně, který byl potvrzen jako evropský exekuční titul. Oprávněný přiložil k exekučnímu návrhu exekuční titul a potvrzení o EET – ve formě formuláře (viz příloha I nařízení) včetně jeho překladu do slovenského jazyka (k exekučnímu titulu je přiložen překlad do českého jazyka – č. l. 17 spisu).
18. Povinný 3) spojil přípustnost dovolání s otázkou úplnosti potvrzení o EET a namítá, že neúplně vyplněné potvrzení nemůže osvědčit podkladové rozhodnutí jako EET. Přípustnost dovolání však nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo z nařízení (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3439/2019).
19. Z článku 20 odst. 2 písm. b) nařízení vyplývá, že oprávněný musí předložit vyhotovení EET, které splňuje podmínky nezbytné pro jeho ověření. Soud, který zkoumá, zda jsou splněny procesní normy pro jeho vydání, vyplní k tomu určený formulář tak, aby výsledek jeho zkoumání byl transparentní (srov. bod 17 preambule nařízení) a exekuční soud mohl rozhodnutí vykonat, aniž by sám musel zkoumat, zda uvedené procesní normy byly dodrženy (srov. čl. 18 preambule nařízení). Z uvedeného je zřejmé, že i potvrzení, v němž nejsou vyplněny některé údaje, osvědčuje, že exekuční titul je evropským exekučním titulem, jestliže i bez chybějících údajů je z potvrzení zřetelné, že v řízení, v němž byl vydán exekuční titul, byly dodrženy minimální normy pro řízení o nesporných nárocích stanovené nařízením (čl. 12 a násl. nařízení). Povinný konkrétně namítal (viz č. l. 96), že formulář nebyl vyplněn v bodech 11.2., 12., 12.1., 13.1., 13.2. a dále že bod 13.4. byl vyplněn nesprávně, protože proti exekučnímu titulu podal opravný prostředek. Z potvrzení (formuláře) na č. l. 82 však vyplývá, že body 11.2. a 12.1. jsou vyplněny, bod 12 se týká doručení případného předvolání (ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz) a body 13.1. a 13.2. se týkají nápravy při nedodržení minimálních procesních norem podle čl. 18 odst. 1 nařízení. Potvrzení tak osvědčuje exekuční titul jako evropský exekuční titul. Pokud povinný namítal, že ve věci byla vydána dvě potvrzení a že není zřejmé, jaký vztah mezi nimi je, pak z obsahu spisu vyplývá, že oprávněný na základě výzvy soudu předložil „opravené“ potvrzení, které italský soud vyhotovil dne 26. 7. 2018 a které právě bylo doplněno o údaje v bodech 11.2. a 12.1. Pokud povinný 3) zpochybňuje správnost bodu 13.4. potvrzení, již odvolací soud uvedl, že exekuční soud nesmí ve smyslu čl. 21 odst. 2 nařízení exekuční titul ani jeho potvrzení přezkoumávat ve věci samé. Rovněž posuzování potvrzení o evropském platebním rozkazu ve vztahu k příslušenství pohledávky považuje dovolací soud za nadbytečné, neboť oprávněný vzal ještě před pověřením exekutora provedením exekuce v rozsahu příslušenství exekuční návrh zpět.
20. Zpochybňuje-li povinný 3) pravost exekučního titulu, výpisu z obchodního rejstříku či potvrzení o EET a vytýká-li soudům, že nezkoumaly, zda při konverzi těchto listin do elektronické podoby bylo postupováno v souladu se zákonem 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, uplatňuje nové skutečnosti, ke kterým nelze podle §241a odst. 6 o. s. ř. přihlédnout.
21. Pokud jde o překlad potvrzení EET do úředního jazyka členského státu výkonu, popř. jiného jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný (čl. 20 odst. 2 písm. c/, čl. 30 odst. 1 písm. b/ nařízení, Česká republika označila jako úřední jazyk jen češtinu), pak opět z čl. 20 odst. 2 písm. c) nařízení přímo vyplývá, že oprávněný takový překlad předloží v případě potřeby. Jak již odvolací soud uvedl, potvrzení EET se vydává na vzorových formulářích a ty jakožto přílohy nařízení byly uveřejněny i v českém jazyce (v Úředním věstníku Evropské unie L 143/15, ze dne 30. 4. 2004); potřeba úředního překladu proto je vyžadována jen ve sporných případech, kdy vznikají pochybnosti, co potvrzení obsahuje. Oprávněný překlad do slovenského jazyka předložil, aniž by byl k tomu soudem vyzván; bylo proto na soudu, zda bude úřední překlad požadovat či nikoliv. S oprávněným však lze souhlasit s přihlédnutím ke zmíněným okolnostem, že překlad do slovenského jazyka nelze považovat za úřední překlad.
22. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
23. Dovolatel navrhl i „odklad výkonu rozhodnutí“. Protože nereagoval na dotaz soudu, zda jím skutečně požaduje odklad exekuce ve smyslu §266 o. s. ř. (o kterém ale rozhoduje soud prvního stupně) nebo odklad vykonatelnosti rozhodnutí ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., soud se tímto návrhem nezabýval.
24. Protože soudní exekutor oznámil skončení exekuce, rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 3, věty první i o nákladech dovolacího řízení. Oprávněnému, který by měl ve smyslu těchto ustanovení právo na jejich náhradu, (dle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly, proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předseda senátu