ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1586.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1586/2021-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Transakta a. s. se sídlem v Praze 8, Lodžská č. 399/26, identifikační číslo osoby 00675261, proti povinnému V. K. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Pravdou, advokátem se sídlem v Praze 5, Stroupežnického č. 2327/28, pro 1 112 141,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 EXE 1543/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 18. února 2021, č. j. 15 Co 37/2021-209, takto:
Dovolání oprávněné se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 18. 2. 2021, č. j. 15 Co 37/2021-209, změnil usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 12. 2020, č. j. 9 EXE 1543/2017-184, tak, že návrh oprávněné na změnu soudního exekutora ve věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 EXE 1543/2017 se zamítá. Odvolací soud dospěl k závěru, že návrh oprávněné na změnu soudního exekutora není opodstatněný, neboť v projednávané věci nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro změnu soudního exekutora ve smyslu ustanovení §44b odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ex. řád“. Tvrzené dispoziční právo oprávněné existuje při volbě soudního exekutora, avšak v průběhu exekuce je omezeno na naplnění zákonných podmínek. Důvody pro změnu exekutora musí mít objektivní kvalitu a nemohou spočívat pouze v subjektivním hodnocení oprávněného. Je přitom nezbytné, aby šlo o okolnosti závažné z objektivního hlediska, které překáží, aby exekuce mohla být efektivně provedena. Požaduje-li tedy oprávněná změnu soudního exekutora ze subjektivního důvodu ztráty důvěry k soudnímu exekutorovi, aniž by jej však opírala o objektivní okolnosti, není její návrh důvodný. Rovněž není opodstatněné ani samotné tvrzení o ztrátě důvěry z důvodu pozastavení činnosti soudního exekutora JUDr. Makaria, když jeho činnost byla pozastavena již v době, kdy oprávněná podávala návrh na nařízení exekuce, ve kterém byl JUDr. Makarius uveden jako soudní exekutor, který má být provedením exekuce pověřen. Zástupci soudního exekutora JUDr. Makaria přitom s oprávněnou komunikují standardním způsobem, s respektováním procesních práv oprávněné a nejsou nečinní. V exekuci byla dosud vymožena pouze malá část pohledávky oprávněné, avšak rozsah vymožení závisí na existenci a výši postižitelného majetku povinného. Skutečnost, že dosud nebyla provedena exekuce prodejem movitých věcí povinného, nelze klást zástupcům soudního exekutora JUDr. Makaria k tíži, neboť nebyla realizována z důvodu vyhlášení nouzového stavu v České republice na jaře 2020 a od podzimu 2020 a odkladu dané exekuce během letních měsíců 2020.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. S poukazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005 namítá, že v projednávané věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu §44b odst. 2 ex. řádu a tyto důvody, pro které oprávněná navrhuje změnu soudního exekutora, jsou objektivní a nikoliv subjektivní povahy. Hlavní důvod shledává oprávněná v nečinnosti soudního exekutora JUDr. Makaria, když v exekučním řízení bylo od pověření soudního exekutora dne 4. 1. 2018 rozhodnuto o provedení exekuce pouze dvěma exekučními příkazy k přikázání pohledávky a jedním exekučním příkazem k přikázání pohledávky z účtu povinného a soudní exekutor dosud neprovedl ani mobiliární exekuci, aniž by existovaly objektivní důvody k jejímu neprovedení. Vyhlášení nouzového stavu v České republice je přitom irelevantní, neboť zákon č. 191/2020 Sb., resp. zákon č. 460/2020 Sb., nevylučoval provádění úkonů místního šetření ke zjištění faktického pobytu povinného, jeho kontaktování za účelem dohody řešení exekuce a rovněž zjištění majetkových poměrů povinného či zjištění příjmů z podnikatelské činnosti, popřípadě mohla být mobiliární exekuce provedena ještě před jeho vyhlášením. Dále namítá, že soudní exekutor neprovedl potřebné kroky k vymožení celé pohledávky, když pohledávka vymáhaná v exekučním řízení činí 1 040 000 Kč a doposud bylo vymoženo pouze 86 206 Kč. Dalším důvodem pro změnu soudního exekutora je pozastavení činnosti současně pověřeného soudního exekutora JUDr. Makaria, neboť tato skutečnost vedla ke ztrátě důvěry mezi oprávněnou a soudním exekutorem, zhoršení jejich komunikace a pochybnostem oprávněné o řádném postupu soudního exekutora, a to i přesto, že byl jmenován zástupce soudního exekutora, kterého si však oprávněná nestanovila a o této změně byla pouze informována. Uvedené důvody jsou důvody hodné zvláštního zřetele, které brání hospodárnému a úspěšnému vedení exekuce. Vzhledem k tomu, že důvodem pro pozastavení činnosti soudního exekutora JUDr. Makaria je jeho trestní stíhání pro trestnou činnost související s výkonem jeho exekutorského úřadu, nelze po oprávněné spravedlivě požadovat, aby proti své vůli byla při vymáhání svých pohledávek spojována s osobami, které v souvislosti s výkonem veřejné moci čelí trestnímu stíhání. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ – a dospěl k závěru, že dovolání oprávněné není přípustné, neboť odvolací soud rozhodnou právní otázku, zda důvody zvláštního zřetele hodné, způsobilé k tomu, aby soud zprostil exekutora dřívějšího pověření, mohou či nemohou spočívat pouze v subjektivním hodnocení oprávněného, a zda je či není zapotřebí, aby šlo o okolnosti závažné z objektivního hlediska, které překáží, aby exekuce mohla být efektivně (podle práva) provedena, vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
4. Podle ustanovení §44b odst. 2 ex. řádu nedojde-li ke změně exekutora podle odstavce 1 a požádá-li oprávněný exekuční soud o změnu exekutora, exekuční soud po vyjádření exekutora, je-li to důvodné, rozhodne, že exekuci bude vést jiný exekutor, kterého navrhne oprávněný, a exekutor, který exekuci dosud vedl, mu věc postoupí.
5. Jak Nejvyšší soud vysvětlil v bodě XIV. stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučnímu řádu), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, důvody zvláštního zřetele hodné, způsobilé k tomu, aby soud zprostil exekutora dřívějšího pověření (srov. §44b odst. 2 ex. řádu, dříve §44 odst. 9 ex. řádu), nemohou spočívat jen v subjektivním hodnocení oprávněného, nýbrž je zapotřebí, aby šlo o okolnosti závažné z objektivního hlediska, které překáží, aby exekuce mohla být efektivně (podle práva) provedena. Dovolací soud dále dovodil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1930/2009), že při výkladu tohoto ustanovení - ohledně důvodů pro zproštění exekutora - se v soudní praxi prosazují dvě protichůdná hlediska, subjektivní a objektivní. Subjektivní zřetele (viděno z pohledu oprávněného) se projevují relevantně především tím, že je to oprávněný, kdo navrhuje, aby provedením exekuce byl pověřen určitý exekutor, a jen navrženého exekutora může soud pověřit provedením exekuce (srov. §28 ex. řádu, §43a ex. řádu); je-li však exekuce nařízena, pověření konkrétního exekutora je zásadně trvalé, resp. trvá až do úplného uspokojení vymáhané pohledávky a jejího příslušenství, resp. do zastavení exekuce [srov. §51 písm. b), c) ex. řádu]. Výjimky zakotvuje zákon prostřednictvím institutu vyloučení exekutora podle §29 ex. řádu a - právě - možností exekutora jeho pověření zprostit podle §44b odst. 2 ex. řádu [srov. §51 písm. a), d) ex. řádu]. Exekutor je vyloučen z provedení exekuce, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům exekučního řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; důvodem k vyloučení exekutora však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu exekutora v exekučním řízení o projednávané věci (§29 odst. 1, 2 ex. ř.). Důvod pochybovat o nepodjatosti je zde tedy zjevně pochopen jakožto objektivní povahy. Také důvody zvláštního zřetele hodné pro zproštění exekutora jeho pověření musí mít objektivní kvalitu, a to nejen z výkladových hledisek sémantických a logických, nýbrž i systematických; oba instituty - vyloučení i zproštění - musí vycházet ze shodného pojetí postavení exekutora vůči účastníkům exekučního řízení, zde jmenovitě vůči oprávněnému (viz s. 218/340 stanoviska sp. zn. Cpjn 200/2005). Za takové zvláštního zřetele hodné důvody považuje literatura mimořádné situace, které mohou v průběhu řízení nastat, a které brání tomu, aby exekuce mohla být úspěšně vedena a ukončena, např. – právě – situace, kdy exekuce není exekutorským úřadem prováděna, aniž zde jsou důvody, které by provádění bránily (srov. Kasíková, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. II. vydání. Praha: C. H. Beck 2010, s. 187).
6. Poukazuje-li oprávněná na to, že vůči pověřenému soudnímu exekutorovi JUDr. Makariovi a jeho zástupcům Mgr. Zvěřinovi a Mgr. Dolanskému ztratila důvěru proto, že JUDr. Makarius je trestě stíhán v souvislosti v výkonem své exekuční činnosti, a z tohoto důvodu mu byl výkon exekuční činnosti i pozastaven a byli mu ustanoveni zástupci, nemá dovolací soud důvod ustupovat od svého náhledu vyjádřeného ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 200/2005 a shora uvedené judikatuře, podle nichž důvody zvláštního zřetele hodné, způsobilé k tomu, aby soud akceptoval návrh oprávněného na změnu pověřeného exekutora (nyní §44b odst. 2 ex. řádu), nemohou spočívat jen v subjektivním hodnocení oprávněného, nýbrž je zapotřebí, aby šlo o okolnosti závažné z objektivního hlediska, které překáží, aby exekuce mohla být efektivně (podle práva) provedena. Odvolací soud v projednávané věci přitom po skutkové stránce zjistil, že soudnímu exekutorovi JUDr. Makariovi byli v souvislosti s pozastavením činnosti (dne 3. 2 2017) ustanoveni zástupci Mgr. Zvěřina (vykonávající činnost zástupce do 31. 8. 2019) a Mgr. Dolanský (vykonávající činnost ode dne 1. 9. 2019 doposud), a že „oba tito zástupci komunikovali, respektive komunikují s oprávněnou naprosto standardním způsobem, s respektováním procesních práv oprávněné v tomto řízení.“ Za těchto okolností, kdy soudní exekutor JUDr. Makarius osobně exekuci nevede a konání jemu ustanovených zástupců podle zjištění odvolacího soudu nevykazuje známky svévole ani nečinnosti ve vztahu k oprávněné, nelze uzavřít, že by návrh oprávněné na postup podle §44b odst. 2 ex. řádu byl odůvodněn vskutku objektivními skutečnostmi. Nadto dovolací soud dodává, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, který tuto námitku hodnotil jako nepodloženou, neboť již v době podání exekučního návrhu oprávněnou dne 25. 10. 2017 byla JUDr. Makariovi již delší dobu pozastavena činnost (rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 3. 2. 2017) a oprávněná svůj exekuční návrh s označením JUDr. Makaria jako exekutora, který má být vedením exekuce pověřen, za této situace podávala a mohla (měla) s ní být srozuměna.
7. Jde-li o závěr oprávněné, že soudní exekutor dosud od svého pověření ze dne 4. 1. 2018 nevymohl v úplnosti plnění z exekučního titulu (z částky 1 040 000 Kč vymohl pouze 86 206 Kč), nepokusil se o mobiliární exekuci, přestože k tomu měl podle oprávněné dostatek prostoru, a neprovedl tak kroky potřebné k vymožení plnění z exekučního titulu, nemá tento oporu ve skutkových zjištěních odvolacího soudu. Odvolací soud totiž konstatoval, že „z obsahu exekučního spisu nevyplývá, že by pověření zástupci exekutora byli v řízení nečinní. Je pravdou, že zatím byla vymožena jenom malá část pohledávky oprávněné. Na straně druhé rozsah vymožení přirozeně závisí na tom, zda a jaký má povinný postižitelný majetek. Na začátku řízení, na základě lustrace majetku povinného, bylo vydáno několik exekučních příkazů. Přes následné opakované žádosti soudního exekutora o součinnost různých orgánů se nepodařilo zjistit existenci jiného majetku, zejména nemovitostí. Soudní exekutor tak na začátku roku 2020 přistoupil k vydání exekučního příkazu prodejem movitých věcí povinného. Tento způsob provedení exekuce se však nepodařilo dosud realizovat, pro okolnosti obecné i konkrétní – vyhlášení nouzového stavu na jaře 2020 a pak od podzimu 2020 v České republice, respektive odklad dané exekuce během letních měsíců 2020.“ Jestliže oprávněná opřela dovolání o skutkové okolnosti, ohledně nichž odvolací soud učinil jiné a opačné skutkové závěry, dovolací soud nemá prostor se zabývat vyhodnocením dovolatelkou předkládané právní otázky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2186/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1702/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3145/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).
8. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu