ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1619.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1619/2021-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Český inkasní kapitál, a. s. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti povinnému O. J. , narozenému XY, bytem XY, t. č. ve XY, zastoupenému Mgr. Marcelou Královcovou, advokátkou se sídlem v Letovicích, Čapkova 499/8, pro 75 654,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 9 EXE 1453/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2020, č. j. 12 Co 138/2020-41 , takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 28. 1. 2020, č. j. 9 EXE 1453/2012-21, kterým Okresní soud v Blansku zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Uvedl, že návrh povinného, aby byla exekuce zastavena z důvodu, že mu nebyl nikdy doručen exekuční titul, není důvodný. Exekuční titul byl povinnému doručen na adresu trvalého pobytu a výhrady povinného, že se na této adrese dlouhodobě nezdržoval, jsou nevýznamné.
2. Povinný dále navrhoval zastavení exekuce z důvodu své nemajetnosti. Odvolací soud vyšel o obsahu exekučního spisu a ze zprávy soudního exekutora o stavu exekuce a uzavřel, že přestože v exekuci nebylo ničeho vymoženo, nejsou naplněny podmínky pro postup podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Okolnost, že se povinný nachází po delší dobu ve výkonu trestu odnětí svobody, sama bez dalšího nemůže být důvodem pro zastavení exekuce. Povinný je ve výkonu trestu pracovně zařazen a pobírá pracovní odměnu, proto je nutno tuto skutečnost vzít v úvahu jako možný způsob (částečného) uspokojení pohledávky oprávněné. Exekuce není vedena nepřiměřeně dlouhou dobu a soudní exekutor doposud nevyčerpal veškeré možné způsoby jejího provedení. Pokud byly některé exekuce na majetek povinného již zastaveny, stalo se tak se souhlasem oprávněných, a tato skutečnost je proto pro danou věc nevýznamná.
3. Povinný v dovolání namítá, že je jisté, že výtěžek, kterého může být v exekuci dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů. Povinný má vyživovací povinnost na dítě, nyní je ve výkonu trestu odnětí svobody, který končí v roce 2022, a na jeho majetek je nařízena řada exekucí. Pokud bude povinný po ukončení výkonu trestu zaměstnán, budou přednostně uspokojovány exekuce nařízené dříve. Exekuce je vedena více než 7 let a dosud nebylo vymoženo ničeho. Vzhledem k situaci povinného nelze předpokládat, že by do budoucna nabyl majetek či byl výdělečně činný natolik, aby byl schopen exekuci umořovat. Povinný se domnívá, že splňuje předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
5. Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací praxe opakovaně zdůraznil, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné. Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3112/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4265/2019).
6. Soudem vyžádaná zpráva soudního exekutora slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení soudního exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, a je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup soudního exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva soudního exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti. Soud tedy vychází jednak ze zprávy soudního exekutora, dále z obsahu exekučního spisu a též z vlastního šetření; hodnotí přitom perspektivu, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, která musí být reálná, nikoliv jen hypotetická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2966/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3024/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 798/2019).
7. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, konstatoval, že i když je povinný zcela bez majetku a zároveň se dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, avšak s ohledem na jeho věk a věku odpovídající zdravotní stav lze očekávat, že bude po propuštění výdělečně činný, není namístě exekuci zastavit podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. s odůvodněním, že vůči povinnému jsou dlouhodobě vedeny i další exekuce ve výši řádově statisíců korun, na které rovněž dosud nebylo ničeho vymoženo. Opačný závěr by povinného nespravedlivě zbavoval jeho břemene k plnění závazků přiznaných exekučním titulem, přestože to je právě povinný, kdo tím, že se dopustil závažného protiprávního jednání, se stal po přechodnou dobu neschopným plnit svým věřitelům. Tím by se povinný reálně dovolával své vlastní nepoctivosti a těžil by ze svého protiprávního činu [srov. §2 odst. 3, §3 odst. 2 písm. f), odst. 3 a zejména §6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník]. Dosahují-li dluhy povinného řádově statisíce korun, je namístě u člověka, který je schopen výdělečné pracovní činnosti, očekávat, že poté, co bude propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, bude schopen kromě nákladů exekuce alespoň zčásti splnit i svoji povinnost z exekučního titulu.
8. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je též ustálena v tom směru, že nevyčerpal-li soudní exekutor dosud všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného, lze pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného, popř. poskytnutí dalších podkladů a informací ze strany exekutora. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možno po provedené lustraci majetku očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5475/2017).
9. Ze zjištění soudů vyplývá, že exekuce byla na majetek povinného nařízena dne 14. 5. 2012 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 75 654,45 Kč s příslušenstvím. Soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy či jiných příjmů povinného exekučním příkazem ze dne 19. 9. 2018, na jeho základě však nebylo vymoženo ničeho, neboť povinný se od 13. 9. 2018 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž plánovaný konec výkonu je očekáván dne 11. 8. 2022. Soudní exekutor provádí opakované lustrace ohledně majetku a příjmů povinného. Povinný je ve výkonu trestu pracovně zařazen a pobírá pracovní odměnu. Odvolací soud tak mimo vlastních zjištění zohlednil též stanovisko soudního exekutora k následnému postupu v exekuci a zhodnotil perspektivu vedení exekuce tak, že exekuce není vedena nepřiměřeně dlouhou dobu, soudní exekutor dosud nevyčerpal veškeré možné způsoby provedení exekuce a soud vzal též v úvahu skutečnost, že povinný pracuje a je výdělečně činný (byť v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody).
10. Rozhodnutí odvolacího soudu je správné, neboť postupoval zcela v souladu se shora citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 6. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu