ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2365.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2365/2021-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné REUNION, spol. s r. o. , se sídlem v Brně-Černovicích, Olomoucká 1159/40, identifikační číslo osoby 48533921, zastoupené Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Brně, Vlhká 194/25, proti povinným 1) B. C. VEHICULE s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 10, Finská 600/2, identifikační číslo osoby 27366324, 2) P. J. , narozenému XY, bytem v XY, a 3) J. V., narozenému XY, bytem v XY, pro 261 461 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod. sp. zn. 66 EXE 4175/2011, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 29 Co 30/2021-176, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 29 Co 30/2021-176, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2020, č. j. 66 EXE 4175/2011-144, ve výroku II., o částečném zastavení exekuce vůči povinnému 2), a ve výroku III., o nákladech řízení a exekuce ve vztahu mezi oprávněnou, soudním exekutorem a povinným 2), se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud v Praze 4 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. 66 EXE 4175/2011-144, výrokem I. částečně zastavil exekuci vůči povinné 1), výrokem II. částečně zastavil exekuci vůči povinnému 2) a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení a nákladech exekuce.
2. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Soud prvního stupně shledal mimo jiné důvodným návrh na zastavení exekuce druhého povinného pro jeho nemajetnost, a to zejména s ohledem na informace obsažené ve sdělení pověřeného soudního exekutora a délku trvání exekuce s tím, že pokračování v exekuci a protahování řízení by bylo neefektivní a v podstatě by zvyšovalo náklady exekuce. Ke svému závěru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR upravující předpoklady pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinného. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že byl povinný v roce 2009 vzat do vazby, ve výkonu trestu odnětí svobody se nacházel po dobu 11 let (byl propuštěn dne 10. 3. 2020). Ve sdělení soudního exekutora ze dne 13. 10. 2020 se uvádí, že dosud nebylo ničeho na pohledávku uhrazeno či vymoženo a aktuální výše vymáhané pohledávky činí 522 940,16 Kč. Exekuční řízení trvá více než 9 let. Oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila. S ohledem na informace obsažené ve sdělení pověřeného soudního exekutora a délku trvání exekuce dospěl soud prvního stupně k závěru, že je na místě exekuci ve vztahu k povinnému 2) zastavit.
4. Odvolací soud dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že vůči povinnému 2) jsou v daném případě naplněny důvody pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“). V odůvodnění uvedl, že si soud prvního stupně za účelem posouzení návrhu povinného správně vyžádal zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaké majetkové poměry povinného zjistil, jaký je výsledek exekuce a jeho délka, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko, a z této zprávy pak vycházel. Uzavřel-li, že aktuální majetkové poměry druhého povinného, délka exekučního řízení a to, že změnu zjištěných poměrů v dostupné době není možno reálně očekávat, odpovídá jeho závěr ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
5. Proti výše uvedenému rozhodnutí podala oprávněná dovolání. Dovolací důvod podle §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že se podle jejího názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Cituje celou řadu rozhodnutí téhož odvolacího soudu, kdy byla vůči povinnému 2) exekuce pro nemajetnost zastavena. Uvádí, že v těchto odůvodněních soudy odkazovaly na celou řadu judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 20 Cdo 338/2018, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, sp. zn. 20 Cdo 6004/2017, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, sp. zn. 20 Cdo 6004/2017, sp. zn. 20 Cdo 3118/2010, sp. zn. 20 Cdo 609/2013 a další). Z výše uvedeného je dle oprávněné zřejmé, že se v projednávané věci odvolací soud velmi výrazně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jeho rozhodnutí lze dokonce označit jako překvapivé. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř.
7. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posuzování otázky, zda jsou splněny podmínky pro zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je rovněž důvodné.
8. Soudem vyžádaná zpráva soudního exekutora slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení soudního exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem a je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup soudního exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva soudního exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti. Soud tedy vychází jednak ze zprávy soudního exekutora, dále z obsahu exekučního spisu a též z vlastního šetření; hodnotí přitom perspektivu, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, která musí být reálná, nikoliv jen hypotetická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2966/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3024/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 798/2019).
9. Odvolací soud (resp. též soud prvního stupně) se ve svém odůvodnění omezil na konstatování, že exekuce trvá již 9 let a že na vymáhanou pohledávku nebylo doposud ničeho vymoženo, proto je na místě s ohledem na sdělení soudního exekutora, který má prověřit, zda je povinný skutečně nemajetný, popřípadě zda je reálný předpoklad, že dojde v dohledné době ke změně majetkových poměrů, exekuci zastavit. Odvolací soud (resp. soud prvního stupně) přitom sám vůbec nezhodnotil perspektivu, zda povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti může nabýt majetek, s přihlédnutím například ke skutečnostem, že se nachází v produktivním věku, v relativně nedávné době (10. 3. 2020) byl propuštěn z trestu odnětí svobody a zatím se téměř celý dosavadní průběh exekuce kryl s obdobím, kdy byl povinný ve výkonu trestu odnětí svobody.
10. Fakt, že exekuce bezúspěšně probíhá již po delší dobu, není sám o sobě důvodem pro zastavení exekuce podle ust. §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., lze-li v budoucnosti očekávat změnu v majetkových poměrech povinného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1901/2021, proti němž ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 2295/21 ). To, zda se mohou majetkové poměry povinného reálně změnit, však exekuční ani odvolací soud, jak bylo výše uvedeno, vůbec neposuzoval.
11. Nejvyšší soud připomíná, že při posuzování, zda má být exekuce zastavena pro nemajetnost povinného, musí být ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. aplikováno zdrženlivě, okolnosti, pro které má být exekuce z tohoto důvodu zastavena, musí působit intenzívně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému, a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, a ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 6004/2017). To samozřejmě neznamená, že by exekuce měla být vedena do nekonečna, jestliže aktuální majetková situace povinného neumožňuje pokrýt ani náklady exekuce, a neexistuje-li ani reálná perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015).
12. Protože odvolací soud při posouzení otázky, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., nerespektoval shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, jeho rozhodnutí není správné a Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudu prvního stupně ve shora specifikovaném rozsahu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.), aniž by se již zabýval otázkou překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu.
13. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
14. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu