ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2385.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2385/2020-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně ILLUMINATION SE , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1746/52, identifikační číslo osoby 24292346, zastoupené Mgr. Juditou Pelechovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1364/20, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, za účasti P. B. , insolvenčního správce XY, se sídlem insolvenčního správce XY, zastoupeného Mgr. Radimem Kozubem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 567/52, o zaplacení částky 18 902 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 87/2017, o dovolání žalobkyně a o dovolání insolvenčního správce Mgr. Petra Budzinského proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2020, č. j. 20 Co 50/2020-72, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 20 Co 50/2020-72, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 1. 2020, č. j. 23 C 87/2017-63, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 2. 2020, č. j. 20 Co 50/2020-72, k odvolání žalobkyně a insolvenčního správce společnosti XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (dále rovněž „úpadce“), P. B. (dále rovněž „insolvenční správce“) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 9. 1. 2020, č. j. 23 C 87/2017-63, který zamítl návrh žalobkyně na přistoupení insolvenčního správce do řízení na její straně (výrok I. usnesení soudu prvního stupně), řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
2/ Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně podala proti žalované poddlužnickou žalobu (ve smyslu §315 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř“) za situace, kdy na majetek úpadce byl již v době zahájení řízení prohlášen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2017, č. j. MSPH 98 INS 5280/2016-B-22, konkurs. Protože poddlužnická žaloba je považována za způsob provedení výkonu rozhodnutí (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 4896/2017), je nutné aplikovat ustanovení §140e odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „IZ“), podle něhož v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. Řízení o poddlužnické žalobě bylo proto správně za analogického použití §141a IZ zastaveno; je pak logické, že do řízení zahájeného v rozporu se zákonem nelze připustit vstup dalšího účastníka podle §92 odst. 1 o. s. ř.
3/ Usnesení odvolacího soudu napadli žalobkyně a insolvenční správce (každý z nich samostatným) dovoláním, jehož přípustnost shodně vymezili tvrzením, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle názoru dovolatelů odvolací soud dospěl k chybnému závěru ohledně zastavení exekuce z důvodu zahájení řízení o poddlužnické žalobě poté, co byl na majetek úpadce prohlášen konkurs. Ačkoli poddlužnická žaloba je ve smyslu §315 o. s. ř. způsobem provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) přikázáním jiné peněžité pohledávky, nepředstavuje důvod pro zamítnutí poddlužnické žaloby, ale je toliko důvodem pro nečinnost exekučního soudu (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 921/2003). Stejný závěr učinil dovolací soud i pro případ, kdy poddlužnická žaloba byla podána po zahájení insolvenčního řízení (s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2933/2011, nebo ze dne 7. prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 4896/2017). O poddlužnické žalobě proto nemohl soud rozhodnout, dokud trvají účinky prohlášení konkursu. V dané souvislosti byly splněny zákonné předpoklady, aby soud rozhodl o přistoupení dalšího účastníka na straně žalobkyně. Z těchto důvodů dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
4/ Žalovaná se k dovolání žalobkyně a insolvenčního správce nevyjádřila.
5/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že obě dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána k tomu legitimovanými účastníky označeného řízení o poddlužnické žalobě ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v otázce účinků insolvenčního řízení na (později) zahájené řízení o poddlužnické žalobě jsou dovolání přípustná (§237 o. s. ř.), protože se odvolací soud (a současně i soud prvního stupně) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu; dovolání jsou rovněž opodstatněná.
6/ Podle §109 odst. 1 písm. c) IZ se zahájením insolvenčního řízení se spojuje ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.
7/ Dovolací soud již ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že nesplnil-li poddlužník povinného povinnost vyplatit pohledávku řádně a včas oprávněnému, je poddlužnická žaloba způsobem provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu (viz např. dovolateli odkazované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2933/2011, nebo ze dne 7. prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 4896/2017).
8/ Již z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 921/2003, uveřejněném pod číslem 55/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z navazující judikatury dovolacího soudu, která se týká úpravy insolvenčního zákona, je zcela nepochybný závěr, že ustanovení §109 odst. 1 písm. c) IZ (obdobně jako jemu předcházející ustanovení §14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2006) zakazuje provedení výkonu rozhodnutí (exekuce), nezakládá důvod pro zamítnutí poddlužnické žaloby , nýbrž ukládá soudu, u kterého řízení o poddlužnické žalobě probíhá, aby ve věci zůstal po dobu trvání účinků konkursu nečinný (aby výkon rozhodnutí neprováděl tak, že bude poddlužnickou žalobu projednávat a o ní rozhodovat).
9/ Se zaměřením na zkoumaný případ z citované právní věty vyplývá, že bez ohledu na skutečnost podání poddlužnické žaloby dne 12. 5. 2017, tedy v době po zahájení insolvenčního řízení na majetek úpadce XY (po datu 4. 3. 2016, přičemž konkurs byl na úpadce prohlášen s účinky od 15. 3. 2017), soud činný ve věci uvedené žaloby nemůže věc od počátku řízení jakkoli rozhodnout, případně poddlužnickou žalobu dále projednávat, v posuzované věci formou zastavení řízení a rozhodováním o přistoupení účastníka do řízení na straně žalobkyně (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2933/2011).
10/ Jestliže odvolací soud (a shodně s ním i soud prvního stupně) v řízení o poddlužnické žalobě (tj. ve způsobu exekučního řízení) pokračoval, nevyvodil správné závěry z účinků §109 odst. 1 písm. c) IZ a dostal se do kolize s oznámenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně, pro které platí stejné kasační důvody, bez jednání (srov. §243a odst. 1 o. s. ř.) ruší podle §243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
11/ Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
12/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 2. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu