ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2411.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2411/2021-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, PhD., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M. Š. , narozeného dne XY, bytem XY, proti povinnému J. Š. , narozenému dne XY, bytem XY, za účasti manželky povinného J. Š., narozené dne XY, bytem XY, prodejem společných nemovitých věcí a rozdělením výtěžku, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 E 10/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2018, č. j. 9 Co 937/2017-79, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 2. 2018, č. j. 9 Co 937/2017-79 odmítl odvolání povinného a manželky povinného proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 48 E 10/2017-25, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem společných nemovitých věcí a rozdělením výtěžku (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud účastníky poučil, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.
Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
V projednávané věci bylo odvolání povinného odmítnuto, z citovaných ustanovení přitom vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo dovolání odmítnuto, není podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, neboť proti tomuto usnesení je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání povinného proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.), aniž by se zabýval otázkou povinného zastoupení účastníka v dovolacím řízení (§241 o. s. ř., §241b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 11. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu