ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.246.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 246/2021-281
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné I., se XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, proti povinným 1) P. ž. s. K., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) P. Č. , narozenému XY, bytem XY, 3) J. M. , narozenému XY, bytem v XY, a 4) K. o. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti manželky povinného 2) L. Č. , narozené XY, bytem XY, a za účasti manželky povinného 3) A. M. , narozené XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, pro 6 806 250 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 11 EXE 16/2019, o dovolání povinných 2), 3) a 4) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2020, č. j. 17 Co 218/2020-253, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 9. 4. 2020, č. j. 11 EXE 16/2019-221, odložil provedení exekuce, jejímž provedením týž soud pověřil dne 10. 10. 2019, č. j. 11 EXE 16/2019-15, soudního exekutora Mgr. Pavla Pajera, Exekutorský úřad Tachov, do pravomocného rozhodnutí o návrhu manželky povinného 3) A. M. na částečné zastavení exekuce v rozsahu přikázání pohledávky z účtu manželky povinného 3) ze dne 8. 11. 2019 (výrok I.) a současně odložil provedení exekuce do pravomocného rozhodnutí o návrhu manželky povinného 2) L. Č. na částečné zastavení exekuce v rozsahu jedné poloviny vypořádacího podílu společného jmění manželů ze dne 8. 11. 2019 (výrok II.). Dále zamítl návrh povinných 1) až 4) ze dne 8. 11. 2019 na zastavení exekuce (výrok III.). Ve vztahu k výroku III. dospěl k závěru, že ředitel společnosti I., P. H. byl oprávněn na základě plné moci udělené mu předsedou představenstva oprávněné za oprávněnou společnost jednat a podepsat notářský zápis, sepsaný notářem Mgr. Martinem Říhou dne 22. 2. 2019, sp. zn. NZ 199/2019, který je pokladem pro vedení exekuce.
2. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o oprávněnosti ředitele společnosti I., jednat jménem společnosti a na její účet. Vzhledem k uplatněné odvolací námitce krajský soud dále zkoumal materiální vykonatelnost notářského zápisu. Připomněl, že exekuce je vedena pouze k části původně uplatněné pohledávky ve výši 6 806 250 Kč a pro smluvní úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z uvedené částky, nikoliv pro smluvní úrok 0,2 % denně z dlužné splátky nebo její části ani pro smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z částky 5 000 000 Kč. Uvedl, že notářský zápis je dostatečně strukturován tak, že odpovídajícím způsobem rozlišuje hmotněprávní jednání oprávněné a jejího původního dlužníka – povinného 1) (vymezení dluhu 9 075 000 Kč a právní důvod jeho vzniku), přistoupení povinných 2) až 4) k dluhu povinného 1), novou dohodu o následcích prodlení (nově sjednaný nárok na smluvní pokutu, úrok z prodlení), utvrzení tohoto v podobě uznání, dohodu o způsobu splácení jistiny ve splátkách a nového příslušenství. Na něj navazuje vlastní svolení k vykonatelnosti, přičemž v části druhé odstavci označeném „Svolení k vykonatelnosti“ je závazek účastníků k dohodě, v níž povinní svolí k přímé vykonatelnosti povinností (jak jistiny, tak úroků z prodlení), zřejmý.
3. Povinní 2), 3) a 4) napadli rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním z důvodu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; za nesprávný považují závěr odvolacího soudu, že svolení k vykonatelnosti bylo dáno určitě a nevzbuzuje pochybnost o tom, jaký dluh a příslušenství mají být plněny. Na rozdíl od odvolacího soudu považují vymezení závazku v notářském zápise za vnitřně rozporné s tím, že z něho nelze seznat, jaká povinnost a kdy má být vymáhána. Podle jejich názoru odvolací soud dále chybně vztáhl svolení k vykonatelnosti též na příslušenství dluhu, neboť k jeho vykonatelnosti povinní svolení nedali, a proto je jeho vymáhání nepřípustné. Povinní navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
6. Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
7. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelé sice uvedli, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena, jakou otázku však mají dovolatelé za neřešenou, z obsahu dovolání nevyplývá.
9. Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jej odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
10. Dovolatelé v dovolání současně navrhli odklad vykonatelnosti napadeného usnesení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem nezbýval.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu