ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2748.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2748/2020-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ZLT a. s. , se sídlem v Krnově, Zámecké náměstí 13, identifikační číslo osoby 45193053, zastoupené Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému Z. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Miroslavou Wipplingerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pražská 37/45, pro 7 656 290,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 15 Nc 3302/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. prosince 2019, č. j. 15 Co 363/2019-120, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. prosince 2019, č. j. 15 Co 363/2019-120, a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. září 2019, č. j. 15 Nc 3302/2005-79, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Plzni (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 12. 2019, č. j. 15 Co 363/2019-120, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Klatovech (dále „soud prvního stupně“) ze dne 3. 9. 2019, č. j. 15 Nc 3302/2005-79, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce.
2/ Odvolací soud dospěl - shodně se soudem prvního stupně - k závěru, že návrh povinného na zastavení exekuce nařízené podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 9. 2002, č. j. 25 C 302/2001-44 (dále „exekuční titul“), je nedůvodný, neboť námitky povinného týkající se právního nástupnictví na straně oprávněné a její aktivní legitimace již byly posouzeny soudním exekutorem i odvolacím soudem v předchozích rozhodnutích a odvolacímu soudu v této fázi řízení již nepřísluší, aby se jimi znovu zabýval („je /…/ pravomocnými rozhodnutími vázán“). Odvolací soud upřesnil, že nejprve o vstupu České republiky - Ministerstva financí na místo původní oprávněné České konsolidační agentury (dále „ČKA“) rozhodl pravomocným usnesením ze dne 24. 5. 2017, č. j. 178 EX 4576/05-8, soudní exekutor JUDr. Jiří Janečka, Ph.D., který následně připustil vstup oprávněné (na místo České republiky - Ministerstva financí) usnesením ze dne 18. 9. 2017, č. j. 178 EX 4576/05-29, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 10 Co 348/2017. Odkázal-li soud prvního stupně v otázce legitimace oprávněné na uvedená (pravomocná) rozhodnutí, nepochybil a zároveň nemohl porušit právo na spravedlivý proces.
3/ K námitce promlčení odvolací soud uvedl, že věřitel podal žalobu včas a rovněž exekuční návrh byl podán před uplynutím desetileté objektivní promlčecí doby podle §408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obch. zák.“). Počala-li promlčecí doba (§397 obch. zák.) běžet ode dne 1. 8. 2001, kdy se povinný ocitl v prodlení, pak nalézací řízení u soudu prvního stupně bylo zahájeno před uplynutím uvedené doby dne 23. 8. 2001, přičemž exekuční titul nabyl právní moci 8. 11. 2002. Zahájením exekučního řízení k datu 12. 4. 2005 došlo ke stavění promlčecí doby (§402 ve vztahu k §408 odst. 1 obch. zák.), tudíž povinný „nebyl oprávněn v tomto exekučním řízení uplatnit námitku promlčení“ podle ustanovení §408 odst. 1 věty druhé obch. zák. Na běh promlčecí doby neměla jakýkoliv vliv procesní aktivita účastníků nebo způsob vedení exekučního řízení (žádný právní předpis nepožadoval pro zachování účinků exekučního návrhu, aby oprávněný či jiný účastník v řízení vystupoval aktivně a činil v již zahájeném řízení další procesní úkony).
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil tak, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud řešeny, a to:
a) zda v případě, kdy původní věřitel (ČKA) postoupil pohledávku za povinným novému věřiteli dne 24. 4. 2006 , který od té doby řádně nepokračoval v exekučním řízení
podle §112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), tj. neučinil žádný úkon po dobu 12 let, došlo k promlčení práva na řádném pokračování exekučního řízení a exekuční řízení mělo být z tohoto důvodu zastaveno . Odvolací soud neaplikoval ustanovení §112 obč. zák., které stanovilo povinnost vlastníka pohledávky řádně pokračovat v zahájeném řízení. Podle názoru dovolatele nelze považovat více než dvanáctiletou nečinnost a jakýkoliv nezájem oprávněné za řádné pokračování v řízení, tudíž promlčecí lhůta po uvedenou dobu běžela nadále;
b) „ zda v případě, kdy exekutor rozhodne o vstupu Ministerstva financí ČR jako právního nástupce ČKA do exekučního řízení, se prokáže, že tento subjekt nemá dostatek aktivní věcné legitimace a nenáleží mu v exekučním řízení tvrzené hmotné právo (vlastnictví pohledávky či účastenství ve smlouvě o postoupení pohledávky) , má být exekuce z tohoto důvodu zastavena“ podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř“) , s čímž souvisí otázka, „ zda subjekt, kterému nesvědčí hmotněprávní nárok a nemá věcnou legitimaci, může v řízení činit jakékoliv návrhy, které může činit pouze účastník právního vztahu (např. zejména podat návrh na vstup dalšího účastníka do řízení na straně oprávněné) “. Podle názoru dovolatele má věcnou legitimaci ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva (pohledávky), neboť „nedostatek aktivní věcné legitimace je dán tehdy, jestliže žalobci (oprávněnému) nenáleží jím v řízení tvrzené hmotné právo (nárok, tj. pohledávka)“; a
c) zda oprávněné osobě „ svědčí aktivní věcná legitimace v exekučním řízení za situace, kdy tento subjekt svoji pohledávku za povinným (…) dále postoupil dalšímu subjektu smlouvou o postoupení a povinný předložil o této skutečnosti soudu důkaz“ . Ačkoli dovolatel prokazoval existenci postupní smlouvy uzavřené dne 6. 9. 2006 mezi oprávněnou a V. K. (coby třetí osobou), odvolací soud takový důkazní návrh bez adekvátního zdůvodnění zamítl („zcela opomenul“ či „ignoroval“).
5/ Dovolatel zdůraznil, že již v návrzích na zastavení exekuce (ze dne 4. 10. 2017 a ze dne 24. 10. 2017) argumentoval tím, že ČKA nebyla v době svého zániku (31. 12. 2007) nositelem práv a povinností „z této pohledávky“, tudíž Ministerstvo financí ČR nemohlo být jejím právním nástupcem. Povinný již soudnímu exekutorovi JUDr. Usnulovi dokládal sdělení Ministerstva financí ČR, že vůči dovolateli žádnou pohledávku nemá. Ve smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené mezi ČKA a ZLT a. s. (postupníkem) nebyla sjednána možnost, aby ČKA na žádost postupníka a na jeho účet pohledávku vymáhala svým jménem. Ode dne 26. 4. 2006, kdy byla pohledávka postoupena „soukromému subjektu“, je exekuční řízení vedeno s osobou, která zanikla a tím ztratila procesní způsobilost. Ministerstvo financí ČR tudíž nemělo „zákonné oprávnění podat návrh na změnu účastníka na straně oprávněné“ (návrh na vstup ZLT a. s. do řízení), neboť na něj „nepřešla práva a povinnosti z vlastnictví této pohledávky z důvodu jejího prodeje“ ČKA dne 26. 4. 2006 (před zánikem ČKA) třetí osobě. S těmito námitkami se odvolací soud nevypořádal.
6/ Dovolatel rovněž označil jako „důkazní vadu“ okolnost, že odvolací soud napadené usnesení založil na dokazování provedeném před soudem prvního stupně, jenž na povinného přenesl nepřiměřené důkazní břemeno doložením listin založených dovolatelem do exekučního spisu, přičemž ztrátu listin ze spisu, potažmo ztrátu exekučního spisu (v důsledku předávání spisového materiálu soudním exekutorem JUDr. Milanem Usnulem) povinný nezpůsobil, takže uvedená skutečnost nemůže být ku prospěchu oprávněné a současně k tíži povinného.
7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání povinného rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017
(srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (§36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (srov. §243a odst. 1 o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce zkoumání aktivní legitimace v exekučním řízení nejen přípustné (§237 o. s. ř.), ale rovněž opodstatněné.
8/ V předestřené otázce ad a) (viz shora) již Nejvyšší soud v poměrně rozsáhlé rozhodovací praxi vysvětlil, že podle §408 odst. 1 obch. zák. skončí promlčecí doba bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy začala běžet poprvé. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 4091/2010, uveřejněný pod číslem 21/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2014, sp. zn. 21 Cdo 703/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2017, sp. zn. 3957/2017). Uvedený zákaz uplatnění námitky promlčení má ve vztahu k řízení o výkon rozhodnutí či exekučnímu řízení za následek, že k námitce promlčení uplatněné v průběhu řízení se nepřihlíží, byť desetiletá lhůta ode dne počátku běhu během takového řízení uplynula. Je tudíž rozhodné, že ke dni zahájení řízení o výkon rozhodnutí či exekučního řízení (srov. rovněž §648 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014) nedošlo k promlčení práva přiznaného exekučním titulem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 5006/2017).
9/ Počala-li v posuzované věci ohledně vymáhané pohledávky běžet promlčecí doba podle §408 odst. 1 obch. zák. ode dne 1. 8. 2001 a bylo-li exekuční řízení zahájeno 12. 4. 2005, tedy před uplynutím uvedené objektivní lhůty, nelze námitku promlčení práva úspěšně uplatnit. Z tohoto principu tvoří výjimku situace, kdy by oprávněná osoba (či obecně účastník řízení) svými procesními úkony bránila náležitému průběhu řízení, tj. jestliže by ve smyslu §35 odst. 6 ex. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2013) a §112 obč. zák. řádně nepokračovala v zahájeném řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4914/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012, sp. zn. 20 Cdo 4361/2011). Protože však v exekučním řízení samotné provedení exekuce zásadním způsobem zajišťuje soudní exekutor, nelze jeho případnou nečinnost spojovat s bráněním oprávněné osoby v řádném pokračování v řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4914/2010).
10/ Jelikož dovolatel v dovolání (a v předchozím průběhu řízení) přikládal souvislost délky exekučního řízení pasivitě soudního exekutora a netvrdil, že oprávněná vyvíjela či vyvíjí konkrétní aktivitu bránící v postupu (v řádném pokračování) exekučního řízení, přičemž předestřenou otázku dovolací soud ve své rozhodovací praxi řešil, nelze zvoleným hlediskem přípustnosti dovolání zkoumaný předpoklad založit.
11/ V případě dovolatelem oznámených otázek ad b) a c), které spolu souvisí a týkají se problematiky postoupení pohledávky ve vztahu ke zkoumání aktivní legitimace
(toho, zda oprávněnému svědčí právo z titulu), Nejvyšší soud v judikatuře opakovaně zdůraznil, že soud je v exekučním řízení (v řízení o výkon rozhodnutí) povinen splnění podmínky aktivní legitimace zkoumat kdykoli z úřední povinnosti, a to rovněž v průběhu odvolacího řízení. Okolnost, zda v průběhu exekučního řízení byla vymáhaná pohledávka postoupena, může šetřit pouze tehdy, byla-li mu účastníky ohlášena nebo jinak v řízení vyšla najevo, jinak se k ní nepřihlíží. Jestliže se exekučnímu soudu dostane poznatku o tom, že exekvovaná pohledávka byla postoupena, je namístě oprávněného poučit podle §254 odst. 3 o. s. ř. o jeho právu podat návrh podle ustanovení §107a o. s. ř.; samotným postoupením pohledávky totiž oprávněný neztrácí postavení účastníka exekučního řízení, je však nezbytné uvedenou procesní pozici oprávněného prověřit a rozhodnout o ní podle §107a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2004,
sp. zn. 20 Cdo 2246/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 4691/2017).
12/ Z předloženého spisového materiálu je nepochybné, že námitku nedostatku legitimace oprávněné v důsledku předchozího prodeje exekvované pohledávky v internetové dražbě třetí osobě (pohledávka nemohla být „postoupena“ po zániku ČKA České republice – Ministerstvu financí) povinný uplatnil v návrhu na zastavení exekuce ze dne 18. 9. 2017 a stejnou námitku opakoval (s poměrně obsáhlým argumentačním rozšířením) v návrhu na zastavení exekuce ze dne 24. 10. 2018, jakož i v odvolání ze dne 23. 9. 2019, jímž napadl usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 9. 2019, č. j. 15 Nc 3302/2005-79. Povinný v uvedeném odvolání o postoupení pohledávky třetí osobě mimo jiné označil, navrhl jeho provedení a předložil důkaz v podobě smlouvy o postoupení ze dne 6. 9. 2006 uzavřené mezi postupitelem
ZLT a. s. (oprávněnou) a postupníkem V. K. s úředně ověřenými podpisy předsedy představenstva společnosti a postupníka. Odvolací soud následně bez projednání věci o odvolání napadeným usnesením rozhodl.
13/ Za vylíčeného stavu, kdy bylo odvolacímu soudu (a soud prvního stupně) z tvrzení dovolatele a z obsahu soudního spisu známo, že exekvovaná pohledávka měla být v roce 2006 postoupena třetí osobě (V. K., k čemuž dovolatel v odvolacím řízení předložil odvolacím soudem neprovedený důkaz), a to ve spojení s námitkou nedostatku aktivní legitimace (o níž se opírá návrh povinného na zastavení exekuce), nelze zamítnutí návrhu odůvodnit toliko tím, že o postoupení pohledávky již bylo ve smyslu §107a o. s. ř. pravomocně rozhodnuto, takže odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) „nepřísluší,
aby je (tj. uvedené námitky) posuzoval znovu“. Takový postup nerespektuje ustálenou judikaturu dovolacího soudu, z čehož pro oznámenou otázku plyne, že napadené unesení odvolacího soudu nelze přezkoumat, a proto je i nesprávné.
14/ Dovolací soud - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - napadené usnesení bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) ruší podle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř,
a to spolu s předcházejícím usnesením soudu prvního stupně, pro které platí tytéž kasační důvody a jemuž se vrací věc k dalšímu řízení.
15/ S odkazem na citované judikatorní závěry Nejvyššího soudu soud prvního stupně (případně odvolací soud) v následném řízení odstraní vady řízení, k nimž je nutné v případě přípustného dovolání přihlédnout (viz §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) a k nimž náleží (především) neprovedení povinným navržených důkazů (zejména postupní smlouvy ve prospěch postupníka V. K.), což zásadně předpokládá ústní projednání věci, a absence řádného odůvodnění rozhodnutí v otázce námitky směřující k legitimaci oprávněné pro posuzované exekuční řízení.
16/ V dalším řízení budou soudy obou stupňů právním názorem Nejvyššího soudu vázány (viz §243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
17/ O náhradě nákladů řízení, včetně dovolacího řízení, rozhodne soud prvního stupně či odvolací soud v novém konečném rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech rozhodne ve zvláštním režimu soudní exekutor
(§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 6. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu