ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2895.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2895/2021-235
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce J. M. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Janoškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 3350/18, proti žalovanému Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2/2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Městské části Praha 21 se sídlem úřadu městské části v Praze 9, Staroklánovická č. 260, identifikační číslo osoby 00240923, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 136/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2021, č. j. 19 Co 75/2020-205, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Vladimíra Janoška, advokáta se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 3350/18.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, č. j. 14 C 136/2019-83, zamítl žalobu o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovité věci parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY (výrok I.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 1 500 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a že žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení na náhradě nákladů řízení 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Soud po skutkové stránce uzavřel, že v současné době má předmětný pozemek ve správě vedlejší účastník řízení (Městská část Praha 21), kterému byla tato správa svěřena žalovaným. Pro tento pozemek je v katastru nemovitostí zapsáno duplicitně vlastnické právo pro žalobce i žalovaného, přičemž před datem 20. 2. 2019 bylo k tomuto pozemku zapsáno duplicitně vlastnické právo pro žalovaného a R. P. V rámci dědického řízení po R. P. byla nařízena likvidace pozůstalosti a soudní komisařka, notářka Mgr. Soňa Glazarová, uzavřela se soudním exekutorem JUDr. Filipem Exnerem, Exekutorský úřad Praha 7 – dále jen „soudní exekutor“, smlouvu o provedení dobrovolné dražby dle ustanovení §76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti – dále jen „ex. řád“. Soudní exekutor poté provedl dobrovolnou dražbu a dne 21. 3. 2019 udělil příklep na předmětný pozemek žalobci. Žalovaný o konání dražby věděl, neboť mu byla doručena dražební vyhláška, což vzal soud za prokázané z dražebního spisu a z obsahu úřední desky žalovaného. Soud prvního stupně analogicky převzal závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2344/2014, týkající se dražeb prováděných ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a uzavřel, že dražebník (soudní exekutor) měl v souladu s ust. §66 odst. 2 ex. řádu v dané věci ověřit vlastnictví R. P., neboť na základě výpisu z katastru nemovitostí i ze smlouvy o provedení dražby měl vážné důvody o řádnosti jejího vlastnictví pochybovat. Protože tak neučinil, nelze v daném případě vůbec hovořit o reálném provedení dobrovolné dražby podle exekučního řádu a žalobce z ní tak pro sebe nemůže dovozovat vlastnické právo k předmětnému pozemku.
2. Městský soud v Praze v pořadí již druhým rozsudkem (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. 19 Co 75/2020-137, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020) ze dne 2. 6. 2021, č. j. 19 Co 75/2020-205, změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se určuje, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovité věci parc. č. XY, k. ú. XY, obec XY, LV č. XY (výrok I.), a rozhodl, že žalovaný a vedlejší účastník řízení jsou povinni žalobci zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 44 712 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Odvolací soud doplnil dokazování zprávou soudního exekutora ze dne 13. 5. 2021 a zopakoval dokazování doručenkami datových zpráv k doručení dražební vyhlášky a usnesení o příklepu žalovanému, na základě čehož se opětovně neztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že dražba účinně neproběhla a tudíž ani nemohlo dojít ke změně vlastnického práva. Uvedl, že soudní exekutor byl v dané věci pověřen provedením dražby pozemku na návrh oprávněné osoby disponovat s věcí (zde soudní komisařky) ve smyslu ustanovení §76 odst. 2 ex. řádu a soudní komisařce byl dán předchozí souhlas soudem I. stupně ke zpeněžení nemovitého majetku patřícího do likvidační podstaty dle ustanovení §231 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s“. Podle odvolacího soudu lze přisvědčit soudu I. stupně, že soudní exekutor mohl přistoupit k dražbě dle ustanovení §76 odst. 2 ex. řádu ve spojení s ustanovením §66 odst. 2 ex. řádu jen za situace, jestliže měl doloženo, že nemovitá věc je ve vlastnictví zůstavitelky. K tomu, aby bylo doloženo vlastnictví k nemovité věci, postačí, že z listin taxativně vymezených v ustanovení §66 odst. 2 ex. řádu, které má soudní exekutor k dispozici, vlastnictví vyplývá, a že ze žádných dalších skutečností, které jsou exekutorovy známy, neplyne, že by vlastníkem nebyl. Vlastnictví zůstavitelky (R. P.) bylo v dané věci doloženo listinou vydanou státním orgánem – pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 13 D 227/2018-152, a žalovaný jako účastník dědického řízení proti tomuto usnesení nijak nebrojil a ani nepodal odvolání. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 559/2014, odvolací soud uvedl, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 13 D 227/2018-152, nabylo právní moci dne 28. 11. 2018, žalovaný byl účastníkem řízení dle ustanovení §117 odst. 1 z. ř. s. a proto je pro něj uvedené usnesení závazné ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ustanovením §159a a §167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“. Správnost pravomocného usnesení o určení obvyklé ceny majetku zůstavitelky a o nařízení likvidace dědictví tak již nelze přezkoumávat. Žalovaný navíc ani v průběhu procesu nařízení a provedení dobrovolné dražby nijak proti postupu soudního exekutora nebrojil a ani po udělení příklepu nevznesl žádné námitky. V dané věci byla dražební vyhláška dle doručenky datové zprávy žalovanému doručena ve smyslu ustanovení §336c odst. 1 o. s. ř. dne 21. 2. 2019 z důvodu duplicitního zápisu vlastnického práva, když nebylo prokázáno, že by současně s ní byl žalovanému zaslán pokyn k jejímu vyvěšení na úřední desce. Co se týče doručení usnesení o příklepu, dle ustanovení §336k odst. 1 věty prvé o. s. ř. se usnesení o příklepu doručuje oprávněnému, tomu, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinnému a vydražiteli. Dle doručenek do datových schránek bylo v této věci usnesení o příklepu podle ustanovení §336k odst. 1 věty prvé o. s. ř. řádně doručeno notářce namísto oprávněnému a žalobci jako vydražiteli; povinný zde nevystupuje. Žalovaný ani vedlejší účastník řízení tedy v předmětné dražbě nejsou osobami, kterým by se mělo usnesení o příklepu doručovat a nepřísluší jim tak ani právo proti usnesení o příklepu podat odvolání. Odvolací soud uzavřel, že dle ustanovení §76 odst. 2 věty druhé ex. řádu se na danou dražbu použijí ustanovení exekučního řádu o provedení exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí. Proto je třeba vycházet i z ustanovení §57 ex. řádu, dle něhož je uvedení v předešlý stav v exekučním řízení vyloučeno. Pokud tedy vydražitel (žalobce) nabyl vlastnictví, a to i tehdy, když by podmínky pro konání dražby dle ustanovení §76 odst. 2 ex. řádu nebyly splněny, pak vlastnický poměr k vydraženému pozemku již nelze vrátit do stavu předcházejícího dražbě.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Soudy obou stupňů chybně posoudily doručování žalovanému v předcházejících řízeních (v pozůstalostním řízení a v řízení o dražbě), když žalovaný byl obesílán pouze s ohledem na svou povahu správního orgánu dle ustanovení §336c odst. 1 písm. e) o. s. ř. za účelem vyvěšení doručovaných listin na úřední desce a nikoliv jako účastník řízení. I přes poučení v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020, se odvolací soud doručováním žalovanému v rámci provedené dražby dostatečně nezabýval. Z žádné části doručenek neplyne, dle jakého zákonného ustanovení byla zpráva doručována. K prokázání této skutečnosti nestačí pouhé tvrzení soudního exekutora o tom, že žalovanému bylo doručováno dle ustanovení §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud tak ve svém rozhodnutí pouze spekuluje a jeho závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Vzhledem ke skutečnosti duplicitního zápisu vlastnického práva mělo byt usnesení o příklepu doručeno i žalovanému, a to jako účastníkovi řízení. Celý proces dražby má takové vady, které vylučují její samotnou existenci. Dovolatel se domnívá, že postupem odvolacího soudu je zakládán precedens pro obcházení zákona, jímž je zasaženo do jeho vlastnického práva natolik, že toto právo zcela zanikne. Odvolací soud rozhodl překvapivě, aniž by provedl další dokazování a strany v tomto smyslu v náležitém rozsahu poučil, čímž porušil i právo žalovaného na spravedlivý proces. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konečně dovolatel namítl, že postup žalobce je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť musel vědět o duplicitním zápisu vlastnického práva k předmětnému pozemku již před konáním dražby. Pozemek se tak pokusil nabýt z čistě spekulativních důvodů.
4. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že se plně ztotožňuje s klíčovými body odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jež cituje. Má za to, že dovolání žalovaného není přípustné, neboť v něm nevymezil žádnou konkrétní otázku procesního nebo hmotného práva, na jejímž posouzení by měl rozsudek odvolacího soudu záviset a neuplatnil ani řádný dovolací důvod. Dovolatel ve svém podání polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem a na podkladě námitek směřujících do skutkových zjištění přistupuje k vlastnímu hodnocení důkazů, z nichž si formuluje své vlastní závěry o skutkovém stavu. Posouzení otázky doručení usnesení o příklepu žalovanému pak považuje za nadbytečné, neboť usnesení o příklepu se doručuje toliko notáři, vydražiteli a dražitelům, kteří po udělení příklepu vznesli námitky. Závěr o nutnosti posouzení doručení usnesení o příklepu žalovanému uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020, je rozporný s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 559/2014) a v pořadí první rozsudek odvolacího soudu neměl být dovolacím soudem vůbec zrušen. Žalovaný byl účastníkem řízení o likvidaci pozůstalosti po R. P. a měl tak k dispozici procesní prostředky, aby zabránil zahrnutí předmětného pozemku do likvidační podstaty; stejně tak byl prokazatelně informován o nařízené dražbě. Žalobce navrhl, aby bylo dovolání žalovaného jako bezdůvodné odmítnuto.
5. Vedlejší účastník ve vyjádření k dovolání uvedl, že se ztotožňuje s dovoláním podaným žalovaným, přičemž ve svém podání opakuje argumentaci uvedenou v dovolání. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na posouzení právní otázky, zda usnesení o příklepu, které exekutor vydal na základě pověření soudního komisaře k provedení dražby nemovité věci uvnitř řízení o likvidaci pozůstalosti [§232 odst. 1 písm. d) z. ř. s., §76 odst. 2 ex. řádu), je třeba podle procesní úpravy účinné od 1. 1. 2014 k tomu, aby nabylo právní moci, doručit i osobě, jejíž možné vlastnické právo k předmětu dražby vyplývá ze zápisu duplicitního vlastnictví z katastru nemovitostí, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Nejvyšší soud tedy přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
7. Podle ustanovení §76 odst. 2 ex. řádu exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.
8. Podle ustanovení §232 odst. 1 z. ř. s. majetek patřící do likvidační podstaty lze zpeněžit prodejem a) v dražbě provedené soudem podle ustanovení jiného právního předpisu o výkonu rozhodnutí nebo exekuci, b) smlouvou, kterou s nabyvatelem uzavře likvidační správce nebo notář, c) ve veřejné dražbě provedené dražebníkem podle jiného právního předpisu, d) v dražbě provedené soudním exekutorem podle jiného právního předpisu.
9. Podle ustanovení §117 odst. 1 z. ř. s. byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou účastníky věřitelé, kteří se přihlásili nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i když ji nepřihlásili, a likvidační správce.
10. Podle ustanovení §336k odst. 1 o. s. ř. usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinnému a vydražiteli. Usnesení o příklepu se vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce soudu společně s výzvou pro přihlášené věřitele, aby do 15 dnů od jejího vyvěšení vyčíslili svoje pohledávky ke dni konání dražby. V usnesení vyvěšeném na úřední desce soudu se neuvádějí údaje, podle nichž je možno identifikovat vydražitele.
11. Podle ustanovení §336k odst. 2 o. s. ř. proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání jen osoby uvedené v odstavci 1 větě první.
12. Podle ustanovení §222 z. ř. s. pokládá-li se majetek za součást likvidační podstaty na základě pokynu soudu uděleného podle §216 odst. 2, likvidační správce bezodkladně oznámí soupis tohoto majetku tomu, komu podle informací vyplývajících se seznamů nebo systémů uvedených v §215 odst. 2 má náležet, nebo tomu, kdo uplatnil právo k majetku, které podle jeho názoru nepřipouští, aby patřil do majetku likvidační podstaty; současně ho vyzve, aby své právo uplatnil žalobou, a poučí, v jaké lhůtě a proti komu má žalobu podat.
13. Podle ustanovení §224 odst. 2 z. ř. s. žaloba se podává proti likvidačnímu správci ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy žalobci bylo doručeno oznámení soupisu podle §222. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout.
14. Podle ustanovení §225 z. ř. s. nebyla-li žaloba podle §224 podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno, byla-li žaloba odmítnuta nebo byla-li žaloba zamítnuta, platí, že majetek patří do likvidační podstaty.
15. Podle ustanovení §236 odst. 1 písm. a) z. ř. s. ten, kdo nabyl majetek patřící do likvidační podstaty způsoby uvedenými v §232, nabyl k němu vlastnické právo dnem, kterým se nabývá vlastnictví při dražbě prováděné soudem podle ustanovení jiného právního předpisu o výkonu rozhodnutí nebo exekuci, při veřejné dražbě prováděné dražebníkem podle jiného právního předpisu.
16. V projednávané věci soudní exekutor byl provedením dražby předmětného pozemku pověřen notářkou jako soudní komisařkou na základě smlouvy o provedení dobrovolné dražby ze dne 20. 2. 2019, když usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 13 D 227/2018–152, byla nařízena likvidace dědictví. Při právním posouzení následků dražby provedené exekutorem odvolací soud správně vyšel ze závazného právního názoru dovolacího soudu vyjádřeného v této věci v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020. V něm Nejvyšší soud uvedl, že je-li exekutor podle ustanovení §76 odst. 2 ex. řádu pověřen provedením dražby v rámci pozůstalostního řízení, řídí se vlastní mechanismus přípravy a provedení dražby ustanoveními, jež dopadají na průběh dražby uskutečňované exekutorem v rámci exekuce, včetně posuzování následků udělení příklepu, protože i samotný příklep je integrální součástí mechanismu vlastního dražby uskutečňované podle norem exekučního práva. Mimo jiné to znamená, že exekutor uděluje příklep usnesením, vůči němuž je odvolání přípustné, když pravomocné usnesení exekutora o udělení příklepu má následky předpokládané v ustanovení §336l odst. 2 o. s. ř.. Zároveň musí platit, že případné vady, k nimž došlo při uskutečnění dražby exekutorem, se posuzují podle ustanovení upravujících přípravu a průběh dražby (§76 odst. 2 ex. řádu), včetně rozpoznání právních následků dražební vyhlášky soudního exekutora ze dne 20. 2. 2019, č. j. 151 DDr 025/2018-2, a jejího případně nesprávného obsahu nebo nekorektního způsobu jejího doručení účastníkům pozůstalostního řízení. Totéž se týká i následků usnesení soudního exekutora ze dne 21. 3. 2019, č. j. 151 DDr 025/2018-2, jímž soudní exekutor udělil žalobci příklep, na který navazuje deklaratorní usnesení ze dne 9. 4. 2019, č. j. 151 DDr 025/2018-3, kterým exekutor žalobci potvrdil nabytí vlastnického práva.
17. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že koná-li soudní exekutor dražbu nemovité věci podle ustanovení §76 odst. 2 ex. řádu v rámci likvidace dědictví [§232 odst. 1 písm. d) z. ř. s.], zásadně se uplatní ustanovení §336l odst. 2 o. s. ř., podle něhož se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno (§57 ex. řádu) a nelze ho dosáhnout ani prostřednictvím žaloby o určení vlastnického práva třetí osoby k vydražené věci podané vůči vydražiteli. Samozřejmým předpokladem takového následku je, že usnesení o příklepu bylo doručeno všem subjektům, jimž se má podle procesního práva doručovat a které mají právo podat odvolání do usnesení o příklepu. V této souvislosti je třeba řešit, zda usnesení o příklepu mělo být doručeno i dovolateli jako osobě, jejíž možné vlastnické právo k předmětu dražby vyplývá ze zápisu duplicitního vlastnictví z katastru nemovitostí.
18. Okruh osob s právem podat odvolání do usnesení o příklepu vyneseného v rámci procedury o likvidaci pozůstalosti stanovuje jednak ustanovení §117 odst. 1 z. ř. s., jednak ustanovení §336k odst. 1 o. s. ř. Z ustanovení §117 odst. 1 z. ř. s. se přitom podává, že účastníky řízení o likvidaci pozůstalosti jsou věřitelé, kteří se přihlásili nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i když ji nepřihlásili, a likvidační správce. Z toho plyne, že předmětné usnesení o příklepu se mělo dle tohoto ustanovení doručovat likvidačnímu správci (věřitelům nikoliv, protože ti jsou účastníky jen fáze rozdělení výtěžku z dražby). Z ustanovení §336k odst. 1 o. s. ř. je na místě dále uzavřít, že osobou, které se má usnesení o příklepu dále doručit a jež má právo podat odvolání do usnesení o příklepu v návaznosti na toto doručení, je i vydražitel (na místě oprávněného vystupuje likvidační správce, povinný v řízení o likvidaci pozůstalosti neexistuje, srov. i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 559/2014). Z gramatické dikce ustanovení §117 odst. 1 z. ř. s. ani z ustanovení §336k odst. 1 o. s. ř. tedy neplyne, že by dovolatel jako osoba, která je v katastru duplicitně zapsána jako vlastník draženého nemovité věci, byl osobou, které se jako účastníku má doručovat usnesení o příklepu. Odvolacímu soudu je tedy na místě dát za pravdu, že subjekty, jimž by se jako osobám oprávněným podat odvolání mělo doručovat usnesení o příklepu vynesené v průběhu řízení o likvidaci pozůstalosti, jsou v zásadě pouze likvidační správce a vydražitel.
19. Tento zásadní právní závěr je však na místě doplnit systematickým výkladem, s ohledem na existenci norem chránících vlastnické právo třetích osob k předmětu dražby (srov. s nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. IV. ÚS 1133/07, věnujícímu se výkladu právních norem). Právo třetích osob je pro účely řízení o likvidaci pozůstalosti ukotveno v ustanovení §222 a v ustanovení §224 z. ř. s. Tyto osoby mají právo se domáhat zvláštní žalobou vyloučení věci z likvidační podstaty (§224 odst. 1 a 2 z. ř. s.). O tomto právu mají být tyto osoby likvidačním správcem poučeny a poskytnuta jim jednoměsíční lhůta k podání vylučovací žaloby plynoucí od doručení výzvy k jejímu podání (§222 z. ř. s.). Až poté, co lhůta k podání žaloby marně uplyne nebo žaloba je pravomocně zamítnuta, se věc, jejíž vlastnictví je sporné, stává součástí likvidační podstaty a může být prodána (§225 z. ř. s.). Jestliže tedy ze strany likvidačního správce nebo exekutora provádějícího dražbu z pověření likvidačního správce dojde k porušení ustanovení §222 nebo ustanovení §224 z. ř. s., takže se věc nestane součástí likvidační podstaty ve smyslu ustanovení §225 z. ř. s., je zapotřebí zabezpečit procesní ochranu údajného vlastnického práva třetí osoby. K takové ochraně nemůže dojít jinak, než tím, že se připustí její účastenství na té fázi likvidace pozůstalosti, v níž dochází k prodeji věci. V daném případě to znamená, že osoba, která měla být poučena o právu podat vylučovací žalobu podle ustanovení §222 z. ř. s. avšak poučena nebyla, nebo osoba, která podala takovou včasnou žalobu, o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, a přesto došlo k vydražení věci, se stává subjektem, jemuž se doručuje usnesení o příklepu, které exekutor vydal v tzv. veřejnoprávní dražbě uskutečňované podle §76 odst. 2 ex. řádu, aniž by respektoval ustanovení §222, §224 a §225 z. ř. s. Usnesení o příklepu za takových zvláštních okolností nenabývá právní moci, jestliže není doručeno i takové třetí osobě. Za takových okolností tedy nenastane následek předpokládaný v ustanovení §236 odst. 1 písm. a) z. ř. s., jímž je nabytí vlastnického práva k věci vydražitelem.
20. V posuzovaném případě dovolatel postavil své právní přesvědčení, že mu exekutor měl doručit usnesení o příklepu, na tom, že „žalobce se pokusil nabýt pozemek z čistě spekulativních důvodů, když pozemek má výměru pouze 27 m 2 a jedná se o chodník přiléhající ke komunikaci dovolatele, přičemž ani na druhé straně ležící pozemek není ve vlastnictví žalobce, ale třetích osob“, a že „žalobce ve chvíli, kdy se přihlásil do dražby, věděl a musel vědět, že vlastnické právo k pozemku je zapsáno duplicitně, když toto bylo zjistitelné pouhým náhledem do katastru nemovitostí“. Dovolatel ovšem nestaví dovolací důvod na tom, že by došlo k porušení ustanovení §222, §224 nebo §225 z. ř. s. ze strany likvidačního správce nebo exekutora. Dovolání tedy argumentačně nesměřuje k existenci v předchozím odstavci pojmenovaných výjimečných důvodů, pro které by soud (exekutor) měl údajného vlastníka vydražené nemovitosti pokládat za osobu, které exekutor měl doručovat usnesení o příklepu a jež by měla právo se odvolat do usnesení o příklepu. Navíc nelze pominout, že dovolatel je veřejnoprávní korporací, které za účelem naplnění povinnosti ke zveřejnění termínu dražby byla doručena dražební vyhláška a která si (na rozdíl od „běžných“ subjektů soukromého práva) vzhledem ke svém personálnímu a materiálnímu vybavení měla a mohla být vědoma svých oprávnění deklarovaných v ustanovení §222 a §224 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 85/2019, ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1231/2019, ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4294/2019, a nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, či ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12), a přesto v dovolání ani netvrdí, že na svém právu podat vylučovací žalobu byla zkrácena. Není na místě přehlížet ani to, že předmětný pozemek má výměru 27 m 2 , takže jen stěží lze konstatovat, že jeho prodej mohl vést k zásadní újmě na straně dovolatele, pro kterou měl dovolací soud bez dalšího konstatovat, že by měl ustanovení §236 odst. 1 písm. a) z. ř. s. v daném případě vyložit tak, že osobou, jíž se usnesení doručuje o příklepu, měl být i dovolatel. Úvahu a takové možnosti neodůvodňuje přesvědčení dovolatele, že žalovaný konal nemravně, pokud předmětný pozemek vydražil, i když není vlastníkem sousedních pozemků a musel vědět, že v katastru je ohledně pozemku vyznačeno duplicitní vlastnictví. Účastenství kohokoliv na dražbě organizované orgánem veřejné moci zásadně nelze pokládat za nemravné konání.
21. Pokud dovolatel namítá překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud dodává, že vzhledem k tomu, jaké listiny přečetl odvolací soud k důkazu předtím, než znovu rozhodl (zpráva soudního exekutora ze dne 13. 5. 2021, doručenky datových zpráv), měl dovolatel příležitost rozpoznat, že odvolací soud bude pro rozhodnutí ve věci samé pokládat za podstatnou okolnost, zda usnesení o příklepu bylo dovolateli doručeno a případně jestli tohoto doručení bylo skutečně třeba. Dovolatel tedy měl možnost se ještě před vydáním rozhodnutí ve věci samé k rozhodným okolnostem vyjádřit. Samotná skutečnost, že odvolací soud posoudil pro rozhodnutí klíčovou právní otázku jinak, než dovolatel, nevede k závěru, že odvolací soud porušil právo dovolatele na spravedlivý proces.
22. Z výše uvedeného vyplývá, že je správný právní názor odvolacího soudu, že dovolatel v daném případě nebyl osobou, které se mělo doručovat usnesení o příklepu a ani osobou, která měla právo podat odvolání do usnesení o příklepu. Proto nelze exekutorovi vytknout, že usnesení o příklepu dovolateli nedoručil. Žalobce se tak právní mocí usnesení o příklepu stal vlastníkem předmětného pozemku. Zbývá dodat, že odvolací soud nevybočil z mezí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020, posoudil-li si samostatně právní otázku, zda dovolatel vskutku byl osobou, které se mělo doručit usnesení o příklepu. Pokyn dovolacího soudu uvedený v odst. 19 předmětného rozhodnutí Nejvyššího soudu směřuje pouze k tomu, aby se odvolací soud skutečně vypořádal s námitkou dovolatele, že mu usnesení o příklepu nebylo doručeno, jakož i s případnými právními následky takového nedoručení.
23. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
24. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce v dovolacím řízení spočívají ve vykonání jednoho úkonu právní služby (sepis dovolání). Za jeden úkon právní služby učiněný v dovolacím řízení přísluší žalobci dle ustanovení §9 odst. 4 písm. b), §11 odst. 1 písm. k), §13 odst. 4 a §14a advokátního tarifu částka ve výši 3100 Kč společně s paušální částkou jako náhradou výdajů ve výši 300 Kč a daní z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem byly náklady zastoupení žalobce v dovolacím řízení určeny částkou ve výši 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu