ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3038.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3038/2021-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ADPACK group, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Orlovská 752/147, identifikační číslo osoby 26830914, zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, proti povinnému R. Š. , narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného S. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, pro 2 000 000 Kč s příslušenstvím a pro 811 923 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 EXE 1719/2018, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2021, č. j. 20 Co 131/2020-188, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. 9. 2019, č. j. 26 EXE 1719/2018-140, zamítl návrh manželky povinného na zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí, a to jednotky č. p. XY, způsob využití byt, a podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti XY, v budově XY, č. p. XY, bytový dům, list vlastnictví XY, na parcele XY, list vlastnictví XY, na parcele XY, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, KP XY, okres XY, obec XY, k. ú. XY, postižených podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy ze dne 30. 8. 2018, č. j. 203 EX 30160/18-22, v rámci exekuce vedené na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, č. j. 26 EXE 1719/2018-27 (výrok I.). Dále zamítl návrh manželky povinného na částečné zastavení exekuce ohledně movité věci – vitríny s číslem položky 10 podle přílohy k protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 16. 11. 2018, postižené podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy ze dne 13. 11. 2018, č. j. 203 EX 30160/18-45, v rámci exekuce vedené na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, č. j. 26 EXE 1719/2018-27 (výrok II.).
2. Městský soud vyšel ze zjištění, že v dané věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2015, č. j. 3 Cm 167/2015-16, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2016, č. j. 3 Cm 167/2015-85 (na základě něhož je vymáhána pohledávka ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím), a dále směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2016, č. j. 22 Cm 244/2015-24, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016, č. j. 22 Cm 244/2015-50 (na základě něhož je vymáhána pohledávka ve výši 811 923 Kč s příslušenstvím). První vymáhaná pohledávka vznikla z titulu směnky vlastní vystavené povinným dne 28. 4. 2009 na směnečnou sumu 2 000 000 Kč, splatné dne 30. 6. 2012 na řad (původního) oprávněného a druhá pohledávka z titulu směnky vlastní vystavené dne 26. 6. 2013 na částku 811 293 Kč, splatné dne 31. 8. 2013 na řad (původního) oprávněného. Nemovité věci, které soudní exekutor postihl exekučním příkazem, jsou podle výpisu z katastru nemovitostí ve výlučném vlastnictví manželky povinného. Ta rovněž fakturou ze dne 19. 7. 2007, č. 107017, prokazovala, že je výlučnou vlastnicí skleněné vitríny, kterou soudní exekutor sepsal v rámci soupisu movitých věcí. Exekuční soud dále zjistil ze smlouvy o zúžení společného jmění manželů sepsané formou notářského zápisu dne 19. 11. 2001, NZ 344/2001, že si manželé Š. upravili zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) následovně: v bodech 1 a 2 si manželé vypořádali SJM, podle bodu 3 smlouvy se pak dohodli, že předmětem SJM nebude majetek, který by SJM tvořil, pokud úkon k jeho nabytí učiní jeden z manželů, přičemž tento majetek bude výlučně majetkem tohoto manžela. V bodě 4 se pak dohodli na režimu finančních prostředků, které nebudou předmětem SJM. Finanční prostředky uložené na účtech u peněžních ústavů budou podle smlouvy náležet tomu z manželů, který bude ve vztahu k peněžnímu ústavu majitelem příslušného účtu. V bodě 5 bylo dohodnuto, že vznikne-li závazek na základě úkonu jednoho z manželů nebo na základě skutečností způsobených jedním z manželů, nebude tento závazek předmětem SJM, ale bude závazkem tohoto manžela. V článku III. této smlouvy je konstatováno, že smluvní strany si jsou vědomy ustanovení §143a odst. 3 tehdy platného občanského zákoníku, podle něhož se mohou vůči jiné osobě na tuto smlouvu odvolat pouze tehdy, je-li jí obsah této smlouvy znám. Výše zmíněná smlouva o zúžení SJM, sepsaná formou notářského zápisu dne 19. 11. 2001, nebyla zapsána do katastru nemovitostí, byť upravovala vlastnické právo k nemovitým věcem, a do veřejného seznamu listin o manželském majetkovém režimu, vedeného Notářskou komorou byla zapsána až dne 5. 12. 2015. Dále městský soud vyslechl povinného i jeho manželku a svědky ke zjištění, zda manželka povinného věděla o dluzích svého manžela a zda povinný či jeho manželka informovali oprávněného o smlouvě o zúžení SJM. V tomto směru provedl důkazy i listinami.
3. Městský soud poté s ohledem na §262b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), uzavřel, že v posuzované věci je třeba postupovat s ohledem na dobu vzniku vymáhaných závazků (rok 2009 a 2013) podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), kdy současně zohlednil i judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015). Poté ve smyslu §143a odst. 4 obč. zák. a s přihlédnutím k rozhodnutím Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4936/2014, a rozsudek ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 608/2014) zjišťoval, zda se může manželka povinného odvolat na smlouvu o zúžení SJM. Dospěl k závěru, manželka povinného věděla o závazcích svého manžela a zároveň o smlouvě o zúžení SJM oprávněného stejně jako povinný neinformovala. Smlouva je proto neúčinná a nemovité věci, ohledně nichž manželka povinného navrhovala zastavení exekuce, lze v exekuci postihnout. Ze stejného důvodu lze postihnout i movitou věc popsanou ve výroku II.
4. Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení městského soudu potvrdil. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a zopakoval, že manželka povinného by se mohla ubránit zvolenému způsobu exekuce pouze v případě, pokud by prokázala, že obsah smlouvy, kterou bylo SJM zúženo, byl oprávněnému (věřiteli) znám v souladu s §143a odst. 4 obč. zák. Žádný takový důkaz však povinný ani jeho manželka nepředložili. Připomněl, že manželka povinného byla rovněž obeznámena s tím, že manželovi bude poskytnuta půjčka zajištěná směnkami, a velmi dobře věděla, kdo je věřitelem manžela a že se manžel hodlá zavázat k plnění značného rozsahu, a to i z titulu půjčky.
5. Odvolací soud v neposlední řadě označil námitku manželky povinného, že vymáhaný závazek přesahuje míru přiměřenou poměrům manželů, za nepodstatnou, neboť procesní úprava exekučního řízení (shodně jako řízení o výkon rozhodnutí) umožňovala „do 31. 6. 2015 kontinuálně“ provést exekuci na majetek patřící do SJM také tehdy, šlo-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, „tedy pro výlučný dluh povinného“ [§262a o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2530/2007].
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesních otázek:
- zda po zúžení SJM a jeho vypořádání lze k uspokojení pohledávky věřitele povinného postihnout i výlučný majetek druhého z manželů a
- na čí straně je důkazní břemeno při prokazování skutečnosti, že manželka povinného věděla či nevěděla o budoucím závazku manžela.
Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud (a též soud prvního stupně) ve věci rozhodl, aniž uplatnil výkladová pravidla judikatury Nejvyššího soudu uvedená v rozsudku ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 608/2014, či v usnesení ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019.
7. Dovolatelka ve zbylé části dovolání (bod II.) reagovala na provedené dokazování (komentovala jednotlivé důkazy, především výpověď svědka P. K.) a zdůraznila, že nemohla „prokazovat negativní skutečnost, tedy něco co neexistovalo“, takže bylo na oprávněné, aby prokázala, že dovolatelka jako manželka povinného o poskytnutí půjčky věděla. V tomto ohledu je hodnocení důkazního břemene odvolacím soudem (a soudem prvního stupně) nesprávné. Z uvedených důvodů manželka povinného navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
9. V projednávané věci je exekuce vůči povinnému vedena pro vymožení pohledávek oprávněné ze směnek ze dne 28. 4. 2009 a ze dne 26. 6. 2013, které zajišťovaly půjčky, jež povinnému poskytl P. K.; exekuční řízení bylo zahájeno dne 31. 7. 2018. Manželka povinného se návrhem na zastavení exekuce domáhala částečného zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí, které nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2008 do svého výlučného vlastnictví, a to vzhledem ke skutečnosti, že dne 19. 11. 2001 bylo formou notářského zápisu zúženo SJM povinného a dovolatelky.
10. Podle §262b odst. 1 o. s. ř. je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti vyložil, že tímto zvláštním právním předpisem je předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, jenž je předmětem exekuce (rozhodující je hmotněprávní stav účinný ke dni vzniku závazkového právního stavu) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019 ). V souzené věci je tedy třeba postupovat podle §143a a násl. obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013.
11. V souladu s §143a odst. 1, odst. 4 obč. zák. se manželé mohou vůči jiné osobě odvolat na smlouvu uzavřenou formou notářského zápisu, jíž byl zúžen stanovený rozsah společného jmění manželů, jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám. Pro úspěch manžela povinného při uplatňování jeho výlučného vlastnického práva k majetku, jenž byl postižen exekucí pro vymožení závazku vzniklého pouze povinnému a který by – nebýt smlouvy o zúžení SJM – patřil do společného jmění povinného a jeho manžela, je podstatné, že závazek vznikl povinnému až po uzavření smlouvy o zúžení SJM a že věřitel byl seznámen s obsahem této smlouvy (a to nejpozději do vzniku závazkového právního vztahu). Při posuzování znalosti obsahu smlouvy o zúžení SJM věřitelem (oprávněným) je nutné zohlednit nejen to, zda sám povinný nejpozději v době vzniku pohledávky věřitele s obsahem smlouvy o zúžení SJM seznámil, ale v případech, kdy je třeba mít za nesporné, že tak neučinil, také to, zda manžel povinného věděl o budoucím závazku svého manžela (povinného) za trvání manželství, a zda tedy měl možnost nejpozději do vzniku závazku manžela věřiteli obsah smlouvy o zúžení SJM sám oznámit. Jinak řečeno, jestliže manžel povinného o budoucím závazku svého manžela (povinného) vůči věřiteli (oprávněnému) věděl, a přesto věřiteli do jeho vzniku existenci smlouvy o zúžení SJM neoznámil, resp. jej neseznámil s obsahem smlouvy o zúžení SJM, nemůže být se svou obranou ve smyslu §262b odst. 1 o. s. ř. úspěšný; jestliže o vzniku závazku povinného manžel povinného nevěděl (a nemohl z uvedeného důvodu věřiteli obsah smlouvy o zúžení SJM sdělit), nemůže se věřitel úspěšně domoci uspokojení pohledávky v exekuci (výkonu rozhodnutí) z jeho výlučného majetku nabytého po zúžení a vypořádání SJM (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4936/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 608/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 20 Cdo 354/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1442/2019).
12. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, který prováděl dokazování, a shodně dospěl k závěru, že povinný ani jeho manželka budoucího věřitele neupozornili, že mají zúžen zákonem stanovený rozsah SJM, přestože příležitost měli. Manželka povinného neprokázala, že by věřitel v okamžiku uzavírání smlouvy o půjčce s povinným věděl o dohodě o zúžení rozsahu SJM z 19. 11. 2001 a znal její obsah. Uvedl, že provedené důkazy naopak svědčí dokonce o tom, že povinný a jeho manželka se před věřiteli projevovali tak, jako by takové dohody vůbec nebylo, a manželka povinného též byla obeznámena s tím, že manželovi bude poskytnuta půjčka zajištěná směnkou, přičemž velmi dobře věděla, kdo je věřitelem manžela a že se manžel hodlá zavázat k plnění z titulu půjčky.
13. Jestliže následně odvolací soud dovodil, že s ohledem na zjištěný skutkový stav nelze pro účely exekučního řízení přihlížet ke smlouvě o zúžení SJM ze dne 19. 11. 2001 a na předmětné nemovité věci je třeba hledět, jako by byly součástí SJM, a lze je proto v exekuci postihnout, je jeho právní závěr zcela správný a v souladu se shora uvedenou judikaturou dovolacího soudu.
14. Dovolatelka dále namítala, že důkazní břemeno k prokázání vědomosti manželky povinného o poskytnutí půjčky povinnému tíží věřitele (oprávněného), neboť dovolatelka nemůže prokazovat negativní skutečnost, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by se dovolatelka o existenci závazku svého manžela dozvěděla dříve než v souvislosti s exekučním řízení. Tato námitka však není relevantní, neboť dovolatelka jí rozporuje soudem zjištěný skutkový stav, jenž nemůže být předmětem přezkumu v dovolacím řízení (viz §241a odst. 1 o. s. ř.).
15. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
16. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu