ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.338.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 338/2021-407
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné PON Praha a.s. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 808/66, identifikační číslo osoby 27408914, zastoupené JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem se sídlem v Praze 6, Puškinovo náměstí č. 681/3, proti povinnému P. L. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Prokopem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 4, Antala Staška č. 510/38, za účasti bývalé manželky povinného G. A., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Bučinou, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, pro 7 650 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 3892/2012, o dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2020, č. j. 14 Co 336/2020-377, takto:
I. Dovolání bývalé manželky povinného se odmítá .
II. Bývalá manželka povinného je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 19 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Koreckého, advokáta se sídlem v Praze 6, Puškinovo náměstí č. 681/3.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 10. 2020, č. j. 14 Co 336/2020-377, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 8. 2020, č. j. 64 EXE 3892/2012
-330, ve výroku I, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 13. 5. 2020, doplněného podáním ze dne 15. 6. 2020, nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 9. 2012, č. j. 64 EXE 3892/2012-12; odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekuce v projednávané věci byla nařízena podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 41 T 13/2009, k uspokojení pohledávky bývalého oprávněného Obvodního podniku bytového hospodářství v Praze 2, státního podniku v likvidaci, ve výši 7 650 000 Kč s příslušenstvím, že exekuci provedl Mgr. Jan Beneš, Exekutorský úřad Praha-západ, pod sp. zn. 191 EX 6299/16, a že oznámením soudního exekutora o skončení exekuce ze dne 11. 7. 2017, č. j. 191 EX 6299/16-272, byla exekuce v této věci skončena k datu 25. 5. 2017. V rámci exekuce byl udělen příklep vydražiteli na nemovitostech ve vlastnictví bývalé manželky povinného za nejvyšší podání 16 500 000 Kč. Následně byly usnesením o rozvrhu rozdělované podstaty soudního exekutora Mgr. Jana Beneše, Exekutorský úřad Praha-západ, ze dne 24. 5. 2017, č. j. 191 EX 6299/16-256, které nabylo právní moci dne 25. 5. 2017, uspokojeny pohledávky: 1. pohledávka soudní exekutorky JUDr. Hany Šajnerové, Exekutorský úřad Rakovník, na nákladech exekuce ve výši 10 994,10 Kč a pohledávky soudního exekutora Mgr. Jana Beneše, Exekutorský úřad Praha-západ, na nákladech exekuce ve výši 2 112 647,90 Kč k hotovému zaplacení; 2. pohledávka oprávněné ve výši 7 729 000 Kč na úhradu k hotovému zaplacení; 3. pohledávka přihlášené věřitelky PON Praha a. s. (oprávněné v projednávané věci) ve výši 6 647 358 Kč na částečnou úhradu k hotovému zaplacení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce, neboť exekuce v projednávané věci již byla skončena a bývalá manželka povinného ve vztahu k této exekuci netvrdí žádné důvody pro její zastavení, naopak sama uvedla, že respektuje uspokojení exekvované pohledávky jako pohledávky č. 2. Z tohoto důvodu nejsou dány podmínky řízení a je namístě exekuci zastavit. V projednávané věci tak není dán důvod pro zkoumání otázky zastavení exekuce po jejím provedení. Bývalá manželka povinného svým návrhem na částečné zastavení exekuce ve skutečnosti brojí proti rozvrhovému usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Beneše, Exekutorský úřad Praha-západ, ze dne 24. 5. 2017, č. j. 191 EX 6299/16-256, které však nabylo právní moci dne 25. 5. 2017 a nelze jej již přezkoumávat. Tímto rozvrhovým usnesením byla společnost PON Praha a. s. ohledně bývalou manželkou povinného rozporované pohledávky č. 3, která je pohledávkou z exekuce vedené pod sp. zn. 191 EX 5184/16 (jejímž účastníkem je rovněž bývalá manželka povinného a k jejímuž částečnému uspokojení oprávněného došlo prostřednictvím rozvrhového usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Beneše, Exekutorský úřad Praha-západ, ze dne 24. 5. 2017, č. j. 191 EX 6299/16-256), částečně uspokojena nikoliv jako oprávněný, ale jako přihlášený věřitel. Bývalá manželka povinného se proto musí domáhat nápravy prostřednictvím exekuce vedené pod sp. zn. 191 EX 5184/16.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala bývalá manželka dovolání. Namítá, že v projednávané věci byla z výtěžku dražby provedené dne 15. 11. 2016 nesprávně vyplacena pohledávka, pro kterou je vedeno exekuční řízení pod sp. zn. 191 EX 5184/16, čímž je stiženo vadou i exekuční řízení v projednávané věci a zejména rozvrhové usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Beneše, Exekutorský úřad Praha-západ, ze dne 24. 5. 2017, č. j. 191 EX 6299/16-256, neboť na jeho základě došlo k neoprávněné a nesprávné výplatě částky 6 647 358 Kč ve prospěch oprávněné, namísto vydání této částky jako hyperochy bývalé manželce povinného. Pohledávka byla oprávněné vyplacena neoprávněně, neboť v řízení vedeném pod sp. zn. 191 EX 5184/16 bylo rozhodnuto, že v exekuci nemůže být postižen majetek bývalé manželky povinného pro úhradu vymáhaného dluhu. Z tohoto důvodu nemůže být použit k uspokojení pohledávky, která je vymáhána v řízení vedeném pod sp. zn. 191 EX 5184/16, ani zpeněžený majetek dovolatelky v projednávané věci, vedené mezi stejnými účastníky. Dovolatelka dále s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 562/2018 dovozuje, že projednávanou exekuci je možné zastavit i poté, co skončila vymožením, soudy proto postupovaly nesprávně, zastavily-li řízení pro nedostatek podmínek řízení. Exekuce v projednávané věci tak má být zastavena, neboť její výtěžek byl v rámci rozvrhu vyplacen nesprávně a v rozporu s hmotným právem, když majetek bývalé manželky není postižitelný pro pohledávku z titulu vykonatelného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2016, č. j. 46 Cm 159/2006-922, pro kterou je vedeno exekuční řízení pod sp. zn. 191 EX 5184/16. Dovodil-li odvolací soud, že se bývalá manželka povinného má bránit v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 191 EXE 5184/16, tedy v rámci exekučního řízení o pohledávce přihlášeného věřitele, není jeho úvaha správná, neboť tyto dvě exekuce nelze od sebe oddělovat, když jedné bylo využito pro vyvedení prostředků dosažených dražbou z projednávané exekuce a tento postup by byl přepjatě formalistický. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil.
3. Oprávněná ve svém vyjádření namítá, že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a v dovolání nastolené otázky směřují spíše k akademické diskuzi, k čemuž však dovolací soud není příslušný. Poukazuje-li bývalá manželka povinného na rozhodnutí 20 Cdo 562/2018, ve kterém byl exekučním titulem notářský zápis, není možné jej v projednávané věci použít, neboť v projednávané věci je exekučním titulem rozhodnutí soudu a jde tak o dva odlišné instituty. Oprávněná namítá, že odvolací soud správě dovodil, že bývalá manželka povinného se ohledně zastavení projednávané exekuce nedomáhá, proto navrhla, aby dovolací soud dovolání bývalé manželky povinného odmítl.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání bývalé manželky povinného není přípustné.
5. V posuzované věci nelze pominout, že dovolání bylo podáno do usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o návrhu dovolatelky na zastavení exekuce. Sama dovolatelka (bývalá manželka povinného) přitom připouští, že k exekuci předmětných nemovitostí mělo dojít, ale část z výtěžku jejich prodeje, konkrétně částka ve výši 6 647 358 Kč, měla být vyplacena dovolatelce jako subjektu, kterému nemovité věci v době dražby náležely. Má-li ve smyslu ustanovení §337c odst. 7 o. s. ř. (do 31. 12. 2012 ve smyslu §337c odst. 6 o. s. ř.) dojít k výplatě zbytku výtěžku z prodeje nemovitých věcí povinnému (nebo tomu, jemuž k době dražby náležely dražené nemovité věci a byl povinen strpět jejich dražbu), není to důvodem pro částečné zastavení exekuce ohledně navracené částky, neboť předmětem exekuce prodejem nemovitých věcí jsou právě tyto v exekučním příkazu vymezené nemovité věci a nikoliv výtěžek, kterého se skrze exekuci má dosáhnout nebo dosáhne. Sama dovolatelka rovněž připouští, že má vedle návrhu na částečné zastavení exekuce k dispozici jiné právní nástroje, kterak se domoci toho, aby jí částka ve výši 6 647 358 Kč byla vyplacena, když sama uvádí zejména žalobu z lepšího práva. Návrh povinné na zastavení exekuce ohledně této částky však mezi takové prostředky nepatří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3293/2019, uveřejněné pod číslem 64/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Případná nesprávnost rozvrhového usnesení spočívající v tom, že část výtěžku dražby nemovité věci měla být vyplacena dosavadnímu vlastníku vydražené věci, tedy není způsobilá založit důvod pro částečné zastavení exekuce prodejem již vydražené nemovitosti.
6. Jestliže tedy odvolací soud zaujal postoj, podle něhož návrh dovolatelky na částečné zastavení exekuce nelze věcně projednat a řízení je na místě zastavit (jednak proto, že dovolatelka skrze návrh na částečné zastavení exekuce nemůže dosáhnout vyplacení jí požadované částky 6 647 358 Kč na svůj účet, jednak proto, že exekuce již skončila vymožením, netrvá tedy a již ji nelze zastavit), dovolací soud pokládá jeho rozhodnutí za věcně správné. Dovolatelka vskutku návrhem na částečné zastavení exekuce ohledně částky, které by jí podle ní měla být z výtěžku dražby vyplacena, nemůže dosáhnout jí sledovaného cíle, jímž je nikoliv neprovedení exekuce prodejem předmětných nemovitostí, ale výplata částky ve výši 6 647 358 Kč dovolatelce.
7. Zbývá dodat, že poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018, v němž dovolací soud uzavřel, že prokáže-li se, že exekuční návrh oprávněného vůči povinnému byl šikanózní, lze exekuci zastavit (podle §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) i po jejím provedení, je s ohledem na výše uvedené nepřípadný. K exekuci podejem předmětných nemovitých věcí a k jejich dražbě totiž i podle sdělení dovolatelky došlo po právu. V postupu soudu prvního stupně ani odvolacího soudu, jenž vyvrcholil rozhodnutím o zastavení řízení o návrhu dovolatelky na zastavení exekuce dovolací soud neshledává porušení práva dovolatelky na spravedlivý proces, když tento návrh byl již v době svého podání dle rozhodovací praxe dovolacího soudu nezpůsobilý k navození následku, o který dovolatelka usiluje.
8. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání bývalé manželky povinného přípustné, Nejvyšší soud je proto v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 3. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu