ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.354.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 354/2021-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Heineken Česká republika, a. s. , se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, identifikační číslo osoby 451 48 066, zastoupené Mgr. Petrem Kupským, advokátem se sídlem v Praze, Betlémské náměstí 251/2, proti povinným 1/ P. M. , narozenému XY, bytem XY, a 2/ P. J. , narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného 2/ M. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. et Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, pro 619 732 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 2671/2018, o dovolání manželky povinného 2/ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 14 Co 147/2020-119, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 14 Co 147/2020-119, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 2. 12. 2019, č. j. 54 EXE 2671/2018-75, částečně zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 134 EX 07904/18, ve vztahu k exekučnímu příkazu ze dne 14. 1. 2019, č. j. 134 EX 07904/18-231, a současně rozhodl o nákladech řízení manželky povinného 2/. Vyhověl tak návrhu manželky povinného 2/ na zastavení exekuce, vedené postižením v rozhodnutí blíže specifikovaných nemovitostí nacházejících se v katastrálním území XY. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že je vymáhán ručitelský závazek povinného 2/ ze směnky vystavené dne 14. 2. 2012 na směnečnou sumu 619 732 Kč, závazek vznikl za trvání manželství (uzavřeného dne 22. 8. 1992 a trvajícího až dosud), manželé uzavřeli dne 24. 7. 2002 smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění (dále též jen „SJM“), podle níž předmětné nemovitosti nabude manželka povinného 2/ do výlučného vlastnictví. Notářský zápis nebyl evidován v seznamu listin o manželském majetkovém režimu, předmětné nemovitosti manželka povinného 2/ nabyla kupní smlouvou ze dne 15. 10. 2002 a ze dne 6. 3. 2009 a byla jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně uzavřel, že v exekuci je vymáhán výlučný závazek povinného 2/ a že dotčené nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví jeho manželky. Ta se tudíž v souladu s §262b o. s. ř. oprávněně domáhá zastavení exekuce ve vztahu k jejímu výlučnému majetku.
2. Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh manželky povinného 2/ zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Věc posoudil podle zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném v době zahájení exekuce (16. 8. 2018), možnost postihu majetku v SJM nebo majetku manžela povinného posoudil podle §143 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále též jen „obč. zák.“ (tj. podle právního předpisu účinného v době, kdy vznikl vymáhaný závazek). Odvolací soud uzavřel, že exekutorským příkazem postižené nemovitosti netvoří součást SJM jen proto, že byl zákonný režim SJM smluvně změněn. Manželka povinného 2/ netvrdí nic o tom, že by postižené věci nebyly v SJM z důvodu zákonné výluky, tj. ani v případě neexistence smlouvy o změně majetkového režimu (§143 odst. 1 obč. zák.). Dle odvolacího soudu je v projednávané věci bez významu, že v katastru nemovitostí je zapsána jako výlučný vlastník, i to, jaké povahy vymáhaný dluh je.
3. Proti usnesení Městského soudu v Praze podala manželka povinného 2/ dovolání. Namítá, že napadené usnesení závisí na posouzení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně se jedná o otázku dosud neřešenou. Vytýká odvolacímu soudu, že nezohlednil okolnost, zda povinný v době vzniku závazku seznámil oprávněného s obsahem smlouvy o zúžení SJM, případně (pokud tak neučinil), měl soud zohlednit, zda manželka povinného věděla o budoucím závazku svého manžela, a zda tak měla možnost nejpozději do vzniku závazku oprávněnému obsah smlouvy oznámit (dovolatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 180/2019, 21 Cdo 4936/2014, 20 Cdo 5236/2015). Dále vytýká, že odvolací soud zcela opomenul skutková tvrzení dovolatelky, podle nichž postižený majetek nabyla za své výlučné peněžní prostředky, pročež by nemohl tvořit SJM z důvodu zákonné výluky – srov. doplnění návrhu na zastavení exekuce ze dne 25. 6. 2019 str. 4 první odstavec (20 Cdo 1786/2017). Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud při posouzení otázky možnosti exekučního postihu nemovitostí v projednávané věci nezohlednil (nezjišťoval) všechny právně relevantní skutečnosti a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
6. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
7. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
8. V projednávané věci je vymáhán závazek, který vznikl povinnému 2/ poté, co manželé spolu za trvání manželství uzavřeli smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu svého společného jmění formou notářského zápisu sepsaného dne 24. 7. 2002 JUDr. Michalem Voříškem, notářem se sídlem v Brně, NZ 730/2002, N 783/2002, tak, že povinný 2/ dne 14. 2. 2012 avalováním směnky vzal na sebe ručitelský závazek (směnečné rukojemství). Smlouvou o zúžení společného jmění manželů ze dne 24. 7. 2002 se manželé dohodli na tom, že předmětem výlučného vlastnictví budou mj. nemovité věci nabyté některým z manželů počínaje dnem následujícím po uzavření této smlouvy (článek II bod 2.2.a/ smlouvy) a že výlučným vlastnictvím M. J. budou nemovité věci nabyté na základě smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy mezi F. Š. aj. Š. jako budoucími prodávajícími a M. J. jako budoucím kupujícím (článek II bod 2.4.a/ smlouvy). Smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu SJM není evidována v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Exekucí postižené nemovitosti nabyla manželka povinného 2/ kupními smlouvami ze dne 15. 10. 2002 a ze dne 6. 3. 2009.
9. Exekuční řízení bylo v posuzované věci zahájeno dne 16. 8. 2018, tj. za účinnosti občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 139/2015 Sb., tj. ve znění účinném od 1. 7. 2015, a za účinnosti zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, též ve znění účinném od 1. 7. 2015.
10. V posuzované věci však nelze aplikovat ustanovení §42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění od 1. 7. 2015, neboť reaguje na situaci navozenou již novým občanským zákoníkem, účinným od 1. 1. 2014, a je zrcadlovým odrazem právní úpravy v občanském soudním řádu. Právní úprava reaguje na zavedení Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, který je veřejným seznamem ve smyslu §721 občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, na rozdíl od dříve zavedené Evidence listin o manželském majetkovém režimu, která je neveřejná. Podle §35l odst. 1 notářského řádu platí, že jsou-li smlouva o manželském majetkovém režimu nebo rozhodnutí soudu o manželském majetkovém režimu zapsány v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, manželé se jich mohou dovolat vůči třetím osobám, i když tyto s jejich obsahem nebyly seznámeny. V posuzované věci však závazek i smlouva o zúžení SJM vznikly před zavedením Seznamu listin o manželském majetkovém režimu a dotčené osoby nemohly předvídat důsledky budoucí právní úpravy.
11. Podle ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř., ve znění od 1. 7. 2015, platí, že je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.
12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, vysvětlil, že „zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř., ve znění od 1. 7. 2015, na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl vymáhaný závazek povinného (respektive právní předpis účinný v době, kdy vznikl samotný závazkový právní vztah - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019). Pro zkoumanou věc je tedy relevantní, že vymáhaný dluh vznikl povinnému za účinnosti občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013.
13. Podle §143a odst. 4 obč. zák., ve znění do 31. 12. 2013, se manželé mohou vůči jiné osobě na smlouvu o zúžení společného jmění manželů odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 608/2014, přijal závěr, že pro úspěch manžela povinného při uplatňování jeho výlučného vlastnického práva k majetku, který by nebýt smlouvy o zúžení společného jmění, patřil do společného jmění povinného a jeho manžela, jenž byl postižen exekucí pro vymožení závazku vzniklého jen povinnému po uzavření smlouvy o zúžení společného jmění, je tak významná nejen vědomost věřitele o obsahu smlouvy o zúžení společného jmění, ale i (ne)vědomost manžela povinného o budoucím závazku jeho manžela. Je-li manželovi povinného známo, že druhému manželovi má vzniknout závazek, a neupozorní-li věřitele - ačkoliv tak před uzavřením závazku učinit mohl - na existenci smlouvy (a neseznámí ho s jejím obsahem) o zúžení společného jmění, podle níž některé věci, které by jinak patřily do společného jmění, jsou nyní v jeho vlastnictví, nemůže se úspěšně dovolávat svého výlučného práva k tomuto majetku. Manžel povinného nese odpovědnost za to, že věřitel povinného (oprávněný) bude znát obsah smlouvy. Pak ovšem musí mít i reálnou možnost, aby se vynětí majetku z exekuce (výkonu rozhodnutí) domohl.
15. Při posuzování znalosti obsahu smlouvy o zúžení SJM věřitelem (oprávněným) je proto nutné zohlednit nejen to, zda sám povinný nejpozději v době vzniku pohledávky věřitele s obsahem smlouvy o zúžení SJM seznámil, ale v případech, kdy je třeba mít za nesporné, že tak neučinil, také to, zda manžel povinného věděl o budoucím závazku svého manžela (povinného) za trvání manželství a zda tedy měl možnost nejpozději do vzniku závazku manžela věřiteli obsah smlouvy o zúžení SJM sám oznámit. Jinak řečeno, jestliže o vzniku závazku povinného manžel povinného nevěděl (a nemohl z uvedeného důvodu věřiteli obsah smlouvy o zúžení SJM sdělit), nemůže se věřitel úspěšně domoci uspokojení pohledávky v exekuci z jeho výlučného majetku nabytého po zúžení a vypořádání SJM ( srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4936/2014, usnesení ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5236/2015, usnesení ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019).
16. Výtka, že se odvolací soud nezabýval tvrzením, že postižený nemovitý majetek nabyla dovolatelka za své výlučné peněžní prostředky, pročež netvoří SJM z důvodu zákonné výluky (jinak řečeno netvořil by SJM ani v případě neexistence smlouvy o zúžení SJM), není namístě. Odvolací soud uzavřel, že dovolatelka tvrzení v tomto směru neuvedla (zamýšlený důsledek nemá úhrada kupní ceny z prostředků, které se staly výlučným vlastnictvím právě z důvodu dříve uzavřené smlouvy o zúžení SJM), a to také vyplývá i z obsahu soudního spisu. Dovolatelka takový původ peněžních prostředků dovozovala z ujednání ve smlouvě o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění a z nabývacích titulů, resp. z výpisu z katastru nemovitostí.
17. Vzhledem k tomu, že odvolací soud při posouzení otázky vědomosti oprávněného o existenci a obsahu smlouvy o zúžení společného jmění povinného 2/ a jeho manželky nezjišťoval všechny právně relevantní skutečnosti (nezkoumal, zda manželka povinného 2/ měla možnost nejpozději do vzniku závazku obeznámit oprávněného s obsahem smlouvy o zúžení společného jmění), nemůže dovoláním napadené rozhodnutí obstát. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
18. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [viz ustanovení §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 4. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu