ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3590.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3590/2020-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné MEXI PLUS spol. s r. o. , se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Radlická 1302/76, identifikační číslo osoby 27249352, zastoupené JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400/9, proti povinnému Z. P. , narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného D. P. , narozené XY, bytem v XY, oběma zastoupeným Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, a za účasti předražitele T. P. , narozeného XY, bytem ve XY, pro 1 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, pod sp. zn. 090 Ex 596/13, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. září 2019, č. j. 12 Co 78/2019-74, 12 Co 240/2019-74, takto:
Návrh povinného a jeho manželky na odklad „vykonatelnosti“ usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. září 2019, č. j. 12 Co 78/2019-74, 12 Co 240/2019-74, se zamítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného a jeho manželky usnesením ze dne 27. 9. 2019, č. j. 12 Co 78/2019-74, 12 Co 240/2019-74, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou (dále „soudní exekutor“), ze dne 11. 12. 2018, č. j. 090 EX 596/13-60, ve spojení s usnesením soudního exekutora ze dne 23. 1. 2019, č. j. 090 EX 596/13-68, ve výrocích, jimiž soudní exekutor zrušil usnesení o příklepu ze dne 11. 12. 2018, č. j. 090 EX 596/13-60 (výrok I. usnesení soudního exekutora), vyslovil, že k nemovitým věcem ve vlastnictví manželky povinného, a to pozemku č. parc. XY, trvalý travní porost, a pozemku č. parc. XY, zahrada, zapsaným na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „nemovité věci“), je předražitelem T. P., narozený XY, bytem ve XY, který „nabude“ nemovité věci za předražek ve výši 95 000 Kč (výrok II.), stanovil lhůtu a způsob zaplacení předražku (výrok III.), povinnému uložil vydražené nemovité věci vyklidit nejpozději do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok IV.), rozhodl o vrácení zaplacených částek „neúspěšným navrhovatelům“ (výrok V.) a doplnil, že za odvolání proti usnesení o předražku se rovněž považuje odvolání proti usnesení o příklepu (výrok VI.).
2/ Odvolací soud krom jiného uzavřel, že v exekuci lze postihnout majetek, který byl ze společného jmění manželů povinného a jeho manžela vyveden pouze v důsledku změny (zúžení) zákonného režimu společného jmění manželů; takový majetek současně vlastnicky nenáleží povinnému coby úpadci (povinný je od 19. 11. 2018 v insolvenčním řízení vedeném podle údajů insolvenčního rejstříku u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 74 INS XY) a z tohoto důvodu jej nelze zahrnout do majetkové podstaty v insolvenci k úhradě závazků všech věřitelů úpadce. Za této situace účinky ustanovení §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „insolvenční zákon“), provedení exekuce nebrání. Nepřisvědčil dále námitkám povinného a jeho manželky ohledně nesprávného určení výše nejnižšího podání a tím i výše uděleného příklepu v dražbě nemovitých věcí.
3/ Usnesení odvolacího soudu napadli povinný a jeho manželka dovoláním, jehož přípustnost vymezili formulací dovolacím soudem doposud neřešených právních otázek týkajících se výkladu §109 odst. 1 písmeno c) insolvenčního zákona a §262a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). V uvedené souvislosti dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Požadovali rovněž, aby dovolací soud „odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí“, neboť „neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozí dovolateli závažná újma“. Po zápisu vlastnického práva totiž může nabyvatel vlastnického práva s nemovitými věcmi disponovat a „nebylo by možné zaručit, že v případě úspěchu dovolání zde bude možnost navrácení nemovitostí zpět do vlastnictví D. P.“ (manželky povinného), která vlastní nemovitosti na vydražené věci „navazující“, z nichž by ztratila „přístup na veřejnou komunikaci“ (došlo by tak „k neodčinitelné újmě využitelnosti navazujících nemovitostí“).
4/ Nejvyšší soud o návrhu rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále opět „o. s. ř.“, se závěrem, že návrh není opodstatněný.
5/ Podle ustanovení §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
6/ Dovolatelé v první řadě při formulaci návrhu přehlédli, že výroky rozhodnutí soudu o udělení příklepu resp. o předražku se z podstaty věci nevykonávají (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 18. srpna 2020, sp. zn. IV. ÚS 118/20), a proto nelze u předloženého návrhu aplikovat ustanovení §243 písm. a) o. s. ř. Nejvyšší soud však se zřetelem k obsahu podání návrh dovolatelů posoudil v mezích §243 písm. b) o. s. ř., tj. jako návrh na odklad právní moci usnesení odvolacího soudu.
7/ Návrh ani v rámci §243 písm. b) o. s. ř. neobstojí, neboť dovolateli předestřené důvody dovolání nejsou provázané a konformní s vlastní argumentací návrhu na odklad „vykonatelnosti“. Jsou-li námitky v dovolání založeny na tom, že k nemovitým věcem byl v rozporu s účinky zahájeného insolvenčního řízení na majetek povinného udělen příklep, resp. rozhodnuto o předražku, nemohou dovolatelé současně - z logiky věci - argumentovat v návrhu na odklad možností navrácení exekvovaných věcí zpět do vlastnictví manželky povinného; v případě úspěchu dovolacích námitek by totiž nemovité věci byly podřízeny režimu majetkové podstaty v insolvenčním řízení a úvahy o „navrácení vlastnictví“ ve prospěch manželky povinného jsou tudíž nejen předčasné, ale rovněž spekulativní. Ve smyslu zákonného předpokladu §243 písm. b) o. s. ř. za této situace není naplněna podmínka závažného ohrožení práv dovolatelů (ve znění návrhu se důvody odkladu mají týkat práv manželky povinného).
8/ V dané souvislosti nelze za relevantní považovat ani tvrzení dovolatelů o funkčním propojení nemovitých věcí ve vztahu k okolním nemovitostem ve vlastnictví manželky povinného, je-li namístě zároveň zdůraznit, že ve fázi prodeje věcí v exekuční dražbě zásadně nemají uvedené námitky význam, což platí i pro nedoložené (neosvědčené) tvrzení týkající se přístupu dovolatelů, resp. manželky povinného, na veřejnou cestu (z návrhu rovněž nevyplývá, že by se mělo jednat o jedinou přístupovou trasu).
9/ Tím, že Nejvyšší soud návrh dovolatelů na odklad „vykonatelnosti“ zamítl, není předznamenán výsledek samotného řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu