ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3607.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3607/2020-201
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Artissica s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Národní č. 973/41, identifikační číslo osoby 24132730, zastoupené Mgr. Lucií Žákovou, advokátkou se sídlem v Praze, Národní 973/41, proti povinnému M. J. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem se sídlem v Liberci, Masarykova č. 621/19, pro 13 928 986,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 63 Nc 6508/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. srpna 2020, č. j. 35 Co 304/2019-171, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. srpna 2020, č. j. 35 Co 304/2019-171, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 15. ledna 2019, č. j. 63 Nc 6508/2006-122, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 15. ledna 2019, č. j. 63 Nc 6508/2006-122, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud na podkladě zprávy soudního exekutora o průběhu exekuce a následných sdělení soudního exekutora zjistil, že na vymáhanou pohledávku ve výši 13 928 986,39 Kč s příslušenstvím bylo v daném exekučním řízení doposud vymoženo 44 643 Kč srážkou ze mzdy v souvislosti s ukončením pracovního poměru povinného. Pokud jde o mobiliární exekuci, dne 18. září 2015 byl proveden výjezd soudního vykonavatele do bydliště povinného, kde „byla zkontaktována rodina, bylo voláno s povinným s tím, že se k návrhu možného doplatku se stavěl povinný pozitivně s příslibem, že se ozve, což neučinil“. V současné době exekutor plánuje opakovaný výjezd do bydliště povinného a prověření, zda se nenachází movitý majetek ještě na dalším (ve zprávě soudního exekutora specifikovaném) místě. Pokud jde o exekuční příkaz postihující obchodní podíl povinného jako společníka ve společnosti PCF s. r. o., odvolací soud uvedl, že soudní exekutor zvažuje provedení místního šetření v provozovně této společnosti.
Podle odvolacího soudu je zřejmé, že daná exekuce probíhá bezúspěšně „již po delší dobu“, to však nemůže být samo o sobě důvodem pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., lze-li v budoucnosti očekávat změnu majetkových poměrů povinného, není-li taková změna pouze hypotetická. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že dosud nelze učinit závěr, že jsou naplněny podmínky pro zastavení dané exekuce pro tzv. nemajetnost povinného, byť v exekučním řízení vedeném proti témuž povinnému u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 Nc 6289/2006 byla exekuce z uvedeného důvodu zastavena rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 24. dubna 2018. V této předchozí exekuci totiž podle odvolacího soudu nejde o v zásadě shodnou skutkovou situaci. V obou exekucích je vycházeno z toho, že od října roku 2016 je povinný nezaměstnaný a veškerý jeho majetek byl zpeněžen v rámci konkursu z roku 1997. Konkurs byl poté zrušen, neboť výnos zpeněžení majetkové podstaty nepostačoval k úhradě všech dluhů povinného. V dřívější – již zastavené – exekuci však soud jediný předpokládaný příjem povinného ze starobního důchodu zvažoval jako hypotetický, čili reálně neočekávatelný v dostupné době. V nyní řešené exekuci, kdy povinný je nepochybně ve věku starobního důchodce, neboť je mu více než 65 let, je vysoká pravděpodobnost, reálně očekávatelná v dostupné době, že bude mít příjem ze starobního důchodu. Odlišná je též situace týkající se případného postižení obchodního podílu povinného ve společnosti PCF s. r. o., jež není postižena insolvenčním řízením. V exekučním řízení sp. zn. 10 Nc 6289/2006 s touto majetkovou hodnotou soud nekalkuloval. Podle odvolacího soudu tedy není vyloučeno, že zamýšlený postup exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž zejména namítl, že skutečnosti zakládající jeho nemajetnost jsou z exekučního spisu zřejmé, odvolací soud však v tomto ohledu neprovedl dokazování a plně se ztotožnil se závěry vyplývající ze zprávy soudního exekutora, resp. dokazování provedl pouze částečně a dospěl ke zcela nelogickým závěrům, které se promítly do nesprávného právního hodnocení dané věci. Odvolací soud podle dovolatele v rozporu s hmotným právem i s judikaturou dovolacího soudu posoudil otázku důvodnosti nezastavení exekuce. Zdůraznil, že exekuční řízení probíhá již čtrnáct let a soudní exekutor i exekuční soud si tak již mohli učinit spolehlivý úsudek o nemajetnosti povinného, obzvláště v situaci, kdy na pohledávku, převyšují 13 000 000 Kč, bylo vymoženo za celou dobu vedení exekučního řízení pouze 44 643 Kč. Povinný připomněl, že podle judikatury dovolacího soudu musí být perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetek, reálná, nikoliv pouze hypotetická. Co se týče případného starobního důchodu povinného, soud neučinil žádná zjištění ohledně jeho výše a toho, zda by exekuční srážky z něj postačovaly k úhradě nákladů exekuce, které již ke dni vydání exekučního příkazu č. j. 137 Ex 7012/06-92 předběžně činily 1 932 310 Kč. K tomu dovolatel odkázal na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. dubna 2018, č. j. 29 Co 60/2018-45 (usnesení o zastavení exekuce vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 Nc 6289/2006 proti témuž povinnému pro částku přesahující 14 000 000 Kč), v němž daný soud dospěl k závěru, že při takové výši vymáhané částky a současně při jediném, nadto hypotetickém, způsobu provedení exekuce srážkami ze starobního důchodu lze „bez pochybností dojít k závěru, že případné srážky z důchodu by nepostačovaly ani na úhradu nákladů exekuce a vymožení pohledávky oprávněné je zcela nereálné“. Dovolatel je toho názoru, že uvedené usnesení zcela kopíruje skutkový stav v nyní projednávané věci. Má-li podle odvolacího soudu v tomto případě perspektiva uhrazení vymáhané pohledávky spočívat ve zpeněžení obchodního podílu povinného ve společnosti PCF s. r. o., potom povinný uvádí, že veškerý majetek společnosti byl již zpeněžen v konkurzním řízení a společnost nevyvíjí žádnou činnost. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na otázce, zda při posuzování důvodu pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. lze vycházet pouze ze zprávy (popř. doplňujícího sdělení) soudního exekutora o dosavadním průběhu exekuce, nebo zda je na místě provádět vlastní a na zprávě exekutora nezávislé procesní dokazování, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je důvodné.
Dovolací soud již dříve uzavřel, že podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a exekutor návrhu nevyhoví, je soud povinen o tomto návrhu rozhodnout. Odvolacím soudem vyžádaná zpráva exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce, slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, když je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016). Výše uvedeným dovolací soud nezpochybňuje, že jestliže exekutor dosud neuskutečnil všechny úkony, od nichž lze očekávat zjištění majetku povinného a následně alespoň uspokojení nákladů exekuce a alespoň zčásti i realizaci vymáhaného plnění, je na místě návrh povinného na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zamítnout pro předčasnost, neboť soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011). Nicméně je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak exekuční soud musí na základě vlastních zjištění posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018).
Z rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) se podává, že soud vycházel pouze ze zprávy soudního exekutora a ze sdělení, která odvolacímu soudu poskytl soudní exekutor na základě jeho výzvy (k jejichž obsahu viz shora). Odvolací soud (a stejně tak ani soud prvního stupně) však uvedené skutečnosti sám neprověřoval prostřednictvím dalších důkazních prostředků, na jejichž základě by samostatně a bez ohledu na sdělení exekutora zjistil, jaké jsou perspektivy dalšího vedení exekuce. Z rozhodnutí odvolacího soudu neplyne, že by při svém rozhodování sám zjišťoval, nakolik je (zejména vzhledem k délce exekučního řízení, k výši nákladů exekuce a k výši dosud vymožené částky) reálné, že výtěžek z exekuce postačí alespoň ke krytí nákladů exekuce.
Odvolací soud uvedl, že oproti exekučnímu řízení vedenému proti témuž povinnému u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 Nc 6289/2006, v němž již byla exekuce pro nemajetnost zastavena, lze v tomto řízení s vysokou pravděpodobností očekávat příjem ze starobního důchodu a dále je v tomto řízení třeba kalkulovat s majetkovou hodnotou spočívající v postiženém obchodním podílu povinného ve společnosti PCF s. r. o., a proto nejsou naplněny podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. K tomu je však třeba dodat, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) neprováděl dokazování za účelem zjištění alespoň přibližné hodnoty exekučně postiženého podílu povinného v uvedené společnosti. Ze spisu (konkrétně ze sdělení soudního exekutora založeného na č. l. 169) se přitom podává, že podle soudního exekutora bude velmi pravděpodobně zrušen jak exekuční příkaz postihující obchodní podíl povinného jako společníka ve společnosti FUN s. r. o., tak i exekuční příkaz postihující obchodní podíl povinného jako společníka ve společnosti PCF s. r. o., a to z důvodu „v podstatě bezcenného a nedostačujícího majetku“ obou společností. Ohledně očekávaného příjmu ze starobního důchodu povinného odvolací soud (ani soud prvního stupně) nijak nezjišťoval, zda povinný splňuje podmínky pro přiznání starobního důchodu, v jaké výši mu bude případný důchod přiznán (resp. jaké výše dosáhnou případné exekuční srážky z něj) a zda tyto případné srážky (v kombinaci s jinými případnými výtěžky z exekuce) postačí alespoň ke krytí nákladů exekuce. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu stran odlišností nyní řešené věci a věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 Nc 6289/2006, v němž již byla exekuce pro nemajetnost téhož povinného zastavena, tak není přesvědčivé a za těchto okolností je rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce předčasné.
Při opětovném vyhodnocení, zda má být exekuce zastavena, soud nepřehlédne, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému, a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014). Současně ale nelze vést exekuci věčně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Liberci) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 1. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu