ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3738.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3738/2020-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných 1) J. L. , narozené dne XY, bytem XY, a 2) H. N. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Annou Romanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, náměstí 5. května č. 812/8, proti povinnému P. J. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova č. 357/II., pro 390 000,- Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Nc 8394/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. června 2020, č. j. 20 Co 126/2020-323, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. června 2020, č. j. 20 Co 126/2020-323, potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. února 2020, č. j. 0 Nc 8394/2003-293, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud i soud prvního stupně, vázány právním názorem Nejvyššího soudu, vysloveném v usnesení ze dne 14. února 2018, č. j. 20 Cdo 4691/2017-220, uvedly, že oprávněné jsou aktivně legitimovány k vymáhání exekvované pohledávky jako procesní nástupkyně původního oprávněného J. H., který sice pohledávku postoupil na Š. P. na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. května 2005, s úředně ověřenými podpisy, avšak dne 30. listopadu 2005 se J. H. i Š. P. dohodli na zrušení smlouvy o postoupení pohledávky, a pohledávka poté patřila původnímu oprávněnému. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že oproti tvrzení povinného nebyl na straně oprávněných shledán nedostatek podmínek pro pokračování řízení, a není tak dán důvod pro zastavení exekuce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, ve kterém namítal, že poté, co dovolací soud vrátil věc se závazným právním názorem k novému projednání, soud prvního stupně a odvolací soud rozhodly o návrhu povinného na zastavení exekuce bez nařízení jednání, čímž dle dovolatele došlo k odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, neboť kvůli uvedenému nesprávnému procesnímu postupu dovolatel nemohl tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy k prokázání svého tvrzení, že oprávněné nejsou aktivně věcně legitimovány a exekuci je třeba jako nepřípustnou zastavit. Dovolatel závěrem navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 .. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §229 odst. 3 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle §202 odst. 2.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
K námitce dovolatele, že odvolací soud porušil právo dovolatele na spravedlivý proces tím, že rozhodl bez nařízení jednání, dovolací soud uvádí, že tímto dovolatel namítá možné vady řízení, ke kterým dovolací soud v daném případě nemohl přihlédnout, neboť poukaz na možné vady řízení není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání, neboť dovolací soud neshledal, že by tato případná vada řízení dosáhla takové intezity a byla tak v rozporu s principy demokratického státu; dovolací soud by se jimi dle §242 odst. 3 o. s. ř. mohl zabývat až tehdy, pokud by byla dána přípustnost dovolání, a o takový případ v projednávané věci nejde.
S ohledem na výše uvedené proto v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 1. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu