ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.39.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 39/2021-470
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Z. B. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop č. 843/4, proti povinnému VESLAŘSKÉMU KLUBU MORÁVIA UH z.s. se sídlem v Uherském Hradišti, Tyršovo náměstí č. 440, identifikační číslo osoby 16361016, zastoupenému Mgr. Lucií Ježkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na strži č. 2102/61a, za účasti soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pro 470 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 25 EXE 569/2015, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 16. července 2020, č. j. 58 Co 294/2019-436, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 31. května 2019, č. j. 25 EXE 569/2015-316, ve znění opravného usnesení ze dne 23. ledna 2020, č. j. 25 EXE 569/2015-357, zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 67 EX 251/15, na základě pověření Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. března 2015, č. j. 25 EXE 569/2015-12, podle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. dubna 2013, č. j. EPR 52882/2013-10 (výrok I.), a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit na náhradě nákladů exekuce povinnému 64 138 Kč k rukám jeho právního zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), a že oprávněný je povinen zaplatit náklady vynaložené na provedení exekuce ze strany pověřeného soudního exekutora ve výši 6 655 k rukám soudního exekutora do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.).
2. K odvolání oprávněného a soudního exekutora Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 16. července 2020, č. j. 58 Co 294/2019-436, usnesení soudu I. stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.), dále usnesení soudu I. stupně ve výroku III. změnil tak, že oprávněný je povinen nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), a rozhodl, že oprávněný je povinen nahradit povinnému náklady odvolacího řízení ve výši 20 007,35 Kč k rukám jeho právního zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.), a že oprávněný je povinen nahradit soudnímu exekutorovi náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV.). Z odůvodnění rozhodnutí odvolací soudu (a obdobně i soudu prvního stupně) vyplývá, že k zastavení exekuce došlo z důvodů uvedených v ustanovení §268 odst. 1 písm. a) a písm. h) o. s. ř. Odvolací soud uvedl, že komplex právních jednání oprávněného Z. B. a dalších osob – zejména jeho bratra L. B. (bývalého předsedy povinného), která vedla k vydání exekučního titulu, je ve svém celku (jak obsahovém, tak procedurálním) postižen stigmatem kolize s dobrými mravy a představuje zneužití procesního práva. Daný komplex právních jednání byl soudy obou stupňů podrobně popsán. V nejpodstatnějších bodech jej lze shrnout tak, že bratr oprávněného L. B. po svém odvolání z funkce předsedy povinného (byť dosud není vyjasněno, zda jeho odvolání bylo oprávněné) zřídil povinnému datovou schránku, přičemž své oprávnění jednat za povinného osvědčoval vůči orgánu veřejné správy dřívějším rozhodnutím o svém zvolení do funkce předsedy povinného a zamlčoval, že proběhly valné hromady, na nichž byl z funkce odvolán. O zřízení datové schránky nové vedení spolku neinformoval a umožnil přístup do datové schránky další osobě. V této situaci oprávněný Z. B., který o založení datové schránky věděl, jako žalobce podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který se stal exekučním titulem v této věci, a následně i exekuční návrh. Jelikož listiny v rámci těchto řízení byly (a podle zákona musely být) doručovány právě do datové schránky povinného, do níž však měl přístup pouze bratr oprávněného L. B. a jím pověřená osoba, přičemž povinný, resp. osoby oprávněné za něj jednat o založení datové schránky nevěděly, a tedy nevěděly ani o probíhajícím řízení, nemohly se vydání elektronického platebního rozkazu procesně bránit, případně dobrovolně splnit jím uloženou povinnost. Oprávněný Z. B. takto jednal k tíži povinného, přestože se sám považoval za člena povinného a za člena jeho předsednictva. Jednání oprávněného a jeho bratra tvoří jeden celek, který vykazuje znaky zneužití procesního práva, neboť oprávněný při uplatnění svého nároku postupoval v rozporu s účelem procesních norem, s cílem dosáhnout procesní výhody, avšak způsobem nepředpokládaným procesním právem. Odvolací soud proto shodně se soudem I. stupně shledal důvody pro zastavení předmětné exekuce jak dle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tak i dle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
3. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení následujících otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu:
1) Zda je doručování písemností dle ustanovení §45 o. s. ř. jednáním účastníka soudního řízení před soudem ve smyslu ustanovení §20 a §21 o. s. ř.?
2) Zda soud v nalézacím řízení doručuje právnické osobě, spolku, má-li zřízenou datovou schránku, přímo právnické osobě, či jejímu statutárnímu orgánu, tedy zda je pro otázku řádného doručení exekučního titulu rozhodné, kdo je statutárním orgánem spolku?
3) Zda má-li zde být (údajně) dán důvod k zastavení exekuce dle ust. §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. spočívající v tom, že komplex právních jednání, která vedla k vydání exekučního titulu je ve svém obsahu i procedurálním celku postižen stigmatem kolize s dobrými mravy a představuje zneužití procesního práva, je třeba zjišťovat, zda je v rozporu s dobrými mravy také samotný hmotněprávní nárok žalobou uplatněný?
4) Zda může být nevědomost o existenci datové schránky spolku a s tím spojené možné doručování spolku prostřednictvím datové schránky dle ust. §45 o. s. ř. v řízení nalézacím přičítáno v exekučním řízení k tíži (z hlediska zneužití práva) oprávněnému (v nalézacím řízení žalobci), který o existenci datové schránky věděl, a to obzvláště za situace, že dle ust. §14b zákona o elektronických úkonech existuje veřejný seznam subjektů, které mají zřízenou datovou schránku, tedy zda má statutární orgán povinnost zjišťovat, zda má spolek zřízenou datovou schránku, či nikoli?
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
5. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
7. Nejvyšší soud k podanému dovolání uvádí, že dovolatel se mýlí, pokud tvrdí, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení jím formulovaných otázek. Odvolací soud mimo jiné své rozhodnutí založil na závěru, že důvodem pro zastavení exekuce byla skutečnost, že komplex právních jednání, která vedla k vydání exekučního titulu, je ve svém obsahovém i procedurálním celku postižen stigmatem kolize s dobrými mravy a představuje zneužití procesního práva (k důrazu na komplex právních jednání jako celku při posuzování důvodnosti zastavení exekuce viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2018, sp. zn. 20 Cdo 3498/2018, ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, a ze dne 30. července 2019, sp. zn. 20 Cdo 1610/2019; ke zneužití procesního práva srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. července 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Přitom je podružné, zda po formální stránce došlo nebo nedošlo k porušení procesních norem upravujících doručování exekučního titulu v nalézacím řízení. Odvolací soud přitom popsal a odůvodnil, proč procedura vedoucí k vydání exekučního titulu jako celek nemá obstát proto, že exekuční titul vznikl následkem zneužití procesního práva. Otázky 1), 2) a 4) formulované dovolatelem jsou tedy pouze dílčí otázky, které samy o sobě nevedou ke zpochybnění závěru odvolacího soudu o zneužití procesního práva.
8. Jde-li o dovolatelem formulovanou otázku 3), platí totéž s tím, že odvolací soud při posouzení důvodu pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. správně neřešil, zda plnění přiznané exekučním titulem je nebo není po právu. Takové vyhodnocení totiž lze provést v nalézacím, nikoliv ve vykonávacím řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1710/2007). Při zvážení důvodu pro zastavení exekuce proto, že komplex právních jednání, která vedla k vydání exekučního titulu, je ve svém obsahovém i procedurálním celku postižen stigmatem kolize s dobrými mravy a představuje zneužití procesního práva, jde výhradně o posouzení jednání, které vedlo ke vzniku vykonatelného exekučního titulu, nikoliv to, zda plnění uvedené v exekučním titulu je či není hypoteticky po právu.
9. Dovolatel tedy přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 a §237 o. s. ř. nevymezil. K povinnosti dovolatele formulovat v dovolání otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí (tj. která je pro dané řízení relevantní) - viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013.
10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání oprávněného není přípustné, a proto jej v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 2. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu