ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3920.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3920/2020-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci žalobkyně Optimal Investment Solutions, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Nádražní č. 344/23, Smíchov, identifikační číslo osoby 05214858, zastoupené JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem se sídlem v Drnovicích č. 169, proti žalovanému J. Z. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 1243/7, o vyloučení věci z exekuce, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. června 2020, č. j. 15 Co 428/2019-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 19. srpna 2019, č. j. 17 C 14/2019-64, kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby byl pozemek p. č. XY, zapsaný na LV XY pro obec XY a kat. úz. XY vyloučen z exekuce vedené pod sp. zn. 201 EX 03503/18 u soudního exekutora Mgr. Pavla Struminského. Dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání vylučovací žaloby, neboť ji nesvědčí žádné hmotné právo k předmětnému pozemku, které by podle §267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, – dále též jen „o. s. ř.“ bránilo provedení exekuce. Tvrzení žalobkyně, že předběžným opatřením bylo povinnému v exekuci P. zakázáno nakládat s pozemkem, nelze považovat za právo hmotné.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž vymezuje jako otázku dosud dovolacím soudem neřešenou, zda právo nepřipouštějící exekuci podle ustanovení §267 o. s. ř. musí být vždy právem hmotným, konkrétně zda je takovým právem právo třetí osoby (zde žalobkyně) založené předběžným opatřením nařizujícím vlastníkovi pozemku (v exekuci povinnému) s tímto nenakládat, tedy právo procesní. Dále namítá, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, neboť jeho odůvodnění je nepřezkoumatelné.
Nejvyšší soud dovolání projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť v otázce vymezené dovolatelkou k přezkumu je napadené rozhodnutí v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1411/2011 dovodil, že smyslem žaloby podle §267 odst. 1 o. s. ř. je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, jenž byl postižen nařízením výkonu rozhodnutí, taková práva, která nepřipouštějí, aby nařízený výkon také byl proveden a aby se tedy nařízením výkonu rozhodnutí postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného, dalšího oprávněného nebo jiného věřitele povinného. Aktivně věcně legitimována k podání žaloby je třetí osoba (osoba rozdílná od oprávněného a povinného), jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv k ní má takové právo (hmotněprávní vztah) , které výkon rozhodnutí nepřipouští. Dovolací soud nemá důvod se od závěru, že žalobce ve věci podle §267 o. s. ř., aby byl úspěšný, musí tvrdit a prokazovat, že mu svědčí takové hmotné právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci) a nikoliv jak tvrdí dovolatelka i právo procesní.
Uvádí-li dovolatelka dále, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, není tato námitka případné vady řízení relevantní, neboť podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pro vady řízení, jen pokud je dovolání přípustné.
Odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 1. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu