ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3921.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3921/2020-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v exekuční věci oprávněného J. Ch. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného kolizním opatrovníkem statutárním městem Liberec, proti povinnému J. P. , narozenému dne XY, bytem XY, doručovací adresa XY, zastoupenému JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Vysoká č. 149/4, pro výživné, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 73 EXE 59524/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. dubna 2020, č. j. 36 Co 87/2020-109, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 4. 2020, č. j. 36 Co 87/2020-109, potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 1. 2020, č. j. 73 EXE 59524/2019-74, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pozastavením řidičského oprávnění a rozhodl, že o nákladech této fáze exekučního řízení rozhodne pověřený soudní exekutor v samostatném příkazu k úhradě nákladů exekuce. Odvolací soud současně účastníky řízení poučil, že proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Usnesení odvolacího sodu bylo povinnému doručeno dne 18. 5. 2020.
Proti usnesení odvolací soudu podal povinný – zastoupen advokátem – dovolání, které bylo odesláno a soudu prvního stupně doručeno dne 23. 7. 2020.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (srov. ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř.). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (srov. ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (srov. §240 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel v dovolání především namítl, že napadené rozhodnutí obsahovalo nesprávné poučení o dovolání, a proto lze dovolání podat ve lhůtě tří měsíců od doručení.
Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé z. ř. s. se s účinností tohoto zákona (tj. od 1. 1. 2014) přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do citovaného §30 z. ř. s. (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015).
Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) ve věci výživného na nezletilého, tedy o exekuční titul dle upravené v části druhé hlavě páté z. ř. s. (§511 a násl. z. ř. s.) a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v §30 z. ř. s., není dovolání přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017).
Z uvedeného vyplývá, že účastníkům se v napadeném usnesení dostalo správného poučení, že proti němu není dovolání přípustné; proto je dovolací lhůta dvouměsíční (§240 odst. 1 o. s. ř.).
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení napadeného usnesení – obsahujícího správné poučení o tom, že dovolání není přípustné – povinnému doručen dne 18. 5. 2020. Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání bylo (ve smyslu §57 odst. 2 věty první a druhé o. s. ř.) pondělí 20. 7. 2020. Podal-li povinný dovolání prostřednictvím datové schránky dne 23. 7. 2020, stalo se tak evidentně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční dovolací lhůty stanovené v §240 odst. 1 větě první o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. jako opožděné odmítl, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., jejíž zmeškání podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. nelze prominout. I kdyby dovolání nebylo odmítnuto pro opožděnost, muselo by být odmítnuto podle §30 z. ř. s., neboť, jak bylo vysvětleno shora, proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 1. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu