ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.541.2021.1
2
3
sp. zn. 20 Cdo 541/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33/969, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinnému B. B. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, pro 90 155 392,71 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, pod sp. zn. 204 EX 9936/19, o určení ceny nemovitých věcí, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2020, sp. zn. 20 Co 287/2020, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
1. Soudní exekutor Mgr. Pavel Preus, Exekutorský úřad Praha 8, usnesením ze dne 7. 10. 2020, č. j. 204 EX 9936/19-2015, rozhodl o ceně nemovitých věcí tak, že výrokem I určil nemovité věci ve vlastnictví povinného, jichž se exekuce týká a) id. spoluvlastnický podíl ½ na nemovité věci zapsané na LV XY pro obec XY, kat. území XY - parc. XY, o výměře 151 m 2 , lesní pozemek, b) id. spoluvlastnický podíl ½ na nemovité věci zapsané na LV XY pro obec a kat. území XY - parc. XY o výměře 1500 m 2 , ostatní plocha, c) id. spoluvlastnický podíl ½ na nemovitých věcech zapsaných na LV XY pro obec a kat. území XY - parc. XY o výměře 8106 m 2 , orná půda a parc. XY o výměře 12622 m 2 , orná půda, vše zapsané v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY (dále též jen „předmětné nemovitosti“); výrokem II určil, že žádné příslušenství uvedených nemovitých věcí nebylo zjištěno; výrokem III určil výslednou cenu nemovitých věcí uvedených ve výroku I částkou 207 300 Kč a výrokem IV určil, že mu nebyla oznámena ani mu nejsou jinak známa věcná břemena, výměnky, nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou, vztahující se k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I.
2. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 20 Co 287/2020, změnil usnesení soudního exekutora v jeho výroku III tak, že se určuje výsledná cena nemovitých věcí (spoluvlastnického podílu) uvedených ve výroku I písm. a) částkou 1 500 Kč, ve výroku I písm. b) částkou 15 000 Kč a ve výroku I písm. c) částkou 190 800 Kč; ve zbylém rozsahu jej potvrdil. Odvolací soud zjistil, že exekuce v projednávané věci je vedena proti povinnému B. B. a dalším povinným D. B., F. C., L. Č. a XY k vymožení pohledávky ve výši 90 155 392,71 Kč s příslušenstvím, nákladů oprávněné a nákladů exekuce podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2012 č. j. 56 Cm 208/2012-13, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2013 č. j. 56 Cm 208/2012-72, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2013 č. j. 56 Cm 208/2012-162 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2019 č. j. 12 Cmo 210/2019-474, a že soudní exekutor nařídil exekuci prodejem id. spoluvlastnického podílu ve výši ½ na předmětných věcech v podílovém spoluvlastnictví D. B. a B. B. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci byly splněny formální předpoklady pro určení ceny nemovitých věcí a soudní exekutor při určení ceny zcela postupoval v souladu se zákonem. Podkladem pro rozhodnutí byl znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem Equity Solutions Appraisals s. r. o., který byl řádně zpracován, zdůvodněn a podložen. Výhrady povinného, že cena stanovená znalcem byla podhodnocená, byly pouze obecné, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti, jimiž by správnost znaleckého ocenění zpochybnil, či konkrétní námitky proti jeho postupu uvedenému v posudku; na druhou stranu znalec svůj postup a závěry při stanovení obvyklé ceny zdůvodnil a podložil uvedením konkrétních údajů relevantních pro ocenění cenou stanovenou „porovnáním“, kterou zákon výslovně předpokládá jako podklad pro rozhodnutí o ceně. Z těchto důvodů neshledal odvolací soud důvodným ani požadavek povinného na vypracování revizního znaleckého posudku. Rozhodnutí soudního exekutora není nepřezkoumatelné, neboť jeho odůvodnění obsahuje všechny nezbytné náležitosti řádného odůvodnění usnesení o určení ceny, a to podstatná skutková zjištění ze znaleckého posudku a jeho doplnění, postupu při stanovení obvyklé ceny a zhodnocení znaleckého postupu. Námitku povinného, že mu znalecký posudek nebyl doručen před rozhodnutím o ceně, odvolací soud vyhodnotil jako bezpředmětnou, neboť práva povinného nebyla nikterak zkrácena, když povinnost soudního exekutora doručit znalecký posudek před rozhodnutím o určení ceny ze zákona nevyplývá a své konkrétní námitky proti znaleckému posudku mohl povinný uplatnit v odvolání proti usnesení soudního exekutora. Vzhledem k tomu, že určená cena spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitých věcech odpovídá součtu obvyklých cen spoluvlastnických podílů předmětných nemovitých ad výrok I písm. a), b), c) usnesení soudního exekutora, považoval odvolací soud za vhodné určit nejen celkovou cenu všech spoluvlastnických podílů, ale současně i ve vztahu k jednotlivým spoluvlastnickým podílům, neboť nemovité věci spolu nesouvisí a mohly by být draženy i samostatně.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že výsledná cena předmětných nemovitých věcí byla záměrně podhodnocená, neodpovídá relevantnímu trhu a rovněž nesouhlasí s metodami ocenění, které znalec použil. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, namítá, že soudní exekutor a potažmo odvolací soud nekriticky bez dalšího přezkumu přejali cenu stanovenou znalcem, která však měla být pouze vodítkem, jež není závazné. Uvedeným postupem odvolací soud zkrátil povinného na jeho právech. Povinný konečně nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na vypracování revizního znaleckého posudku. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Namítá, že dovolání trpí vnitřní rozporností a neurčitostí, když povinný nepředkládá žádný konkrétní důvod ani důkaz, že provedená znalecká ocenění jsou nesprávná a v rozporu s tržní situací. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinného není přípustné.
6. Povinný ve svém dovolání především namítá, že odvolací soud pouze převzal cenu uvedenou ve znaleckém posudku, aniž by tyto závěry znaleckého posudku kriticky přezkoumal. V projednávané věci se odvolací soud zabýval východisky, ze kterých znalec při vypracování znaleckého posudku vycházel (srov. zejména bod 7. odůvodnění napadeného usnesení) a poté zkoumal způsob stanovení ceny znalcem (srov. bod 8. odůvodnění napadeného usnesení), když zejména zjistil, že cena byla stanovena za pomoci porovnávací metody na bázi tržních hodnot a dovodil přitom, že stanovení ceny porovnávací metodou je standardním metodistickým postupem pro stanovení obvyklé ceny podle zákona č. 151/1997 Sb., a na základě provedených analýz je stanovení obvyklé ceny přiměřené a odpovídající v daném čase a místě. Konečně dovolací soud uzavřel, že v projednávané věci nejsou dány (a povinný ani neuvedl) žádné konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že by cena stanovená znalcem byla podhodnocena (srov. bod 15. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Vycházeje ze zjištěných skutkových okolností odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí o určení ceny předmětných nemovitých věcí (spoluvlastnických podílů) lze akceptovat jako správné a dostatečně skutkově podložené, když i napadenému rozhodnutí o ceně předcházel formálně správný postup soudního exekutora. Toto odůvodnění dovolací soud pokládá za dostatečné za situace, kdy povinnému poté, co mu byl doručen znalecký posudek, žádné skutečně konkrétní vady posudku ani v odvolání neuvedl a omezil se (stejně jako v dovolání) na v podstatě paušální tvrzení o existenci vad posudku. Usnesení soudního exekutora o ceně nemovitých věcí a usnesení odvolacího soudu tvoří jednotu, a proto nelze dospět k závěru, že cena nemovitých věcí byla určena na základě „nekritického přejímání“ závěrů znaleckého posudku ve smyslu usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, jak tvrdí povinný v dovolání.
7. Jde-li o námitku dovolatele, podle které měl být vypracován revizní znalecký posudek, odvolací soud logicky zdůvodnil, proč nemá důvod pochybovat o správnosti tohoto znaleckého posudku a proč nebyl vyžádán revizní znalecký posudek. Soud tak dostál všem zásadním požadavkům na zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů i na odůvodnění soudního rozhodnutí ve smyslu §157 odst. 2 o. s. ř. a odmítnutí provedení dalšího důkazu znaleckým posudkem bylo projevem zásady volného hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu a nikoliv projevem zjevné svévole (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1768/2014).
8. Vzhledem k tomu, že závěry uvedené v odůvodnění usnesení odvolacího soudu jsou v napadeném rozhodnutí popsány a odpovídají ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, není dovolání povinného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 4. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu