ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.543.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 543/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a.s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinnému B. B. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, pro 2 365 756,75 Kč s příslušenstvím, o určení ceny nemovitých věcí, vedené u soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, pod sp. zn. 204 EX 10345/19, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. prosince 2020, sp. zn. 20 Co 155/2020, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným a dovoláním napadeným usnesením změnil ve výroku IV. usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, ze dne 26. 10. 2020, č. j. 204 EX 10345/19-1958, tak, že výsledná cena nemovitých věcí povinného se určuje částkou 1 520 910 Kč; jinak usnesení soudního exekutora potvrdil. Námitku povinného, že napadené usnesení soudního exekutora není řádně odůvodněno, shledal odvolací soud nepodloženou a účelovou. Soudní exekutor se v předmětném usnesení podrobně vyjádřil ke všem rozhodným skutečnostem pro určení ceny nemovitých věcí, uvedl relevantní skutková zjištění ze znaleckého posudku, jeho doplnění a vyjádření znalce a aplikoval příslušná zákonná ustanovení. Znalec při určení obvyklé ceny postupoval standardním způsobem, přičemž svůj postup a závěry podložil konkrétními údaji. Znalecký posudek, jeho doplnění i vyjádření znalce byly povinnému (prostřednictvím jeho zástupce) opakovaně doručeny, avšak povinný žádné konkrétní výhrady proti znaleckému ocenění neuplatnil a jen opětovně namítal podhodnocení obvyklé ceny, která podle něho neodpovídá „standardním pohybům, transakcím a cenám na tuzemském trhu“. Vzhledem k tomu, že postup soudního znalce tedy nebyl povinným účinně zpochybněn, odvolací soud neshledal důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku. Odvolací soud však dospěl k závěru, že v dané věci nebyl důvod k tomu, aby obvyklá cena spoluvlastnického podílu povinného na předmětných nemovitých věcech byla stanovena nižší částkou, než matematicky odpovídá výši podílu (tj. ½ ) ve vztahu k ceně souboru nemovitých věcí jako celku. Vyšel z toho, že obvyklá cena spoluvlastnického podílu ve výši id. ½ (souboru) nemovitých věcí, jejichž obvyklá cena jako „celku“ byla znalcem stanovena porovnáním (při aplikaci příslušných koeficientů) částkou 3 014 820 Kč, odpovídá matematické hodnotě spoluvlastnického podílu ve výši 1 520 910 Kč. Uvedl, že určená cena nemovitých věcí je jen podkladem pro stanovení nejnižšího podání a skutečná cena se ukáže až v dražbě.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Výslednou cenu nemovitých věcí považuje za záměrně podhodnocenou a kategoricky odmítá metody ocenění, kterými znalecký ústav k této ceně dospěl. S odkazem na usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, namítá, že nelze nekriticky přejímat cenu stanovenou znalcem, která je pouze vodítkem, jež není závazné. V dané věci měl být zpracován revizní znalecký posudek, který by potvrdil názor dovolatele o chybnosti závěru znalecké společnosti. Provedení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí by pak v případě ceny stanovené znaleckým posudkem závažně zkrátilo práva dovolatele, a to zejména právo vlastnit majetek zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadené usnesení odvolacího soudu dle jejího názoru spočívá na správném posouzení a vyhodnocení skutkového i právního stavu věci. Povinný ve svém dovolání nepředkládá žádný konkrétní důvod ani důkaz, že provedená znalecká ocenění jsou nesprávná. Pouze konstatuje, že provedená ocenění jsou v rozporu s tržní situací. Ke zpracování revizního znaleckého posudku není dle oprávněné důvod, neboť povinný konkrétně neoznačil vady dosavadního ocenění a ani neuvedl, jaká cena by měla být správná. Dle jejího názoru by měl dovolací soud dovolání povinného odmítnout jako nedůvodné.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak (srov. §237 o. s. ř.).
5. Dovolatel především namítá, že odvolací soud pouze převzal cenu uvedenou ve znaleckém posudku, aniž by kriticky tyto závěry přezkoumal. Odvolací soud však v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení vysvětlil, proč není důvod pochybovat o závěrech znaleckého posudku a proč je pokládá za správné (bod 14. a 15. odůvodnění). Toto odůvodnění dovolací soud pokládá za dostatečné za situace, kdy povinný poté, co mu byl doručen znalecký posudek, jeho doplnění a vyjádření znalce, žádné skutečné konkrétní vady posudku neuvedl a omezil se na v podstatě paušální tvrzení o existenci vad posudku. Nelze proto dospět k závěru, že cena nemovitých věcí byla určena na základě „nekritického přejímání“ závěrů znaleckého posudku ve smyslu usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, jak tvrdí povinný v dovolání.
6. Jde-li o námitku dovolatele, dle které měl být vypracován revizní znalecký posudek, odvolací soud logicky zdůvodnil, proč nemá důvod pochybovat o správnosti tohoto znaleckého posudku a proč nebyl vyžádán revizní znalecký posudek. Soud tak dostál všem zásadním požadavkům na zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů i na odůvodnění soudního rozhodnutí ve smyslu §157 odst. 2 o. s. ř. a odmítnutí provedení dalšího důkazu znaleckým posudkem bylo projevem zásady volného hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu, a nikoliv projevem zjevné svévole (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1768/2014).
7. Dle výše uvedeného nelze dát dovolateli za pravdu ani v jeho tvrzení, že by na základě rozhodnutí odvolacího soudu došlo k porušení jeho práva vlastnit majetek.
8. Vzhledem k tomu, že závěry uvedené v odůvodnění usnesení odvolacího soudu jsou v napadeném rozhodnutí popsány a odpovídají ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, není dovolání povinného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 4. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu