ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.581.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 581/2021-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné IFIS investičního fondu, a.s. , se sídlem v Brně, Čechyňská č. 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská č. 361/16, proti povinnému 1) P. L. , narozenému dne XY, bytem XY, a povinnému 2) M. K. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka č. 3/4, pro 3 742 887,34 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného 2) na částečné zastavení exekuce, vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 55 EXE 1348/2013, o dovolání povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2020, č. j. 26 Co 317/2019-369, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2020, č. j. 26 Co 317/2019-369, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 31. května 2019, č. j. 55 EXE 1348/2013-343, výroky I. a II. rozhodl o částečném zastavení exekuce vůči povinnému 1) a povinnému 2) a výrokem III. zamítl návrh na zastavení exekuce ve zbývajícím rozsahu. Soud přistoupil k částečnému zastavení exekuce v rozsahu, ve kterém zastavení exekuce navrhla vedle povinného 2) i oprávněná, a dále rozhodl, že po povinných nelze vymáhat smluvní úrok z prodlení z dlužných částek, neboť exekuční titul, kterým je v projednávané věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, neobsahuje údaj, do kdy je povinná osoba povinna platit sjednané úroky z prodlení, a dané ujednání tak nevyhovuje požadavkům materiální vykonatelnosti. Jako důvodnou naopak neshledal námitku nedostatku formálních náležitostí notářského zápisu, neboť oproti tvrzení povinného 2) je dostačující, byla-li totožnost účastníků zjištěna z platného úředního průkazu. Soud se rovněž neztotožnil s námitkou povinného 2), že jako ručitel nemá povinnost plnit vedle hlavního dlužníka jako spoludlužník, ale následně až po hlavním dlužníkovi. Z notářského zápisu zřejmě vyplývá, že ručitel se zavázal zaplatit předmětnou pohledávku, pokud tak v termínu splatnosti neučiní povinná a v daném případě je zcela nepochybné, že povinná doposud nezaplatila předmětnou pohledávku oprávněné ani na základě písemných výzev.
K odvolání povinného 2) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. října 2020, č. j. 26 Co 317/2019-369, potvrdil prvostupňové usnesení v napadeném výroku III. Oproti tvrzení povinného 2) dospěl odvolací soud k závěru, že při sepisu notářského zápisu byla totožnost účastníků zjištěna zákonným způsobem, a že exekuční titul dostatečně vymezuje rozsah, ve kterém mají jednotliví povinní plnit. Pokračování v exekuci nebrání ani skutečnost, že dlužník z úvěrové smlouvy se nachází v úpadku, neboť v daném případě exekuce není vedena na majetek dlužníka, ale na majetek ručitelů. Povinný 2) v odvolání dále namítal, že exekuční titul je vadný, neboť pohledávka ke dni sepisu notářského zápisu neexistovala. Podle odvolacího soudu byl tímto uplatněn „nový“ návrh na zastavení exekuce, o němž odvolacímu soudu nepříslušelo rozhodnout, a uvedenou námitkou se proto při rozhodování o odvolání nezabýval.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný 2) dovoláním, ve kterém především uváděl, že odvolací soud je povinen zkoumat platnost exekučního titulu bez ohledu na to, zda byl namítaný důvod neplatnosti uplatněn již v prvoinstančním řízení či nikoli, protože naplnění podmínek pro nařízení exekuce je soud povinen zkoumat kdykoli v průběhu řízení z moci úřední, a nezabýval-li se odvolací soud namítanou vadou exekučního titulu, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, především od usnesení ze dne 30. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006, či od usnesení ze dne 28. června 2010, sp. zn. 20 Cdo 3416/2009. Dle dovolatele dlužník notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti uznal v té době neexistující dluh a dovolatel tedy přebral ručení za ještě neexistující závazek a potvrdil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, odchýlil se tím od rozsudku dovolacího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 3137/2008, podle kterého lze notářským zápisem uznat pouze dluh, který ke dni jeho uznání existuje. Dovolatel má dále za to, že ke způsobilosti exekučního titulu, je-li jím veřejná listina (notářský zápis), musí být z textu notářského zápisu zřejmé nejen to, že totožnost jednající osoby byla ověřena z platného úředního průkazu, ale i o jaký konkrétní úřední průkaz se jednalo. Uvedená otázka by tak podle dovolatele měla být dovolacím soudem vyřešena jinak, než v usneseních dovolacího soudu ze dne 3. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000 a ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo 1972/2007. Dovolatel závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále též jen o. s. ř., a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud nesprávně vyhodnotil, že v odvolání uplatněný argument povinného 2), doplňující jeho dříve podaný návrh na zastavení exekuce podaný z jiného důvodu, je na místě pokládat za nový a svébytný návrh na zastavení exekuce. Proto dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného 2) je opodstatněné.
Podle §254 odst. 6 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řád“), lze v odvolání v exekučním řízení uvádět nové skutečnosti a důkazy.
Nejvyšší soud mnohokrát v rámci své rozhodovací činnosti zdůraznil, že v exekučních věcech se v odvolacím řízení uplatní princip úplné apelace, z toho nevyjímaje projednání odvolání proti usnesení o zastavení exekuce (či zamítnutí návrhu na její zastavení). Povinný tak může i poté, co podal návrh na zastavení exekuce odůvodněný určitými okolnostmi, dodatečně doplnit tyto okolnosti o další skutečnosti a argumenty, a to až do doby, než odvolací soud rozhodne o případném odvolání do usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud je přitom limitován pouze tím, že sám od sebe (srov. s §212a odst. 3 o. s. ř.) nevyhledává další případné důvody pro zastavení exekuce, jimiž se soud prvního stupně nezabýval a účastníci je ani v průběhu odvolacího řízení neuplatnili (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. července 2015, sp. zn. 26 Cdo 274/2015, ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo 1102/2007, ze dne 28. června 2010, sp. zn. 20 Cdo 3416/2009, či ze dne 19. července 2017, sp. zn. 20 Cdo 3063/2017). Jestliže však povinný nové argumenty, pro které by mělo být vyhověno návrhu na zastavení exekuce, výslovně uplatnil v rámci odvolání, odvolací soud se jimi musí věcně zabývat a nemůže konstatovat, že se s nimi má soud prvního stupně vyrovnat až v dalším rozhodnutí o zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2020, sp. zn. 20 Cdo 2117/2020).
Pokud se odvolací soud odmítl zabývat tvrzením odvolatele ohledně neexistence pohledávky ke dni sepisu notářského zápisu s poukazem na to, že jej odvolatel neuplatnil již v návrhu na zastavení exekuce, postupoval v rozporu se zásadou úplné apelace v exekučních věcech a v rozporu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Protože v důsledku tohoto pochybení je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tudíž nesprávné, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.). Vzhledem k tomuto výsledku dovolacího řízení se dovolací soud nezabýval dalšími námitkami dovolatele. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 3. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu